Pražská ulice Kostelní spojuje Národní technické muzeum s ulicí Dukelských hrdinů a na první dobrou nepůsobí nijak výjimečně. Tedy až do momentu, než se zaměříte na její profil. Patří totiž k nejstrmějším v Praze s ideálním povrchem k tomu, aby její asfalt okoušel vřískot koleček a dunivé dopady prken. Přesně takovou kombinaci hledal Red Bull k uspořádání nového konceptu závodů, z něhož běžným smrtelníkům tuhne krev v žilách. O víkendu ji pak proměnil na downhillovou trať a na start postavil špičkové jezdce z celého světa – a my jsme byli u toho.

„Pojďme raději dovnitř,“ říká mi Maxim Habanec a ukazuje na týmový autobus v barvách Red Bullu, který s firmou obráží všechny větší akce. Dobré rozhodnutí, protože hluk, který se v sobotu odpoledne linul jednou z ulic na Praze 7, byl opravdu znát. „Zatím to vypadá opravdu dobře a atmosféra je fantastická,“ usmívá se jeden z nejznámějších českých skateboardistů a zároveň člověk, který s nápadem na netradiční závod přišel.

Když jde totiž o skateboarding, standardně vidíte jezdce ve skateparcích, kde mají pečlivě rozmístěné překážky, potažmo se s nimi střetnete na asfaltových pláccích nebo rovnou v ulicích měst. Málokdy se ale stane, že byste je viděli jezdit z kopců. Minimálně za předpokladu, že nejde o longboarding, v rámci kterého se sjíždí na větších prknech s mohutnějšími kolečky. „Sjíždět na skejtu prudké kopce je mou vášní už dlouhé roky,“ říká Habanec.

S tím, jak cestoval po světě v rámci videosérie Skate of Mind, ho bavilo objevovat místa, která jsou strmá a zvládnou sportu dodávat jeho surovější podobu. Skateboarding je sám o sobě náročná disciplína – a jakmile se k ní přidá kopec, respektive ještě vyšší rychlost, jízda je o to intenzivnější. A nebezpečnější. Proto se mu v hlavě začal formovat nápad na nový typ závodu, kdy by na prudší ulice rozmístil překážky a nechal na nich vyřádit špičkové skateboardisty.

„Jen se podívejte na lineup závodníků,“ říká mi Maxim Habanec a poukazuje na jezdce, kteří se venku připravují. „Je možné tady vidět Angela Cara, peruánského závodníka, který dokonce skončil pátý na olympiádě. Vedle něj je tady osmadvacetiletý Španěl Danny León, opět se zkušenostmi z olympiády. Sjela se sem opravdová špička z celého světa. A pak jsem tady já, kdo ovšem jen nezávodí, ale také celou akci organizuje a zaštiťuje,“ dodává.

Vzhledem k tomu, že je Habanec jedním ze sponzorovaných sportovců Red Bullu, se do překlopení jeho myšlenky ve skutečnost zapojil i právě on. Nejprve se s Prahou 7 domluvili na uzavření ulice Kostelní, pak na ni navozili překážky – od malých ramp přes zábradlí až po popelnice –, okolo prostoru rozmístili stánky se zásobami plechovek a přivezli samozřejmě i Sauruse, dost možná nejzábavnější služební auto, které kdy uvidíte.

Atmosféra byla hutná – a pořádně hlasitá. DJ to hrál na notu typických punkrockových pecek z přelomu tisíciletí, takže o dunění reproduktorů nebyla nouze. V nějakých místech tak nebylo slyšet vlastního slova, čemuž ostatně nahrávaly i zástupy štěbetajících a křičících lidí, kterých byla ulice plná. Intenzita zážitku se navíc stupňovala s odbíjením hodin, během kterých skateboardisté trénovali na kvalifikace, respektive ostré starty.

Aby mohli jezdci, kterých se na startovní rovinku postavilo zhruba dvacet, pomýšlet na vítězství, nesměli se během sjezdu soustředit jen na provedené triky – důležitou roli hrál v celém konceptu čas. Čím rychleji se dostali do cíle, tím větší šanci na výhru měli. O bodech pak rozhodovala tříčlenná porota. „I když ve světě existují závody z kopce s překážkami, nikdo do nich nezapočítával i čas. To z našeho Red Bull Steep Street dělá unikát,“ vysvětluje Habanec.

Výzva to byla například i pro Douwea Macareho z Nizozemska, který patří k nejlepším streetovým skateboardistům na světě. A také pro Davida Luua, mimo jiné tvář nové edice Footshopu, kde figuruje spolu s tenistkou Markétou Vondroušovou, jež před týdnem jako třetí Češka v historii vyhrála slavný Wimbledon. Fanoušci českého skateboardingu mohli během závodu pozorovat i legendárního Martina Peka.

„Všechny ty závodníky znám ze závodů různě po světě, jsme kamarádi – a když jsem jim řekl o tomto typu závodu, neváhali dorazit, což jen potvrdilo, že takový koncept může dávat smysl. Než se ale něco začalo dávat dohromady, potřebovali jsme souhlas Prahy 7, protože jsem vybral ulici Kostelní, která je nejvhodnější kvůli povrchu a sklonu. A skejťáci tady jezdí už dlouhá léta. Bez větších problémů nám vyšla vstříc,“ říká Habanec pro CzechCrunch.

Pro samotného Habance skončil závod na třetím místě, první dvě příčky patřily závodníkům ze zahraničí. „Myslel jsem si to. Už na začátku jsem říkal, že čeští jezdci asi nebudou mít příliš mnoho šancí,“ říká tvůrce akce a odkazuje na zmíněného Dannyho Leóna, který se umístil na druhém místě, a Douwea Macareho, který si odnesl pomyslné zlato a stejně jako ostatní na bedně i finanční odměnu.

„Když jsem se včera ráno probudil, myslel jsem si, že můžu zajet dobře,“ říká ve vyjádření k závodu jeho vítěz. „A když nakonec přišlo první kolo, bylo jasné, že mám šanci. Další kola už šla jen líp a líp. Sebevědomí u mě sehrálo velkou roli. Koncept tratě mě bavil, překážky byly v ideální velikosti, jízda nebyla ani extrémně rychlá, ani příliš pomalá. A když jsem pak na závěr mohl dopadnout do matrace (do které jezdci záměrně padali kvůli brždění – pozn. red.), to byla asi ta nejlepší část,“ doplňuje Macare.