První pralinky dělal na mramorové desce od hrobníka. Dnes láká do Bruntálu na čokoládu tisíce lidí
Čokoládovna Brutal Choco loni vyrobila přes dvě stě tisíc pralinek. Letos cílí na milion. A chce změnit to, co si lidé představí, když slyší Bruntál.
Šimon Siegel je čtyřiadvacetiletý zakladatel Brutal Choco, rodinné čokoládovny z Bruntálu, která staví svůj brand i na tom, co ostatní považují tak trochu za handicap. Na městě, o kterém se říká, že se jím jen projíždí a do širšího povědomí se dostalo hlavně díky televiznímu seriálu Comeback. Ukázalo se ale, že přesně tohle funguje: čokolády se zubatými žábami v logu, komunikace postavená na sebeironii a nabídka pralinek, které si jinde nekoupíte. Čokoládovna i díky tomu loni přivítala několik desítek tisíc návštěvníků a vyrobila přes 200 000 pralinek. Letos cílí na milion čokoládových bonbonů a 15 milionů korun obratu.
„Říká se, že Bruntálem se jen projíždí, že se tam nezastavuje. Já jsem se rozhodl, že Bruntál dostanu do každé domácnosti, která miluje vtip a čokoládu,“ doplňuje s úsměvem Šimon Siegel. Samotný název Brutal Choco je slovní hříčkou na Bruntál, město, které se do celonárodního povědomí dostalo hlavně díky televiznímu seriálu Comeback, kde sloužilo jako metafora pro zapadlý, drsný a ponurý konec světa, ze kterého má každý strach, protože tam žijí zubaté žáby a vládne tam bahno.
Od té doby kolují o Bruntále různé vtípky. Šimon se rozhodl vzít tenhle narativ a využít ho ve svůj prospěch, logo značky tvoří žáby, claim zní „Bru(n)tální čokoládové dobroty, co koušou“ a celá komunikace staví na sebeironii. „Z každého vtípku směřovaného na Bruntál jsem chtěl udělat přednost. Ukázat, jací jsou Bruntálci – brutálně vtipní, brutálně přátelští a hlavně, že umí dělat světové věci.“
Brutal Choco dnes provozuje několik kaváren včetně Zámecké čokoládovny v areálu bruntálského zámku, kavárnu Piazza na náměstí a další provozovny. Z rodinné firmy se rozrostli na tým, který má kolem dvaceti pěti lidí.
K výrobě čokolády a pralinek se ale Šimon Siegel dostal víceméně náhodou. Vystudoval obchodní akademii v Bruntále. Už tam věděl, že chce podnikat, jen ještě nevěděl v čem. „Obchodka je dobrá na to, že zhruba tušíte, jak podnikat, ale neporadí vám, jaký obor si vybrat,“ říká. Po maturitě tak nastoupil na Vyšší odbornou školu, kde vydržel pouhé tři týdny a raději s kamarádem začal dělat a prodávat weby. Ani u tohoto oboru ale nezůstal. Když kamarád odešel na Matfyz, Siegel se dostal do kavárny v Bruntále, kde se naučil nejen vařit kávu, ale nahlédl i pod pokličku výroby dezertů.
„Líbilo se mi, že člověk nakoupí suroviny, celé si to naplánuje, zpracuje a vyrobí z toho hezký produkt. Najednou to nebylo jenom něco online, bylo to hmatatelné,“ doplňuje, co ho na výrobě dezertů zaujalo, a dodává, že měl navíc ke sladkému vždy pozitivní vztah. Rozhodl se proto, že právě v tomto oboru zkusí podnikat. Klasické dorty a zákusky jsou však náročné nejen na skladování, ale i celý proces výroby. Proto Siegel hledal něco, co by bylo trvanlivější a lépe škálovatelné.
Já jsem se rozhodl, že Bruntál dostanu do každé domácnosti, která miluje vtip a čokoládu.
