Komentář Petera Brejčáka. Koupit si knížku o cvičení v dnešní době, která je doslova přeplněná video návody, se může zdát jako „boomerská“ věc. Pro mě to ale byl způsob, jak podpořit oblíbeného tvůrce. Britský trenér Adam Richardson má téměř 340 tisíc sledujících na Instagramu, kde pravidelně přidává krátká videa určená zejména pro lidi, kteří tráví celé dny sezením u počítače a nabízí rychlé cviky pro začátečníky, jak si rozhýbat tělo. A dělá to poměrně dobrým motivačním způsobem.

Nebudu lhát. Během více než třiceti okruhů, které jsem společně se Zemí obletěl kolem Slunce, jsem si žádný extra vztah ke sportu nevybudoval. Ale asi to se mnou není úplně marné – někdy více a někdy méně úspěšně se snažím pravidelně chodit do fitka, rychlostí mé chůze ve Vítkovském tunelu směrem do kopce z Karlína na Žižkov někdy předběhnu i cyklisty na kole, na hrazdě dokážu udělat pár shybů a ze stoje se dokážu prsty dotknout podlahy.

To ovšem neznamená, že značnou část dne nesedím shrbený u počítače nebo v pololeže na gauči a že někdy necítím bolest zad nebo některých svalů, o jejichž existenci jsem donedávna ani nevěděl. Je mi jasné, že s přibývajícím věkem se to bude zhoršovat, i proto cítím motivaci, abych se víc hýbal a třeba v šedesáti díky tomu neměl problém chodit po schodech.

Jak toho dosáhnout? Jeden z možných návodů nabízí právě Adam Richardson, jehož způsob vysvětlování působí přátelským dojmem, o to víc v kontrastu s některými hyper-motivovanými influencery, podle nichž bych měl změnit svoji životosprávu v každém možném ohledu, aby se vše v mém životě točilo jen kolem zvedání železa.

„Chci vám pomoci cítit se lépe a déle. Tajemství, jak si vybudovat tělo, které vydrží? Mobilita. Je základem prosperující existence, a to je přesně to, co tu chceme dělat – zlepšit váš život,“ píše Richardson v nedávno publikované knížce Jak si vybudovat tělo, které vydrží a podtitulem Cvičení pro dlouhověkost, sílu a zdraví, která je zatím dostupná jen v angličtině pod názvem How To Build a Body That Lasts: Exercises for Longevity, Strength and Health. Vedle paperbacku ji můžete stáhnout také jako ebook třeba do Kindlu.

Jádrem knihy je dvacet cviků zaměřených právě na mobilitu, tedy na balanc, sílu i flexibilitu v různorodých polohách a adaptacích. „Představte si to jako Kámasútru, ale bez sexu,“ popisuje Richardson a zároveň vysvětluje, jak jednotlivé cviky mohou být pro tělo užitečné, či jak mohou být relevantní pro běžné každodenní činnosti. Co je důležité: to vše bez nutnosti využít jakékoliv speciální vybavení, a tak cvičit můžete kdykoliv doma či kdekoliv jinde, kde vám to vyhovuje.

Další důležité poučení: všeho s mírou. „Dlouho jsem měl pocit, že po každém cvičení musím být zpocený a udýchaný, aby bylo efektivní a stálo to za ten čas. Podvědomě část mého já asi věřila, že bude dvojnásobně efektivní, když si kvůli němu přivstanu v pět ráno. Nebylo, jen jsem z toho byl hodně unavený a tahle ranní motivace mi nikdy nevydržela déle než týden nebo dva, než jsem to vzdal,“ přibližuje Richardson.

Přiznává tak, že se nechal pohltit známou fitness mantrou „no pain, no gain“ (velmi volně přeložitelné jako „bez práce nejsou koláče“ či „bez dřiny nejsou výsledky“). „Těm z nás, kteří chtějí být o něco zdravější a možná v trochu lepší kondici, může tento étos kolem cvičení spíše uškodit než pomoct. Zvláště když s cvičením teprve začínáme. Nevěřím, že stát se zdravějším nebo zlepšit celkovou pohyblivost vyžaduje něco drastického nebo absurdně intenzivního. Chce to jen konzistentnost,“ píše.

