Otužování se stalo jedním z velkých hitů posledních měsíců a současné mrazivé teploty posledních dnů tomuto trendu jen přejí. Ať už je motivací otužilců uznání v podobě lajků, posílení imunity či optimalizace zdraví, je to ve finále jedno. Alespoň podle instruktorky chladové terapie a dechových technik, biohackerky Veroniky Allister.

Dvaatřicetiletá Allister překonala v minulosti chronickou únavu, nemoci, vyhoření, deprese, závislosti i nádorové onemocnění. První, čím se začala intuitivně léčit, byl právě chlad. Záhy ji k otužování připoutal fakt, že se chladem může nejen vyléčit, ale také výrazně zpomalit stárnutí organismu.

Aktuálně již deset let testuje nejrůznější biohackerské triky. Občas běhá ultramaratony a neustále posouvá své hranice. Takzvaný biohacking je komplexní přístup ke zdraví těla i mysli, který kloubí pradávné léčitelské techniky s moderní technologií. O tom, že už nejde jen o okrajovou záležitost, svědčí i fakt, že se od příštího roku bude učit i na vysokých školách. Vědeckých poznatků o tom, jak zpříjemnit a prodloužit život, je totiž stále víc.

Vlastní akademii chystá také iniciativa Code of Life, první biohackerský projekt u nás, za kterým nestojí jednotlivec, ale komunita zhruba dvaceti lidí včetně třeba tvůrců úspěšného podcastu Brain We Are. U zrodu Code of Life stála vedle Libora Mattuše také právě Veronika Allister, autorka knihy Hoř pomalu, která pro CzechCrunch mimo jiné prozradila pár triků, jak zpomalit stárnutí a jak se správně otužovat.

Jaký je rozdíl mezi člověkem, který se zajímá o zdravý životní styl, a biohackerem?
Termín biohacker se stále ještě formuje. Začnu spíš tím, kdo biohacker není. Jsou lidé, kteří si koupí chagu, dají si ji do kafe a považují se za biohackery. Pak jsou zase tací, kteří míchají páté přes deváté bez jakéhokoliv systému. Diety a trendy nefungují na všechny stejně.

Biohacking je o tom se naučit základní principy a najít si vlastní cestu. Biohacker si bere zpět zodpovědnost za své zdraví a není závislý na systému v rámci prevence či chronických zánětů. V těchto směrech si totiž můžeme pomoct sami a je to pro nás jediná možná strategie. Zdravotnický systém absolutně nestíhá a stíhat nebude. Není to možné. Nemůžeme po něm chtít, aby nás zachránil.

Biohacker se tedy snaží o zdravý životní styl a jde mu rovněž o zpomalení či reverzi stárnutí. Jde až na hranici toho, aby zjistil, co je nejlepší pro jeho individuální biologii. Dělá na sobě experimenty, zaznamenává je a měří.

Co konkrétně měří a jak?
To je hodně individuální. Záleží, v jakém bodě se daný člověk nachází a co jsou jeho očekávání. Chce být superčlověk? Chce zpomalit stárnutí? Mít méně stresu a lépe spát? Pro analýzu stresu a spánku používám chytrý prsten Oura Ring. Funguje na HRV, tedy měří variabilitu srdečního tepu. Pokud by frekvence srdce v klidové noční fázi byla příliš vysoká, je to indikátor stresu. V aplikaci také vidíš, jak dlouho usínáš nebo jak často se budíš.

Ten prsten nosíš pořád?
Ano, je to zároveň i můj svatební prsten.

Co dalšího biohacker měří?
Úplný základ je výpočet biologického věku. Test z krve u lékaře stojí 1 500 korun, ale není moc přesný. Můj biologický věk je 25 let. Celý biosystém však nemůže být stejně starý. Organismus je složený ze systémů a každá část těla na tom je jinak. Někde mám stárnutí hodně zpomalené, někde mám však problémy.

