Vánoce dávají vědcům z České zemědělské univerzity za pravdu. Jejich výzkum, jak vnímají zvířata magnetické pole, totiž začal u kaprů a ukázal, že se v kádích orientují převážně v severojižním směru. V současnosti se vědci věnují především psům, kteří namísto své pravolevé orientace dávají přednost právě severu. Magnetického pole umí využívat i při návratu domů.

Severní vítr je možná krutý, sever však přesto táhne. Alespoň psy. Vědci z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze (ČZU) se dlouhodobě věnují výzkumu, který se zabývá tím, jak zvířata vnímají magnetické pole Země. Poslední výsledky ukazují, že zatímco sever psy přitahuje, jihu se spíš vyhýbají. Psi také dávají přednost více magnetismu než své pravolevé orientaci.

Pro svůj výzkum museli vědci nejprve zjistit, jakou mají psi lateralitu neboli svoji stranovou vyhraněnost. I mezi němými tvářemi jsou totiž praváci a leváci. U psů jsou pak i takoví jedinci, kteří nemají vyhraněnou stranu. „Abychom zjistili, zda psi reagují na magnetické pole, museli jsme nejdřív vědět, zda pouze nepreferují svou lateralitu. A skutečně jsme přišli na to, že tomu tak není. Lateralitu dokážou potlačit a upřednostnit magnetický sever,“ vylíčila pro CzechCrunch Jana Adámková z ČZU.

Vědci manipulovali s magnetickým polem skrze elektromagnetickou cívku. A sledovali u toho, jak pes reaguje. Nejdřív zkoumali, jak se pes zachová ve chvíli, kdy je cívka vypnutá. Následně mohli s magnetickým polem manipulovat a skrze cívku ho posunout o devadesát stupňů. Zjistili přitom, že pes se v takovém případě chová stejně, respektive že přednost dává orientaci na sever, zatímco jih ho odpuzuje.

Výzkumníci si při tom pomáhali miskou žrádla. „Pes pravák by měl jít častěji doprava, měl by chodit po směru hodinových ručiček. Když dáte misku od psa doleva, což může být sever, a misku vpravo, což může být východ, měl by pes jít logicky na východ. Jednoduše proto, že to je vpravo. Přesto si pes vybral misku vlevo. To přisuzujeme právě magnetickému poli, které psy dokáže ovlivnit tak, že je víc než jejich praváctví táhne sever,“ líčí Adámková.

Kompas v hlavě

To, zda je pes pravák, nebo levák, se dá přitom určit jednoduchými motorickými testy. Existuje jich několik. Například podobně, jako člověk automaticky bere tužku do ruky podle toho, jak je orientovaný, i psi například ze schodů častěji vykračují buď levou, nebo pravou nohou.

Neplatí to však u všech psů stoprocentně. Vědci se domnívají, že smysl vnímat magnetické pole má každý pes rozdílný. Podobně jako mají různí lidé odlišný hudební sluch. Někteří jedinci ho mají absolutní, jiní jen relativní a každý může lépe či hůře určit výšku tónů.

Může to ale být ovlivněno i tím, že ne každý pes má důvod, aby svůj smysl pro vnímání magnetického pole zapínal. „To je důležitý bod. Pes musí svůj smysl nějakým způsobem zdokonalovat a učit se ho. Musí mít důvod smysl použít. Když pochopí, k čemu je to dobré, pak může tu techniku zdokonalovat,“ vysvětluje Vlastimil Hart z ČZU.

Foto: P. Dragunas/Unsplash

Psi mají v hlavě střelku, která je táhne na sever

Hlavní otázka samozřejmě zní, k čemu je to všechno dobré. To určí čas a kynologové. Je možné, že svého vnímání magnetismu budou využívat psi záchranáři. Výzkum ale může sloužit i k odpovědím na otázku, jak na živé organismy, včetně lidí, působí například vedení vysokého napětí nebo magnetické bouře, způsobené aktivitou slunce.

Vědci z ČZU se zabývají také tím, jakou strategii lovečtí psi využívají v návratech k majiteli při volném pohybu za zvěří. Už dříve zjistili, že když se lovecký pes vzdálí od svého majitele na stovky metrů, někdy i několik kilometrů, dokáže se za ním vrátit, ačkoli je v terénu, který vůbec nezná. Mnohdy přitom ani nejde podle své stopy. To, že se vrátí, se opět přisuzuje orientaci podle magnetického pole. Psi pravděpodobně dokážou využívat kompas ve své hlavě a tvořit si vlastní kognitivní mapy prostředí.

Jak chodí psi na záchod

Nejde ale jen o psy. Podle magnetického pole se orientují i další živočichové. Tak například krávy jsou většinu svého života natočené v severojižní ose. V budoucnu se vědci chtějí zaměřit rovněž na králíky, už teď zkoumají vliv magnetismu na žáby. Výsledky jejich chování se nyní zpracovávají. Výzkum probíhá rovněž na potemnících, což jsou brouci žijící v temnu. „Jde o jednoduchý výzkum na jejich orientaci a vliv magnetického pole na velikost jejich těla, případně na zakuklení,“ líčí Hart.

Zkoumání magnetického pole u psů byla vlastně náhoda. Původně se totiž na ČZU zabývali v rámci projektu s německými kolegy kapry v kádích, i ti totiž zarovnávají svá těla v severojižní ose. Ovlivněný tímto výzkumem Hart náhodou zkusil, jak se chovají jeho psi – a změřil je, když vykonávali potřebu. Není snad ani nutné dodávat, že i to se odehrává směrem k jednomu z pólů.

Tak vznikl reálný výzkum, za který vědci dostali ocenění, takzvanou Ig Nobelovu cenu. Ta se uděluje za výzkum, který je na první pohled úsměvný, skrývá však v sobě potenciál, a navíc dokáže přitáhnout i laickou pozornost. Ve výzkumu totiž nešlo o to, jakým směrem jsou psi natočeni při vykonávání potřeby.

Hlavní otázky se zaměřily na orientaci jejich těl při značení teritorií a udělání značky v terénu zanesené do jejich vlastní zorientované mapy. Zajímavé bylo zjištění, že při magnetických bouřích nebyli psi nijak zorientovaní, takže se do severojižní osy nenatáčeli. Značení tak nevěnovali takový důraz jako při klidném magnetickém poli.