Rok 2024 se pomalu blíží ke konci, a tak je čas na malé ohlédnutí. CzechCrunch letos oslavil neuvěřitelných deset let. Za tu dobu se několikanásobně rozrostl – ať už co se týká počtu lidí, tak počtu článků – a zkrásněl s novým designem. Hodí se proto malá rekapitulace toho, co pro vás v tento jubilejní rok redaktorky a redaktoři napsali a vytvořili.

Jednotliví autoři vybrali svoje nejlepší články za uplynulý rok. Podívejte se tedy na to, co nás letos bavilo psát a vás snad bude bavit (znovu) číst.

Ve 25 letech přečetl Buffettovy dopisy a postavil miliardový konglomerát. Byly jako návod, říká Matěj Turek

Ondřej Holzman

Širší veřejnost si Matěje Turka všimla pravděpodobně až letos na podzim, kdy vstoupil do fotbalové Dukly. Ve světě investic je ale známou osobou, protože se v něm pohybuje už přes dvacet let. Zakladatel investičního fondu 10X ve velkém rozhovoru vypráví, proč se rozhodl vstoupit do fotbalu, i když žádný velký fanda není, proč investoval do Vinohradského či Trojského pivovaru a především, co ho tak zaujalo na dopisech Warrena Buffeta.

Kavárnice z autobusové zastávky pobláznila LinkedIn. Za jejími dorty jezdí do Pasohlávek stovky lidí

Luboš Kreč

„Nikdy jsem u ní nebyl na kávě, ani na dortíku, znal jsem ji jen z LinkedInu. Ale cítil jsem, že má drajv a že to je přesně ten typ příběhu, které máme v CzechCrunch nejraději,“ říká Luboš Kreč ke svému článku o Kateřině Ferbyové, která si otevřela kavárnu v autobusové zastávce v Pasohlávkách. Ferbyová okouzlila nejen čtenáře CzechCrunche, ale později i účastníky našeho eventu Startup Awards. V pražské Šlechtovce vystoupila na pódium a stovkám návštěvníků s humorem a nadsázkou popsala svou zkušenost začínající podnikatelky. I zastávka v Pasohlávkách předělaná na kavárnu je přece startup.

Mrakodrap mohl zavalit deset bloků Manhattanu. Katastrofu odvrátila nic netušící studentka

Peter Brejčák

„Když se vás zeptám na největší dominanty newyorského Manhattanu, pravděpodobně vás napadnou ikonické stavby ve stylu art Deco Empire State Building a Chrysler Building, možná dvě věže Světového obchodního centra či v jejich sousedství postavený One World Trade Center,“ říká redaktor Peter Brejčák, který se většinou věnuje článkům ze světa investic. Tentokrát se ale zaměřil na jeden zajímavý dům v New Yorku. Panorama čtvrti by podle něj nebylo úplné, kdyby nebylo Citigroup Center – budovy, jejíž příběh by bez několika šťastných náhod skončil katastrofou nevídaných rozměrů.

Vařil v Ambiente, teď v nymburské nemocnici. Málem jsem se popral s řezníkem, vozil nám odpad, říká

Eliška Nová

Je to příběh skoro jako z pohádky. Má totiž šťastný konec. Asi i proto je tak neuvěřitelný. Nikolas Kratěna prošel výbornými pražskými restauracemi, nakonec si otevřel tu svou, jenže přišel covid. Kuchař tak šel pracovat do nymburské nemocnice. „To, co tam na začátku prožil, by jiný vydržel maximálně den,“ říká o Kratěnovi autorka příběhu Eliška Nová. Po různých peripetiích, kdy mu například kolegové schovávali jídlo, tu ale nakonec zůstal a bourá zažité představy o nemocniční gastronomii.

