Máloco v posledních měsících a možná i letech vyvolalo takové pozdvižení ve zdejší investorské komunitě jako vládní návrh, pro který se vžilo označení Lex ČEZ II. Jeho projednávání se nyní zaseklo ve sněmovně, dříve ale řada odborníků a burzovních insiderů hovořila o tom, že kdyby vešel v platnost, bude to znamenat smrt pro český kapitálový trh. O co přesně jde, popisuje ve svém textu advokát Ľubomír Brečka z právní kanceláře Bird & Bird.

Prvním čtením v Poslanecké sněmovně v srpnu prošla novela obsahující hned několik změn, a to zejména v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev. Většina navrhovaných změn uvádí naši legislativu do souladu s právem Evropské unie. Jedná se o změny nekontroverzní a perspektivní. Například zavádějí nový typ rozdělení společnosti vyčleněním, kdy podíl v nástupnické firmě získá sama rozdělovaná společnost, nikoli její společníci, což může významně rozšířit stávající možnosti pro vyčlenění a převod obchodního závodu.

Změna, která naopak rozvířila vody a diskusi mezi odborníky a investory, se týká ustanovení  veřejnosti známému jako Lex ČEZ II. Jedná se o natolik kontroverzní změnu, že se začalo hovořit i o podání návrhu na její zrušení k Ústavnímu soudu kvůli rozporu s ústavně zaručeným právem vlastnit majetek.

Návrh se týká rozdělení veřejně obchodovaných akciových společností. Místo dnes požadovaného souhlasu 90 procent by k nerovnoměrnému rozdělení společnosti mělo stačit jen 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě. Přestože by se ustanovení dotklo každé akciové společnosti obchodované na regulovaném trhu, není pochyb o tom, že zájem vlády se soustředí na společnost ČEZ, ve které stát drží sedmdesátiprocentní podíl akcií a je jejím největším akcionářem.

Podle nového návrhu by k rozdělení společnosti teoreticky stačily jen hlasy státu. Snadno by tak mohlo dojít i k takové restrukturalizaci, kdy stát zcela ovládne výrobní část podniku a ostatním akcionářům výměnou přenechá část svého podílu v distribuci a prodeji, což může mít výrazný vliv na očekávané zisky investorů.

Hlavní kritika odborné veřejnosti a investorů směřuje k tomu, že takový scénář by mohl fakticky znamenat squeeze-out, to je nucený přechod akcií. Ne však podle platných pravidel, ale vytvořením zkratky novelou zákona. Podle nich by měl hlavní akcionář, který má zájem získat absolutní kontrolu nad podnikem, v případě ČEZu tedy stát, zbylým akcionářům nejprve nabídnout dobrovolný odkup akcií, získat vyžadovaný devadesátiprocentní podíl na hlasovacích právech a teprve poté přistoupit ke squeeze-outu.

Snaha státu zcela ovládnout své nejvýznamnější podniky není v Evropě výjimkou. Na rozdíl od českého návrhu je však v jiných zemích Evropy stále vyžadován souhlas 90 až 100 procent akcionářů.

Lex ČEZ II přináší nejistotu, kterou nyní pociťují akcionáři a investorská veřejnost. Obavy panují zejména z možného ohrožení již realizovaných investic a narušení legitimních očekávání investorů. To vše může významně ovlivnit i potencionální budoucí investory a negativně tím zasáhnout do českého kapitálového trhu. Místo nárůstu investic do české ekonomiky bychom se tak kvůli zmíněným rizikům mohli dočkat jejich výrazného poklesu.

Počkejme si proto, v jaké podobě se návrh dostane do druhého čtení po dokončení projednávání v ústavně-právním výboru. To, že vládní koalice začíná vysílat signály, že návrh možná stáhne a že není připravena jej v nynější podobě schválit, může být celkem dobrou zprávou.