Překvapení letošního léta? Twisters vzdávají hold devadesátkové předloze a nečekaně dobře baví

Glen Powell honí tornáda a dokazuje, proč platí za novou vycházející hvězdu Hollywoodu. Twisters i díky němu nabízejí parádní letní podívanou.

twisters-uvodni

Foto: Vertical Entertainment

Daisy Edgar-Jones, Anthony Ramos a Glen Powell v katastrofickém snímku Twisters

0Zobrazit komentáře

Lovkyně tornád Helen Hunt před bezmála třiceti lety převálcovala kina… jako tornádo. Nyní dostal legendární Twister pokračování či lépe řečeno remake a pro všechny, kdo se báli, máme dobrou zprávu – funguje překvapivě skvěle. A jelikož Twisters vedle katastrofického akčňáku devadesátkového střihu s dokonalými triky servírují taky romantickou komedii s hvězdami současného Hollywoodu, nabízí perfektní letní zábavu, kterou málokdo čekal.

Chcete nebezpečné počasí, co se ve vteřině změní v ničivý živel? Křehkou dívku, která na to má, ale nevěří si? Sošného frajera, který je ve skutečnosti hodný a velmi citlivý? Kluka, co sešel na scestí, ale mravní kompas v něm fungovat nepřestal? Složitý úkol, jehož řešení hledají vědci z celého světa, ale hrdinové ho rozlousknou během pár minut v kůlně? A to všechno natočené na 35mm kameru, která tomu dodá i po vizuální stránce devadesátkový nádech? Pak jsou pro vás Twisters jasná volba.

Film Leeho Isaaca Chunga s Daisy Edgar-Jones a Glenem Powellem v ústředních rolích má totiž všechno. Jeho hlavní hrdinkou je mladá vědkyně, která věří, že dokáže zkrotit tornádo, ale po tragické zkušenosti toho nechá. Až po letech ji kamarád přemluví, aby se vrátila, čímž začne zběsilá jízda americkou Oklahomou.

Tam se k příliš vyžehleně vypadající skupince přidá i banda konkurenčních větrných lovců v čele s Powellem, kteří se do všeho vrhají po hlavě, špinaví jsou snad až za ušima a své eskapády streamují na YouTube. Nic ale není takové, jaké se na první pohled zdá, a stupňující se větrná smršť vším pořádně zamíchá.

Zní to jako ohraná klasika a taky je, kouzlo Twisters totiž není v tom, že by film přišel s něčím naprosto novým a hlubokým. Skvěle k sobě ale skládá jednotlivé prvky a vytváří směs, která vás nečekaně rychle a příjemně pohltí. A taky každým coulem vzdává hold pár desítek let starým katastrofickým blockbusterům, kterým se náramně podobá. Ostatně jeho výkonným producentem je Steven Spielberg, který dal do pohybu natáčení i původního Twisteru, a na scénáři se podílel mistr napínavého vyprávění Michael Crichton. A pokud jste viděli nedávno vydaného čtvrtého Policajta v Beverly Hills, víte, o čem mluvím.

Původní Twister z roku 1996 připomíná soudobá předělávka snad každým coulem, i když bez přímých pomrknutí, a retro je už samotná stavba dějové linky, kdy nejdřív přijde velké zaškobrtnutí. Tím jediným odkazem je na začátku měřicí systém Dorothy, který se snažila do vzdušných vírů dostat právě už Helen Hunt. Připravte se ale opět na silnou hrdinku, zběsilé jízdy, nenásilnou lovestory a prostředí placaté Oklahomy, které jakoby ustrnulo v čase. Největší hi-tech novinkou je tu dron, jinak vybavení větrných lovců stále víceméně připomíná to, co měli k dispozici jejich předchůdci.

Akce je v Twisters tak akorát, co je ale hlavní – dává smysl a působí uvěřitelně. K tomu ve velkém napomáhají povedené triky, které působí tak, že vám ani nedojde, že tornáda nejsou pravá. Velkým plusem je taky pověstná chemie mezi hlavními postavami. Pro Daisy Edgar-Jones je to sice první velká hollywoodská role, se stoupající hvězdou s ostře řezanými rysy Glenem Powellem, který zde své okouzlující já předvádí v plné parádě, jí to ale skvěle funguje.

Vůbec to, jak Twisters dokážou pracovat s emocemi, se samo o sobě povedlo. V pravou chvíli je ve vás vykouzlí, ani nevíte jak, a tak odpustíte snímku i velká klišé, kterých se jinak dopouští. A že jich je! Počínaje tím, že Powellův hrdina má ryzí srdce a meteoroložka Edgar-Jones zase kuráž, přes to, že rozdělení rolí mezi klaďase a záporáky je jiné, než se na první pohled zdá. Vrcholem jsou pak scény, kdy dochází k převratným objevům na těch nejméně pravděpodobných místech, a rádoby odborné dialogy šustící papírem.

Příběh sice není nijak hluboce propracovaný, ale Daisy Edgar-Jones je správně roztomilá, Glen Powell neskutečně sympatický, tornáda děsivá a honba za nimi podmanivá. Od letního bijáku není víc potřeba a po všech moderních blockbusterech, které sází na opulentní velkolepost a záchranu světa, je zemitá kamera, několik aut a starý dobrý příběh o tom, jak někdo překoná sám sebe, nečekaně příjemným osvěžením.