„Zjistil jsem, že pralinky jsou jediný produkt v cukrařině, který jsem schopen efektivně vyrábět ve velkém a posouvat dál. Tak vznikl základ dnešního Brutal Choco,“ říká. První pralinky dělali doma v kuchyni spolu s rodinou. „Čokoládu jsme tavili v mikrovlnce a temperovali na mramorové desce, kterou jsem sehnal od místního hrobníka, a modlili jsme se, aby to vyšlo. A vyšlo,“ vzpomíná a dodává, že do podnikání přemluvil i mamku. „Mamka dělala celý život úřednici a upéct uměla leda tak hrnkovou buchtu, ale dala výpověď v práci a šla do toho se mnou,“ doplňuje Siegel.
Poptávka po pralinkách rostla, a tak je už nešlo dělat doma na koleni. Proto, když se objevila nabídka na prostory kavárny v areálu bruntálského zámku, se Šimon Siegel přihlásil do výběrového řízení na jeho provozovatele. A to i vyhrál. Otevřel tak svou první kavárnu, kde i vyráběl a prodával čokoládové pralinky.
Čokoládovna se rozjela, tým rostl a s ním i sortiment. Sotva si ale Brutal Choco začalo nacházet zákazníky, přišel v dubnu roku 2024 krach na trhu s kakaem. Cena čokolády se zdvojnásobila. V Brutal Choco museli okamžitě nakoupit 2 tuny čokolády, protože nebylo jasné, jestli ceny půjdou ještě výš a zda čokoláda vůbec bude k dostání, což bylo pro malou firmu obrovské sousto. V září pak ještě přišly povodně. „Voda se naštěstí čokolády nedotkla. Ale turisté zmizeli a lidi řešili spíš odvoz bahna. Říkali jsme si, že můžeme zavřít. Ale semkli jsme se a nakonec nás zachránili objednávky na firemní dárky. Každá firma, co si tehdy objednala pralinky, nás doslova táhla hrobníkovi z lopaty,“ vzpomíná Siegel.
Krizi nakonec přežili a zákazníci opět začali chodit. Díky tomu mohli postupem času nakoupit i profesionální vybavení a z garážové dílny se tak stala regulérní čokoládovna. Dnes mají profesionální temperovací stroje, potahovací pás i dražovací buben. „Snažíme se posouvat nabídku směrem k věcem, které si normálně nikde nekoupíte. Třeba kešu obalené v karamelové čokoládě s lyofilizovanou meruňkou, nebo nugát s mandlovou pastou, hořkou čokoládou a pomerančovou kůrou. Naše mantra je jednoduchá, když to chutná jak z obyčejné bonboniéry, tak to neděláme,“ doplňuje Siegel.
Začátkem roku 2026 pak spustili i e-shop. Během prvního týdne Valentýnské kampaně přišlo 400 objednávek. Po dvou týdnech museli reklamu úplně zastavit, protože nestíhali vyrábět tolik, kolik si lidé objednávali. „Já jsem absolutní boomer tělem i duší. Do loňska jsem neměl ani žádné své fotky někde na internetu. Jednou v životě jsem si přes e-shop objednal boty, které jsem si ale nikdy nevyzvedl, protože jsem na to zapomněl. A teď vidím, že ten e-shop za tři měsíce dohání kavárnu. Z toho mám velkou radost,“ dodává.
Šimon Siegel ale nechce jen prodávat čokoládu, rád by změnil vnímání Bruntálu obecně. „Vždycky jsem si myslel, že Bruntál a turista je oxymoron. Pak nám první rok prošlo čokoládovnou několik desítek tisíc lidí a já si říkal: aha. Chci, aby když někdo řekne Bruntál, tak si nevzpomene na vtípky, ale na čokoládu.“ Aktuálně projíždí muzea čokolády po republice i v Zürichu a rád by v brzké době otevřel i své vlastní, prostory už jsou v jednání: „Chceme tam mít průchod výrobnou, kde lidé mohou přímo vidět, jak to celé funguje, a dílničky s čokoládou pro děti.“
Nepřehlédněte:
Rubriku Deli podporují
