Někdo se jako podnikatel už de facto narodí. Robert Schönfeld měl cestu k velké investiční skupině, jejíž aktiva se počítají v miliardách korunách, patří do nich firmy z několika zemí i řada velkých nemovitostí, trochu jinou. Na Akademii múzických umění studoval dějiny hudby a hrál na housle. Do života mu pak ale díky restitucím vkročil rozsáhlý rodinný majetek, a jelikož byl jediný syn, musel se o něj postarat. Ani po pětadvaceti letech prý ještě není skupina RSBC, kterou na základě získaného majetku vystavěl, taková, jakou si vysnil, ale k tomu má pomoci i nový šéf, kterého před časem jmenoval. Společně ve velkém rozhovoru mluví o tom, co plánují dál.

Robert Schönfeld se spolu s Milanem Šlapákem při rozhovoru tak doplňují, že to vypadá, jako by spolu dělali už dlouhé roky. Znají se přitom relativně krátce. Zakladatel RSBC si každopádně zkušeného manažera, který strávil pětadvacet let v nadnárodním konglomerátu General Electrics, vyhlédl jako svého nástupce v pozici výkonného ředitele firmy. V ní je Šlapák od začátku roku a mají společně velké plány. „Hledal jsem někoho, s kým se dokážeme rozkročit více mezinárodně a s kým budu moci spolupracovat dalších dvacet let,“ říká Schönfeld.

V řeči čísel byznys RSBC v posledním roce vyrostlo ve všech klíčových ukazatelích – v objemu aktiv ve správě, v tržbách i zisku. Součástí jeho portfolia je například slovinská zbrojovka Arex nebo strojírenská firma Bauer Technics. Klíčovou investiční oblastí skupiny jsou reality a je také největším provozovatelem kamenných prodejen s rybářskými potřebami v Česku. V rozhovoru pro CzechCrunch teď Robert Schönfeld a Milan Šlapák popisují, jak bude RSBC růst dál.

Sedíme tu se zakladatelem RSBC, Robertem Schönfeldem, a novým generálním ředitelem skupiny, Milanem Šlapákem. V jaké situaci a kondici se aktuálně RSBC nachází?
Milan Šlapák: Z pohledu byznysu jsme ukončili rok 2022, který pro nás byl velmi úspěšný. Celá skupina rostla ve všech oblastech. Tržní hodnota našich aktiv meziročně vyrostla z 5,7 miliardy na 8 miliard korun. Bylo to především díky velkým akvizicím, z nichž tou největší byla budova, ve které sedí ČEZ. Naše tržby vyrostly o více než 25 procent a EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů – pozn. red.) se více než zdvojnásobila. Dařilo se také našim fondům. Nemovitostní fond loni vykázal výnosy 8,7 procenta ročně, nový obranný fond založený v polovině roku 2022 7,7 procenta ročně od vzniku. Také cíle na rok 2023 jsou růstové, byť je na trhu mnoho neznámých.

Jaká je vaše strategie pro další rozvoj?
Milan Šlapák: Chtěli bychom růst jak organicky, tedy ze stávajících aktiv získávat větší výnosy, tak anorganicky, tedy přes další akvizice. Zatím nechci předpovídat, jak se budou vyvíjet celková aktiva pod naší správou, protože sice plánujeme o několik procent vyrůst díky novým akvizicím, ale zároveň je možné, že se některých aktiv budeme zbavovat. Trh je dynamický a některé nabídky jsou velmi zajímavé, je tedy pravděpodobné, že dojde v portfoliu k více změnám. Významně se chceme soustředit na profitabilitu. Hodně by nám v tom měla pomoci i slovinská společnost Arex.

K té se ještě dostaneme. Roberte, je to tak, že vy se stahujete z vedení firmy a skupinu bude řídit Milan Šlapák?
Robert Schönfeld: Formálně to tak je, ale prakticky jsme spolu dennodenně v kontaktu, promýšlíme věci, diskutujeme. Milan pak naše představy přetavuje do strukturovaných pokynů pro management. Tam jeho znalost vysoce přesahuje tu moji a právě v tom je pro celou skupinu velkou posilou. Chci, aby naše skupina dlouhodobě rostla, bavíme se o dekádách, a moje schopnosti už na takovou velikost nejsou dostačující, proto jsme potřebovali člověka, který to uchopí manažersky a pomůže v dalším rozvoji. Je to každopádně velmi blízká spolupráce a také moje role zůstává aktivní.

