Blackstone je věhlasný americký hedgeový fond, který má ve své správě přes bilion dolarů a je aktivní jak coby private equity investor, tak na nemovitostním a finančním trhu. A právě k jeho obrazu se teď snaží přiblížit, byť opatrně a vzdáleně, brněnský podnikatel Igor Fait se svou investiční společností Jet Investment: k fondům, které investují do průmyslových firem a průmyslových areálů, přidává startupový fond a časem i fond zaměřený na úvěrování růstových firem, jež ale nedosáhnou na peníze od bank. „Nazrála na to doba,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Osmapadesátiletého byznysmena časopis Forbes řadí se jměním přes čtyři miliardy korun mezi stovku nejbohatších Čechů a Češek. Ve fondu zaměřeném na startupy (ovšem s přesahem do světa průmyslu) plánuje mít přes miliardu korun především od investorů z řad českých bohatých jednotlivců a podnikatelů, mezi nimiž má Fait vynikající renomé – mnoha z nich totiž se svými fondy už zvětšil jmění.

S fondem specializovaným na poskytování firemních půjček pak cílí spíš na zahraniční institucionální investory, jako jsou penzijní fondy a pojišťovny, jeho spuštění ale plánuje až na rok 2025. Vedle toho pokračuje s kolegy v hledání nových akvizičních cílů jednak pro fond Jet 3, s nímž vstupuje do průmyslových podniků, jednak pro fond Jet Industrial Lease, který zase kupuje od firem jejich tovární areály a obratem jim je zpět pronajímá.

Právě Faitův nemovitostní fond zaznamenal loni na jinak klesajícím a neklidném českém nemovitostním trhu nadprůměrné výsledky: jeho celková výnosnost dosáhla 11,65 procenta. Překonal tedy inflaci a stal se nejvýkonnějším českým fondem zaměřeným na komerční nemovitosti. Přesto si Igor Fait, který je známý jako brněnský patriot a mecenáš a milovník funkcionalistické architektury, neodpustí při hodnocení loňského roku povzdechnutí.

„Loňský rok byl špatný. Strašně se rozevřely nůžky mezi tím, co kupci byli ochotni dát a co prodávající požadovali. Nemovitosti se téměř vždycky financují úvěrem, a ty zdražily. Trh spadl o 70 procent,“ říká a dodává: „Letošek se zdá být lepší. Čím dál víc podnikatelů, i takových těch zemitých, kteří říkali, že musí být ve svém, to chápe. Co pro ně hala je? Umrtvené aktivum, s nímž mají nakonec jen starosti a stojí je spoustu peněz. Zájem o náš model sale & leaseback proto roste.“

V obsáhlém rozhovoru pro CzechCrunch Igor Fait popisuje nejen investiční strategii nově vznikajících fondů v rámci jeho společnosti Jet Investment, ale i to, že se kromě průmyslu začínají ve větší míře dívat například na segment zdravého životního stylu. A došlo i na třetí z jeho vášní, vedle architektury a moderního umění – auta.

Když jsme si spolu povídali zhruba před osmi lety, kdy se startupové investice začaly stávat módními i v Česku, říkal jste mi, že to není nic pro vás, že jsou příliš rizikové. Teď ale chystáte vlastní startupový fond Jet Venture. Co se změnilo?
Říkal jsem to před deseti lety a myslím si to stále, je to velmi riziková věc. Nicméně investoři, kteří s námi investují do private equity nebo do nemovitostního fondu, si žádají tuto možnost. A žádá si to i průmysl, ve kterém působíme. Bez inovací to nepůjde, sílí potřeba automatizace, robotizace, implementace umělé inteligence. A tyto technologie souvisí spíš s venture oblastí, my je ovšem umíme otestovat a zavádět. Je to zkrátka průnik různých množin. Nabízíme diverzifikaci našim investorům i doplňujeme průmysl něčím novým.

