Robot postavil poprvé zcela sám zařízení v kosmu. Je to budoucnost dobývání vesmíru a expanze lidstva

Robotické rameno vezme z motorového zásobníku tenkou kompozitovou tyč, k ní přidá hliníkový spoj a kus po kusu z nich skládá rám. Připomíná to hraní si s dětskou stavebnicí, jenže se to odehrává na oběžné dráze Země a žádný astronaut u toho není. Zařízení Astra z Kalifornského technologického institutu, známého jako Caltech, se stalo vůbec prvním strojem, který ve vesmíru zcela samostatně sestavil konstrukci. „Je to poprvé, co se ve vesmíru něco takového povedlo,“ říká vedoucí týmu Sergio Pellegrino, profesor leteckého a stavebního inženýrství.

Dosud se všechno, co ve vesmíru funguje, stavělo na Zemi. Satelity a antény se složí tak, aby se vešly pod aerodynamický kryt na špičce rakety, a na orbitě se rozloží, což přirozeně omezuje, jak velké mohou být. Druhou cestou je to, co lidstvo dělalo u Mezinárodní vesmírné stanice – tedy postupně vynášet velké díly a nechat je smontovat astronauty.

Jenže tuhle bariéru chce lidstvo prolomit. Slavná Darpa, výzkumná agentura amerického ministerstva obrany, proto v roce 2022 spustila program NOM4D zaměřený na výrobu a montáž velkých struktur přímo ve vesmíru. Ostatně robotická montáž na orbitě se zvažuje třeba i pro datová centra umístěná ve vesmíru.

Pozoruhodné je na projektu hlavně tempo. Od nápadu vyzkoušet montáž na orbitě po vypuštění funkčního prototypu uběhlo jen 15 měsíců, samotné zařízení tým postavil, otestoval a předal k vynesení za necelý rok. „Rychlost a měřítko, právě to z toho udělalo projekt pro Darpa,“ uvedl šéf programu Andrew Detor.

Astra, jak se komplexní robotický projekt jmenuje, o objemu zhruba jednoho krychlového metru odstartovala 30. března 2026 z kalifornské základny Vandenberg na sdílené misi SpaceX a na orbitě ji nesl vesmírný tahač Vigoride 7 firmy Momentus.

Zadání nebylo nijak megalomanské. Robot měl postavit reflektorovou anténu o průměru 1,4 metru, tedy rám z jedenácti stejných segmentů s napnutou síťovitou fólií, kterou Caltech vyvinul s Pensylvánskou univerzitou. Dva segmenty letěly do vesmíru už smontované, robot je na orbitě vysunul a třetí sestavil sám.

Víc zatím nestihl, se Zemí může komunikovat jen v sedmi až osmi patnáctiminutových oknech denně a mise v prosinci končí. Na orbitě se navíc objevuje spousta drobných překvapení, inženýři proto každý takový trabl nejdřív zkusili vyřešit na identické replice zařízení v laboratoři a teprve pak posílali nahoru opravené pokyny.

Jakkoli je výsledek zatím relativně skromný, nelze v něm nevidět předobraz toho, jak se bude ve vesmíru stavět. Místo hotových projektů by se na orbitu vozily krabice dílů, ze kterých by roboti na místě skládali konstrukce o rozměrech stovek metrů až kilometrů: obří zrcadla teleskopů, antény nebo solární pole pro elektrárny posílající energii na Zemi, na kterých Pellegrino na Caltechu také pracuje.

Hodit se mohou i pro infrastrukturu, kterou chtějí Američané a Číňané budovat na Měsíci a dál ve Sluneční soustavě. „Nejsou v tom žádné složité robotické systémy ani pokročilé algoritmy, jen solidní inženýrská práce, která jednotlivé kroky spojuje tak, aby se daly škálovat,“ dodává Detor z agentury Darpa.