Netflix nás lákal na velkolepou sci-fi podívanou. Konec roku měl přinést akci, napětí, drsný souboj povstalců proti tyranii. Místo toho se z hyperprostoru vynořil snímek Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně. Hlavně bez toho prostředního kousku v názvu by se asi divák obešel. Protože druhá část slíbená na duben takový zájem jako úvodní díl rozhodně nevyvolá.

Co všechno Rebel Moon je? Je to Star Wars (však snímek původně začínal coby možný přídavek do této značky). Je to Warhammer (snad se Henrymu Cavillovi a Amazonu povede tuhle látku zpracovat lépe…). Také Sedm statečných (a tím pádem Sedm samurajů). Riddick (hlavně Kronika temna). Firefly (budiž jí země lehká). Harry Potter (fakt, opravdu!!!). Avatar. Strážci galaxie. Hanebný pancharti. Duna. Matrix. Tohle všechno a mnohem víc. Třeba i bizár jménem Jupiter vychází…

Což o to, inspirace slavnými díly může být fajn, že jo? Jenže Rebel Moon není ten případ. Ze všeho vykrádá něco, z ničeho si nebere to nejlepší, dohromady to nefunguje. Je to béčková slátanina. Není to vyloženě nekoukatelné, ale je to jedno velké klišé. K uzoufání nezajímavé, hloupé, navíc i vizuálně nepovedené. A scénář? Psala ho umělá inteligence nebo dvanáctiletý kluk, co si poprvé pustil nějaké akční sci-fi? Oběma variantám je snadné věřit. Údajně ho ale z části tvořil sám režisér Zack Snyder.

Kosmický křižník plný armády zlotřilých zloduchů přiletí na planetu a začne šikanovat vesnici s asi dvaceti obyvateli kvůli obilí. Jednu vesnici. Na planetě (tedy měsíci, pardon) s dalšími městy. V lidmi i dalšími rasami osídleném vesmíru. No nic. Věci se pokazí a statečná a v boji velice schopná Kora (Sofia Boutellová) musí shánět bojovníky, kteří vesnici před návratem vesmírných vykořisťovatelů ochrání. Co myslíte, má tajuplnou minulost, jejíž odhalení vás (ne)šokuje?

Foto: Netflix

+4

Stěžovat si u sci-fi filmu na streamovací službě na takové věci může působit úsměvně. Přece asi tak všichni tušíme, že na Oscara to nebude. Ale už i tolikrát vyprávěné příběhy dovedla spousta snímků a seriálů podat zábavně. Třeba díky povedené akci, vtipu nebo chemii mezi postavami. A variace na sbírání spojenců tváří v tvář padouchům by něčemu takovému mohla nahrávat. A mohl by to být recept na úspěch. Mohl, ale není.

Každý parťák hlavní hrdinky – jsou to rafinovaně propracované postavy jako „svalnatý princ, který zkrotí galaktického gryfa“ nebo „málomluvná, ale o to nebezpečnější žena se dvěma světelnými meči“ – dostane párminutové představení… a pak se na ně víceméně zapomene. Tedy až do okamžiku, kdy každý pronese pár zoufale patetických vět třeba o lásce, vítězství nebo naději, co znějí jak z internetového generátoru životních mouder. Načež se opět vrátí do pozadí. Je úplně jedno, kdo je hraje. Je to tak schematické, až to bolí.

Nejen v tom mimochodem Rebel Moon připomíná videoherní filmečky. U nějaké střílečky, kde jde hlavně o adrenalinové likvidování nepřátel, byste ale takovýhle pokus o příběh a jeho krkolomné vyprávění skousli. Mávli byste rukou nad tím, že se tu během pár minut vystřídá rvačka v baru, fašistická tyranie, nemytí rebelové oblečení v postapo stylu, pavoučí monstrum i kyberpunkové město. Protože u her obvykle najdete i zábavnou hratelnost. Tady najdete laciné kulisy a často opravdu nepovedené vizuální efekty.

Tak třeba aspoň ta stylizovaná akce? Vždyť Zack Snyder dělal věci jako 300: Bitva u Thermopyl nebo Watchmen! No jo, jenže taky dělal Ligu spravedlnosti nebo Sucker Punch, no. I v Rebel Moonu spatříte Snyderův dobře rozpoznatelný rukopis. Škoda jen, že to znamená jen dvě věci. Občasný megaepický záběr jako vystřižený z políčka komiksu a neustálé (a zbytečné) zpomalovačky. Ssslllooowww mmmmotionnn bylo docela cool před patnácti lety, ale není ani trochu cool každých pět minut.

A když je vlastně řeč o době před patnácti lety, vzpomenete si na takové ty spíš béčkové seriály, které se zhruba v té době velmi marně snažily napodobit úspěch sérií jako Hvězdná brána, Star Trek nebo Battlestar Galactica? Byly to veskrze zapomenutelné tituly jako Killjoys, Helix, Dark Matter, Defiance, The 4400 nebo Falling Skies. Autor tohoto textu je coby nadšenec do fantastiky viděl. A netflixovská novinka je bohužel dost podobná. Akorát tedy nafouknutá na dvě hodiny.

Trpí laciností, kdy nehezké CGI střídají papundeklové studiové scény. Sráží ji totální předvídatelnost a nedostatek vtipu – ať už ve smyslu humoru, nebo zajímavého nápadu. Ani se jí nedaří stavět koherentní fiktivní vesmír, díky kterému by vás film vás zaujal když už ne vyprávěným příběhem, tak zajímavým zasazením. Ale přesto to zkouknete, protože jste fanoušek žánru a zhlédli jste i ty seriály z předchozího odstavce.

A budete jen nechápavě zírat, že někdo v roce 2023 natočil něco, co fakt připomíná tyto už ve své době místy dost pokulhávající počiny. Zack Snyder si ale takovou kritiku – podle serveru Rotten Tomatoes je ze 150 recenzí jen čtvrtina kladná, hodnocení 47 procent na ČSFD také o lecčems svědčí – nevezme k srdci. Zaprvé se snímek po premiéře stal na Netflixu světovou jedničkou ve sledovanosti. A zadruhé, jak by řekl Petr Nárožný v české reklamě na Rebel Moon, je to rebel.