Slovenské vajíčko na vrcholku hory. Soběstačný mikrodomek Ecocapsule si pronajmete i na exkluzivních místech

Iva BrejlováIva Brejlová

Ecocapsule švýcarskoStory

Foto: Titlis photo

Ecocapsule shlíží na švýcarské hory

0Zobrazit komentáře

Začátkem července odvezl kamion ze Slovenska k úpatí švýcarských Alp zvláštní náklad. Jakmile ho vyložil, odborníci připoutali na jeho zabudovaná oka lana a zavěsili jeho 2 200 kilogramů na vrtulník. Teprve díky němu náklad vystoupal do výšky 3 020 metrů nad mořem. A poprat se s odlišným tlakem, silnými větry i se sněhem vyžadovalo zkušeného pilota. Ale mobilní obyvatelné vajíčko Ecocapsule je na něco takového stavěné a svým usazením na vrchol hory Titlis tento projekt potvrdil novou kapitolu svého příběhu.

Slovenská firma, která doteď mikrodomky Ecocapsule prodávala, si jich vyrobila několik také pro sebe, respektive k zapůjčení. Pronajmout si je mohou majitelé lokalit, které společnost pečlivě kontroluje. Chce totiž jen exkluzivní místo i odpovídající servis. A taková strategie rezonovala – zmiňovaný Titlis je obsazený na tři měsíce dopředu.

Přitom noc na miniaturním prostoru, ke kterému ovšem aktuálně náleží i soukromá terasa a v noci prakticky i soukromý výhled, tu stojí necelých 700 švýcarských franků (16,5 tisíce korun). O ceně rozhodují ti, kteří si Ecocapsule od výrobce pronajímají. Na švýcarské hoře jsou to provozovatelé lanovek, na jejichž střeše obytné slovenské vajíčko je.

„Na takovém místě, které je skutečně off-grid, Ecocapsule ukáže svou sílu,“ myslí si Tomáš Žáček, zakladatel a šéf firmy. „Je ale pravda, že na Titlisu je to pro nás v extrémních podmínkách trochu experiment,“ dodává. Přestože toto obyvatelné vajíčko už vrtulník přepravoval na střechu domu v centru Bratislavy, případně se v kontejneru vezlo na Bahamy nebo třeba do Japonska, Titlis je nejvyšší místo, kam se zatím dostalo.

Ecocapsule mikrodomek

Foto: Titlis photo

Uvnitř Ecocapsule na hoře Titlis

Kapsule na vrcholku hory je teď jedna ze tří, kterou si lze po světě na krátkou dobu pronajmout. Další dorazila na maďarský Balaton, kde bude na omezenou dobu součástí minirezortu. Jiná je ve švýcarské Ženevě na festivalu architektury Open House Festival. Další místa se zatím vyjednávají – ve hře je i třeba zámeček ve Francii.

V projektu, který dostal název Rental, má být celkem pět domků. Zbylé dva se teprve vyrábějí. „Největší problém kapsule je, že je jich po světě málo, přitom by si je lidé rádi vyzkoušeli. Proto jsme Rental založili. Chceme zrušit tu bariéru a dostat se k nim,“ popisuje Žáček projekt, který se může stát dalším opěrným bodem pro byznys, ale zatím je hlavně o marketingu.

Objednávky stovek domků

Po světě jsou aktuálně skoro dvě desítky těchto mikrodomků a další jsou předobjednané. Jenže při rychlosti výroby jedné kapsule za měsíc se jejich množství rapidně nezvyšuje, navíc se na vysněné obyvatelné vajíčko čeká minimálně čtyři měsíce. A to ještě pokud jde všechno dobře.

