Když v květnu 2017 zakládali Jan Sláma, David Špunar a Pavel Ihm startup Nenech to být (NNTB), měli před sebou složitou misi – chtěli pomoct ze škol po celém světě vymýtit šikanu. Založili tak onlinovou schránku důvěry, kterou od té doby implementovali do více než dvou tisíc škol. Specificky cílí na takzvanou mlčící většinu – tedy část kolektivu, která šikanu vidí, ale nic s ní nedělá. Sláma často zdůrazňuje, že se NNTB neptá na jméno agresora, ale toho, kdo se necítí dobře.

NNTB, v zahraničí fungující jako FaceUp.com, si od té doby vysloužilo ovace široké veřejnosti i přízeň investorů, jako jsou Jiří Hlavenka a Scio – od nich nabral více než 10 milionů korun. Úspěšná story by tak mohla vesele pokračovat. Jenže pak přišel covid, který zcela změnil školské klima. Děti se zavřely doma a s nimi ze školních tříd vymizela i šikana. Byť si to vlastně přáli, Sláma a jeho kolegové museli najednou rychle hledat zdroje výdělku jinde, aby přežili.

Příležitost spatřili – překvapivě – v legislativě. Směrnice Evropské unie přijatá v roce 2019 a účinná od prosince loňského roku totiž ukládá úřadům v členských státech zřídit anonymní interní kanál, kde mohou lidé oznamovat nekalé praktiky uvnitř státem zřízených institucí, v krajích i obcích nad deset tisíc obyvatel.

Zároveň by se výsledná legislativa měla soustředit i na obdobný nástroj v soukromém sektoru, a to ve všech firmách nad 25 zaměstnanců (číslo se ještě může změnit). Jinými slovy, v podstatě jde o to zřídit obecní či firemní schránku důvěry pro takzvané whistleblowery.

Tým Jana Slámy se tak pustil do náročné práce a během pár měsíců změnil svou hlavní cílovou skupinu. Přestože školy pořád tvoří většinu z jeho 2 250 zákazníků na čtyřech kontinentech, nyní se soustředí hlavně na vývoj firemního segmentu. Celkově pilotuje firmy 18 měsíců a teď hlásí, že jen za poslední půl rok se do platformy přihlásilo 200 firem i státních institucí. Transformaci tak Sláma považuje za úspěšnou.

Loni startupu narostl počet škol využívajících platformu NNTB o 20 procent, v případě firemní klientely šlo ale dokonce o pětadvacetinásobný růst, přičemž se jedná o firmy z dvanácti států světa. Průměrný klient firmě platí 35 tisíc korun ročně.

„Prvotní reakce veřejnosti na zavádění whistleblowingových kanálů byly rozporuplné, zejména kvůli negativnímu vnímání oznamování, které tu je zakořeněné už z minulého režimu,“ vysvětluje Sláma. „Od našich klientů však dostáváme kladnou zpětnou vazbu, protože za tímto nástrojem vidí reálné přínosy,“ dodává.

​Ačkoliv evropská směrnice je už v platnosti, čeští zákonodárci ji zatím nestihli (i v důsledku voleb a změně složení Poslanecké sněmovny) transponovat do tuzemského právního řádu. Právě výsledný zákon by měl zavést povinnost zavést whistleblowingový kanál i do soukromých firem. Některé společnosti však na platnost zákona nečekají.

„Praxe nám ukazuje, že nám teď zaměstnanci posílají různé i méně závažné podněty, drobné zlepšovací návrhy nebo pozitivní zpětnou vazbu. Zatím jsme zaznamenali jen pozitivní reakce zaměstnanců,“ říká Tomáš Rodný, HR director ve Sportisimu. Nástroj již zavedly například i AAA Auto, DPD, Zásilkovna, Pilulka.cz či Zentiva.

Tři měsíce po uvedení směrnice v platnost již mají podle dat NNTB.cz whistleblowingový kanál desítky samospráv. Pozitivní zkušenosti hlásí například z Brna. „Původně jsme NNTB vnímali pouze jako nástroj prevence před korupcí, nicméně už jsme jeho prostřednictvím obdrželi několik desítek podání a je zajímavé, že na daných pracovištích došlo ke zvýšení celkového pracovního výkonu,“ uvedl Petr Štika, tajemník úřadu Brno-střed.

Firmy ztrácí příjmy kvůli interním podvodům

Podle průzkumu poradenské společnosti EY ztrácí průměrný podnik kvůli interním podvodům až pět procent svých příjmů. Jedním ze způsobů, jak ztrátám zabránit, je právě whistleblowing. Za whistleblowery se označují lidé, ať už zaměstnanci, zákazníci či třeba dodavatelé, kteří upozorní příslušné orgány na podezření z protiprávního jednání, které v práci nebo firmě zaznamenali.

V praxi se však whistlebloweři po oznámení často setkávají s pomstou ve formě finančního znevýhodňování, s šikanou ze strany ostatních zaměstnanců nebo rovnou s vyhazovem. Obava z negativních následků proto často lidi odrazuje od toho, aby na podezřelé chování upozornili.

„Firmám se proto vyplatí vsadit na bezpečné digitální řešení v podobě whistleblowingové platformy. Ta nabízí zabezpečený komunikační kanál, striktně omezené přístupy jsou často dostupné odkudkoli, pomůžou splnit veškeré povinnosti a zvládají rychle reagovat na případné legislativní změny,“ dodává David Špunar, COO a spoluzakladatel platformy NNTB.

Teoreticky se evropské směrnice lze držet i takzvaně postaru – pomocí běžných komunikačních kanálů nebo papírů. V praxi je to ale takřka nemožné. Klíčovou součástí směrnice a z ní vycházejícího návrhu zákona je totiž povinnost zaměstnavatele zavést vhodný komunikační kanál.

„Představa, že si jako úřad nebo firma vystačím pouze s jednou telefonní linkou a s ukládáním dokumentů na disku firemního počítače, je v praxi neudržitelná. Požadavky na odpovídající úroveň bezpečnosti takového interního kanálu mohou reálně plnit pouze technologické platformy,“ upozorňuje Pavel Koukal, head of compliance z auditní společnosti Rödl & Partner.

Přísná pravidla například ukládají povinnost informovat oznamovatele o přijetí jeho podnětu a jeho rozřešení v pevné časové lhůtě a také je archivovat až po dobu pěti let. Za nedodržení povinností bude hrozit firmám a úřadům pokuta až milion korun nebo pět procent z čistého obratu.