Posledních dvanáct měsíců tu bylo ve znamení velkého rozvoje. Skupina Nano Energies vstoupila do Maďarska a začala nabízet služby v Chorvatsku, takže se rozrostla už na pět evropských zemí, kde řeší energetickou flexibilitu. Hlavní byznys této firmy je totiž vyrovnávat spotřebu v síti tak, aby elektřiny nebylo ani moc, ani málo. Což je problém, jenž s velkým nástupem solárních nebo větrných elektráren musí řešit mnoho států. Velké změny způsobila i válka na Ukrajině a odklon od plynu, se kterým se dřív v síti významně počítalo.

Aktuálně je trh řešení flexibility energetické sítě ve střední a východní Evropě, na který se Nano Energies zaměřují, veliký zhruba 1,5 miliardy eur, tedy skoro 36,5 miliardy korun. Tuzemská firma si z něj pro letošek na maržích ukousla zhruba 100 milionů korun. A čísla budou růst, předpokládá Stanislav Chvála, šéf společnosti.

I proto, že solárních elektráren se staví výrazně víc, než si dřív odborníci představovali. Zatímco ještě před rokem se ohledně výstavby fotovoltaik v Česku hovořilo o výkonu jednotek gigawatt, teď předpoklady mluví o tom, že to bude třeba i deset gigawatt. Nebo ještě víc. „V okolních zemích je situace stejná. Predikce výstavby nových obnovitelných zdrojů v Evropě v následujících letech se za poslední rok zvýšila o třicet procent,“ přidává Chvála.

To je ideální prostor na růst, vysvětluje. Pro Nano Energies dnes pracuje přes 120 lidí, z toho téměř čtyřicet vývojářů. Právě technologické řešení umožňuje zmíněnou flexibilitu, tedy vyrovnávat spotřebu elektřiny v síti tak, aby z toho těžili jak Nano Energies, tak jednotlivé firmy. Ty se totiž části své spotřeby můžou jednoduše vzdát tak, aby nepřetížila možnosti sítě. Brzy takto podle Chvály budeme fungovat všichni.

„Je to obrovská příležitost. Rozhodli jsme se výrazně zrychlit. Víc nabírat lidi. Bavíme se s finančními investory i stratégy,“ popisuje Chvála a dodává, že technologie firmy, kterou řídí, usnadní větší a rychlejší zapojení obnovitelných zdrojů.

Co se tedy teď v energetice děje?
Věci zrychlují. Vysoké ceny přispívají mimo jiné k tomu, že obnovitelné zdroje jsou zajímavější. A mění se i úloha státu. Dřív byl stát subjekt, který vytvářel díky dotacím určitý pořadník, kolik obnovitelných zdrojů tu budeme mít. Teď přicházíme daleko rychleji do doby, kdy se obnovitelné zdroje vyplatí čistě jako investice. Bez ohledu na to, jestli má investor v sobě zabudovaný zájem o udržitelnost, nebo ne. Díky vysoké ceně elektřiny se staví víc obnovitelných zdrojů.

Je to relativně čerstvé, takže ještě uvidíme, že nejen v Česku, ale i napříč Evropou se postaví daleko rychleji větší množství fotovoltaik. Staví se i malé zdroje, domácnosti si chtějí instalovat solární panely a už teď se stává, že distributoři některé žádosti zamítají. To bude čím dál častější.

Proč?
Stávající síťová odvětví jsou konzervativní. Nejsou připravena na to, že se postaví najednou obrovské množství fotovoltaik, protože s nimi bude energetická síť více volatilní. Když nebude svítit sluníčko, nebo ho bude naopak moc, v síti bude příliš mnoho, nebo naopak moc málo elektřiny. A díky tomu bude třeba více zapojit flexibilitu. Zjednodušeně řečeno to, že někdo vypne nebo zapne elektrárnu. Nebo že někdo bude více nebo méně spotřebovávat.

To se doteď řešilo v regionu střední a východní Evropy tak, že se primárně využívaly velké fosilní elektrárny. Ale i to se mění. Když bychom se podívali o několik let dopředu, viděli bychom, že to, co teď považujeme tak trochu za sci-fi – že občas nějaký hráč na trhu reguluje svoji spotřebu nebo výrobu –, bude zcela běžné.

To je přesně ten prostor, kde se prosazujete. Jak je ale vlastně zajímavý?
Působíme v pěti zemích – v Česku, na Slovensku, v Maďarsku, Chorvatsku a Rumunsku, vedle toho příští rok vstupujeme do Polska. V těchto zemích jde o trh o velikosti zhruba 1,5 miliardy eur. To jsou peníze, které se vyplácejí hráčům na trhu za to, že ovládají svoji spotřebu nebo výrobu, aby nenastal blackout. Toto číslo bude postupně růst. Teď nevíme o kolik, ale jsme si jisti, že bude ještě výrazně stoupat. K tomu se staví více fotovoltaik, případně dalších zelených elektráren.

