V Česku pije rizikově alkohol skoro osmnáct procent populace, u hazardu hrají rizikově jen necelá tři procenta. Přesto je to hazardní průmysl, kde díky povinné registraci vzniká technologický nástroj prevence, který v jiných odvětvích nemá obdobu. Z velké části zásluhou Jana Řeholy a jeho Institutu pro regulaci hazardních her (IPRH). Založil ho s vizí, že moderní regulace nemá být o prohibici nebo o zákonech odtržených od reality, ale hlavně o dialogu a pomoci, která přijde včas.

„Představte si, že by vám výčepní v hospodě odmítl nalít další pivo, protože má v systému informaci, že vaše nákupní data a frekvence návštěv už vykazují známky rizikového chování. U alkoholu nepředstavitelné, ve světě hazardu se to stává standardem,“ popisuje Jan Řehola zásadní rozdíl v přístupu k prevenci.

Jeho příběh začal nenápadně. Jako student práva se chtěl zaměřit na nějaké užší téma. Zvažoval i sportovní právo, ale nakonec vsadil na to hazardní, kterému se tehdy v Česku skoro nikdo nevěnoval.

Důležitým zlomem bylo jeho působení na ministerstvu financí. „Dalo mi to možnost vidět regulaci zevnitř a pochopit, jak se v praxi rodí rozhodnutí, která mají reálný dopad. Ale také jsem viděl, jak jsou ty dva světy – stát a provozovatelé – rozhádané,“ vzpomíná Řehola. Rozhodnutí založit IPRH padlo několik let poté, co z ministerstva odešel do konzultantské sféry. Právě tehdy se mu spojily zkušenosti z obou stran barikády.

„Chtěl jsem tyhle dva světy posadit k jednomu stolu. Bylo pro mě důležité, aby stát získal jednoho srozumitelného partnera pro dialog a nemusel pokaždé řešit roztříštěná stanoviska, kdy každá část trhu mluví jiným jazykem,“ vysvětluje motivaci, proč nakonec v roce 2018 institut vznikl. Ambice byla velká – měl reprezentovat co největší část českého legálního trhu, což se podařilo hned v prvním roce fungování. Dnes je klíčovým partnerem státních institucí při tvorbě hazardní politiky. Zaměřuje se na regulaci, která například reaguje na přesun hráčů do online prostředí a rostoucí dostupnost her.

Aby si institut udržel status odborné autority, opírá se o radu, která je složená z lidí z oblasti adiktologie, psychologie i behaviorální ekonomie, jejími členy jsou třeba lékař Viktor Mravčík nebo ekonom Aleš Rod. „Je to naše pojistka. Pomáhá nám držet kvalitu a dává jistotu, že se z platformy nestane jen jednostranné prosazování zájmů,“ dodává zakladatel IPRH.

„Pro řadu respektovaných odborníků s výjimečným životopisem a kredibilitou nebylo jednoduché začít spolupracovat s platformou, která sdružuje mimo jiné i provozovatele hazardních her. V určitém smyslu riskovali své jméno a reputaci. Ale zjistili, že je nikam netlačíme a že nám jde o reálný dopad, ne o alibi nebo PR,“ dodává Řehola.

Najít společnou řeč a spolupracovat

Spolu s jeho týmem se mu tak povedlo dostat všechny strany k jednomu stolu. Výsledkem je například spolupráce na jednom z největších projektů IPRH s názvem Zodpovědné hraní, na kterém se podílejí čtyři největší provozovatelé hazardu v Česku: Allwyn, Fortuna, Tipsport a Chance. Cílem má být, aby hraní bylo bezpečnější.

„V praxi to znamená konkrétní opatření, která hráči opravdu poznají: jasná varování a limity ve hrách, edukace hráčů, školení zaměstnanců nebo spolupráce s odborníky,“ říká Řehola a dodává, že součástí projektu je také mapa pomoci s více než 80 poradenskými centry a podpora provozu linky pomoci, kterou mohou kontaktovat hráči i jejich blízcí.

Kromě toho v rámci celotrhové spolupráce vzniká pod hlavičkou IPRH také unikátní nástroj na monitoring rizikového hraní hráčů s názvem IRIS. Ten využívá propojení obrovského množství dat od zmíněných největších provozovatelů hazardních her a umělé inteligence, která v datech autonomně hledá skryté souvislosti. A pokud zaznamená u hráče hrozící problém, upozorní ho.

„Hazard má oproti alkoholu a tabáku obrovskou technologickou výhodu – hráči jsou povinni se k hraní registrovat, a to online i v kamenném prostředí. I když tato technologická vyspělost nevznikla přirozeně, ale je výsledkem tlaku ze strany státu a regulátora, dává nám dnes možnosti jít v prevenci mnohem dál a skutečně měnit chování lidí dřív, než dojde k problému,“ říká Řehola. IPRH tak funguje jako laboratoř, která testuje programy prevence s měřitelnými dopady, které by se v budoucnu mohly přenést i do jiných odvětví.

To, co začalo jako snaha o dialog v Česku, dnes přerůstá v evropský formát. Od roku 2024 IPRH plně operuje i na Slovensku a aktuálně se připravuje na vstup na polský trh. „Dává nám velký smysl posouvat institut směrem k evropské platformě. Poptávky z dalších států přibývají a potvrzuje se, že naše cesta postavená na datech a upřímném zájmu o ochranu hráčů má reálné výsledky,“ uzavírá Jan Řehola.