V posledních měsících však všechno dobře nešlo. Celá výroba je stále na Slovensku, jak od začátku firma slibovala. Přesto se některé dodávky v rámci koronavirových opatření posouvaly. Zkrachovala společnost, která do domku dodávala speciální bojler na míru. Stejně tak firma, která dodávala klimatizační jednotku.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Takové speciální komponenty mají strašně dlouhé dodací lhůty. Máme sice sklad, ale nemůžeme mít dopředu nakoupené všechno vybavení kapsulí. Sháněli jsme tak staré zásoby přes Amazon a hledali alternativu, už jsme začali i vyrábět vlastní,“ popisuje Žáček poslední rok.

Ten přitom začal velmi zajímavě pro domek, který dokáže svému majiteli zajistit pohodlné ubytování prakticky kdekoliv daleko od lidí. Ecocapsule mají vlastní větrné turbíny i solární panely, umí si zajistit vodu, jsou vybavené kuchyňkou i úložným prostorem, sprchou a také toaletou.

V době, kdy se lidé chtěli stranit dalších lidí, tedy pro nové zákazníky vypadala investice do obytné kapsule v přepočtu za dva miliony korun smysluplně. Navíc je mikrodomek vybavený chytrými technologiemi a hlásí, že vše potřebné na jeho 8,2 metru čtverečního najdou až dva obyvatelé.

Ecocapsule žlutá

Foto: Ecocapsule

Výrobu Ecocapsule jde personalizovat

Loni tak firma podepsala smlouvu na objednávku 200 kapsulí. Jenže v dalších měsících z ní sešlo. „Měla to být síť mobilních hotelů. Měli jsme dodávky rozjednané v Anglii, Francii i ve Španělsku. Ukázalo se ale, že hoteliéři nechtěli loni jít do ničeho nového,” říká Žáček.

„Byl to pro ně boj o přežití, nepřemýšleli v rámci něj nad jiným konceptem,” dodává zakladatel slovenské společnosti. Ecocapsuli i tak zůstávají desítky rozjednaných obchodů, které v zásadě čekají na to, až se situace s pandemií koronaviru dlouhodobě uklidní.

Ecocapsule, vývozní artikl Slovenska

V půlce srpna se další z mikrodomků vydal ještě na jednu speciální cestu. Pečlivě zabalený a uložený do kontejneru pluje na lodi do Dubaje, kde se stane součástí slovenského pavilonu Expo. Cesta tam trvá asi 45 dní a jen přípravy na ni zabraly několik týdnů.

Zatímco Ecocapsule vyslala své mikrodomky do Japonska, USA, Kazachstánu, na Bahamy i na Kostariku, pro Slovensko se stala jedním ze startupů, které mají ukázat inovativnost nápadů mladých firem v zemi. Kromě Expa ji například tamní státníci ukazovali v rámci návštěvy předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen – i ona do mikrodomku vstoupila.

Jednou z majitelek Ecocapsule je také americká herečka Susan Sarandon, která se s ní každou chvílí pochlubí na sociálních sítích. Tým Ecosapsule to ví a na tuto marketingovou vzpruhu se těší. Šlo totiž o dohodu už při prodeji mikrodomku, díky níž se má informace o něm dostat k dalším možným zákazníkům.

space-ecocapsule

Foto: Ecocapsule

Dohromady mohou dva mikrodomky poskytnout zázemí pro několik lidí

Aby se nicméně Ecocapsule mohla dál šířit po celém světě, firma chce svým klientům poskytovat odpovídající servis pro případ, že se něco v obyvatelném vajíčku rozbije. Pro to ovšem hledá partnery, kteří by byli schopni zákazníky obsluhovat a alespoň základní problémy opravit. Ve Spojených státech je v jednání „s jedním opravdu velkým“ distributorem, což by tamější dodávky mohlo také o něco posílit.

Ecocapsule nicméně stojí zhruba dva miliony korun, což jí širší publikum vyčítá. Loni proto přišla firma s konceptem dostupnějšího vajíčka, jehož vybavení o něco osekala a nabídla ho s cenovkou 1,3 milionu. To si zatím nicméně nikdo nekoupil. Jedna z původních představ totiž zahrnovala nabízet ho v tandemu s větší verzí coby pokoj k zázemí tvořenému kuchyňkou se sprchou a toaletou. Jenže se změnami v hotelovém byznysu se zatím něco takového neuskutečnilo.