Daly sbohem korporátu a začaly vyrábět neviditelná trička. Jsou hnusná, ale prodáváme, říkají zakladatelky

Vojtěch Sedláček

Většina společností mluví o svých produktech jen v samých superlativech. Romana Pazderová a Hana Vydrová, zakladatelky Covert Underwear, se však nebojí přiznat, že trička, která prodávají, nevypadají nic moc. Vzhled je u nich totiž až na druhém místě, tu největší roli zde hraje funkčnost. Přečtěte si příběh o tom, jak se zrodil nápad na trička, díky kterým člověk nepropotí košili, a poznejte blíž dvojicí dam, které jsou ve světě dravého byznysu naprostým úkazem.

Za měsíc bychom neměli na výplaty, vzpomíná šéf brněnského studia. Pak ale prodali videohru za miliardu

Michal Mančař

Nejzajímavější story z českého videoherního byznysu tohohle roku. Brněnští Madfinger Games si udělali jméno na mobilních hrách a do firmy dokonce vstoupili Číňané. Pak ale zaveleli k obrovskému obratu. Studio své portfolio odprodalo a začalo dělat na vysokorozpočtové hře pro PC. Byla to sázka na jednu jedinou kartu. A peníze docházely. „Věděli jsme, že jdeme all-in. Ale já si byl jistý, že mám v ruce čtyři esa. A že hodně vyděláme,“ vzpomíná šéf Marek Rabas.

Roky jsem neřídil, ale posadili mě do formule. Okruh Red Bullu jsem zajel přesně tak, jak jsem nechtěl

Filip Houska

„Auta zatím tolik neřídím, nemám k nim vztah, na vše mi stačí skútr. Tak proč nesednout do formule na jednom ze světově nejslavnějších okruhů, kde pravidelně jezdí i Max Verstappen?,“ vypráví o své reportáži Filip Houska. Nápojář ho v rámci své motorsportové akce Red Bull Showrun nejen pozval na slavný okruh, ale nechal ho dokonce svést ve formuli. Jak to asi dopadlo?

Místo večerek startupy. Předsudky mizí, větší problém je byrokracie, říkají vietnamští podnikatelé

Evelína Beníšková

Časy, kdy Vietnamci v Česku „jen“ vlastnili večerky, jsou už dávno pryč. Druhá generace Vietnamců, tedy takzvané banánové děti, zde vyrostla, vystudovala a mnohdy umí česky líp, než její spoluobčané. A stejně jako oni se i mladí Vietnamci věnují tomu, co je opravdu baví – jsou architekty, kreativci nebo třeba majiteli marketingových agentur. Na své kariérní cestě se pak potýkají i se stejnými problémy. Předsudky podle nich pomalu mizí, klacky pod nohy jim ale hází byrokracie.

Dlouhá rodičovská neprospívá ani dětem, ani matkám. Máme na to data, říká ekonomka Kalíšková

Lenka Chlubnová

Tenhle rozhovor s ekonomkou Klárou Kalíškovou budil letos na jaře poměrně dost reakcí. Jak pozitivních, tak negativních. Boří totiž v Česku zažitý stereotyp, že čím déle je dítě doma s matkou, tím lépe pro něj. Kalíšková společně se svou kolegyní vědeckým výzkumem rozkryla, že to nemusí být pravda a že to má často negativní důsledky i pro matky samotné. V rozhovoru detailně popisuje, jak vlivy na děti zkoumaly a co jim z toho vyšlo za závěry.

V zajetí bídy, moře a propagandy. Reportáž z Kuby, odkud prchá každý, kdo může

Filip Magalhães

Kubánci sdílí v poslední době pesimismus. Jejich příběhy o tom, jak to skutečně funguje na komunistické Kubě, jsou až neuvěřitelné. Například havanský urolog bere penzi tři dolary měsíčně a chce „zabít všechny komunisty, kteří zbídačili jeho zem“. A jeden bývalý státní zaměstnanec pak měsíčně vydělával pouhých pět dolarů, a tak raději začal ubytovávat turisty. Stejnou částku si teď prý vydělá za jediný den. Přečtěte si, jak to vypadá v kubánských obchodech i lékárnách a proč je na ostrově černočerná tma.