Vestec a Dolní Břežany, dvě městečka na jižním okraji Prahy, jsou s trochou nadsázky takovým středočeským Silicon Valley. Sídlí tam totiž několik elitních akademických ústavů a center jako laserové ELI nebo biotechnologický Biocev. A právě za ním si teď ve dvou nových budovách vybudovala své nové sídlo a výzkumné centrum firma Diana Biotechnologies.

„Je to pořád ještě work-in-progress. Podívejte,“ ukazuje rukou ke stropu, kde ještě chybí výplně a trčí z něj kabel, spoluzakladatel firmy a její provozní ředitel Martin Dienstbier. Z jaké je společnosti, se pozná už podle modré fleecové mikiny, kterou má na sobě – a kterou zdobí nápis Diana Biotechnologies a logo se symbolickou šroubovicí, která odkazuje k molekulárnímu výzkumu, z nějž vzešla.

Kořeny firmy sahají do roku 2017, kdy se vydělil jako jeden z prvních tuzemských vědeckých spin-offů z Ústavu organické chemie a biochemie, tedy z pracoviště proslaveného patenty profesora Antonína Holého. Název Diana přitom nemá nic společného se jménem někdejší britské princezny ani s řeckou bohyní lovu.

Jde o zkratku názvu technologie DNA-linked Inhibitor Antibody Assay, která dala firmě vzniknout a za níž stojí druhý ze spoluzakladatelů a CEO Václav Navrátil. Metoda umožňuje extrémně citlivou detekci různých onemocnění. Dokáže zacílit patogen a nechat výrazně narůst množství důkazů o jeho přítomnosti v organismu v laboratorním vzorku. Stopy chorob jsou běžně obsažené třeba v krvi nebo slinách, ale hlavně na začátku nemocí je jich tak málo, že jsou neviditelné jak pro lidi, tak pro přístroje. Navrátilova metoda je ale zároveň dobře využitelná ve výzkumu, a to např. při vývoji nových léčiv.

A právě to, že dokáží kvalitně pracovat se vzorky a umí z nich zjistit to, co skrývají, se jim hodilo v pandemii. Rychle vyvinuli vlastní PCR testy, které díky komplexní automatizaci zvládli efektivně vyhodnocovat a opakovaně se včas připravit na podzimní skoková zesílení koronaviru v letech 2020 a 2021. V Česku se díky tomu stali klíčovým hráčem v testování na nemoc, která paralyzovala ekonomiku velké části světa.

Co to znamená v řeči čísel? Jestliže v roce 2019 byla Diana Biotechnologies klasickým biotech startupem, který ještě nemá výrazné tržby a primárně investuje do vývoje technologií (tržby z prodeje služeb byly jen 875 tisíc korun a firma skončila v osmimilionovém mínusu), o rok později už utržila 213 milionů a v čistém vydělala 104 milionů. To ale ještě nebylo nic v porovnání s roky 2021 a 2022 – tam se obrat vyšplhal na 950, resp. 464 milionů a čistý profit dosáhl 573, resp. 106 milionů.

Suma sumárum v koronavirových letech podnik vydělal téměř 800 milionů korun. Kdyby se to převedlo do startupové hantýrky, byla by Diana Biotechnologies jedním z nejlépe zainvestovaných českých startupů. „Někdo má investory, my měli covid,“ krčí trochu omluvně rameny Václav Navrátil.

Ne že by se o Diana Biotechnologies mezi investory nevědělo, ostatně v roce 2017 do firmy vstoupili skrze svůj venture kapitálový fond BPD Ventures miliardáři Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský, tedy bývalý vlastníci Mostecké uhelné, jíž v roce 2010 prodali Pavlu Tykačovi. Někdejší uhlobaroni později svůj podíl navýšili poté, co vykoupili startupový inkubátor i&i Prague, který vznikl právě při biochemickém ústavu, z nějž Navrátil s Dienstbierem přišli.

Nyní, když je největší covidové riziko zažehnáno, se i v Diana Biotechnologies vrací k tomu, s čím původně vznikli. A prostředky, které v pandemii nashromáždili, mají jako pověstnou runway. „Umožnilo nám to zejména investovat do rozvoje nových produktů a unikátních technologií, které uvedeme na trh v budoucnu. Mohli jsme si také dovolit uzavřít dlouholeté pronájmy a vybavit nové budovy a sestěhovat se všichni na jedno místo. Dosud jsme byli roztahaní po více lokacích,“ říká Martin Dientsbier.

„Je nás tu kolem stovky a lákáme další, vybudovali jsme tady vynikající laboratorní zázemí a chceme přitáhnout opravdu špičkové odborníky i ze světa,“ dodává s tím, že v roce 2023, kdy už hlavní proticovidová opatření z velké části odezněla, se společnost vrátila do fáze, kdy investice do vývoje převyšují aktuální tržby firmy. Obrat činil zhruba 50 milionů korun a hospodaření skončilo v mírné ztrátě.

