Zatímco většina z nás spala, na floridském mysu Canaveral se opět psaly dějiny. Ve čtvrtek 16. září dvě minuty po druhé hodině ranní našeho času se totiž zažehly motory rakety Falcon 9, aby vynesly v rámci mise Inspiration4 na oběžnou dráhu Země kosmickou loď Crew Dragon. Na její palubě tentokrát neseděli profesionální astronautky a astronauti americké NASA nebo jiné kosmické agentury, ale čtyři civilisté.

Ti přitom neprošli přísným sítem výběru astronautů a následným mnohaletým výcvikem. Na oběžnou dráhu totiž zamířili takříkajíc lidé z vašeho sousedství. Poprvé v historii lidstva jsme v bodě, kdy se do vesmíru může podívat kdokoliv. Tedy pokud má dostatečné finance nebo notnou dávku štěstí. Revoluce v pilotovaných kosmických letech započala.

Ententýky dva špalíky, ty poletíš do vesmíru

První, čistě soukromou výpravu do vesmíru přitom tvoří pestrá čtveřice tvořená ze dvou žen a dvou mužů. Tahounem mise i jejím mecenášem je osmatřicetiletý Jared Isaacman, americký podnikatel, miliardář a akrobatický pilot držící rekord v létání. Na netradiční cestu si nepřizval partičku svých kamarádů, ale trojici (tak trochu) náhodně vybraných lidí z řad veřejnosti.

Na oběžnou dráhu s ním zavítá asistentka lékaře Hayley Arceneauxová, doktorka geologie a vědecká popularizátorka Sian Proctorová a datový inženýr Christopher Sembroski. Ani jeden z členů výpravy přitom nikdy ve vesmíru nebyl. A nikdo z nich není profesionální astronaut(ka). Tedy, skoro…

Doktorka Proctorová k tomu byla docela blízko. V roce 2009 se účastnila výběru americké NASA na nové astronaut(k)y, kde se probojovala až do užšího finále. Nakonec ale vybrána nebyla. Sen o cestě do vesmíru si však nakonec dnes v noci přece jen splnila. Ve věku 51 let se tak stala první afroamerickou pilotkou kosmické lodě.

Kdybyste se naproti tomu před rokem zeptali Hayley Arceneauxové, jestli někdy poletí do vesmíru, asi by se na vás jen nechápavě podívala. Devětadvacetiletá Arceneauxová totiž v dětství prodělala rakovinu kostí, kvůli čemuž má v noze protézu. Automaticky by tak byla při přísném výběru astronautů vyřazena. Ne však tady. Nejenom že se tak stane nejmladší americkou astronautkou, ale také prvním člověkem vůbec, který do vesmíru zavítá s umělou náhradou části těla.

Posledním z posádky je Christopher Sembroski, kterého můžeme označit za neskutečného šťastlivce. Své místo na palubě totiž získal skrze loterii. Celá mise Inspiration4 je navržena jako obrovský dobročinný projekt snažící se vybrat 200 milionů dolarů (4,3 miliardy korun) pro nemocnici St. Jude v americkém Memphisu – zařízení věnující se výzkumu rakoviny i místo, kde byla v dětství léčena Hayley Arceneauxová a kde dnes pracuje.

Kdokoliv do sbírky přispěl, byl zařazen do slosování o místo v misi. Sembroski skutečně přispěl… a nevyhrál. Štěstí ale měl jeho kamarád (jméno nebylo zveřejněno), který se výhry vzdal v jeho prospěch.

Zvládnou to?

Není to poprvé, co se do vesmíru vydávají neprofesionálové. Už dříve se do vesmíru vydali nezkušení vesmírní turisté. Brány vesmírného turismu otevřel v roce 2001 americký inženýr a podnikatel Dennis Tito, který strávil sedm dní na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).

Jeho cestu na mezinárodní orbitální komplex zopakovalo v následujících osmi letech dalších šest turistů a jedna turistka. Jenže ti se na cestu vydali jako pasažéři na palubě ruských lodí Sojuz řízených profesionálními astronauty. Tady je ale situace naprosto jiná. Na oběžnou dráhu se vydala nesourodá skupina lidí bez předchozích zkušeností s pobytem v mikrogravitaci a ve stísněném prostředí kosmické lodě.

