V říjnu roku 2013 se Praha poprvé rozsvítila barevnými světly a videomappingy, které nalákaly přes čtvrt milionu lidí. Letos čeká Signal Festival, akci věnovanou současnému digitálnímu umění, jubilejní desátý ročník, během něhož půjde více než kdy jindy vnímat, jak v Česku ojedinělá událost během deseti let vyrostla. Dle slov jejího ředitele Martina Pošty je to především zásluhou spoluprací s jinými společnostmi a institucemi. „Rozšiřují nám tvůrčí možnosti nad rámec naší expertízy a kapacity,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

Pro letošní ročník Signal Festivalu, který začne 13. a skončí 16. října, si jeho organizátoři připravili jednu velkou výzvu – ve spolupráci s českým designérem Maximem Velčovským nachystali prostorovou instalaci s názvem Fyzická možnost smrti v mysli někoho žijícího, která reaguje na válečné dění na Ukrajině. To vyžadovalo hbité plánovaní i samotnou realizaci, jelikož instalace pro festival se standardně řeší dlouhé měsíce dopředu.

Instalace je složená z vyhořelých aut zasažených válkou na Ukrajině, která jsou krutým svědectvím o děsivé tragédii a přímým důkazem válečného konfliktu 21. století. „Maxim Velčovský je velké jméno českého designu i umění a jsem rád, že se nám spolupráce povedla právě letos. Nejen proto, že Signal Festival slaví důležité výročí, ale také proto, že jeho instalace posouvá festival přesně tím směrem, kterým chce v nové dekádě kráčet – tedy věnovat se aktuálním společenským tématům,“ říká Martin Pošta.

Velkolepost letošního ročníku festivalu podtrhne rovněž dílo od datového umělce Refika Anadola uvedené v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP). Anadol je průkopník v oblasti umělé inteligence a pro Signal Festival vytvořil 3D model Prahy na základě dat, která mu poskytl přímo Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). V modelu se Anadol snaží propojit tvrdá a nepříliš záživná data s uhrančivostí světelné hry.

V galerii Kunsthalle Praha se v rámci festivalu představí jeden z nejúspěšnějších současných českých umělců na NFT scéně Ondřej Zunka. Jeho dílo Photosystem II návštěvníky nechá proniknout do tajů fotosyntézy, bez které bychom nemohli na naší planetě existovat. Dílo bude v prostorách pražské galerie k vidění až do 21. listopadu 2022. Další zapojenou kulturní institucí je Laterna magika Národního divadla, kde bude probíhat inscenace spojující videomapping a tanec.

Návštěvníci budou moci prozkoumat celkem patnáct instalací na dvou festivalových trasách – jedna povede po centru města, druhá propojí Vinohrady a Vršovice. Na ní také proběhne 13. října v 19 hodin slavnostní zahájení, a to konkrétně na náměstí Míru na bazilice svaté Ludmily.

„Náměstí Míru je srdcová lokalita Signal Festivalu. Stala se nám dokonce inspirací pro letošní festivalový vizuál. Rozetu baziliky sv. Ludmily totiž najdete v našem X neboli 10 let. Jsme proto moc rádi, že se po čtyřech letech vracíme na náměstí Míru a přinášíme skvělou projekci, na které navíc spolupracovali čeští a francouzští umělci,” doplňuje ředitel festivalu.

Signal festival slaví první dekádu. Jak moc se od počátku proměnil?
Když jsme začínali, nevěděli jsme, do čeho jdeme. Vycházeli jsme ze zkušeností zahraničních festivalů, které jsou založeny především na státní nebo městské podpoře. Předpokládali jsme, že když vytvoříme festival, který patří mezi nejnavštěvovanější akce v České republice, oživuje veřejný prostor, je zdarma a má své skalní fanoušky, podaří se nám jej uživit z veřejných zdrojů. Vypracovali jsme proto i studii ekonomických dopadů, která ukázala, že z každé jedné koruny vložené do Signal Festivalu získá stát dvanáct korun. Lidé během festivalu více utrácejí, dáváme pracovní příležitost poměrně široké škále dodavatelů a tak dále. Realita ale byla jiná.