Byznysově se firma od svých počátků i od covidového období výrazně rozrostla: nyní tým Diana Biotechnologies rozvíjí hned čtyři různé segmenty. I nadále vyvíjí a vyrábí PCR testy, a to nejen na covid, ale i na jiná virová onemocnění. Součástí jejich dlouhodobější strategie je stát se průkopníky v technologiích zaměřených právě na klinické testování. „Například pracujeme na testu pro zjišťování sepse, lidově nazývané otrava krve. U toho, co se nyní používá, trvá vyhodnocení až 24 hodin, my bychom se chtěli dostat na jednu až dvě hodiny,“ říká Václav Navrátil a dodává, že velmi perspektivní jsou i inovativní způsoby testování sexuálních chorob nebo trombofilie.

S diagnostikou souvisí i to, co třiačtyřicetiletý Dienstbier nazývá jednou z misí celé firmy – včasné odhalování rakoviny. „Je to samozřejmě hodně rané, ale tohle je něco, co extrémně zajímá celý medicínský svět. Koukáme se na genetickou informaci, která se dostává z nádoru do krve. Děláme tzv. tekutou biopsii, při které jsme díky naší nové technologii schopni odhalit v krvi menší množství nádorové DNA než jiné metody, a upozornit tak na rozvoj rakoviny v raném stádiu, kdy může být ještě dobře léčitelná,“ naznačuje provozní šéf Diana Biotechnologies.

Další oblastí, na níž se Navrátil a spol. zaměřují, je urychlování vývoje léčiv pro jiné farmaceutické společnosti. Třeba prostřednictvím nástroje na měření kináz, což jsou speciální enzymy, které se v těle zapojují do různých signálních drah a to včetně těch způsobujících buněčné dělení. Když nefungují správně, buňky se začínají nekontrolovatelně dělit a vzniká nádorové bujení.

I další segmenty, na kterých chtějí ve firmě stavět, jsou blízko farmacie a diagnostiky. Společnost vyvíjí a vyrábí enzymy a sady pro různé laboratorní aplikace, zejména založené na metodě PCR, které jsou využívané napříč biologickým a medicínským výzkumem v akademických i průmyslových laboratořích.

Vedle toho firma nově vyvíjí i tzv. monoklonální protilátky. Tyto molekuly se hojně využívají v diagnostice a jsou základem velké části nejmodernějších léčebných postupů. „Rádi bychom v tomto směru měli vše pod jednou střechou, abychom zákazníkům mohli dodat přesně to, co potřebují,“ upozorňuje Navrátil.

Jako všechno v medicínském byznysu i to, na čem pracují v Diana Biotechnologies, podléhá poměrně striktní regulaci a čas nutný na dotažení věcí do konce se nepočítá v měsících, ale v letech. Takže říct, kdy se na trh dostane třeba funkční rychlý test na sepsi nebo kdy bude hotová technologie pro včasnou diagnostiku rakoviny, nelze ještě přesně určit. Navrátil s Dienstbierem, kteří ve své firmě drží dohromady zhruba 47 procentní podíl, každopádně doufají, že již v horizontu dvou nebo tří let se počet jejich produktů uvedených na trh výrazně rozšíří.

„Právě proto, že v našem oboru vývoje léčiv i diagnostik všechno tak dlouho trvá, stojí tolik peněz a je to spojeno s určitým rizikem, není biotech sektor tak populární mezi investory. A to i přesto, že v případě úspěchu je možné dosáhnout velkých zhodnocení i obecné prospěšnosti. Minimálně v Česku to tak je. My jsme měli štěstí, že prvních komerčních úspěchů jsme dosáhli velice záhy a o finance teď máme na nějakou dobu postaráno,“ říká devětatřicetiletý Navrátil.

Jedním dechem ale doplňuje, že pro dotažení nejambicióznějších projektů budou nejspíš v horizontu několika let potřebovat další funding nebo příchod strategického investora, neboť například vývoj diagnostiky rakoviny může ve finále spořádat i miliardy korun

Když se oba vědci-podnikatelé mají ohlédnout za tím, čím si s firmou prošli v posledních pěti letech a co z toho pro ně plyne do budoucna, moc dlouho nepřemýšlí. Diana Biotechnologies prý museli už třikrát budovat v podstatě odznova a pokaždé se jim podařilo ji dále rozvinout a zvětšit: poprvé na úplném začátku po roce 2017, podruhé při rozjezdu covidu, kdy ucítili šanci s PCR testy a stali se vedle výzkumného podniku i výrobním, a potřetí po odeznění pandemie, kdy se stali široce rozkročenou biotechnologickou firmou s globálními ambicemi.

„V každém kroku jsme si museli definovat, co bude dál, jak se posuneme a jak naložíme s tím, co jsme získali,“ vysvětluje Dienstbier. A Navrátil dodává: „Víme přesně, kam jdeme. Jen to nepokazit.“