Už dlouho se počítalo, že se na ně bude přecházet, ale v plánech na vyrovnávání energetické sítě hrál vždy výraznou roli plyn. Teď je plyn hůře dostupná a tím pádem i dražší komodita. Je potřeba najít jiné řešení a hledat také způsoby, jak by mohli být spotřebitelé efektivnější a jak by se mohly tohoto trhu účastnit velké výrobní továrny.

Jak si něco takového představit?
Třeba v takové gumárně, kde vyrábí a drží staré pneumatiky, mají obrovský stroj na drcení, který je jen součástí procesu. Drtí třeba tři hodiny denně. A je jim jedno, jestli je to v devět ráno nebo jedenáct večer. My jim tu drtičku můžeme zapnout v čase, kdy je nejlevnější elektřina, nebo kdy ji pro síť potřebujeme využít. A oni za to dostanou zaplaceno. Nebo spolupracujeme s kovozpracujícím průmyslem. Ve velkých pecích je obrovské množství elektřiny, která není bez přestání potřeba. Když síť potřebuje, oni mohou snadno snížit spotřebu pece – a tím vyrovnávají celou soustavu.

Jde jen o výrobu?
Vůbec ne. Představte si kancelářskou budovu, kde klimatizace v zimě topí, v létě chladí. Kdyby byla k dispozici pro poskytování flexibility přenosové soustavě, vlastník dostane peníze za to, že v jakýkoliv moment může přenosová soustava říct – teď vypněte klimatizaci. Třeba jen na patnáct minut. A tím, že klimatizace má velkou setrvačnost, takové krátké vypnutí nikdo ani nepozná.

Podobně je to s velkými mrazáky, které typicky najdete ve skladech se zbožím pro různé obchodní domy. Chladí v nich kompresory, kterých je hodně, a vy máte definováno, jaká teplota má v mrazáku být. A v rámci teplot je možné kompresory zapínat nebo vypínat, tedy opět poskytovat flexibilitu přenosové síti. Mezi zákazníky máme i hodně tepláren, jejichž jednotky vzdáleně řídíme.

To je také budoucnost, že by lidé v domácnosti pár minut denně neměli teplo a nevadilo jim to?
Samozřejmě, lidi se nechtějí omezit. Když vstanou, chtějí mít teplo a teplou vodu. Pro nás je to trochu limitující faktor, ale funguje to. V domácnostech to není o ledničkách a pračkách, ale spíš o zařízeních, u kterých je vám jedno, kdy budou zapnutá. Důležité je, že budete mít teplo, teplou vodu a nabité elektroauto tehdy, kdy potřebujete. V portfoliu máme elektrárny, administrativní budovy i průmyslové provozy, které postupně začneme využívat pro vyrovnávání sítě. To je ale jen začátek.

Je tu obrovský potenciál. Jde to v úplně každém podniku, který si představíte. Jen ta úspora je někde menší a někde obrovská. K masivnímu využití flexibility od spotřebitelů je nicméně potřeba změna regulace v podobě takzvaného nezávislého agregátora, jehož se v Česku dlouhodobě nedaří dostat do legislativy. Všude jinde v CEE, kde působíme, k této změně už došlo.

O jakém horizontu se bavíme, kdy tohle vše budeme vnímat jako normální?
Zhruba o pěti letech.

Tak rychle se trh mění, když ještě nedávno se o něčem takovém vůbec nehovořilo?
Když byla elektřina levná, byla motivace nabízet přenosové síti svoji flexibilitu k řízení nízká. Ale když je cena velmi vysoká, podniky začínají přemýšlet o tom, jak ušetřit. A zároveň je odměna za poskytování flexibility pro ně daleko zajímavější. V Česku se trh otevřel, účastnit se ho může kdokoliv. Produkt jsme spustili na jaře a máme v něm „jen“ desítky zákazníků. A už tento rok bude marže sto milionů korun. V tuto chvíli ale tato částka není tak zásadní. Pro rozvoj firmy je důležité, že máme základ funkční technologie, kterou budeme dále rozvíjet a škálovat do nových trhů.

Našim zákazníkům jsme zaplatili nižší stovky milionů korun. Většinu příjmů z flexibility získávají oni, náš podíl tvoří nižší desítky procent. Takže podnik z toho může mít jednotky, ne-li desítky milionů korun. Za pět let budeme ve stavu, kdy skoro nenarazíte na podnik, který by něco takového nechtěl. A za pět let půjde i o oblast, které se budou chtít účastnit také domácnosti. Když ovládáte jeden podnik, je to, co se týče flexibility, jako byste ovládali jedno město.

