Rony Plesl, pivo, knedlíky a umami. Národní pavilon na světové výstavě Expo 2025 má konkrétní obrysy

Počítá se s tím, že v pavilonu na Expu se prodá dva tisíce jídel denně a tři tisíce piv. Stane se tak největší českou restaurací v zahraničí.

Eliška NováEliška Nová

Český pavilon na Expo 2025 podle Apropos Architects

Foto: Apropos Architects

Architektonickou soutěž na český národní pavilon pro Expo 2025 vyhrálo studio Apropos Architects

0Zobrazit komentáře

Můžou být bramborové i tvarohové, kynuté či houskové. Knedlíky. Mají je ve spoustě zemí, ty české jsou ale specifické. Právě na českých knedlících bude postavená restaurace, která otevře v národním pavilonu na světové výstavě Expo 2025. Ta začíná už v dubnu v japonské Ósace. Organizátoři ale kromě knedlíků sází také na sklo, komiks či digitální umění.

Areálem světové výstavy by mělo projít 150 až 300 tisíc lidí denně a Česko jich chce do svého pavilonu nalákat co nejvíc. Oslovit je má jedinečným místem u moře, které pavilon získal, a také svými nejcennějšími artikly – uměním, pivem a knedlíkem.

Pivo musí být jak jinak než plzeňské. Do Ósaky popluje, a to pět až sedm týdnů. Na místě ho pak budou čepovat speciálně vyučení japonští výčepní, kteří dostali školení přímo v Plzni. Pivo by tak měli nejen správně načepovat, ale také něco vědět o jeho původu.

„V Ósace bude k dostání malé, velké, šnyt i mlíko, všechno, co patří k české pivní kultuře, a to včetně setkávání se u piva,“ líčí tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář. Výrobce piva se stal hlavním partnerem národního pavilonu. Pivo pak doplní znojemské víno z vinařství Thaya.

Co se kuchyně týče, bude česká, zároveň by ale měla přilákat japonské zákazníky, kteří budou na Expu dominovat. Na menu tak budou typicky české bramborové knedlíky plněné masem s červeným zelím. Variantou bude vegetariánská verze s houbami, protože i ty se považují za národní zlato.

Druhým jídlem bude česko-japonská fúze, to znamená pečené kachna či vepřové v bao knedlíku se zelím. Návštěvníci by si každopádně měli mít možnost dát také sladkou variantu, tedy tvarohový knedlík s ovocem. „Texturou a chutí by měli být blížeji k umami,“ uvádí šéfkuchař Tomáš Reger, který má menu na starosti. Generální komisař naší účasti na Expu Ondřej Soška pak dodává: „Japonci mají pěkné přísloví, které praví: Knedlík je lepší než květina.“

V dezertech nabídne restaurace dukátové buchtičky se šodó a Honzovy buchty plněné tvarohem či povidly. V předkrmech se objeví domácí tlačenka, zavináč tvořený pstruhem a kysaným zelím a uzený jazyk.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Organizátoři počítají s tím, že se v restauraci sní na dva tisíce jídel a vypijí tři tisícovky piv denně. Mělo by tak jít o největší českou restauraci ve světě. Národní pavilon by ale rozhodně neměl být jen o jídle. V budově, která se nyní v Ósace staví, by se mělo představit tuzemské sklo, velikáni naší kultury, inovativní technologie i komiksy.

To všechno pod dohledem známého sklářského umělce Ronyho Plesla. O tom, že má do projektu vstoupit, ho prý přesvědčilo právě umístění pavilonu u moře. „Tentokrát si mě Expo opravdu získalo, bude to impozantní stavba, ve které máme šanci ukázat české umění,“ popisuje Plesl.

Dřevěný pavilon se skleněnou fasádou vzešel z architektonické soutěže. V té uspělo studio Apropos architekti. Pavilon navrhli tak, že budou uvnitř lidé pomalu stoupat směrem nahoru. Samotná cesta se proto stane uměleckou expozicí, na které mají Češi ukázat, co umí. Inspirací se stal nedokončený triptych Tři věky – Věk lásky, Věk rozumu a Věk moudrosti, umělecké dílo Alfonse Muchy, který je ve světě dobře známý.

Kristina Klicperová

Přečtěte si takéV karlínské domě V Ráji otevřela rodinný podnik v secesním styluV Karlíně otevřela rodinný podnik v secesním stylu. Chceme být zastávka mezi kanclem a Kohouty, říká

Expozice by měla ukázat především tradiční řemeslo a tvůrčí proces. „Bude vidět ještě před vstupem do pavilonu, a to díky fasádě z českého skla. Naším cílem je představit českou tvorbu v její nejautentičtější podobě, od klasiků přes současné autory až po inovativní digitální umění,“ líčí Plesl.