Máme vychytáno

Vývoj mikrodomku probíhá od roku 2008, kdy s návrhem přišlo studio Nice Architects. Prototyp firma sestavila o šest let později a v roce 2018 se první vajíčka dostala k zákazníkům. Na začátku trvala výroba jednoho kusu i půl roku. Příští rok bude společnost podle představ jejího šéfa Tomáše Žáčka vyrábět už tři mikrodomky každý měsíc. „Firma už má vychytané technické reakce ze zpětné vazby,“ hlásí zakladatel.

Do „prototypu nula“, jak ho dnes Žáček označuje, putovaly peníze z vlastních zdrojů. Většinu dalších peněz zatím Ecocapsule získala na platformě Crowdberry, kam se po prvním úspěšném kole vrátila, a dohromady zde vysbírala asi 2,75 milionu eur. Zhruba před měsícem do firmy investoval Slovak Investment Holding, který na rozvoj poslal 223 tisíc eur (zhruba 5,7 milionu korun).

Pro Ecocapsuli aktuálně pracuje dvacet lidí, kteří mají na starosti obchod, marketing a kompletaci vajíčka. Výrobu ale zajišťují spolupracující firmy. A pokud se podaří navýšit kapacitu třikrát, jak je to v plánu, Žáček si je jistý, že se firemní cash flow dostane do černých čísel.

ecocapsule_homeoffice-copy-min

Foto: Titlis photo

Jedna z možností vnitřního uspořádání Ecocapsule

Bývalí techničtí ředitelé ze Socialbakers a Shipita založili úspěšnou agenturu. Teď s ní pomáhají smysluplným startupům

Peter BrejčákPeter Brejčák

00-cookielab-founders-zleva-radek-mika-martin-homolka-jakub-kohout-minStory

Foto: Cookielab

Zakladatelé Cookielab Radek Míka, Martin Homolka a Jakub Kohout

0Zobrazit komentáře

Působili jako techničtí ředitelé úspěšných startupů, před třemi lety rozběhli vlastní agenturu a teď chtějí dalším zakladatelům mladých firem pomoct s jedním z největších problémů – škálováním produktu, týmu a byznysu. Díky radám zkušenějších lidí tak mladí podnikatelé dokážou teoreticky ušetřit spoustu času i peněz.

Martin Homolka, Radek Míka a Jakub Kohout již tři roky budují agenturu Cookielab, v níž na zakázkách pracují pro klienty jako Bonami nebo Kiwi. Díky úspěšnému byznysu s tržbami v desítkách milionů korun však svůj záběr začínají přesouvat k dlouhodobé vizi, kterou je právě pomáhat vyvíjet a rozbíhat zajímavé startupy, jež zlepší životy lidí.

Cesta této trojice k pomoci startupům ovšem není přímočará. Spoluzakladatel Cookielabu Martin Homolka svoji kariéru odstartoval se dvěma spolužáky ze střední školy Lukášem Maixnerem a Jiřím Vovesem, které několik let po skončení školy spojil Jan Řežáb. Ten je oslovil s nápadem vyvíjet aplikace pro Facebook.

Psal se rok 2008 a dnes globálně největší sociální síť v tuzemsku sice téměř nikdo neznal, i tak čtveřice mladých kluků založila startup Candytech. Ten později změnil svůj název na Socialbakers a přibližně po deseti letech od založení si připsal jeden z historicky nejúspěšnějších českých exitů, když jej za miliardy korun koupila americká společnost Astute. Transakci pak letos dovršila změna názvu spojených firem na Emplifi.