Takže vaši investoři se po startupovém rozměru ptali.
Měli samozřejmě zájem. Ale i samotná startupová komunita prošla určitým vývojem. Ceny jsou dnes mnohem příznivější než před dvěma, třemi roky. Právě i vystřízlivění přispělo k tomu, že jsme se o segment začali zajímat.

Platí, že se koukáte po celém regionu střední Evropy?
To platí, už dávno nejsme zaměření jen na Česko a u startupů to bude stejné. Vybrali jsme si tým, který má s tématem zkušenost a který je součástí venture komunity. Povede ho Kamil Levinský, který byl dřív CEO Českých radiokomunikací a už řadu let působí jako andělský investor. Přibral k sobě Rogera Dorsche, který zase vedl společnost Mars ve Švýcarsku a ve středoevropském regionu. Zajímat je budou regiony CEE a DACH (střední a východní Evropa a německojazyčné země – pozn. redakce).

Ale budou se asi rozhlížet po startupech, které budou navazovat na vaše průmyslové aktivity, že? Těžko investujete do e-shopu.
Přesně, e-shop nebude pro nás. Ale třeba startup, který pracuje s umělou inteligencí a dokázal by zefektivnit některé procesy, už pro nás je. Musí to být zkrátka komplementární s průmyslem, ovšem ne nutně s výrobou. Podmínkou je, aby nám to zapadlo a mohli jsme si to ozkoušet. Zároveň nechceme vstupovat do firem v počátečních fázích, ale do takových, kde už je produkt a třeba i zákazník. Technicky se tedy bavíme o investiční sérii A a dál.

Jsme teď ve stadiu, že jsme se dohodli s týmem, podepsali jsme term sheet, musíme udělat formální kroky vůči České národní bance, a jakmile to bude hotové, nabereme kapitál. Jako partneři Jet Investment opět vložíme určité procento, jako to děláme u všech fondů. V září, říjnu můžeme začít schvalovat. Investiční výbor budou tvořit tři lidi za Jet a dva kolegové, které jsem jmenoval. Počítáme, že fond bude disponovat zhruba 50 miliony eur, tedy 1,2 miliardy korun.

To ale není jediná novinka v rámci Jet Investment, chystáte i fond Jet Credit, který bude půjčovat firmám peníze. Ten také vznikne letos?
Tam jsme se trošku posunuli. Nechceme zaprvé dělat všechno naráz, zadruhé ještě nemáme poskládaný tým, takže to je spíš záležitost příštího roku.

Jaká je u dluhového fondu vaše byznysová propozice?
Je to opět svým způsobem startupová věc. Menší úvěry pro firmy, které nemají dostatečná aktiva k tomu, aby jimi ručily za bankovní financování. Ale bude to i pro větší podniky, třeba ty, co spravujeme, protože některé se rozvíjejí opravdu rychle a jejich zástava není pro banky dostatečná.

Že je investiční prostor pro dluhové financování, slýchám z více míst. Co se změnilo? Je to kvůli vysokým úrokům? Ochlazení ekonomiky? Opatrnosti bank?
Všechno, co jste jmenoval, má svůj význam. Když dnes jdete do banky, dostanete úvěr relativně za draho a rozdíl mezi tím, jestli si vezmete privátní financování, nebo bankovní, není tak významný. Je samozřejmě pořád velký, ale nůžky se sevřely.

Jaký úrok dostanu v bance? Šest procent?
Spíš sedm nebo osm procent. U nás to bude samozřejmě případ od případu, ale můžete se pohybovat někde mezi 12 až 20 procenty. Takže je to samozřejmě dražší, ale bankovní financování je pro některé firmy absolutně nedostupné. Roli hraje i konzervativnější přístup bank, protože jsme v období, kdy banky přestaly některé obory takřka úplně financovat. Každopádně zvýšení zájmu o takzvané mezaninové financování nyní pociťujeme tady v regionu, ale v západní Evropě to funguje už dlouho a kreditní fondy tam mají největší investiční domy. Není to nic nového.

