Předražená, zpožděná, ale hotová. Kolosální raketa od NASA pro cesty na Měsíc v srpnu poprvé vyletí

Raketa Space Launch System ještě nevzletěla a už teď působí jak z minulého století. Jeden start vyjde v přepočtu na 93 miliard korun.

sls_6-minInsider

Foto: NASA

Majestátní raketa Space Launch System

Je to příběh, který zahrnuje to nejlepší i nejhorší, co z amerického vesmírného programu známe. Velké ambice, přehršel byrokracie, tučný účet, letitá zpoždění, vesmírnou agenturu NASA i firmu, co jí nakonec nejspíš přechytračí. O šest let později a s cenovkou o desítky miliard korun vyšší, než se předpokládalo, se ale ke svému inauguračnímu letu konečně chystá výsledek této ságy – raketa Space Launch System, běžně známá jako SLS. Její testování NASA po letech prohlásila za dokončené.

Ve světě, ve kterém vesmírnému bádání začíná vládnout Elon Musk se SpaceX, působí tento vehikl jako úkaz z jiné doby. Zapomeňte na opakovaně použitelné části, autonomně přistávající boostery na mořských plošinách nebo několik startů za týden. Nic takového. Devadesát procent více než stometrového kolosu za desítky miliard korun krátce po startu shoří v atmosféře jako za starých časů programu Apollo. Přesto ale provoz doposud nejvýkonnější vesmírné rakety světa může dávat teoreticky smysl.

Ale od začátku. Příběh Space Launch System (SLS) se začal psát už v roce 2004. Tehdy americká vesmírná agentura spustila program Constellation, projekt s plánovanými výdaji 5,3 bilionu korun, který měl vyvinout nové rakety, najít prostředky na kompletaci Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a především vrátit lidstvo na Měsíc do roku 2020. To se jaksi nepovedlo.

Z celé této snahy, která se táhla až do roku 2010, ale nezbylo vyjma vesmírné lodi Orion a jednoho raketového prototypu zhola nic. Čas plynul, poslední raketoplán dosloužil v roce 2011 a politické tlaky na vývoj nových raket se tak zvýšily. Inženýři z NASA také vytyčily kromě Měsíce nový cíl, a sice Mars. Vznikly tak obrysy programu Artemis, který si jako prioritu stanovili prezidenti Trump i Biden. A s tím začaly v roce 2011 i práce na samotném Space Launch System. Původní plán přistát s lidmi na Měsíci do roku 2024 je už ale prakticky zavržen.

sls_4-min

Foto: NASA

První stupeň rakety SLS

Zadání znělo jasně. Aby vůbec bylo možné přemýšlet o letech na Měsíc a Mars, bylo potřeba vyvinout novou raketu třídy super heavy lift. Tyto jsou totiž jako jediné schopny nést víc jak 50 tun nákladu a zároveň se vymanit ze zemské atmosféry natolik, aby k Měsíci nebo rudé planetě doletěly. Patří sem třeba americká Saturn V, která donesla lidstvo na Měsíc poprvé, čínský Dlouhý Pochod 9 i připravovaná Starship Elona Muska. A nově právě i Space Launch System.

V tomto směru může SLS skutečně dávat smysl. V největší konfiguraci Block 2 Cargo totiž dosáhne výšky přes 110 metrů a její druhý stupeň o průměru 8,5 metru dokáže na translunární dráhu vynést více než 46 tun nákladu. Žádná doposud funkční raketa, včetně Falconu Heavy, toto nedokáže, protože nemá dostatečně silný pohon v druhém stupni rakety.

Původní plány hovořily o startu v roce 2016. To se ukázalo jako nadmíru ambiciózní, proto byly první starty k dnešnímu dni celkem šestnáctkrát posunuty. Není tak divu, že se z SLS stala mezi vesmírnými nadšenci postupem času spíš vtipná anekdota a málokdo věřil, že se někdy odlepí od země.