Všichni čtyři sice prošli několikaměsíčním intenzivním výcvikem společnosti SpaceX, ale ten se nedá se standardním tréninkem astronautů srovnat. Nikdo přitom dnes neví, jestli v době autonomně řízených kosmických lodí bude nezkušenost posádky mít na úspěch letu dopad a jak to případně posune požadavky na budoucí kosmické posádky.

Vychutná si posádka pohled na Zemi?

Třídenní výlet na oběžnou dráhu nebude možná vůbec dovolenou, ale spíše pořádnou vysokohorskou túrou se všemi uvažovatelnými riziky a bez odpočinku. Orbitální let znamená nepřetržitý stav mikrogravitace, se kterým je spojena řada nežádoucích vedlejších účinků na lidské tělo, a to i tehdy, když je člověk takovému prostředí vystaven jen po několik dní.

Z každodenních lidských potřeb se stane výzva, která vám jedinečný pohled na planetu Zemi dokáže pořádně znepříjemnit. Kdokoliv někdy skočil ze skokanského můstku nebo při rychlejší jízdě na terénní nerovnosti nadskočil, po krátkou dobu zažil to, co si astronauti a astronautky vychutnávají bez přestání. Nadzvednutý žaludek.

Na orbitě v době oběda se tak tuba s výtečným dýňovým pyré, kterou vám pošle kolega z druhé strany kapsle, najednou nemusí stát volbou číslo jedna. Tekutiny, které budete muset nezbytně do těla dostat, nebudou chtít samovolně sklouznout do břicha. Možná si tak rozmyslíte přípitek šampaňským – tedy pokud byste ho měli s sebou přibalené.

Pouze 41 lidí bylo od planety dále než je v tuto chvíli čtyřčlenná posádka Inspiration4. ?—–?

Nyní se v kosmickém prostoru vyskytuje nejvíce lidí v historii současně = 14 osob.#inspiration4 pic.twitter.com/AmwCjXbWbM

— Jan Spratek (@spratek_jan) September 16, 2021

To, na co kariérní astronauti a astronautky trénují roky, přičemž musí v samotném začátku projít tím nejjemnějším sítem, musela posádka mise Inspiration4 stihnout za pár měsíců. Aklimatizace na podmínky mikrogravitace, se kterou bojují i trénovaní profesionálové, z nichž většina stejně bere léky proti nevolnosti, musí čtveřice stihnout za několik hodin.

Posádky letící na Mezinárodní vesmírnou stanici na to mají přitom celé týdny a měsíce. A pokud to nezvládnou, tak v takovém případě se zážitek z cesty může dost pokazit. Valentina Těreškovová by mohla vyprávět. Asi bychom si tak misi Inspiration4 neměli představovat jako dovolenou v Karibiku, na kterou nás doveze nejbezpečnější a nejmodernější jachta současnosti.

Je let bezpečný? Ano, ale…

Raketa Falcon 9, na jejíž špičce seděla loď Crew Dragon se čtyřčlennou posádkou, by neodstartovala, pokud by byť jediné čidlo nebo subsystém nefungovaly naprosto přesně. I tak se však pod pozadími posádky odehrála řízená, několik minut dlouhá exploze. Ta během necelých devíti minut urychlila kapsli pojmenovanou Resilience až na požadovaných 27 000 km/h. Rychlost několikanásobně přesahující rychlost kulky vystřelené z pistole.

Kdyby Resilience kroužila touto rychlostí v prázdném kosmickém prostoru, bylo by téměř vyloučeno, že by byla posádka ohrožena na životě. Kosmický prostor a blízké okolí Země je ale možná vše, jen ne úplně prázdný prostor. Loď se bude milionkrát za sekundu srážet s atomárními částicemi, které jí budou odebírat její pracně získanou energii.