A bude za vámi moct přijít kdokoli?
Bude, ale samozřejmě tým, který sestavujeme, bude preferovat určité oblasti, jimž jako skupina rozumíme a máme v nich know-how. Právě díky tomu budeme umět lépe než banka posoudit, co dává smysl a co nikoli. Naše skupina je zaměřená primárně na průmysl a částečně na služby, protože s průmyslem máte spojený třeba servis. Asi těžko budeme půjčovat něčemu, co je zcela mimo naše zorné pole.

Říkal jste, že kreditní fond není na Západě nic nového, ale v Česku to je ještě celkem unikum. Kolik plánujete mít ve fondu peněz – nějakých 150 milionů eur, tedy čtyři miliardy korun?
Je to tak. Předpokládáme, že do tohoto fondu budou spíš investovat instituce a speciálně ty zahraniční. Naopak u startupového fondu to budou spíš naši individuální investoři. Co se výkonnosti kreditního fondu týče, budeme opět cílit na dvojciferná roční čísla. Když půjčujete mezi 15 a 20 procenty a poplatky budou nižší než u jiných fondů, protože správa a management takového fondu nestojí logicky tolik peněz, dostanete se zhruba na 12 procent.

Ve vašem hlavním investičním fondu Jet 3 jste doposud shromáždili kolem čtyř miliard korun, na jaké firmy se koukáte?
Díváme se hlavně na sektory, které nás zajímaly i ve dvojce, tedy něco, co je spojené s energetikou. Koupili jsme třeba firmu Likov, která vyrábí stavební profily, jež se používají při zateplování budov. Nevnímali jsme ji čistě jako dodavatele stavebního materiálu, ale jako firmu, která má budoucnost v tom, že spousta budov bude potřebovat zateplení, aby splnily normy EU.

Samozřejmě nás dlouhodobě zajímá železnice, což platilo v prvním, druhém i teď třetím fondu. Je to obor, který sleduje hodně investorů, takže musíme dobře počítat, abychom uměli firmě pomoct pořádně vyrůst. I my totiž někdy kupujeme draze, byť neradi. Pak se snažíme ji s někým spojit, něco přikoupit, využít synergii, vstoupit na nová teritoria a tím výrazně zvýšit výkonnost a vyvážit tak nákup za vyšší cenu.

Máme ale i jednu tematickou novinku – začalo nás hodně zajímat všechno, co souvisí se zdravým životním stylem. Ať už jsou to potravinové doplňky nebo některá léčiva, případně služby spojené s podporou zdravého životního stylu.

Sázka na to, že lidé chtějí a budou chtít žít déle a lépe?
Ano. Populace stárne a na Západě se zároveň mladí lidé více věnují tématu, jak žít zdravě. Je to trend, který bude fungovat delší dobu, není to jen módní výstřelek. Je to ovšem sexy téma a začíná se na něj dívat spousta investorů, takže musíme pečlivě zvažovat, do čeho investujeme a co odolá časovému testu.

Nezmínil jste automobilový průmysl, ten byl přitom pro Jet Investment historicky hodně důležitý. Už mu nevěříte?
To ne. Vždyť jsme na něm tak trochu vyrostli. Koukáme na něj, máme pořád v portfoliu třeba Fiberpreg, výrobce karbonového prepregu (jde o karbonový polotovar – pozn. redakce), což je super materiál. Dělají se různé modifikace, najdete ho v autech, letectví, zdravotnictví, energetice… Takže na autoprůmysl se koukáme, a to hlavně do Německa, kde do insolvence spadlo docela dost firem. Dají se tam nakupovat zajímavé věci. A nemusí jít zdaleka jen o firmy, které jsou navázané na spalovací motory, ale i o společnosti, které mohou dodávat kamkoliv. To je důležité, protože dnes ani nevíme, kterým směrem to půjde.