Jakým způsobem testujete vy?
Přesnější výsledky umí dodat anglický startup Agecurve, což je banda vědců, se kterými Code of Life spolupracuje. Agecurve měří věk na bázi slin a DNA metylace, což je velmi přesné. Dáme dohromady vždy větší skupinu lidí, která chce otestovat, neboť vzorky slin odesíláme do Anglie letecky. Zasíláme je v ledu a musí být v laboratoři nejpozději do 24 hodin. Tento test ukáže komplexní analýzu a je také několikanásobně dražší než test u lékaře.

Co všechno ovlivňuje biologický věk?
Spousta faktorů, jako je osobní historie, geny a milion dalších věcí. Zajímavé je, že občas zdravě vypadající lidé, kteří se udržují a jí zdravě, mají horší výsledky než silnější člověk, který hodně pracuje a je ve stresu. Vzhled klame.

Z epigenetiky již víme, že genovou expresi lze chováním změnit, což je základ. Fascinuje mne, čeho všeho je člověk schopen. Věřím tomu, že jsme generace, která se dožije nesmrtelnosti. Nesmrtelnost na buněčné úrovni už reálná je, už se to děje. Ti, kterým je dnes pod 40 let, si dost možná v budoucnu budou moci vybrat, zda chtějí umřít, či ne.

Smrt je přirozená součást života. Staré odchází, nové, lepší se rodí. Co všechny etické, ekonomické a morální problémy, které by to přineslo?
Samozřejmě je to celé děsivé a váže se k tomu spousta věcí, které si zatím neumíme představit. Jako lidstvo k nesmrtelnosti tíhneme odjakživa. Nikomu se to nepodařilo a můj názor je, že jestli toho dosáhneme, tak to paradoxně nebudeme chtít. Mysl tyto paradoxy nechápe, ale my v nich fungujeme.

Virtuální realita se pořád zdokonaluje, až bude tak dobrá, že nepoznám, že jsem v ní. Předpokládám, že nakonec však stejně přijdeme na to, že nejlepší realita je ta, kterou žijeme tady a teď. A tak to bude podle mě i s nesmrtelností. V okamžiku, kdy tu bude, rozhodneme se vědomě umírat. Sama nevím, zda bych chtěla být nesmrtelná, ale jdu cestou zkoumání toho, zda je to možné.

Bojíš se smrti?
Kdysi jsem se jí bála hodně. Měla jsem až panickou hrůzu, že mi umře někdo z blízkých. Prožila jsem však dva hluboké stavy, kdy jsem málem umřela, a na smrt mám již jiný náhled. Vnímám ji stejně krásnou jako sám život. Strach bych spíš měla z možného utrpení.

Vnímáš na poli biohackingu nějaká rizika?
Vzniká neskutečné množství nesmyslných produktů a bude toho čím dál víc. Spousta výrobců se chce svézt na boomu, prodávají doplňky s hláškami typu „Tohle ti změní život!“, které obsahují v jednom drinku dvacet různých bylin. To je šílenost.

Lidé, kteří si dávají pod kůži magnety a čipy, patří také mezi biohackery?
Transhumanismus je extrémní větev biohackingu. Osobně ho moc jako biohacking nepovažuju. Chápu spojení na biologické úrovni s technologií, například čipem, který pozitivně ovlivňuje a sbírá data. Implantáty, jako jsou magnety či senzory, které otevírají dveře, moc nepodporuji. Vnímám to spíš jako výstřelek, ale nesoudím to.

Lidé si také třeba stříkají do očí látky, aby viděli v noci jako kočka, což pro organismus není zrovna dobré. Chtějí se dostat do bodu, kdy se cítí jako superlidé, ale neuvědomují si, že se tak můžou cítit přirozeně skrze přírodní techniky. Není to o tom vidět na chvíli jako včela víc barev, ale osvojit si přirozené lidské schopnosti, které jsou dlouhodobé. To je větší zábava, než mít pseudosmysl navíc.

Dalším extrémem je CRISPR a genetické inženýrství, což je sice zajímavé, ale pro společnost ne úplně bezpečné.

Koučuješ lidi, aby se sami stali biohackery?
Mám jen pár VIP klientů, kterým pomáhám optimalizovat jejich individuální biologii. Jsou to lidé, kteří mají velké pravomoce a hodně stresu. Vedou třeba několik firem zároveň a chodí spát v 6 ráno. Potřebují hacknout svůj biosystém, aby to vše zvládali. Jinak se ale věnuji spíš jiným věcem.