Jak složité je připravit firmu, kterou jste založil a čtvrtstoletí sám řídil, na takovou tranzici?
Robert Schönfeld: Přišlo to postupně. Původně se měl této role ujmout kolega Petr Oršulík, který však bohužel před rokem krátce po nástupu do funkce zemřel. Nicméně to nebylo tak, že bych si jednoho dne sedl k papíru a namaloval, jak to celé bude. Myšlenka ve mě zrála. Dostali jsme se do situace, kdy je skupina široce rozkročená a já se dosud jako vlastník aktivně podílel na všech jejích akvizicích, navíc jsem firmu řídil zevnitř, staral se o vztahy s partnery. V určitém okamžiku to překročí vaši fyzickou schopnost vše uřídit. Mně přitom nesmírně vadí, když se něco dělá nedůsledně. Chvíli jsem se s tím pral, a pak jsem si řekl, že je potřeba vybrat nového CEO. A začal proces hledání, jaká osobnost to má vlastně být.

K čemu jste došel?
Robert Schönfeld: Musíte se předně zamyslet nad tím, kam chcete jako majitel společnost vést. To pro mě bylo nesmírně zajímavé cvičení. Několik měsíců jsem si kreslil, jakým směrem chci jít, co bych naopak nechtěl, a zároveň si k tomu představujete určité proporce člověka, s nímž chcete firmu dál rozvíjet. Celý proces trval více než půl roku. Věděl jsem, že RSCB vyrostlo na konzervativních, rodinných tradicích a západním byznysovém charakteru. Na základě toho jsem hledal člověka, který doplní to, co nemám.

A našel jste ho v Milanu Šlapákovi…
Robert Schönfeld: Hledal jsem někoho, s kým se dokážeme rozkročit více mezinárodně, s kým budu moci spolupracovat dalších dvacet let a kdo přinese tvrdou transparentnost a upřímnost, která může někdy až zabolet, ale zároveň je nesmírně ozdravující. S Milanem jsme pak strávili spoustu hodin debat nad různými aspekty a nakonec jsem dospěl k závěru, že jsem v něm získal ještě víc, než jsem původně hledal. Je to absolutní profesionál v řízení korporace, který dokáže naše majetky přetavit do vysoce výnosových aktiv. Zároveň se shodujeme v tom, že nechceme růst za každou cenu, ale důležitý je i způsob, jak to uděláme. Rozkrájet, zpeněžit, rozprodat a po nás spálená země – to není v našem DNA.

RSBC vzniklo v roce 1998 na základech restituovaného majetku šlechtické rodiny Schönfeldů. Roberte, s jakými představami jste tehdy celý byznys rozjížděl a jak dnes hodnotíte, kam jste to dotáhli?
Robert Schönfeld: Jsem generace, která musí pro rodinný byznys nastavit další dlouhodobou strategii, protože to, co fungovalo dříve, už nefunguje, nebo možná ano, ale nastupující generace už nebudou chtít jít po stejných cestách, jako jsme chodili dřív. Dlouho jsem měl v hlavě směr velmi konzervativního, švýcarského modelu, v němž se diskrétně staráte o majetky jiných bohatých rodin. Sám jsem nevěděl, zda se některý z mých dvou synů rozhodne v byznysu pokračovat. Proto dlouhodobě směřujeme právě do správcovství pro třetí strany. Dnes ještě RSBC není takové, jak jsem si ho vysnil, ale odpověď je částečně i v pozici Milana, abychom firmu zpřesnili a zlepšili její výkonnost.

V pořadu Modrá krev České televize se objevilo, že jste potomky šlechtické rodiny Zejdliců von Šenfeld. Někteří po odvysílání namítali, že vaše rodina s nimi ale nemá nic společného. Tak mě zajímalo, jak to vlastně je, ať vše uvedeme na pravou míru.
Robert Schönfeld: Máme dokumentace, které nás propojují. Historie je ale pochopitelně komplikovaná. Bělohorská doba a míra uchování dokumentů v archivech je diskutabilní. V tomto bodě se dostáváme čistě na akademickou půdu do diskuzí genealogů a přiznám se, že jsem byl sám překvapen, když jsem viděl rozsah našeho rodokmenu. Pro mě nicméně nikdy nebylo zásadní přihlašování se k nějaké šlechtické historii. Když si ale v rodině po staletí předáváte určitou tradici, zkušenosti, vzpomínky, máte to ve svém DNA. Jsou to hodnoty a svědectví, o které se opíráte. Každý akademik může mít nějaký názor, ale ta diskuze pro mě nemá významnější smysl.

