Přes 130 milionů korun na podporu a popularizaci české vědy, více než stovka oceněných vědkyň a vědců, přes deset let zájmu o výzkum a desítka vědeckých expedic po celém světě. To je výsledek práce Nadace Neuron, jejímž posláním je stát po boku excelentním vědcům a nadaným studentům, rozvíjet moderní mecenášství a propojovat vědu a byznys. V jejím čele je jako spoluzakladatelka a ředitelka Monika Vondráková, která v rozhovoru pro CzechCrunch vysvětluje, kam se samotný Neuron i celá naše společnost během let posunula. A mluví i o významném daru, jejž nadace na své aktivity nyní získala.

„V Neuronu se posouváme dál, a proto jsme se rozhodli založit Nadaci Neuron, která navazuje na současné aktivity v oblasti podpory vědy,“ říká Monika Vondráková s odkazem na to, že dosud Neuron působil v rámci nadačního fondu. Teď jeho dlouholetí podporovatelé, jimiž jsou rovněž Dalibor Dědek, Eduard Kučera, Libor Winkler, Václav Dejčmar, Ondřej Bartoš a Jaroslav Řasa, založili nadaci, v rámci níž chtějí postupně vybudovat silné finanční zázemí, které má zajistit dlouhodobou nezávislost a pokračování aktivit spojených s tuzemskou vědou a výzkumem.

První velký krok v tomto směru udělal miliardář Dalibor Dědek, zakladatel skupiny Jablotron, která vyrábí alarmy. Do nadačního jmění Neuronu se rozhodl věnovat 100 milionů korun. „Věříme, že je to cesta, jak dále posílit vliv vědy na rozvoj společnosti na její cestě k úspěšnější a konkurenceschopnější zemi,“ říká Monika Vondráková, která kromě Neuronu působí i v holdingu Abra, a doufá, že se s takovými příspěvky přidají i další mecenáši. V rozhovoru popisuje, co Nadace Neuron dál chystá, jak se vnímání vědy ve společnosti vyvíjí a proč je důležité, aby nejlepší mozky naši zemi neopouštěly.

Jak hodnotíte letošní Ceny Neuron?
Mám velkou radost ze dvou věcí. Jednak úplně poprvé v historii máme v kategorii pro nadějné vědce čtyři ženy, dokonce je v ní poprvé více žen než mužů. Dlouhá léta jsme měli mezi oceněnými laureáty hlavně muže. Podpora žen ve vědě se v posledních letech hodně posunula a je to skvělé, protože by bez toho nedosáhly takových výsledků. Bádání vyžaduje opravdu hluboký ponor, který zabírá spoustu času, a pokud se žena například rozhodne mít rodinu a děti, musí opravdu hodně dřít. Zároveň je úžasné, že všichni laureáti nějakým způsobem řeší problémy celého lidstva, které aktuálně máme na stole.

Foto: Nadace Neuron

Slavnostní předávání Cen Neuron v roce 2023

V Neuronu udělujete ocenění přes deset let. Kam se celá společnost za tu dobu posunula?
V celé společnosti se udělal obrovský kus práce. Prvotním impulsem, proč jsme Neuron zakládali, byl hrozící odliv špičkových vědců do zahraničí v době hospodářské krize. Když začnou odcházet excelentní a talentovaní lidé, je to pro zemi obrovská ztráta. Zároveň jsme se tehdy zamýšleli nad tím, jak vlastně pomoct, protože věda vždy potřebuje obrovské peníze a my jsme moc peněz neměli. Rozhodli jsme, že budeme zvyšovat prestiž vědců, a musím říct, že v tomto ohledu vidíme velký posun.

Zezačátku vědci vůbec neuměli prezentovat, stáli k publiku zády a nechápali, proč by měli jednoduše ukazovat, na čem pracují, aby tomu rozuměla široká veřejnost. V tom se udělal velký pokrok, přichází mnoho nových popularizátorů, kteří s tím pomáhají. Široká veřejnost si díky tomu začíná uvědomovat důležitost vědců, už je nebere tak, že to jsou jenom nějací lidé, kteří sedí v laboratoři a něco si tam míchají v kádinkách, ale vidí jejich výsledky.

Z Nadačního fondu Neuron je nově Nadace Neuron. Je to spíše technikálie, nebo zásadní milník v historii Neuronu?
Dlouho jsme tuto změnu promýšleli. Nadační fond totiž dosud fungoval v podstatě tak, že jsem na začátku každého roku musela vyběhnout s nůší, abych vybrala další peníze na naše fungování, protože na tom stála stabilita celého fondu. Dopředu jsme nevěděli, kolik peněz vlastně vybereme a jestli je ekonomická kondice našich mecenášů stále tak dobrá, aby mohli přispět. Zároveň jsme před dvěma lety řešili situaci, kdy nám jeden z našich laureátů, který bohužel umíral, chtěl věnovat obrazy – a my zjistili, že jako nadační fond takový dar neumíme přijmout.

