Recenze Kingdom Come 2: Nic podobného v Česku nevzniklo, ve Warhorse stvořili světovou hru a filmový zážitek
Když vezmete rozpočet ve vyšších stovkách milionů korun a neobyčejnou péči vývojářů z Warhorse Studios, dostanete výjimečnou hru.
Pochválen buď Ježíš Kristus, Kingdom Come: Deliverance 2 je skvělá hra
Kingdom Come: Deliverance 2 je hodně věcí. Je to napůl film, napůl obrovská hra v živoucím světě. Je to klidně 150 hodin zábavy. Je to výlet do historie i do české přírody. Je to titul, ve kterém potkáte přesně ty technické nedostatky, které očekáváte. Je to komplexní a pohlcující zážitek, díky kterému na tyto mouchy zcela zapomenete. Je to hra s megalomanským scénářem a hvězdným českým dabingem. Je to vrchol současné české videoherní tvorby.
Zní vám předchozí věty přehnaně? Jenže Kingdom Come: Deliverance 2 skutečně je světová hra. V Česku za dlouhou dobu nevznikl srovnatelně ambiciózní projekt, a to nejen ve videohrách, ale v kreativním odvětví obecně. V čem je pokračování hry od Warhorse Studios tak dobré? Co se mu naopak nedaří a je spíš otravné? A proč by vás to mělo zajímat, i když třeba nejste hráči?
Pojďme začít tím, že Kingdom Come 2 jsou tak trochu dvě hry v jedné. Zaprvé se coby mladík Jindřich zapletete do mocenského boje mezi královskými bratry Zikmundem a Václavem a jejich příznivci v hlavní dějové lince. A na straně druhé tu je simulace středověku plná míst k objevení, úkolů ke splnění a obyvatel, kteří si žijí vlastní životy.
Kingdom Come 2 je jako film. Ale skvělé je kvůli něčemu úplně jinému
Ta první část by z fleku mohla být film. Vlastně jím i je. Tedy spíš seriálem, protože napínavé, dojemné i komediální scény zaberou spoustu hodin. Nečekejte ale nějakou idealizovanou rytířskou romanci. Kingdom Come 2 míchá akci, krimi a středověk tak trochu ve stylu Guye Ritchieho či Dannyho parťáků. Anebo mafiánských snímků – že by vliv kreativního ředitele Daniela Vávry proslaveného právě kultovní Mafií?
Co říct a nespoilovat? Jako Jindřich po boku šlechtického pana Ptáčka míříte k hradu Trosky hledat spojence – a taky pomstu. Všechno se pokazí. A tak kolem Kutné Hory dáváte dohromady partu nesourodých kumpánů, mezi kterými je kamarádství i tření. Přijdou zrady, zvraty a zločin. Samozřejmě i dobová témata, jako je síla církve, postavení neurozených a šlechty či osudy nejen židovské menšiny v křesťanském světě.
Mezi novými postavami funguje chemie, i když jde o hrdlořezy. Věříte jim jejich sdílenou minulost, náklonnost či nenávist. Osudy načrtnuté v prvním díle budou završeny. Až otravné sebevědomí chvástavého pana Ptáčka dostane spoustu ran. Jindřich bude několikrát stát před nelehkými otázkami. A ne vždycky musí přijít happy end.
I když třeba nejste hráč, tak až někdo příběh Kingdom Come 2 sestříhá do dlouhatánského videa, užijete si filmový zážitek, který v české kreativní tvorbě nemá obdoby a vyjímat se bude i za hranicemi. K té filmovosti se také hodí připomenout slova šéfa Warhorse Studios Martina Frývaldského: „Za cenu Kingdom Come 2 by se dal natočit středněrozpočtový hollywoodský film nebo třeba celý seriál na Netflixu.“
Měl by se natočit. Byl by to hit. Jenže – a tohle bude pro mnohé až kacířská myšlenka – filmovost a příběh nejsou tou nejsilnější zbraní v arzenálu Kingdom Come: Deliverance 2.