Co ještě v Code of Life děláte?
Vzděláváme veřejnost, pořádáme setkání, kempy a expedice. Publikujeme týdně tři vědecky odzdrojované články doplněné o vlastní zkušenosti a natáčíme podcasty. Připravujeme také obor biohacking na soukromé Essential College a volitelný kurz biohackingu na Masarykově univerzitě. Sami příští rok otevřeme Akademii pro dvacet vybraných lidí.

Pod dceřinou společností Czech Iceman zase trénujeme freedivera Davida Vencla, který usiluje o Guinessův rekord v plavání pod ledem. Cílem je uplavat v ledové vodě 80 metrů na jeden nádech. Icemanem chceme ukázat to, že otužování nemusí být jen trend a že z 0 se dá dosáhnout až rekordu, když u toho člověk vytrvá. Ne každý chce lámat rekordy, ale chlad zkrátka mění život. S kolegou Liborem o tom teď píšeme knihu.

Proč si myslíš, že se z otužování stal takový trend současnosti?
Přicházíme znovu na něco, co pro nás bylo přirozené. Vůbec se nedivím, že se to stává trendem. Pro některé je to jen cesta, jak být cool na sociálních sítích, pro jiné je to dlouhodobá cesta, jak optimalizovat zdraví. Lidé si začínají uvědomovat, že potřebují posílit imunitu. Člověk má z chladu okamžitou zpětnou vazbu.

Když jdeš do studené vody, nejsou tam myšlenky, ani strachy. Jsi tady a teď. Je prokázáno, že chlad snižuje dlouhodobý zánět, který zrychluje stárnutí a zvyšuje pravděpodobnost úzkosti či depresí. Stres je epidemií dnešní společnosti kvůli uspěchanému životnímu stylu. To zpomalení, které přinesl minulý rok, jsme nutně potřebovali.

Je otužování vhodné pro každého?
Pro většinu lidí ano, pokud jsou zdraví. Když je venku chladno, stačí vyjít na vzduch v tričku a kraťasech, vynést koš, projít se na 10 minut. Není nutné hned chodit do vody. Biohacking je o experimentování. Než skočím do ledového jezera, je fajn si třeba napustit kbelík se studenou vodou, do něj dát pár kostek ledu a jen si namáčet končetiny, kde je nejvíce nervových zakončení, a obličej. Dodá to víc energie než třeba káva.

Jsou nějaké zásady, kterých by se člověk měl držet, když se vyrazí otužovat někam k vodě?
Hlavní je poslouchat své tělo. Když má voda 4 stupně, pro blahodárné účinky z chladu stačí ponory na půl minuty, není potřeba zůstávat ve vodě déle. Občas vidím, že je ve hře otužilců ego. Pro muže by mělo být naprosto v pořádku, když vylezou dřív než žena. Ženy by se zase měly řídit svým menstruačním cyklem a nezačínat s otužováním v době menstruace. Nikdo by neměl chodit do studené vody sám, ať už je sebevíc zkušený. Na to už doplatila spousta lidí, kteří dostali křeč.

Jak otužilec pozná, že je správný čas vylézt z vody?
Každý to má jinak. Pravidlo však je vyslyšet již první velice jemný signál a jít z vody ven. Když dostáváš signály jako bolest, tak už je to moc. Pozitivní stres se uvolňuje, jen pokud to nepřepískneš, což bývá nejčastější chyba začátečníků. Chlad neurveš na sílu. Spíš doporučuju se do toho bodu nedostat a opravdu jít do vody s pokorou a jen na chvilku.

Viděla jsem na YouTube tvá animovaná videa o tom, jak se připravit na otužování dechem a cviky. Co ale dělat po skončení?
Existuje spousta dechových technik, které zahřejí. Po vylezení z vody člověk často zažije tzv. afterdrop. Tělo se chce zahřát, tak se začne třást. Zahřejeme se nejlépe cviky či skákáním. Nával endorfinů občas způsobí, že se chceme do vody vrátit. To už nedoporučuji.