Přemýšleli jsme, jak s tím naložit, a došli jsme k závěru, že by bylo vhodné, aby nás vše kolem Neuronu přežilo, respektive aby všechny aktivity nebyly stoprocentně závislé jen na nás. Uvědomili jsme si, že by bylo dobré, abychom začali tvořit nadační jmění, podobně jako to má třeba Nobelova nadace nebo Hlávkova nadace. Oslovili jsme naše nejštědřejší mecenáše, zda by do toho šli s námi jako zakladatelé takové nadace, a nakonec jsme se rozhodli ji založit.

Jaké jsou zásadní rozdíly, když je teď z Nadačního fondu Neuron Nadace Neuron?
Obecně je nadace více institucionální, je to mnohem vyšší závazek, jste auditovaní. Máte nadační jmění, na které si nemůžete přímo sáhnout, i když třeba máte horší období. Naopak musíte pracovat na tom, aby se nadační jmění co nejlépe zhodnocovalo, protože jako nadace žijete právě z výnosů z nadačního jmění. S našimi zakladateli, kterými jsou spolu se mnou Dalibor Dědek, Eduard Kučera, Václav Dejčmar, Jaroslav Řasa, Libor Winkler a Ondřej Bartoš, jsme se nicméně domluvili, že budeme dlouhodobě přispívat na chod nadace, abychom částečně pokryli výdaje na provoz. K tomu se budeme opírat o výnosy z nadačního jmění a další partnerství, která uzavřeme.

Budete tedy přibírat další partnery a mecenáše?
Máme nastavený jednoduchý mechanismus, kdy se ti, co do nadace budou vkládat nejvíce peněz, postupně přidají mezi zakladatele. Kdyby teď někdo přišel a chtěl by nám věnovat třeba sto milionů korun, zařadí se mezi zakladatele, aby měl právo určitým způsobem zasahovat do naší strategie. Když jsme o nadaci přemýšleli, byla jsem zvědavá, jestli se nám skutečně podaří do nadačního jmění získat vyšší částku, už jen proto, že podporujeme vědu a vědce a spousta lidí si myslí, že by to měl dělat stát. Je proto zatím velmi složité získávat nové mecenáše a ti, co přijdou, jsou opravdoví vizionáři, kteří si uvědomují, že věda je skutečně důležitá, a to, co děláme, je unikátní.

Foto: Archiv Dalibora Dědka

Majitel Jablotronu Dalibor Dědek

První velký úlovek máte v podobě Dalibora Dědka. Máte cíl, kolik takových mecenášů byste rádi získali?
Dalibor Dědek se stal úplně prvním podporovatelem, který se rozhodl do Neuronu vložit svůj majetek ve výši sto milionů korun. Mou vizí a ambicí je získat deset takových významných donátorů, kteří si uvědomují význam podpory vědy v naší zemi, protože se ukazuje, že klíčová témata, před kterými nyní stojíme, ať je to energetika, zdravotnictví, nebo medicína, potřebují špičkové vědce. Viděli jsme v období covidu, že tu jsou výzvy i do budoucna, které nás jako lidstvo budou ovlivňovat, takže potřebujeme špičkové mozky. Výhodou je, že když někdo do našeho nadačního jmění vloží peníze, má jistotu, že je nikdo neprojí a budou užity na podporu vědy.

Čemu všemu se dnes v Neuronu věnujete?
Věnujeme se čtyřem klíčovým aktivitám. Jsou to jednak Ceny Neuron, které slouží ke zvyšování prestiže vědců. V rámci grantového programu Expedice Neuron pomáháme našim špičkovým vědcům v terénním výzkumu. Třetí důležitou rolí, kterou sehráváme, je propojování vědy se světem byznysu. Realizujeme pobyty, na které bereme špičky z vědy i byznysu. Vznikají tam neuvěřitelné nápady, protože se na jeden problém díváme z různých úhlů pohledu a neuvěřitelně to všechny posouvá. A před dvěma lety jsme začali s naší čtvrtou klíčovou aktivitou, kterou je vysílání nadaných studentů na stáže na zahraniční univerzity.

Začali jsme s prestižními izraelskými univerzitami a setkalo se to s neuvěřitelným nadšením, navíc je fantastické, že poznatky, které tam vědkyně a vědci získají, přináší zpátky do Česka. Nasávají tam například to, že vědci v Izraeli chodí nejprve do praxe a až pak míří do laboratoře, protože díky tomu lépe chápou, jak mají pomáhat. Zároveň naši vědci mohou hodnotit i to, že třeba vybavení tamních laboratoří je prakticky stejné jako v Česku, ale mindset je jiný, a proto to děláme.

Budete se vydávat i jinam než do Izraele?
V Izraeli jsme začali a ověřili jsme si, že mají takové pobyty enormní efekt, protože studenti se vrací zpátky do Česka, dělají přednášky pro své kolegy a předávají nabyté zkušenosti. Často se stává, že když někdo vystuduje Oxford nebo Harvard, tak jelikož je Česko v současné době ve vědecké oblasti dost průměrné, nenajdou tu uplatnění a zůstanou v zahraničí. Z našich stáží se ale vědci vrací a nechávají vše tady. Nově se chceme zaměřit také na ETH ve Švýcarsku a MIT ve Spojených státech.