Sexuální obtěžování na pracovišti může mít mnoho podob. Ať už jde o nevhodné slovní projevy, sexistické chování nebo dokonce fyzické jednání sexuální povahy, jde o akt, který zasahuje do důstojnosti člověka, může ohrozit jeho duševní, v extrémních případech i fyzické zdraví a vytváří nepřátelské i ponižující prostředí. A ukazuje se, že se dotýká i vědecké obce. Podle nové studie se s ním totiž na svém pracovišti osobně setkalo 49 procent dotazovaných vědkyň.

Do studie, kterou provedla nadace L’Oréal, se zapojilo 5 200 vědeckých pracovníků ve 117 zemích. A ze zmíněných 49 procent vědeckých pracovnic téměř polovina datovala sexuální obtěžování do posledních pěti let. Více než polovina dotázaných pak přiznala, že tento zážitek měl negativní dopad na jejich pokračování ve vědecké kariéře a jedna ze čtyř obětí se na svém pracovišti necítila bezpečně.

Výsledky studie potvrzují též zjištění projektu Horizont 2020 UniSAFE, na němž se podílí také Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR. Průzkumu se zúčastnily univerzity z patnácti evropských zemí včetně Česka a zapojilo se do něj více než 42 000 respondentů a respondentek.

„S nějakou formou genderově podmíněného násilí mělo zkušenost 62 procent účastnic a účastníků výzkumu, ale pouze 13 procent osob tuto skutečnost nahlásilo. Tento fakt ukazuje, že problém je nutné řešit systémově a nastavit pro univerzity a instituce konkrétní procesy, které se zaměří nejen na to, jak v takové situaci reagovat, ale také, jak jí předcházet,“ dodává Marcela Linková, vedoucí výzkumného oddělení NKC – gender a věda.

Foto: L‘Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě

Výsledky studie byly představeny u příležitosti vyhlášení laureátek programu L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě

Ze studie provedené nadací L’Oréal dále vyplynulo, že sedm z deseti vědců a vědkyň je toho názoru, že o genderově podmíněném a sexuálním násilí ve výzkumné oblasti se dostatečně nemluví, a dvě třetiny z nich se domnívají, že neexistují dostatečná a účinná opatření k prevenci nebo k boji proti sexuálnímu obtěžování na pracovišti.

O změnu a snížení počtu případů obtěžování především ve vědeckém sektoru aktuálně usiluje ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace. „V budoucnu by instituce měly získávat finanční prostředky i na základě toho, zda mají nastaveny vhodné procesy a postupy v oblasti lidských zdrojů, včetně genderové rovnosti. Pokud budou chtít vedoucí vědeckých organizací získat dobré hodnocení v oblasti rozvoje lidských zdrojů, budou nuceni tyto postupy zavést,“ říká Štěpán Jurajda, náměstek ministryně pro vědu, výzkum a inovace.

Genderově podmíněné násilí souvisí i s předsudky, které se pojí se ženou a její „rolí matky“. Ty totiž způsobují odliv vědkyň z oboru, jelikož vysoký počet žen badatelskou kariéru opouští právě v souvislosti s rodičovskou dovolenou. Problémem je jednak špatné nastavení systému hodnocení, ale také společenská předpojatost.

„Vědkyně-matka velmi často nebývá považována za stoprocentní vědkyni, jelikož se nemůže plně soustředit na vědu. Toto je základní stereotyp a předsudek, který mezi vedoucími týmů a institucí vůči vědkyním bohužel stále panuje,“ komentuje problematiku návratu do výzkumu po rodičovské pauze Marcela Linková.

Nadace L’Oréal se tématem žen ve vědě zabývá 25 let ve spolupráci s UNESCO v rámci programu For Women In Science. V České republice je program znám jako L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě a od roku 2006 ocenil 47 vědkyň. Mezi nimi byla loni například Eva Krupičková Pluhařová, která hledá řešení, jak přeměnit oxid uhličitý na užitečné látky.

Letošními laureátkami jsou Pavla Eliášová, která se zabývá vývojem katalyzátorů z nových materiálů pro přeměnu oxidu uhličitého na takzvaná solární paliva, Michaela Fencková, jež pomocí mušky octomilky zkoumá geny a jejich defekty přispívající k neurovývojovým poruchám, a Veronika Vymetálková. Ta se snaží odhalit ukazatele v krvi pacientů s nádory tlustého střeva a konečníku.