Před pár lety stvořili Prvoka – první 3D vytištěný dům. Dnes stojí na okraji rybníka v Safari Resortu Hluboká u Borovan a lze si ho pronajmout. Jeho vývoj financovala Buřinka, která nyní dokončila další experiment. První dům z mycelia. Na podzim je v plánu představit ho odborné veřejnosti a o novém materiálu vhodném do stavebnictví rozšířit povědomí.

Na to, že by se z podhoubí daly vyrábět různé materiály, se přišlo ve Spojených státech. Jenže zatímco tam se zabývají houbami spíš jako alternativami ke kůži a k masu, a jinde z nich zase vytváří obalové materiály, v Česku vznikl nápad použít je ve stavebnictví. Na projektu se podílel startup Mykilio, odborníci z ČVUT a Stavební spořitelna České spořitelny známá jako Buřinka.

Možnosti odborníci zkoumali dva roky, na jejichž konci stojí mykokompozit – materiál na bázi podhoubí, který může mít různé formy využití. Sloužit může jako tepelná nebo zvuková izolace, stejně tak se z něj ale dá vytvořit třeba nábytek. Všechny tyto varianty nyní ukazuje první dům, který s využitím mykokompozitu vznikl. Říká se mu Samorost a aktuálně je v hale, kde ho dostavělo sochařsko-architektonické studio Scoolpt. Za ním stojí Michal Trpák, který se podílel i na první zmiňované stavbě – Prvokovi.

Samorost není žádný obr. Tvoří ho v podstatě dvě koule a jedna propojovací chodba. Připomínat má bedly. Dům je široký pouhé tři metry, dlouhý něco málo přes sedm, hlavně proto, aby se dal snadno převážet. V budoucnu se totiž vydá nejen na roadtrip po Česku, aby se náležitě ukázal, ale stejně jako Prvok by měl nakonec sloužit pro glampingové ubytování. „Bála jsem se, že se v něm člověk nebude moci postavit nebo roztáhnout ruce, výsledek je ale neuvěřitelný a ten prostor mi dnes připadal obrovský. Dneska už tak můžeme říct, že to je i dům,“ říká Kateřina Sýsová z ČVUT.

Dům využívá mycelium jako teplenou izolaci, tedy řekněme namísto polystyrenu, použit je na stěnách i na podlahách. Zároveň je tu ale i jako dekorativní obklad a také základ pro výrobu nábytku. V domečku jsou z něj dvě stoličky. Vzhledem k tomu, že mykokompozitu nedělá příliš dobře vlhko nebo delší vystavení vodě, použili ho autoři projektu pouze dovnitř. Zvenčí je dům v podstatě dřevostavba, dvě koule jsou obložené šindelemi, místo stropu jsou tu malá okénka.

Konstrukce kombinuje přírodní materiály s moderními postupy ve stavebnictví, použita je tady například parozábrana a pojistné hydroizolace. Jinak jsou to ale v podstatě houby a dřevo.

Když vstoupíte dovnitř, ocitnete se v malé předsíňce. Nalevo od ní je kuchyně s lednicí, barovým sezením, malou sedačkou a oknem. Napravo je pak ložnice. Kromě postele se sem vešly už jen poličky a malý úložný prostor. To je v zásadě vše. Dům je ale modulární, jednotlivé díly se tak dají rozdělit a k nim přidat další. Třeba ten koupelnový.

Samorost je ale udělaný tak, aby ho kdykoli bylo možné zapřáhnout a někam s ním odjet. V zásadě jedno kam, dům totiž není na nic připojený. „Je tak jedno, jestli ho postavíte na louku nebo na náměstí, fungovat bude stejně,“ vysvětluje Jakub Seifert ze společnosti Mykilio, která materiály z podhoubí vyrábí. Voda je z kanystru, který je schovaný pod dřezem, o elektřinu se pak stará fotovoltaika na střeše s bateriovým úložištěm v předsíni.

Zásuvky tu příliš nenajdete, po domku jsou v zásadě rozmístěné jen USB vstupy, pro všechny případy je tu ale schovaná i jedna klasická zásuvka. Topení tu není, jednak se malý prostor celkem rychle zadýchá, za druhé je dům určený pro obývání zhruba od dubna do října, navíc by topení bylo energeticky náročné.

Všechno tohle bude chtít Buřinka a další, kdo za Samorostem stojí, ukázat. Nejdříve v několika městech, kde bude možnost si dům prohlédnout, navíc k němu proběhne také několik přednášek. Na podzim by se pak měl začít představovat odborné veřejnosti, to znamená architektům, developerům a podobně.

 

Cílem je nový materiál, který může být srovnatelný s polystyrenem, dostat na trh. Podobně to ostatně bylo i s Prvokem. „Jako společensky odpovědná firma hledáme cesty, jak tu společenskou odpovědnost naplnit. A protože bydlení a stavění je náš obor, snažíme se o to prvně v něm. Nemáme ambici materiál vyrábět, ani ho obchodovat, chceme využít naši sílu, abychom ukázali cestu,“ líčí ředitel marketingu Buřinky Ondřej Zahořík.

U Prvoku to stačilo. Dnes už například existují firmy, které mají s 3D tiskem pro stavebnictví velkovýrobu. „My jsme byli první, dnes už je tu šest firem, které tisknou beton. Nějaké existují samozřejmě i v Evropě, Česko ale drží prvenství v tom, kolik se jich tím zabývá,“ dodává Trpák.

Pokud by se něco podobného podařilo i s myceliem, pak by cena mykokompozitu mohla být srovnatelná s již zmiňovaným polystyrenem, který je vyráběný z ropy. Tvrdostí je mykokompozit srovnatelný s korkem, oproti polystyrenu je tedy tvrdší. Podle Seiferta není na výrobě izolačních desek nic složitého. Ostatně celý vývoj materiálu po postavení domu zabral zhruba dva roky. Buřinka do projektu za tu dobu investovala nižší jednotky milionů.

Ještě jednu výhodu ale mykokompozit má. Materiál totiž vzniká spojením mycelia a dalšího materiálu, v zásadě jakéhokoli, který obsahuje celulózu. Může jít o slámu, piliny, lógr, ale například i použitý papír ze sádrokartonu, který se dnes nedá dál využít a tak končí na skládce. Podle Seiferta je ale velkým potenciálem i použití textilu nebo třeba cigaret, které zabaví celníci a neví se pak, co s nimi.

Celé to pak funguje tak, že houba začne podklad prorůstat a nakonec vytvoří jednotný materiál. Do jakého tvaru a jak moc vyroste, určuje forma. Pak se vysuší, tím se zakonzervuje, aby houba už nerostla dál. Tak vznikne odolná deska. I proto má materiál velký potenciál vypořádat se i s některými druhy odpadů, které aktuálně představují obrovský problém. Pokud navíc bude chtít člověk mykokompozit zlikvidovat, pak ho za předpokladu, že není ošetřený, může dát jednoduše do kompostu. Rozloží se asi za měsíc nebo za dva. „Vstup do mykokompozitu tak může mít i zápornou hodnotu, protože výrobci může někdo zaplatit za to, že od něj vezme odpad,“ popisuje Seifert.