Insolvence a záchrany chřadnoucích podniků byly to, co vás udělalo. Postavili jste na nohy Kordárnu Plus nebo MSV Studénku. V Česku se dnes po insolvencích nekoukáte? Tady není tolik krachů a pádů?
V Česku ne, je to teď vyloženě záležitost Německa, protože je strašně drahé. Roli hraje určitá rozmazlenost tamních zaměstnanců – tady u nás si sice stěžujeme na pracovní trh, ale zaměstnanci tu oproti Německu chtějí pracovat. Tam už si čím dál víc chtějí užívat volna. Ono to dojde i k nám, ale je to pořád velký rozdíl nákladově. V Německu, i když mají vyšší úroveň automatizace a robotizace, stejně nejsou mnohé firmy dostatečně efektivní, aby utáhly fakt, že jejich pracovní síla je třikrát dražší než tady. Proto jich padá do insolvence víc. Navíc jsou tam energie ještě dražší než u nás, na ně zelenání průmyslu a energetiky hodně doléhá.

Zároveň je zjevné, že bude docházet k určitému přehodnocení Green Dealu a tlaku na udržitelnost, takže by to mohl být pro Německo určitý impuls.
To máte pravdu. Musím ale říct, že pokud by došlo k výraznému odklonu od zelené cesty, ublížilo by nám to. Když se před časem řeklo, že energetika se bude předělávat na zelenou, všichni do toho poslali obrovské peníze. Jde o projekty na výrobu vodíku, na zachytávání a uskladňování oxidu uhličitého. A naše firmy na tom spolupracují, třeba 2JCP dělá hodně pro Siemens. Kdyby nyní Evropa zcela otočila, bylo by z toho všude dost starostí. Nicméně věřím, že se najde rozumná cesta.

Ukazuje se, že zemní plyn, který byl po začátku války na Ukrajině na chvíli dost odepisovaný, tu s námi bude ještě dlouho, a vaše firmy se mu věnují, že? Takže tak zle pro vás nebude.
To je pravda, jsme na tom dobře. Všechny naše firmy jsou a byly orientované hodně na plyn, polský Rockfin ještě na jádro. Plyn u nás dělá 50, někdy 60 procent tržeb. Rozvoj vodíkových programů podle všeho nebude tak rychlý, inovace a technologie na jeho výrobu jdou pomaleji, než se asi čekalo, ale my se s tím dokážeme vypořádat a můžeme naskočit na plné obrátky právě do plynového proudu. Tady je třeba ocenit Evropu, jak po začátku války na Ukrajině dokázala rychle zareagovat a rozjet výstavbu LNG terminálů a další projekty.

Koukal jsem, že se daří skupině Tedom, která mimo jiné staví kogenerační jednotky, jež z plynu vyrábějí elektřinu a teplo.
Tedom a Rockfin jsou dvě superstar v našem portfoliu. Kogenerační jednotky jedou všude na světě, dodáváme je do 40 států, obrovský zájem cítíme v Polsku, Británii, USA. Hrubý zisk Tedomu byl loni kolem 400 milionů, letos to bude pravděpodobně 600 milionů. Zajímavé je, že z velké části to dělá servis jednotek, které už máme po světě instalované.

Celkem zajímavý je i příběh Tedom Energie, kterou jste rozjeli s Jakubem Odložilíkem. Postavili jste na zelené louce úspěšného obchodníka, navíc po pádu Bohemia Energy, který oboru a menším hráčům dost uškodil…
Jakub je velmi šikovný, je to rozený byznysmen. Při pádu Bohemia Energy se vlastně myšlenka, že bychom postavili nového obchodníka, zrodila. Mě tehdy napadlo, že vznikla díra na trhu, a tak jsem mu zavolal, už jsme se znali. Měl svou malinkou firmu Free, koupili jsme ji a spojili s větším brandem Tedomu.

Nešlo nám ale jen o to, nabízet energie retailovým zákazníkům, ale zajistit si uplatnění i pro naše vlastní zdroje, protože v rámci Tedomu také vyrábíme elektřinu. Teď už nabízíme celé řešení, kdy zákazníkům dodáme kogenerační jednotku, fotovoltaiku, tepelné čerpadlo, uděláme jim kompletní návrh i realizaci, pak od nich vykoupíme přebytky. Nebo jim to dokonce zafinancujeme a budeme provozovat a dodávat energii. Jednáme teď o akvizicích dalších firem, které by náš vějíř služeb mohly doplňovat.