Žádná česká hra tohle nedokázala. A málokterá jiná
Hlavní linku totiž občas limituje skutečnost, že sledujete „film ve videohře“, a ne „opravdový film“. Postavy a jejich pohyby jsou někdy herně prkenné, při rozhovoru kameru zakryje kolemjdoucí, někdo se usadí napůl mimo záběr a tak podobně. Ten jinak povedený dojem to ruší. Z hlediska hratelnosti vás zase řešení hlavního úkolu až příliš často vede za ručičku a na sílu tlačí jedním jediným možným směrem.
Což je věc, která jde proti duchu té mnohem rozsáhlejší herní náplně. Proti naprosto pohlcujícímu hernímu světu a zážitku z něj. Žádný jiný český titul nic takového nedokázal. A málokterý zahraniční. I první Kingdom Come je o spousty mil pozadu.
Navzdory tomu, že je složitější a oldschoolovější než spousta dnešních her, umí být Kingdom Come 2 až elegantně přívětivé.
Potulovat se Troseckem či Kutnohorskem je jedno velké dobrodružství. Kolikrát se ani nebudete chtít vrátit k ústřednímu úkolu, protože v nějaké malebné vísce se dozvíte o tom, že za kopcem viděli podivného jezdce – snad samotného ďábla! Vydáte se místo prozkoumat. Najdete stopy kopyt, jež vás zavedou dál. Ale ejhle, do cesty se vám postaví nikoliv satan, ale loupežnická banda. Co teď? To je na vás. Tohle je váš Jindřich, váš osud.
Podobné situace se z velké části dějí přirozeně, ne tím, že byste na nástěnce s úkoly zaškrtli přijetí nového questu. Budí to ve vás radost z objevování a i díky tomu svět KCD2 opravdu žije. Je nádherně snadné (a nádherné) se v něm ztratit, protože vás za to pokaždé odmění. A to nejen nekonečným množstvím dechberoucích vyhlídek na přírodu Českého ráje, na majestátní Trosky či pohledem do rušného středověkého města v Kutné Hoře. Však se mrkněte do galerie.
Hra obsahuje tucty vedlejších úkolů, které vás protáhnou mnoha desítkami hodin vyšetřování, pátrání, přesvědčování, plížení a samozřejmě šermování. Anebo to jsou jen rychlovky o tom, co se šustlo ve vedlejší vesnici. Případně to vůbec nemusí být zápis ve vašem deníku, ale jen povídačky místních o pokladu zakopaném v lesích. Tak se tím směrem vydáte – a on tam opravdu je. Tedy jestli ho podle popisu vesničanů najdete. Blikající šipku ukazující přesné umístění nečekejte.
K dojmu živoucího světa přičtěte spousty pocestných, kteří nemají nic společného s příběhem ani vedlejšími úkoly, ale i tak mají co říct. Nebo lidi, kteří chodí do hospody, pracují a baví se nezávisle na vás. Případně mezi nimi vypukne sousedská rvačka. Není to dokonalá simulace, dialogy a situace se občas opakují. Ale i tak je to jako živé. Lidé navíc reagují třeba na to, jak jste špinaví. Nebo na to, že jste se někam vloupali. Například nadávkami nebo tím, že běží za strážným.
Do vynálezu stroje času bude Kingdom Come: Deliverance 2 tím nejlepším způsobem, jak zažít český středověk.
S tímhle bohatým světem plným zajímavých okamžiků i krásných míst se pojí další působivá věc, a to způsob, jakým lze překážky překonávat. Potřebujete z někoho dostat informace? Sáhněte po výhrůžkách a násilí. Nebo vsaďte na výřečnost. Ale co třeba se vloupat do domu oběti a důležitý dopis ukrást? Že se moc neumíte plížit? Tak posbírejte byliny, uvařte z nich nějaký dryák a nalijte ho do guláše. Případně co kdybyste se nečekaně obrátili proti zadavateli úkolu a postavili se na stranu oběti? A někdo vás odhalil? To je život, nemusí to být game over.
Možností máte obvykle spoustu. I u těch nejmíň důležitých minipříběhů. A když některou z nich zvolíte, relevantní postavy na to často zareagují. Vývojáři jako by počítali skoro s každým nápadem, který byste mohli mít. Anebo s tím, že se o nějaké situaci dozvíte nikoliv od pevně daného zadavatele úkolu, ale prostě náhodou při toulkách krajinou.