A co komunitní energetika?
Tam je hlavní motivací ani ne tak flexibilita, ale vybudování lokální elektrárny, kterou zafinancují lidé z dané komunity. Ať už jde o soláry na střeše nebo bioplynovou elektrárnu za městem. Tím si na deset nebo i dvacet let zajistí cenu elektřiny, což je dnes opět zajímavé téma. Takové příklady vznikají a budou vznikat, nemyslím ale, že by to mělo být jako důsledek války na Ukrajině nebo paniky, ale proto, že z takových projektů může být levná elektřina, případně stabilní cena třeba i pro zajištění se v situaci, kdyby se například ve Francii odstavilo naráz několik jaderných elektráren.

S vysokou cenou elektřiny je ale asi také zajímavá návratnost investice, že?
Určitě, je to jeden z významných důvodů, který zájem o elektrárny popohání. Kdybychom měli ceny energií nízké, museli bychom v tomto spoléhat na stát. Teď se karta obrátila.

Je to vše, o čem se bavíme, viditelné i na vašich finančních výsledcích?
My jsme teď ve fázi, kdy hodně investujeme. Letos budeme ještě ve ztrátě, ale je plánovaná, právě kvůli směřování peněz do týmu a zaměstnanců. Abychom mohli nabízet služby, o kterých hovoříme, máme silný vývojářský tým – padesát vývojářů a analytiků – který jsme posledních pět let budovali. A tuto infrastrukturu, kterou tvoříme a kterou teď hodně platíme, můžeme rozkopírovat na několik dalších trhů – právě proto to děláme.

Nedávno jsme přibraly i významné posily z oblasti datové analytiky a financí, Michala Rychnovského z Home Creditu nebo Matěje Šantu z ČEZ ESCO. Rosteme a díky změnám jsme se rozhodli zrychlit, víc nabírat a obsadit trh flexibility přenosové sítě v regionu střední a východní Evropy. Dosud jsme investovali z interních zdrojů a teď poprvé jsme se rozhodli, že uděláme equity kolo. Začali jsme se bavit s investory.

Vy se totiž netajíte tím, že v dlouhodobém plánu je firmu prodat…
Je to tak, ale prozatím chceme investice na rychlejší rozvoj. Firmy našeho typu v západní Evropě vznikaly a typicky za pět až deset let byly prodány velkým energetickým společnostem. Britský Limejump například akvíroval Shell. Belgickou REstore koupila britská Centrica. A třeba francouzská EDF podobně koupila německého agregátora e2m. Akvizic, kdy velké energetiky kupovaly agregátory, proběhlo v západní Evropě deset až patnáct. My budujeme agregátora flexibility pro střední a východní Evropu s tím, že naše technologie je škálovatelná kdekoliv po světě. Investujeme od roku 2018 a máme plány, které si chceme udržet. Teď potřebujeme peníze na infrastrukturu.

Jak dlouho to trvá a jak brzy pak můžete nabalovat zákazníky?
Tak například před dvanácti měsíci jsme vstoupili do Chorvatska. Za tu dobu jsme tam vytvořili firmu s malým týmem, lokalizovali jsme infrastrukturu, připojili se na státní přenosovou soustavu a zasmluvnili 20 MW zákazníků. Naší strategií je vytvořit opravdu robustní systém, a právě proto jsme na vícero trzích. V rámci Evropy se tyto služby sjednocují. Pro lokalizaci na konkrétní trh musíme uzpůsobovat asi dvacet procent naší infrastruktury. Hlavně odlišným podmínkám lokální přenosové soustavy.

A co se týče aktuálních investorů, o jakých částkách se teď bavíte?
Investice, kterou teď hledáme, je v řádech zhruba pěti až deseti milionů eur. V tuto chvíli nemáme v plánu prodávat firmu celou. Předpokládáme, že bude mít výrazně vyšší hodnotu později. Někdy po roce 2025 už by měla být dostatečně velká na to, abychom ji prodali.

To bude zhruba za kolik?
Interně máme částku, která je naše měřítko úspěchu, ale úspěch je také fakt, že se díky nám tato technologie ujme ve velkém a pomůže zrychlit transformaci a modernizaci energetiky. Tu částku teď naznačím tím, že firmy našeho typu se v západní Evropě prodávaly mezi 70 a 200 miliony eur.

Není teď špatná doba na hledání investice?
Vůbec ne. To, co děláme, si typicky energetické firmy nemohou dovolit. Je k tomu potřeba sehraný tým vývojářů, obchodníků a analytiků. Naše hodnota je v tom, že dokážeme software tvořit a měnit podle toho, na jakém jsme trhu nebo jaké technologie mají naši klienti. Sofistikovaný software na zakázku pro řízení flexibility zákazníků ještě nikdo nevytvořil, protože je ho potřeba neustále rozvíjet.

Máme přes 120 lidí a až se jednou firma bude prodávat, nebude jich o moc víc, budeme na šesti trzích, na každém z nich budeme mít relevantní podíl deseti až patnácti procent. A budeme ziskoví. Teď je naopak na investice báječná doba, do energetiky jich proudí víc než kdy předtím.