Pro Expo se rozhodl pro spolupráci s Jakubem Matuškou známým jako Masker, který do Japonska přinese komiksové malby. Objevit by se tu ale měly také monumentální skleněné plastiky, které vzniknou za použití unikátní technologie Vitrum Vivum, která umožňuje tavení skla v uzavřené formě.

Do Ósaky pěšky nebo veteránem

Chystá se ale ještě jedna akce. Když bylo Expo v Ósace naposledy, psal se rok 1970. Tehdy se uskutečnila expedice zvaná Sakura – čtyři čeští turisté se vydali do Japonska pěšky a stopem. Bylo to na základě soutěže, kterou vyhlásila japonská veřejnoprávní televize, která vyzývala, aby se lidé na Expo dopravili jiným způsobem než letecky.

Ze tří přihlášených skupin zvládli do Japonska přicestovat jen Češi. Nizozemci měli dojet na kolečkových bruslích a Italové zase přiletět balónem, ani jedno ale nevyšlo.

Nadšenci šli tehdy devět měsíců, a to přes Írán, Afghánistán, Indii, Singapur nebo třeba Thajsko. Na to chce letos navázat expedice Robot. Vyrazí se na ni ale tentokrát v automobilových veteránech. Dvanáct lidí pojede do Ósaky v šesti vozech, které zahrnují Tatru 603 z roku 1959, Toyotu Celicu ST z roku 1977, Škodu Octavii z roku 1961 a 1962, Škodu 100 z roku 1973 a Škodu 120 z roku 1980.

V čele expedice stojí majitel Autodromu Most a hodinářské manufaktury Robot Josef Zajíček. Do Ósaky nicméně dorazí, tentokrát ale už letecky, také vedoucí původní expedice Zdeněk Thoma. Vozidla se vydají na cestu začátkem června 2025, slavnostně dorazit by měla v červenci.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Fiala žádá čtyři roky na německé platy, Kupka chce devět let na polské dálnice. Není to málo?

Ministr dopravy Martin Kupka v podcastu Crunch s Čestmírem Strakatým hovořil o ambicích vlády. Které, upřímně řečeno, působí zvláštně.

Luboš KrečLuboš Kreč

kupkaKomentář

Foto: Lavin Nguyen/CzechCrunch

Ministr dopravy Martin Kupka

0Zobrazit komentáře

Glosa Luboše Kreče: Premiér Petr Fiala už nejspíš tuší, jak moc si ublížil svým výrokem, že potřebuje ještě čtyři roky, aby jeho „nejlepší vláda, co tu kdy byla“, zajistila Čechům a Češkám německé platy. Ze siláckého prohlášení se stal mem a parodie. A pro politika není nic horšího, než když se stane směšným. Fialův potenciální nástupce v čele ODS Martin Kupka se v podcastu Crunch s Čestmírem Strakatým tento týden pokoušel šéfova slova zabalit, uhladit, přetřít, jenže nakonec to, slovy klasika, dopadlo jako vždycky – odhalil spíš nedostatek ambicí, který kabinet a celou zemi s ním sžírá.

Na úvod je třeba říct, že když jsem před časem upozorňoval na to, že Česku chybí naděje a vize, jak a kam jít dál, určitě jsem si to nepředstavoval jako křečovitý slib, že v roce 2028 dosáhneme na německé mzdy. To fakt není idea, která obstojí a která něco říká o tom, nač aspirujeme. Spíš připomíná dávno zapomenutého politika Pavla Němce, který se v roce 2006 v zoufalé snaze přitáhnout k umírající Unii svobody jakoukoliv pozornost proměnil z odměřeného ministra spravedlnosti v liberálního zastánce marihuany.

Martin Kupka, když se jej na premiérův výrok zeptal Čestmír Strakatý v Crunchi, musel hájit týmové barvy a pokusil se Fialův ústřel rámovat právě tou vizí a optimismem: „Já jsem tu poznámku necítil jako populistickou, já jsem ji cítil jako něco, kam máme směřovat. A to je pravda, prostě máme směřovat k tomu, aby se České republice dařilo víc.“

A pak si ministr dopravy a místopředseda ODS ještě posteskl, že kritika Fialy za jeho slib není vlastně férová: „V naší národní povaze, jestli něco takového existuje, je spíš zakořeněno víc pochybovat, víc hledět na to, co neumíme, než na to, co dovedeme. Ale i pro atmosféru ve společnosti je důležité ukazovat na věci, které povedou stát dopředu.“

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Aby nedošlo k mýlce – pochybování, rýpání, negativismus jsou vlastnosti, které se s českým národem pojí dlouhodobě, ostatně nám je vyčítal i jeden škaredý diktátor, a je nepochybně třeba je naleptávat optimismem. Jenže ten musí být uvěřitelný. A to německé platy nejsou, protože nefungují ani jako motivační lákadlo.