Ztráta energie ale problémem není. Tím by byla kolize s objektem o velikosti několika milimetrů, nedejbože centimetrů. Nejedná se pouze o objekty kosmického původu, ale z velké části také objekty vytvořené lidmi, které mají původ ve vysloužilých družicích nebo vyhořelých horních stupních raket.

Možná srážka s podobným objektem představuje potíž kvůli tomu, že posádka nebude mít po celou dobu nasazené skafandry, které by ji ochránily v případě srážky a úniku atmosféry z nitra lodi. Malá dírka v trupu by tak mohla ohrozit jejich životy. I proto byl proces rychlého nasazení skafandrů v případě blížícího se kritického scénáře jedním z nejdéle trénovaných úkonů této čtveřice.

„Bezpečí astronautů je na prvním místě.“ Tímto mottem se řídí každá kosmická agentura na světě. Jenže aby bylo toto riziko minimalizováno, musí sama lidská posádka dosáhnout výjimečných znalostí a schopností, které v případě nouze převezmou kontrolu nad stoupajícím adrenalinem. Z toho důvodu jsou do oddílů astronautů vybíráni ti nejlepší z nejlepších a lidé s obrovskou mentální a fyzickou odolností.

Posádka mise Inspiration4 tak nutně prošla během zkráceného čtyřměsíčního výcviku nebývale těžkými testy a zkouškami, které ji měly na možné potíže během letu částečně připravit. V případě fatálního selhání by se mohl celý program podobných misí SpaceX a jiných firem stopnout nebo úplně zrušit a vidina dostupnosti nejunikátnějšího zážitku a profitu by se opět rozplynula.

Když Kája potká Hulka

Když malý Kája vyhodí kámen do vzduchu, naše každodenní zkušenost říká, že kámen dopadne dříve nebo později na zem. Čím větší silou kámen vyhodí, tím větší rychlost nabere a tím výše vyletí. A nyní si představte, že dáte tento kámen komiksovému silákovi jménem Hulk. Ten jej vyhodí do takové výšky, že opustí nejhustší oblasti atmosféry, která nejvíce kámen vlivem odporu vzduchu brzdí. Navíc ho vyhodí takovým směrem, že i když bude chtít kámen už-už dopadnout zpět na Zemi, vlivem zakřivení Země mu bude povrch neustále unikat za horizontem. Můžete Hulkovi zatleskat, jeho kámen právě dosáhl oběžné dráhy.

A nyní si za Káju dosaďte misi Blue Origin Jeffa Bezose (nebo Bransonovo Virgin Galactic) a za Hulka SpaceX Elona Muska. Kamínek z rukou Blue Origin provedl tzv. suborbitální let. Let, který sice dosáhl úctyhodné výšky, jež dalece překročila hranici nejhustějších vrstev atmosféry, ale zdaleka nedosáhl rychlosti potřebné pro udržení vyslaného předmětu na oběžné dráze. Pokud by bylo cílem misí Blue Origin dosáhnout oběžné dráhy, musela by jejich nosná raketa New Shepard zrychlit o dalších 24 000 km/h.

V noci vynesla americká soukromá společnost @SpaceX první, plně civilní misi s lidskou posádkou (@inspiration4x). Ukazuje, že kdokoliv (kdo má tučné bankovní konto) se tak může vydat do vesmíru…

Je tak na místě se vás zeptat. Až poletíte do vesmíru, s kým to bude? ?

— Dr. Petr Brož (@Chmee2) September 16, 2021

Posádka Inspiration4 ale neletí jen rychleji, ona také zamíří výše. A to nejen mnohem výše, než vyletěly kosmické lodě Jeffa Bezose a Richarda Bransona, ale i než se dostala většina ostatních astronautů a astronautek, kteří zatím ve vesmíru byli. Crew Dragon totiž dosáhne výšky až 586,4 kilometru nad povrchem Země. Bude se tak pohybovat přibližně o 160 kilometrů výše, než obíhá ISS, na kterou většina letů s lidskou posádkou míří.