00-cookielab-founders-zleva-jakub-kohout-radek-mika-martin-homolka-min

Foto: Cookielab

Zakladatelé Cookielab Jakub Kohout, Radek Míka a Martin Homolka

Před třinácti lety ovšem celý původní tým tvořili jen čtyři zakladatelé, z nichž se Martin Homolka věnoval programování aplikací. „Byl jsem těsně po dokončení studia vysoké školy, s postupným růstem počtu klientů a zakázek jsem programování přenechal zkušenějším lidem, které jsme dokázali najít, a já se začal posouvat do víc manažerské pozice,“ popisuje svůj příběh, jak se z něj stal technický ředitel Socialbakers.

Z jedné z nejvyšších firemních pozic se tak spolupodílel na růstu, který v průběhu několika let startup zvětšil ze čtyř zakladatelů doslova na stonásobek. Jen Homolkův tým inženýrů čítal přes sto hlav, rychlý růst tak vyžadoval hodně sil i učení se. Tehdejší technologický ředitel firmy se přitom soustředil na udržování kultury či efektivitu zaměstnanců.

„I když bylo náročné lidi najímat, nejnáročnější je bylo vyhazovat. Zejména pro tak nezkušeného člověka, jako jsem byl já,“ vzpomíná Homolka, který svoji štaci v Socialbakers ukončil v roce 2016, ve firmě však jako spoluzakladatel nadále držel podíl.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Po osmi letech v Socialbakers přišlo vhodné načasování. Bylo mi třicet, věděl jsem, že firma už se obejde i bez zakladatelů, protože měla profesionální management. Zároveň jsem si chtěl splnit sen a cestovat předtím, než budu mít děti,“ vypráví Homolka, který se svou tehdejší přítelkyní (v současnosti manželkou) rok cestoval po celém světě od jihovýchodní Asie po Jižní Ameriku.

Po návratu do Česka se při hledání dalšího pracovního působiště opět spojil s Janem Řežábem, který se v té době pustil do budování centra digitálních inovací společnosti Goodbaby, respektive značky Cybex. Kromě Homolky se do týmu přidal i další bývalý kolega ze Socialbakers, šéf datového týmu Radek Míka, nebo například Jakub Kohout, původně technický ředitel logistického startupu Shipito.

„V Goodbaby jsme postavili opravdu kvalitní tým, který nám bylo líto později rozpustit,“ říká Homolka, který z tohoto důvodu spojil síly s Radkem Míkou i Jakubem Kohoutem a společně založili Cookielab.

00-martin-homolka-cookielab-2-min

Foto: Cookielab

Martin Homolka, spoluzakladatel Cookielab

Do týmu přizvali další čtyři vývojáře a jako v klasické agentuře začali pracovat na projektech pro klienty. Paradoxně prvním bylo právě Goodbaby, pro nějž doteď vyvíjí aplikaci Sensorsafe. Protože se trojice zakladatelů v rozběhu byznysu do velké míry spoléhala na své kontakty, druhým klientem bylo i samotné Socialbakers. Jedním z prvních projektů pak bylo zadání od Bonami.

„S Cookielabem jsme spolupracovali zhruba před dvěma lety, kdy pro nás připravili nástroj pro objektivní a spravedlivé ohodnocení pracovníků na základě sledovaného výkonu v jednotlivých skladových procesech jako příjem zboží, zakládání do regálů, pickování, balení apod. Výsledkem spolupráce bylo zlepšení výkonu v průměru o 25 % na všech zmiňovaných procesech,“ popisuje pro CzechCrunch šéf logistiky a obchodů Bonami Jan Klička.

Cookielab se tak v začátcích zaměřil na projekty, kde dokáže nejvíc využít přidanou hodnotu svých tří zakladatelů, tedy zkušenosti z rychlého růstu a řízení technických týmů různých startupů. Aktuálně takovým způsobem pracuje například pro Kiwi, Carvago nebo Goodbaby a další projekty musí osmnáctičlenný tým kvůli nedostatečným kapacitám odmítat.