Takže na podporu z veřejných zdrojů jste se spolehnout nemohli?
Je to tak, veřejné zdroje dnes tvoří menší část našeho rozpočtu. Daleko více se musíme spoléhat na soukromé zdroje a vstupné. To mělo na začátku návštěvníky, kterých má Signal Festival více než 500 000, spíše odradit. Chtěli jsme jen snížit nápor ve frontách. Dnes je to ale nutnost.

Nějaká podpora ve financování je ale přece jen nutná…
Máme skvělé partnery z komerční sféry. Někteří jsou s námi už dlouho, jako Mercedes-Benz nebo Kooperativa, jiní se přidávají k jednotlivým ročníkům. V roce 2019 jsme měli jako partnery třeba ING a jako snad jediná kulturní akce ve střední Evropě také Emirates. Letos jsme navázali spolupráci s Nadací PPF, díky níž můžeme realizovat zahraniční program v kvalitě a šíři, jaké jsme plánovali. Společně s Pražskou plynárenskou zase už druhým rokem vyhlašujeme soutěž pro mladé umělce Cena Neon.

Jak se vlastně za těch deset let změnil rozpočet Signal Festivalu?
Nijak radikálně. Za posledních deset let se naše náklady zvýšily asi o 20 procent. Když si k tomu připočtete inflaci a všeobecné zdražování, je to vlastně velmi konzervativní nárůst.

A co technologie, došlo k nějaké zásadní proměně?
Řekl bych, že principiálně jsou pořád stejné. Místo lampových projektorů se používají laserové, kvůli úspoře i flexibilitě jsou častější ledky. Změnily se softwary, které využívají umělci. Neřekl bych ale, že je to nějak dramatické. Začalo se daleko více experimentovat se strojovým učením a umělou inteligencí. Celou uměleckou scénou zamíchal boom NFT, který už ale možná pomalu odeznívá.

Dotknul jste se tématu NFT – můžete vypíchnout další trendy, které se v posledních letech ve vašem segmentu objevily?
Kromě NFT také umělá inteligence. Obecně bych řekl, že nástup aplikací, jako jsou Midjourney a DALL-E, demokratizuje přístup ke kreativitě. Podobně jako digitální fotoaparáty udělaly z každého fotografa, teď každý, kdo má počítač, může vytvářet vizuální umění. To ale nevypovídá nic o tom, jestli je daný člověk nadaný tvůrce. Je to zajímavá doba a jsem zvědavý, kam se tyhle trendy budou vyvíjet.

Když se ohlédnete za samotnými instalacemi – které z nich pro vás byly za ty roky největší výzvou?
Asi nejtěžší byla příprava instalace francouzského umělce Romaina Tardyho, pro kterou jsme potřebovali zavěsit několikatunové plátno s vlastní konstrukcí na Hybernii. Ta budova je státem chráněná památka, takže jsme museli být extrémně opatrní a ani se jí nedotknout. Nemělo nás to překvapit, ale poměrně náročné bylo dostat do České republiky ukrajinská auta pro instalaci Maxima Velčovského na Mariánském náměstí. Jsou to opravdu prostřílená a ohořelá auta lidí, kteří z Ukrajiny prchali a nechali je na poslední chvíli doma. Celý proces trval asi půl roku. Velmi náročná byla také příprava unikátní performance, kterou pro Signal Festival vytvořila choreografka a režisérka Miřenka Čechová se souborem Laterna magika. Všechno se ale podařilo a nemůžu se dočkat, až uvidím celý letošní program v akci.

Co se instalace od Maxima Velčovského týče, tu jste museli připravit asi poměrně náhle, je to tak?
Ano, obecně je pro nás docela těžké reflektovat současné světové dění. Instalace se totiž plánují dlouhé měsíce dopředu. Letos se nám to ale podařilo. Maxim Velčovský uvede dílo, které reaguje na stále aktuální zásadní světovou událost, tedy válku na Ukrajině. S Maximem jsme mluvili o spolupráci dlouho. Jsem rád, že se to podařilo zrovna letos, když slavíme deset let, a zrovna s tímhle velmi důležitým dílem.