Slyšel jsem ovšem, že chcete i prodávat firmy. Prý hledáte kupce pro strojírenskou skupinu Hoeckle Poldi, která je součástí vašeho prvního fondu Jet 1.
Ano, skupina Hoeckle Poldi je v prodejním procesu. Je to sice automotive, ale hodně specifický segment, vyrábíme ojnice a hřídele dominantně pro sportovní vozy. Našimi klíčovými zákazníky jsou Porsche nebo AMG a pak volnočasová vozítka Polaris. Historicky dodáváme i součástky pro traktory nebo nákladní auta, ale byznysové gró je dnes sportovní segment, a ten tlakům odolává a naopak stoupá. Mimochodem Porsche s námi jedná, že jim hřídele budeme dodávat i po roce 2035, chtějí mít dlouhodobého a spolehlivého partnera a chtějí mít jistotu, že je budeme vyrábět.

To je další důkaz, že určitá úprava Green Dealu, který počítal se zákazem prodeje nových vozů se spalovacím motorem po roce 2035, je na spadnutí. Už i samy automobilky, které byly hlavními roztleskávači přechodu na elektromobilitu, začínají couvat.
Je to tak. Navíc Porsche financuje i zajímavé vodíkové projekty v Chile, zkouší tam v malém vyrábět syntetické benzínové palivo. Je to zatím strašně drahé, ale cesta částečně směřuje i tam a ukazuje se, že nebude jenom elektromobilita versus klasické palivo. Přibývá zajímavých signálů. Do Austrálie nyní třeba dodáváme ve spolupráci se Siemensem komponenty pro vodíkové elektrárny, jeden investor tam chce zkusit využívat e-palivo pro letecký průmysl.

Ostatně, co vy a elektromobilita?
Možná vás teď překvapím, protože víte, že mám rád pěkná auta. Ale já jsem si pořídil do města elektrické BMW i3. Došlo mi totiž, že velké auto je ve městě jen na obtíž.

Takže Igor Fait, který si dřív koupil třeba supersport McLaren P1, bývá v ulicích Brna k vidění, jak řídí futuristické vozítko s tenoučkými pneumatikami, které zezadu připomínají spíš žiletky.
Je to tak, žádný koráb, ale malý elektromobil. A po městě se mi s ním jezdí fakt krásně. Kluci v práci a někteří kamarádi si ze mě dělají legraci, že v tom vypadám divně, ale mně to je fuk. Všude s ním zaparkuju a chová se jako motokára, takže když potřebuju předjet, vystřelí vpřed.

Jaký to má dojezd?
Je to přesně do města, na jedno nabití ujede do 200 kilometrů. Ani bych s tím mimo město nejezdil. Dokonce jsem si jedno takové na delší cesty pořídil, koupil jsem si elektrické Porsche Taycan. Ale prodal jsem ho. Má sice odpich, ale je fajn, jen když s ním jezdíte maximálně na Vysočinu na chalupu. Nemůžete nikam dál, pokud nechcete cestu hodně promýšlet a plánovat.

Po téhle zkušenosti nejsem úplně příznivcem elektromobility na delší trasy. Že bych jel do Chorvatska a řešil, kde po cestě budu nabíjet, to mě neláká. Navíc jsem u Porsche Taycan poté, co jsem ho prodal, zjistil, že to je jediné Porsche, které dostanete hned ze skladu. Mají jich spoustu, protože o ně není zájem. S malým BMW i3 jsem ale moc spokojený.

Ale sem do Prahy na víkend jste přijel klasicky Rolls-Roycem…
Ano. Jak jsem řekl, BMW i3 je skvělé do města, ale na delší cestu je lepší si vzít něco většího a s normálním motorem.