Můžou být bramborové i tvarohové, kynuté či houskové. Knedlíky. Mají je ve spoustě zemí, ty české jsou ale specifické. Právě na českých knedlících bude postavená restaurace, která otevře v národním pavilonu na světové výstavě Expo 2025. Ta začíná už v dubnu v japonské Ósace. Organizátoři ale kromě knedlíků sází také na sklo, komiks či digitální umění.

Areálem světové výstavy by mělo projít 150 až 300 tisíc lidí denně a Česko jich chce do svého pavilonu nalákat co nejvíc. Oslovit je má jedinečným místem u moře, které pavilon získal, a také svými nejcennějšími artikly – uměním, pivem a knedlíkem.

Pivo musí být jak jinak než plzeňské. Do Ósaky popluje, a to pět až sedm týdnů. Na místě ho pak budou čepovat speciálně vyučení japonští výčepní, kteří dostali školení přímo v Plzni. Pivo by tak měli nejen správně načepovat, ale také něco vědět o jeho původu.

„V Ósace bude k dostání malé, velké, šnyt i mlíko, všechno, co patří k české pivní kultuře, a to včetně setkávání se u piva,“ líčí tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář. Výrobce piva se stal hlavním partnerem národního pavilonu. Pivo pak doplní znojemské víno z vinařství Thaya.

Foto: Expo 2025

Co se kuchyně týče, bude česká, zároveň by ale měla přilákat japonské zákazníky, kteří budou na Expu dominovat. Na menu tak budou typicky české bramborové knedlíky plněné masem s červeným zelím. Variantou bude vegetariánská verze s houbami, protože i ty se považují za národní zlato.

Druhým jídlem bude česko-japonská fúze, to znamená pečené kachna či vepřové v bao knedlíku se zelím. Návštěvníci by si každopádně měli mít možnost dát také sladkou variantu, tedy tvarohový knedlík s ovocem. „Texturou a chutí by měli být blížeji k umami,“ uvádí šéfkuchař Tomáš Reger, který má menu na starosti. Generální komisař naší účasti na Expu Ondřej Soška pak dodává: „Japonci mají pěkné přísloví, které praví: Knedlík je lepší než květina.“

V dezertech nabídne restaurace dukátové buchtičky se šodó a Honzovy buchty plněné tvarohem či povidly. V předkrmech se objeví domácí tlačenka, zavináč tvořený pstruhem a kysaným zelím a uzený jazyk.

Organizátoři počítají s tím, že se v restauraci sní na dva tisíce jídel a vypijí tři tisícovky piv denně. Mělo by tak jít o největší českou restauraci ve světě. Národní pavilon by ale rozhodně neměl být jen o jídle. V budově, která se nyní v Ósace staví, by se mělo představit tuzemské sklo, velikáni naší kultury, inovativní technologie i komiksy.

To všechno pod dohledem známého sklářského umělce Ronyho Plesla. O tom, že má do projektu vstoupit, ho prý přesvědčilo právě umístění pavilonu u moře. „Tentokrát si mě Expo opravdu získalo, bude to impozantní stavba, ve které máme šanci ukázat české umění,“ popisuje Plesl.

Dřevěný pavilon se skleněnou fasádou vzešel z architektonické soutěže. V té uspělo studio Apropos architekti. Pavilon navrhli tak, že budou uvnitř lidé pomalu stoupat směrem nahoru. Samotná cesta se proto stane uměleckou expozicí, na které mají Češi ukázat, co umí. Inspirací se stal nedokončený triptych Tři věky – Věk lásky, Věk rozumu a Věk moudrosti, umělecké dílo Alfonse Muchy, který je ve světě dobře známý.

Expozice by měla ukázat především tradiční řemeslo a tvůrčí proces. „Bude vidět ještě před vstupem do pavilonu, a to díky fasádě z českého skla. Naším cílem je představit českou tvorbu v její nejautentičtější podobě, od klasiků přes současné autory až po inovativní digitální umění,“ líčí Plesl.

Pro Expo se rozhodl pro spolupráci s Jakubem Matuškou známým jako Masker, který do Japonska přinese komiksové malby. Objevit by se tu ale měly také monumentální skleněné plastiky, které vzniknou za použití unikátní technologie Vitrum Vivum, která umožňuje tavení skla v uzavřené formě.

Do Ósaky pěšky nebo veteránem

Chystá se ale ještě jedna akce. Když bylo Expo v Ósace naposledy, psal se rok 1970. Tehdy se uskutečnila expedice zvaná Sakura – čtyři čeští turisté se vydali do Japonska pěšky a stopem. Bylo to na základě soutěže, kterou vyhlásila japonská veřejnoprávní televize, která vyzývala, aby se lidé na Expo dopravili jiným způsobem než letecky.

Ze tří přihlášených skupin zvládli do Japonska přicestovat jen Češi. Nizozemci měli dojet na kolečkových bruslích a Italové zase přiletět balónem, ani jedno ale nevyšlo.

Nadšenci šli tehdy devět měsíců, a to přes Írán, Afghánistán, Indii, Singapur nebo třeba Thajsko. Na to chce letos navázat expedice Robot. Vyrazí se na ni ale tentokrát v automobilových veteránech. Dvanáct lidí pojede do Ósaky v šesti vozech, které zahrnují Tatru 603 z roku 1959, Toyotu Celicu ST z roku 1977, Škodu Octavii z roku 1961 a 1962, Škodu 100 z roku 1973 a Škodu 120 z roku 1980.

V čele expedice stojí majitel Autodromu Most a hodinářské manufaktury Robot Josef Zajíček. Do Ósaky nicméně dorazí, tentokrát ale už letecky, také vedoucí původní expedice Zdeněk Thoma. Vozidla se vydají na cestu začátkem června 2025, slavnostně dorazit by měla v červenci.