Ve své osobní zkušenosti totiž Adam Richardson prošel podobnými situacemi jako hodně lidí. Cvičit začal kvůli tomu, aby byl víc sexy a očekával, že když bude mít svaly, bude se ve vlastním těle cítit víc sebevědomě. „Nečekal jsem, že neustálé soustředění na to, jak vypadám, mi začne vysávat život z duše a zanechá ve mně jen pocit prázdnoty,“ popisuje.

Většinu ze svých dvacátých let tak podle svých slov prožil v těle, v němž se cítil jako sedmdesátník, a přirozeně si uvědomoval, že to není normální. Bolela jej záda, kolena a lokty se mu třásly. „Připadalo mi to jako neustálý boj se zraněními a ztuhlostí spojený s prázdnou posedlostí, kolik mám na břiše tuku. Cvičení mělo nakonec na mou životní pohodu negativní dopad, ale nebyl to pohyb, který mi škodil, problémem bylo to, jak jsem cvičení vnímal a prožíval.“

Pokud se v některých situacích poznáváte, zaprvé to nebude náhoda, protože knížka napsaná takovým stylem musí oslovit co nejširší publikum. Zadruhé vám ale může pomoct se správnou motivací a poradit, co vlastně se svým tělem dělat. Richardson věří, že k tomu stačí i opravdu malá vylepšení a různé cviky, které si zakomponujete do běžných dnů a rutiny v tom, co děláte.

Popisuje přitom koncept „minimální efektivní dávky“, tedy snahu dělat co nejméně je nutné k tomu, aby to přineslo kýžené výsledky. „Možná ne úplně nejméně nutné, ale alespoň tolik, abyste výsledků dosáhli. Pokud chcete zlepšit své zdraví, ale máte problém udržet si návyky, nemusíte překopat celý svůj život. Základem budování těla, které vydrží, je konzistentnost,“ říká Richardson a vyjmenovává příklady, které lze do denní rutiny zapracovat opravdu jednoduše.

Možná to může znít až podivně, ale mobilitu a různé části těla můžete posilovat i tím, že budete během čistění zubů stát minutu na jedné a minutu na druhé noze. Opřeni o kuchyňskou linku můžete udělat pár kliků, když čekáte, až začne vřít voda v konvici. Můžete udělat dřep pokaždé, co otevřete ledničku. A tak dále.

Nemusí se to zdát jako hodně, což je záměr, protože malé kroky uděláte jednodušeji. Pokud při otevření ledničky uděláte tři dřepy a ledničku otevíráte třikrát denně, tak když v tom budete konzistentní, uděláte 3 285 dřepů za rok. Což je výrazně lepší, než nedělat absolutně vůbec nic. V knize pak Richardson nabízí výčet podobně jednoduchých a základních cviků, kterými si můžete natahovat a posilovat doslova celé tělo – třeba i se zaměřením na konkrétní partie, jež vám způsobují problémy.

Je nutné podotknout, že několik kapitol v úvodu a závěru svým stylem připomíná jiné knihy z oblasti sebevzdělávaní či pozitivní motivace – kromě křiklavě žlutého obalu, který obrazně řečeno svítí v tmě, jde o až zbytečné natahování textu a opakování myšlenek. Na jejich vyjádření by podle mého názoru reálně stačila třetina slov, což ale možná vnímám příliš kriticky z pozice novináře a kvůli profesní deformaci.

Vyplatí se vám knížku koupit? Začátečníky může inspirovat, na druhé straně je ale Adam Richardson hlavně tvůrce videí a na jeho sociálních sítích či na YouTube najdete všechny cviky, které popisuje v textu. Ostatní sdělení se pak dají shrnout poměrně jednoduše: Důležitý pro zdravé tělo je pohyb. I málo pohybu je lepší než žádný. Připomínejte si, proč zdravé tělo mít chcete. A hlavně, nepřestaňte s tím. „Opravdovou výzvou je být konzistentní v tom, že něco děláme, místo toho, že konstantně neděláte nic,“ dodává Richardson.