V RSBC už tedy nespravujete jen vlastní kapitál, ale i cizí. Jak vypadá celková struktura skupiny?
Milan Šlapák: Jedna věc je provozní kapitál a druhá věc je investiční kapitál, který plánujeme dál zvětšovat a také diverzifikovat. Díky akvizicím, jako je budova ČEZ nebo společnost Arex, se už nyní vrací do skupiny část kapitálu formou dividend. Je to stále silnější noha financování, a proto ani budoucí akvizice, na které se díváme, nejsou oportunistické či spekulativní. Díváme se na aktiva, která už mají svou funkci a generují hotovost, abychom dostávali část peněz formou dividend zpět a dál z toho financovali náš rozvoj. I letos očekáváme dvojciferný růst ukazatele EBITDA.

Další kapitál pak přichází buď z bankovního či nebankovního segmentu. Díky dlouholeté historii a důvěře RSBC přichází značná část kapitálu od velkých soukromých investorů. V letošním roce bude tato noha znovu tvořit velkou část financování našich aktivit. Relativně na začátku jsme ve zmíněné správě cizího majetku, takzvaném wealth managementu, kde cílíme zejména na podnikatele, kteří například v 80. a 90. letech vybudovali velké majetky a dnes jsou ve věku, kdy řeší, jak je předat na další generace a dál je spravovat a zhodnocovat. Poslední součástí financování jsou pak dluhopisy.

Aktivity vaší skupiny jsou poměrně široce rozkročené. Historicky máte největší zkušenost v nemovitostech. Hrají pořád prim?
Milan Šlapák: Private equity a nemovitosti jsou teď, co se týče aktiv i tržeb, zhruba půl na půl. Do budoucna chceme vytvořit i třetí stabilní nohu v podobě správy cizího majetku.

Součástí RSBC je také slovinská zbrojovka Arex. Jaký je za ní příběh? Byla to zajímavá příležitost?
Robert Schönfeld: Byla to příležitost, která se objevila kolem roku 2015. Nejprve jsem přemýšlel, zda vůbec chci do této oblasti jít. Tehdy samozřejmě nikdo nepočítal s tím, že bychom mohli mít v Evropě válečný konflikt. Nesmírně se mi líbila fabrika jako taková, která byla výborně zafinancovaná a nebyl to žádný pohrobek komunistické éry s mašinami ze 40. let. Vznikla v 90. letech a všechny přístroje a výrobní linky byly nové. Líbilo se mi, že segment, kterému se Arex věnuje, je dominantně nesmrtící, firma je silně západně orientovaná a má dobrou klientskou bázi včetně členských států NATO, které tvoří zhruba 70 procent tržeb.

Takže jste do toho nakonec šel…
Robert Schönfeld: Téměř dva roky jsme o nákupu jednali s majiteli, což nebylo snadné, ale nakonec jsme se dohodli. Dnes můžeme s odstupem času říct, že to byl kvůli situaci ve světě takzvaný lucky deal. Je hezké si prohlédnout některé nabídky na odkup, které občas přijdou, ale zatím nemáme žádnou ambici prodávat. Věříme, že se naše původní investice ještě zmnohonásobí.

Kolik vás tehdy akvizice Arexu stála?
Robert Schönfeld: To nemohu komentovat.

Zmiňovali jste, že Arex významně roste. V tom počítám pomohla i válka na Ukrajině?
Robert Schönfeld: Platí, že kvůli konfliktu a významnému navyšování rozpočtů do obrany po celé Evropské unii vzrostl zájem o jakékoliv aktivum, které se na této vlně může svézt. A my ho máme. Hodnota se tedy zčásti znásobila jen díky situaci na trhu a poptávce. Důležitá je ale také rostoucí vlastní výroba. Arex vyrábí produkty pro druhou linii. Jde o tréninkové či obranné komponenty a také tam cítíme velké investice, které členské státy navyšují.

Milan Šlapák: Arexu jednak rostou kontrakty, ale zároveň roste celý tržní segment jako takový a Arex si z něj ukusuje stále větší část, kdy přebírá podíl dalším hráčům. Budeme letos oznamovat zásadní dlouhodobý kontrakt hodně vysokého čísla, který nás opět posune dál. Do nových výrobních linek a rozšíření kapacity výroby letos investujeme téměř dva miliony dolarů. Připravujeme se na značný růst, který očekáváme zejména od roku 2024.

Co tedy Arex přesně dělá?
Milan Šlapák: Arex má typický charakter firmy či produktu, na které cílíme, protože je v něčem unikátní. Nevyrábí tradiční munici nebo zbraně a nekonkuruje těm největším zbrojovkám, naopak se věnuje velmi úzkému segmentu trhu v čele s tréninkovou municí. Jde v podstatě o klasický náboj, který je plněn střelným prachem, má zápalku, ale rozdíl je, že na konci není ocelová střela, ale barva. Při tréninku tedy cvičenci mají zpětný ráz i hluk jako u reálné zbraně, ale střela je nemůže zabít, jen je barevně označí. Je to perfektní simulace skutečných konfliktů. Jsou dva tři výrobci na světě, kteří toto dělají, ale rozdíl je, že náš produkt skutečně střílí barvu. Konkurenti používají gel, který může při neodborném skladování ztvrdnout a zásah může být následně problematický.