Pomoct startupům škálovat

„Začínali jsme sice jako agentura, ale nechtěli jsme dělat jen čistě agenturní vývoj. Chtěli jsme také hledat startupy, se kterými budeme dělat to, co nás baví nejvíc – od začátků stavět firmy a produkty, a to nejen za peníze, ale mít to jako součást vlastního byznysu,“ říká Homolka.

Agenturní vývoj tak tříletému Cookielabu slouží zejména na zabezpečení financí, což se ukazuje jako úspěšný model. Jen v loňském roce firma dosáhla na obrat ve výši 23 milionů korun, letos v souladu s plánovaným růstem týmu na dvojnásobek jej pak chce navýšit na 30 milionů. Všechen zisk následně směřuje do startupových investic, přičemž teď Cookielab hledá vhodné kandidáty.

Na rozdíl od většiny fondů či dalších hráčů na trhu se ale Cookielab nezaměřuje na finanční investice, místo toho do začínajících firem investuje čas programátorů, kteří zakladatelům startupů pomáhají s vývojem minimálního základu produktu a jeho následným škálováním. Cookielab si výměnou za to bere podíl v minimální výši pět procent.

„Na druhou stranu nechceme zakladatelům ukousnout velký podíl firmy už na začátku, protože pak už nemají moc prostoru pro prodej podílu dalším investorům,“ popisuje Homolka přemýšlení Cookielabu, jehož zakladatelé takovým způsobem chtějí podporovat zejména firmy v nejranějších stadiích vývoje.

00-martin-homolka-cookielab-3-min

Foto: Cookielab

Martin Homolka, spoluzakladatel Cookielab

Těm chtějí radit zejména ve škálování, což je možné chápat ve třech navzájem souvisejících rovinách. První je byznysová – jestli je byznys model firmy nastaven správně, nebo jestli s růstem počtu zákazníků nebudou růst i náklady na produkt, což je dlouhodobě neudržitelné. Druhou je pak škálování týmu – s pěti lidmi se pracuje jednoduše, rychlý růst například na stočlenný tým už vyžaduje úplně jiný přístup.

Třetí a neméně důležitou rovinou je pak škálování samotného produktu. Na to Homolka se svými kolegy narazil i během rozběhu Socialbakers, kdy první verze nebyla přizpůsobená na větší počet klientů, což tým vývojářů později stálo několik měsíců práce na předělávání produktu. „Kdyby tehdy za námi někdo přišel a pomohl nám, mohli jsme ušetřit spoustu času,“ říká Homolka.

„Naším snem je omezit agenturní vývoj a soustředit se jen na startupy.“

Mezi již podpořené startupy patří Actijoy vyvíjející „Fitbit pro psy“ nebo neúspěšný projekt Mapkey, jenž měl pomáhat seniorům v domovech přivolat v případě potřeby ošetřovatele. Samotné domovy v Česku však nejsou připravené platit za produkt měsíční předplatné. Teď Cookielab hledá i další startupy, v plánu má podpořit celkem dva ročně.

slavia

Přečtěte si takéPodívejte se na nové dresy Slavie, které navrhl umělec Pasta OnerNová éra fotbalové Slavie. Podívejte se na její dresy, které navrhl Pasta Oner a jsou nejen sešívané

„Naším snem je omezit agenturní vývoj a soustředit se jen na startupy, abychom vybudovali úspěšné portfolio. Hledáme přitom smysluplné projekty, které lidem nějak ulehčí nebo i zachrání životy. Samozřejmě očekáváme, že peníze také vyděláme, ale to není jediné kritérium,“ doplňuje Homolka s tím, že s několika zakladateli už Cookielab o možné spolupráci jedná, konkrétní jména však zatím nezmiňuje.

Dlouhodobý cíl je však jasně daný. „Nechceme stavět velkou firmu, exit v našem případě ani nehrozí. Chceme se posunout od agentury ke startupům a dělat to, co nás baví. Pomáhat zakladatelům pracovat na jejich dobrých nápadech a dostat tak na svět něco, co by bez zkušeností nebo podpory ani nemuselo vzniknout,“ uzavírá Homolka.