Je tak na místě si položit otázku, jestli máme posádku Inspiration4 označovat nálepkou vesmírných turistů. Nejsou tito odvážlivci spíše soukromými průzkumníky? Míří totiž do míst, kam se podívalo před nimi jen 41 lidí v rámci amerických kosmických misí. Dále od Země se v historii vydali jen astronauti projektu Apollo mířící k Měsíci, dvě mise raketoplánů a dvě mise Gemini.

Pobyt posádky Inspiration4 nám tak pomůže pochopit, jak se kosmická loď Crew Dragon v tomto vzdáleném prostředí bude chovat, i to, jakou silou bude na loď a její posádku působit kosmická radiace v této části kosmického prostoru. Nové poznatky ale nebudou to jediné, co z vyšší oběžné dráhy získáme.

Kosmická loď Crew Dragon totiž byla speciálně pro tuto misi upravena. Pod ochranným krytem se tak na její přídi nenachází spojovací adaptér pro připojení k ISS, ale speciální pozorovací kopule. Ta umožní posádce 360stupňový výhled nejen na okolní vesmír, ale hlavně na Zemi.

Posádce se tak naskytne neuvěřitelný pohled na modrou planetu, který jim budou moci obyvatelé Mezinárodní vesmírné stanice jen závidět. Ti se totiž na svůj domov musí dívat přes speciální okno složené z několika částí. Posádce, a časem skrze fotografie a videa i nám, se naskytne neuvěřitelný pohled na malou Zemi.

Lidé, kteří rodnou planetu spatří z oběžné dráhy, přitom popisují, jak se jim na ni změní náhled. Z oběžné dráhy totiž nevidíte hranice států a ani rozpory ve společnosti. Co ale vidíte, je křehkost světa, na kterém žijeme. Vidíte totiž osamělou modrou planetou putující černou prázdnotou. Mnoho astronautů a astronautek se proto po návratu začalo aktivně zasazovat o ochranu přírody.

A zatímco profesionální astronauti a astronautky mívají omezené možnosti a zdroje, jak ochraně přírody pomoci, do vesmíru teď začíná mířit jiná vlna cestovatelů. Bude se z počátku jednat převážně o bohaté a vlivné, kteří budou mít možnost podobné pocity zažít. Bude proto zajímavé sledovat, jestli se stejný efekt objeví i u nich. Třeba se dočkáme toho, že kritizované kosmické výlety miliardářů budou mít ve výsledku hmatatelný dopad i na ochranu přírody v podobě jejich většího zapojení.

Tím to ale nekončí. Mise Inspiration4 dláždí cestu k ještě odvážnějším cestám. Japonský miliardář Jusaku Maezawa se totiž chystá s pomocí SpaceX obletět po roce 2023 Měsíc. Chce se tak vypravit na místo, kam se člověk podíval naposledy v roce 1972 během mise Apollo 17.

Podobně jako Jared Isaacman, ani Maezawa se na cestu nechystá sám. Má v plánu na cestu vzít osm zájemců a zájemkyň z kulturní scény. Jeho cílem je umožnit umělcům a umělkyním spatřit Zemi z jiné perspektivy a tím podnítit jejich tvořivost novým směrem. Slibuje si od toho, že by mohla vzniknout umělecká díla schopná přiblížit pohled na Zemi z vesmíru.

Kdy přesně se jeho let uskuteční, přitom závisí na rychlosti, se kterou bude schopna SpaceX otestovat Starship, raketu nové generace, kterou zrovna testuje v Boca Chica v Texasu. Přijde vám jeho nápad naprosto bláznivý? Pak vítejte v právě psané nové kapitole pilotovaných kosmických letů.

Dnes nevíme, jestli SpaceX s vývojem této rakety uspěje, či nikoliv, jedno je ale i tak jisté. Probudili jsme se do světa, ve kterém soukromé společnosti bez pomoci států a vládních agentur jsou schopny na oběžnou dráhu Země vypravit plně civilní mise. A teď už bude záležet jen na představivosti platících zákazníků, kterak budou chtít tyto možnosti využít.

Stojíme tak na prahu doby, kdy se okolní kosmický prostor začne lidstvu skutečně otevírat. A těžko dnes hádat, kam nás to zavede.