Loni jste spustili také fond RSBC Defence, ve kterém je aktuálně pouze Arex. Plánujete přikupovat i další aktiva v tomto sektoru?
Milan Šlapák: Díváme se na několik investičních příležitostí, díky kterým bychom diverzifikovali riziko a které by přinesly synergie v produktové nabídce či spektru služeb, jež chceme nabízet. Vyhodnocujeme několik příležitostí, všechny jsou v Evropské unii. To je důležité kvůli bezpečnosti a také abychom mohli v tendrech pro EU či NATO prokázat, že je vše vyráběné v rámci EU. Neplánujeme každopádně jít do těžké techniky, raket a podobně.

Do té se pochopitelně také investuje ve velkém. V produktech pro druhou linii je nicméně stejný potenciál?
Milan Šlapák: V procentuálním nárůstu ano, absolutní nárůst bude jiný. Je jasné, že když prodáte raketomet HIMARS, je jeho cenovka jiná než u balíku deseti tisíc neprůstřelných vest.

Objevily se komentáře, že valuace Arexu, kterou máte ve fondu, je příliš vysoká, ale i z toho, co říkáte, očekávám, že nebudete souhlasit?
Milan Šlapák: Takové hlasy jsme zaznamenali, ale komentáře vycházely z výsledků roku 2021. My už víme, jaké jsou výsledky roku 2022, a tržní valuace bere v potaz právě i onen velký kontrakt, který budeme letos oznamovat.

Můžete už čísla Arexu za rok 2022 prozradit?
Milan Šlapák: Finální čísla ještě neprošla auditem, očekáváme, že je zveřejníme v létě.

Část vaší skupiny historicky byla ve venture kapitálu a startupech, byť se to o vás možná ani příliš neví. Je to něco, čemu se chcete dál věnovat?
Robert Schönfeld: Startupy určitě budou nějakým procentem v našem portfoliu i nadále zastoupené. Je to zábavné a přináší to jiný typ dynamiky do skupiny. Na jedné straně je vysoká míra rizika, ale na druhé je vysoká míra zhodnocení. Nikdy nepůjde o tak velké aktivity jako v jiných oblastech, ale když se objeví zajímavá příležitost, jsme připraveni do ní investovat.

Na financování vašich aktivit využíváte mimo jiné dluhopisy. Jak s nimi pracujete?
Milan Šlapák: Dluhopisy vždy byly a jistě i budou běžným komerčním nástrojem financování. Historicky jsme je používali a plánujeme je používat také do budoucna. Nepůjde nicméně o dominantní část našeho financování, protože by to bylo příliš velké riziko. Pracujeme na další emisi dluhopisů a myslím, že více než dvacetiletá historie RSBC ukazuje, že k tomu přistupujeme zodpovědně. Samozřejmě vnímáme některé kauzy a některé emise na trhu nedopadnou, jak si jejich emitenti či investoři představovali, taková je bohužel situace. Z našeho pohledu vítáme, že ČNB utahuje šrouby, regulaci, schvalovací procesy. Vidíme to u našich obchodních partnerů, že i jejich investiční komise k tomu přistupují velmi zodpovědně.

Jak pracujete s mírou zadlužení? Chcete ji dál snižovat?
Milan Šlapák: Jak poroste naše správa cizího majetku a další investice, bude se zadlužování logicky snižovat. Hledáme správný balanc, neplánujeme zadlužení nějak radikálně snižovat, protože pokud nemáte zdravé zadlužení a fungujete primárně na svém vlastním kapitálu, tak nevytěžujete maximální potenciál. Nedokážete přesvědčit třetí strany o perspektivě vaší firmy a vašich investic. Pokud bychom měli příliš nízkou míru zadluženosti, bude to zase vzbuzovat jiné otázky.

Robert Schönfeld: Chceme část našich zisků nabídnout nejen našim klientům, ale také retailu, i proto dluhopisy. Nejsme přitom skupina, která by vyrostla během posledních pár let na oportunitě levných peněz. Nenabízíme žádné výnosy nad 10 procent, ani jsme historicky nepotřebovali nabrat krátké peníze, za které jsme byli ochotni zaplatit cokoliv. Naše strategie je založena na tom, že pracujeme s koinvestory, dluhem a cizím majetkem, který máme ve správě. Příklon k segmentu služeb správy majetku a zacílení na vlastní ekonomickou výkonnost jako skupiny je směr, kterým je mým zadáním pro management.