Škrabadla, pelechy a současné umění. Galerie Plato slaví rok zvířecí výstavou od Evy Koťátkové
Galerie Plato v Ostravě slaví první rok dosud nejnáročnějším výstavním projektem, který návštěvníky zve do trochu jinak pojaté říše zvířat.
V září loňského roku ostravská galerie současného umění Plato zahájila provoz v novém sídle, čerstvě zrekonstruované budově bývalých jatek. V průběhu dvanácti měsíců její prostory hostily pět výstav, které navštívilo přes 23 tisíc lidí z Česka i zahraničí. Nadto zde proběhla řada aktivit výhradě pro Ostravu: workshopy, prohlídky týkající se historie budovy či edukační programy pro místní školy. Teď galerie otevírá novou mezinárodní výstavu Uprchlá, našel skrýš, stále uniká, za kterou stojí jedna z nejúspěšnějších současných umělkyň Česka Eva Koťátková.
S ní Plato spolupracuje poslední dva roky a je spoluautorkou dosud nejnáročnějšího výstavního projektu, který je v galerii k vidění od středy 11. října. Uprchlá, našel skrýš, stále uniká se ptá, jak by městská zvířena odpověděla na otázku, jak se jí žije v Ostravě?
„Otevřením nového sídla Plato získala Ostrava možnost adekvátně zarámovat současné světové umění tak, jak je to běžné a přirozené v Berlíně, Paříži, Londýně, Glasgow, Vídni, Varšavě, Mnichově, Lodži nebo Hannoveru. Nabízíme tedy nejen setkání s umělci a umělkyněmi dříve, než je začnou vyhledávat prestižní světové instituce, ale také podmínky, jaké jsou ve světě obvyklé,“ říká ředitel galerie Marek Pokorný.
Jeho slova dokládá i fakt, že se v dramaturgii galerie Plato objevují mezinárodně známé osobnosti, jako je polská umělkyně Katarzyna Kozyra, malířka libanonského původu Etel Adnan, švédská sochařka Anna Uddenberg nebo právě Eva Koťátková, která bude Česko reprezentovat v příštím roce na benátském bienále věnovaném umění.
Koťátková si společně s druhou autorkou nové výstavy Edith Jeřábkovou položily ještě jednu otázku: Jak by o svém životě ostravská zvířata informovala, kdyby měla vlastní zpravodajství? Kromě klasického výstavního formátu tak čeká na návštěvníky také pracovna pro vznik reportáží a zóna, kterou ocení zejména mladší publikum. Výstava má přimět k zamyšlení nad tím, jaké by to bylo žít se zvířaty v respektu a beze strachu.
Právě redakční místnost, ve kterou se proměnil prostor původní vepřové porážky, je nejdynamičtější částí výstavy. Nachází se zde dvacet tři reportáží ve formátu videa, audia, kresby, fotografie a jejich různých kombinací. Švédská umělkyně Annika Eriksson natočila pro výstavu film zachycující pohled racků, drůbeže a hospodářských zvířat na život na skládce OZO Ostrava, na farmě Duběnka v Hrabové nebo na opuštěné farmě v Ostravě-Polance.