Bohužel Martin Kupka v dalších částech rozhovoru ukázal, že disciplína „slíbíme, co lidé chtějí slyšet a co má jakés takés rácio“ mu není vlastní, ostatně jako velké části koalice Spolu. A právě na odtržení od témat, která jejich voliče trápí a jejichž řešení chtějí vidět, nakonec vládní strany doplatí.

„Co pokládám za nejdůležitější i z hlediska toho následujícího období… je nedostupné bydlení. Tohle téma musejí politici vyřešit,“ říká tři čtvrtě roku před volbami člen vlády, která je u moci tři roky a která pro to, aby se v Česku stavělo rychleji a lépe, neudělala v podstatě nic. Přitom už před jejím nástupem bylo jasné a veřejně známé, že ceny nemovitostí a pomalé tempo výstavby jsou neudržitelné a že hlavní bloker je nesnesitelná byrokracie.

Téma celou dobu leželo na zemi, stačilo jej zvednout. Jenže do léta se nezdálo, že by problém s bydlením a výstavbou byl něco, čím by vláda jako celek žila. Problém se snažil s nejasnou mírou úspěchu řešit Ivan Bartoš a ostatní zbystřili až ve chvíli, kdy začal kolabovat projekt digitálního stavebního řízení.

Ani ten by ale – i kdyby fungoval, což se teď několik let nestane – žádnou revoluci nezpůsobil. Jistě by pomohl, ale nevyřešil by zdlouhavé úřední lhůty, odvolačky, všelijaké administrativní průtahy, nefunkční územní plánování či pomalé soudy. Promluvte si s kterýmkoli developerem a podnikatelem ve stavebnictví a řeknou vám, že získat všechna povolení a papíry trvá klidně osm let, přestože máte stavební pozemek určený k bydlení a na něm chcete stavět činžák odpovídající všem předpisům a náležitostem. Osm let! Nejde přitom jen o rezidenční bydlení, ale i o stavbu dálnic, železnic nebo elektrického vedení.

A co na to Martin Kupka? V Crunchi se pochlubil, že dílčími opatřeními, která vláda Petra Fialy prosadila, by se povolení v některých případech mohlo uspíšit až o dva roky. Takže sláva, už to bude trvat jen šest let, haleluja.

jakubeberle

Přečtěte si takéNěmecko v kritickém bodě. Chceme opravdu „německé platy“?Závislost na Číně, stagnující ekonomika, nárůst extremismu. Chceme opravdu „německé platy“?

„Jedna z nejpodstatnějších cest, jak zvýšit dostupnost bydlení, je zjednodušit stavební řízení. 10. prosince představíme v Senátu tzv. technický bypass, to znamená řešení, jak se současnými systémy už něco doručit, aby bylo možné postupovat dál s digitální formou všech projektových dokumentací. Troufnu si tvrdit, že to je už nějaký milník. Už nemáme oddělené územní řízení a stavební povolení, už máme jeden proces. U některých staveb, třeba těch našich velkých, to může klidně znamenat úsporu dvou let.“ Musel jsem ministrovo vyjádření zkrátit, ale takhle nějak se v rozhovoru chlubil, jak urychlují výstavbu v Česku.

Ať se na mě nezlobí, ale čekal bych víc. Mnohem víc. U vlády, která si říká probyznysová a deregulační, bych předpokládal, že celý povolovací proces zkrátí (nebo se o to pokusí) na dva roky, ne že jej o dva roky urychlí. Cítíte tam ten absolutní nedostatek ambicí? Chce se mi zvolat: Kde je český Elon Musk? Kde je Javier Miley s motorovkou, aby tu úřední džungli přišel seškrtat?

A proč se o to nikdo ani nepokusil? Cožpak Fiala a spol. opravdu nechtějí na podzim 2025 vyhrát? Celá země se dostala v důsledku úřadování minulých kabinetů i toho současného do stavu, kdy zbožně vzhlížíme k Polákům, kteří si z nás navíc dělají legraci, jak zoufale pomalu tady stavíme.

Kupkovy sliby to jen podtrhují: „V roce 2033 Česká republika bude mít základní dálniční síť vlastně hustší, než je polská dálniční síť.“ Takže za devět let budeme jako Poláci. Nepochybně ministr dopravy udělal řadu věcí pro to, aby se výstavba dálnic rozpohybovala, to mu nelze upřít.

Jenže rozpor mezi tím, kde jsme a kde bychom mohli být, je obří. A stejně obří je průrva mezi tím, co kabinet Petra Fialy pro ten potenciální leap forward mohl aspoň zkusit udělat a co pro něj reálně udělal. A netýká se to zdaleka jen výstavby.