Podobně úctyhodné je také to, jak Warhorse Studios svou poměrně komplexní a realistickou hru představují. Bylo by jednoduché se ztratit v nutnosti jíst a spát, v potřebě vylepšovat dovednosti jejich používáním nebo udržovat vaše vybavení… Ale už jen tím, že Kingdom Come 2 budete prostě hrát, že jím budete zvídavě procházet, vám prostřednictvím menších i větších příběhů hra vždy ukáže určitou výseč hratelnosti. Vysvětlí ji a zapojí do vyprávění.
Ne snad, že by každý úkol byl výuková mise. Ale jestli vám třeba vrtá hlavou, proč jste se ještě nepodívali do určité části mapy nebo jak se vůbec používá dovednost kovářství, dřív nebo později vás k tomu něco přivede. Navzdory tomu, že je bezesporu složitější a oldschoolovější než spousta dnešních her, umí být KCD2 elegantně přívětivé. Silně nadprůměrná péče vývojářů je vidět skoro na každém kroku – a také slyšet, zvuky lesů, ruchy vesnic a hudba vše skvěle podkreslují. Soundtrack bude oblíbený.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsTím se nicméně otevírá možná největší bolístka především pro zkušenější hráče. Tu zdaleka největší radost hra přináší v okamžicích, kdy váš Jindřich není mocným rytířem ani vzdělaným učencem. Kdy je každý souboj riskantní, kdy každá výprava do kopců a lesů smrdí průšvihem. Kdy se potřebujete vloupat do kutnohorské radnice, ale v kapse máte poslední paklíč. Obrovské množství obsahu ale znamená spoustu příležitostí pro rychlý růst vašich schopností. Jednotlivé příběhy si stále užijete, ale výzvu poskytnou výrazně nižší.
Jenže pro celé Kingdom Come: Deliverance 2 platí, že jakkoliv ani zdaleka není dokonalé, tak to, v čem je dobré, výtky zahání. Zaprvé ty nedostatky nejsou tak vážné, zadruhé poskytovaný zážitek je naprosto jedinečný. Přispívá k němu i český dabing, ke kterému jsme už po prvních hodinách měli pár nelichotivých poznámek. S přibývajícími zvučnými jmény ale tato kritika začala trochu ustupovat.
Ondřej Vetchý jako Zikmund Lucemburský
Uvidíte a uslyšíte Zikmunda Lucemburského s tváří a hlasem Ondřeje Vetchého, ale také Marka Vašuta, Kristýnu Leichtovou, Matouše Rumla a tucet dalších známých herců a dabérů (a desítky neznámých). A i když český voiceover rozhodně není univerzálně povedený – naštěstí skřípe spíš u vedlejších postav –, spolu s ryze domácím (a nádherně zpracovaným) prostředím dávají hře nebývalý punc „českosti“. A svým způsobem i jedinečné velkoleposti, alespoň z pohledu českého hráče.
Než se začnou bouřit příznivci miliardového úspěchu jménem Beat Saber, fanoušci globálně uznávaného military simulátoru Arma, virtuální řidiči kamionů v Euro Truck Simulatoru anebo třeba milovníci nezávislé továrny na peníze jménem Factorio – to všechno jsou vynikající a obrovsky úspěšné české herní značky.
Warhorse Studios se ale s Kingdom Come: Deliverance 2 v mnoha ohledech dostali před ně. Filmovostí, která k hernímu průmyslu čím dál víc patří. Propracovaností, která se ale nepromění v neproniknutelnost. Živoucím světem, který do vynálezu stroje času bude tím nejlepším způsobem, jak zažít český středověk.
„Audentes fortuna iuvat,“ zazní ve hře několikrát latinské úsloví. Tedy „odvážným štěstí přeje“. Štěstí se těžko předvídá, ale odvahu ve Warhorse Studios prokázali velkou. Vsadili na český středověk, na komplexní hratelnost, na něco, co tu dosud nebylo. A to je ve světě velkého herního byznysu, kam už Warhorse patří, odvážné.