Osmkrát dražší než start raketoplánu

O něco méně vtipně celý megaprojekt nejspíš přijde americkým daňovým poplatníkům. Čas jsou totiž peníze a v tomto případě jde skutečně o hodně peněz. Původní plán sice hovořil o alokaci 18 miliard dolarů (420 miliard korun) na vývoj SLS a lodi Orion. Mezi lety 2011 a 2021 si ale program nakonec vyžádal 23 miliard dolarů (536 miliard korun, po započtení inflace) a tyto částky zatím nejsou konečné.

Pro srovnání – celý program Apollo, včetně vývoje lodí, rakety Saturn V a šesti přistání na Měsíci mezi lety 1969 a 1972, by dnes stál podle různých odhadů a po započtení inflace přibližně 158 miliard dolarů. Nárůst v ceně vývoje oproti původnímu plánu by ale ještě nebyl tak zásadní nebýt jiné položky na účtu – provozních nákladů. A ty se nedají popsat jinak než slovem gigantické.

Opět drobné srovnání – cena za start moderních raket Falcon se počítá v desítkách milionů dolarů. Raketoplán Space Shuttle v roce 2011 startoval za 584 milionů dolarů (se započtenou inflací v dnešních cenách). V případě Space Launch System ale cena jediného startu vystřelí na těžko uvěřitelné 4,2 miliardy dolarů, v přepočtu 93 miliard korun. To je osmkrát více než raketoplán a přibližně stejně jako cena, kterou pražský dopravní podnik dá za stavbu celého úseku metra D.

sls_3-min

Foto: NASA

Různé verze rakety SLS

Nutno říct, že se zatím jedná o odhad, ovšem odhad z letošního března od vnitřního auditního orgánu samotné NASA. Není tak divu, že jeho generální inspektor prohlásil takové náklady za neudržitelné. Původní odhady od amerických federálních orgánů přitom hovořily o cenách v řádech stovek milionů dolarů, v krajním případě „až“ dvě miliardy dolarů.

A co víc, po technické stránce není SLS žádný zázrak. První stupně rakety (hlavní i boční) jsou velmi podobné těm, které používal již zmíněný program Space Shuttle. Motory RS-25, které NASA používá, jsou taktéž ty, s nimiž létaly raketoplány a navíc je nakoupila předraženě, přestože mohla podle reportu serveru Ars Technica za menší cenu pořídit výkonnější kusy.

Misí v programu Artemis je do roku 2030 v plánu celkem devět a využití SLS nad rámec těchto letů je poměrně nejisté. Pokud NASA nebo jiná entita nevyrobí například objemné zařízení na kolonizaci Měsíce nebo náklad v řádu desítek tun, poptávku může pokrýt i Falcon Heavy. To se ostatně stalo v případě družice Europa Clipper, která má v roce 2024 zamířit k měsíci Europa, který obíhá kolem Jupiteru. Původně měl být vynesen na SLS, ale za výrazně menší cenu se nakonec poptávky ujme právě společnost SpaceX.

sls_9-min

Foto: NASA

Část rakety SLS při testování

Aby toho nebylo málo, když už po letech drahého vývoje NASA konečně v březnu vyjela s raketou z konstrukční budovy na odpalovací rampu, při následných testech se ukázalo, že raketa propouští palivo, stejně tak byly problémy s větráky na odpalovací rampě.

Na konci června už naštěstí NASA mohla prohlásit testování za ukončené a nejbližší datum ostrého startu je tak stanovené na 23. srpen. Bude se jednat o testovací let, s lodí Orion, ale bez posádky na palubě.

Na druhé straně amerického kontinentu, v kosmodromu na jihu Texasu, se však mezitím rodí pro SLS asi největší konkurence. Je to ostatně jen pár dní, co federální úřady opět povolily SpaceX pokračovat s testováním rakety Starship. Ta má být taktéž určena pro měsíční a marsovské mise, ale oproti SLS celá opakovaně použitelná.

Jiří Svoboda

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.

Redaktor CzechCrunch, student politologie a mediálních studií na FSS MU. Píše texty o vesmíru, sociálních sítích a technologiích.