Velmi náročné bylo pro Signal, ostatně jako pro všechny kulturní akce, období pandemie. Co jste se během této zatěžkávací zkoušky naučili?
Naučili jsme se být flexibilní a operovat v chaosu. Uvědomili jsme si, že cokoliv si naplánujete, nemusí platit. A že není nic staršího než včerejší vyhláška. Během covidu jsme denně diskutovali změny vyhlášek s právníkem, abychom byli připraveni. Nepomohlo to. Festival se zrušil týden před akcí a nemohli jsme dělat nic. Tahle doba je brutálně turbulentní. Na druhou stranu jsme pochopili, že se opravdu můžeme spolehnout na naše partnery, kteří nás podrží v těžkých dobách. A tím myslím jak dodavatele, tak partnery na straně sponzorů.

Vnímáte, že došlo k nějaké proměně, co se týče lidí, kteří Signal Festival navštěvují?
Chování návštěvníků akcí se samozřejmě změnilo. Dříve si všichni kupovali lístky daleko více dopředu. Teď váhají do poslední chvíle, čekají, co se stane, jestli se něco nezmění. Nelze se tomu divit. Finanční prognózy se pak dělají hůře, ale je to tak. Člověk dnes musí být připravený na všechno.

Jak se může Signal Festival dále posouvat?
Dlouhodobě spřádáme plány, kam festival posunout. Rádi bychom vyzkoušeli nějaký dlouhodobější projekt. Signal Festival připravujeme intenzivně celý rok, ale výsledkem jsou pouhé čtyři večery v ulicích Prahy. Rádi bychom měli nějaký permanentnější prostor. Plánujeme i kreativní projekt, který se zaměří speciálně na dětského diváka. Také bychom rádi rozjeli vzdělávací platformu v oblasti kreativity a inovací. V současné době hledáme vhodné partnery a zájemce o tuto fascinující oblast.

Co je podle vás nosné pro současný ročník festivalu?
Rozhodně spolupráce. Rozšiřují nám tvůrčí možnosti nad rámec naší expertízy a kapacity. Letos jsme spojili síly s celou řadou programových partnerů a mám z toho obrovskou radost. Společně s Laternou magikou jsme připravili světelně-divadelní performance v Kateřinské zahradě na Karlově náměstí, Institut plánování hlavního města Prahy nám dal neuvěřitelná městská data o Praze, na základě kterých digitální umělec Refik Anadol vytvořil unikátní dílo pro velkoformátovou projekční stěnu v CAMPu, v Kunsthalle Praha uvedeme interaktivní projekci Ondřeje Zunky, který patří mezi nejúspěšnější současné české umělce na NFT scéně a spolu s Fakultou elektrotechnickou ČVUT jsme připravili instalaci, ve které se návštěvníci setkají s autonomními roboty.

Signal Festival organizujete pod společností Signal Creative. Můžete mi na závěr říct, jaké jsou její největší úspěchy?
Zrovna máme za sebou náročnou, ale velmi úspěšnou instalaci pro Hyundai. Automobilka uváděla na letošním Designbloku žhavou novinku IONIQ 6. My jsme se postarali o světelnou instalaci představující model v celé nádheře. Vlastně jsme jej rozebrali a vystavili jako umělecké dílo. Asi nejnáročnější projekt Signal Creative byla ale 360stupňová projekce v Rudolfinu s živým doprovodem České filharmonie pod dirigentskou taktovkou Jiřího Bělohlávka, kterou jsme připravili k příležitosti 190. výroční České spořitelny. Máme za sebou ale i projekty v Dubaji, kde jsme pracovali pro značky jako Coca-Cola nebo koncern LVMH, pod který spadá třeba Sephora. Dále jsme připravili třeba videomapping do celosvětové kampaně Sony Playstation 5. Tohle nás nesmírně baví a jsme otevřeni novým výzvám.