Není nutné se hned oblékat, ale nezůstávat v mokrém. Oblékáme se postupně. Když děláme chladové expedice na Sněžku, nosíme si oblečení v batohu. Než vstoupíme nahoře do restaurace, zůstáváme nějaký čas v předsíni, kde se adaptujeme. Kdybychom šli rovnou dovnitř, tělo dostane šok.

Ledové expedice na Sněžku vedeš přes čtyři roky, jak to probíhá?
Vybíráme si pokročilé lidi. Je nutné jít do kopce a udržovat svižné tempo. Jezdíme vždy na čtyři dny, postupně se připravujeme a třetí den vyrážíme. Je úžasné sledovat, jak to lidem mění život. Uvědomění toho, že dokážou mnohem víc, než si myslí, je pro většinu lidí transformující.

Co přivedlo na cestu biohackera tebe?
Žila jsem ve Skotsku, kde jsem vystudovala behaviorální a experimentální ekonomii. Během studia jsem onemocněla. Zdravotní a psychické problémy mě přivedly ke zdravému životnímu stylu. Postupně jsem se začala cítit lépe a měřit se. Pocit je moc důležitý, ale jako lidi nejsme moc napojení na intuici, technologie nás to paradoxně učí. Je důležité spojovat vědu, data a osobní zkušenost. Technologii miluji, cílem je však naučit se vnímat své tělo natolik, že ji vůbec nebudu potřebovat.

Co považuješ za největší biohack?
Poté, co jsem šla cestou extrému, jsem se dostala k minimalismu. Biohacking je také o tom umět odpočívat a relaxovat. Největší biohack by byl žít u moře, nemít stres a užívat si čerstvý vzduch, písek, moře a slunce. Oproti městu je to velký rozdíl.

Biohacking je také o souladu s přírodou. Monitorujete vliv města na lidské zdraví?
Když jedu do přírody, cítím to hned. Proto se snažím každý týden někam vyjet. Města jsou velké téma. Aktuálně žijeme ve městech, která jsou designovaná pro auta a věci, nikoliv pro lidi. To se však bude měnit a změní to celý svět. Spolupracujeme na konceptu Longevity pro vznik nových budov pro lidi se správnou vzduchotechniku, světly a vodou. Chvíli potrvá, než vyladíme procesy, aby se to mohlo realizovat, pak se to ale bude sázet jak Baťa cvičky.

Máš nějaké pravidelné hacky, bez kterých už se neobejdeš?
Ráno i večer mám vždy aspoň hodinu pro sebe. Cvičím, dám si studenou sprchu nebo procházku, pokud je chladno. Ráno piju vodu s citronem, přes den zase vodu s jablečným octem, je to dobrý hack před jídlem. Hraju si také s přerušovaným půstem. Obecně vnímám, že lidé jedí zbytečně moc a ne úplně kvalitní potraviny. Peníze, které bychom investovali do pěti jídel, je lepší investovat do dvou kvalitních.

Večer mi zase pomáhá s přípravou na spánek ledová vana třeba dvě hodiny před tím, než jdu spát. Když pracuju večer na počítači, nasazuji si brýle, které blokují modré záření. Hodně piju adaptogenní byliny rhodiolu (rozchodnice růžová) a sibiřský ženšen. Je to skvělá kombinace proti stresu. Když už piju kafe, tak houbové. Dávám si do něj chagu, cordyceps nebo reishi. Na každodenní užívání to však není. Tři týdny, potom pauza.

Co tě dělá šťastnou?
Kocour, muž a příroda. A také to, že vidím po deseti letech plody své práce. Ještě před pěti lety jsem se bavila s lidmi, kteří mi říkali: „Biohacking? To tady nikdo nepobere…“ Já si za tím však šla dál, prosazovala to a pět let o tom veřejně mluvila. Když člověk vytrvá, tak ty plody přijdou, a teď si to užívám. S manželem taky děláme loving kindness veřejné online meditace. Mozek se při nich dostane do módu laskavosti při posílání lásky druhým. A to mi dělá velkou radost.