Vypadá to, jako by české školství mělo zažít zemětřesení – více všeobecného vzdělávání i na technických školách, vznik reálných škol, kde by se budoucí doktoři mohli učit tesařem, pokud by si to přáli, zavedení projektových dní nebo zrušení klasických hodin, tak jak je známe, a jejich spojení do jednoho bloku, který by dal více souvislostí. Skoro všechno je podle nového ministra školství Petra Gazdíka (STAN) možné už teď, jen je potřeba to popostrčit.

„Školáky by mělo učení jednoduše především bavit,“ líčí ministr s tím, že mnozí učitelé se o to snaží, stále ale naráží na řadu překážek. A ministerstvo školství pod Gazdíkovým vedením jim chce uvolnit ruce. Změna by ale měla přijít i u rodičů. „Největší překážky jsou v našich hlavách. Jako ministr od začátku říkám, že se budeme muset zaměřit především na rodiče a vysvětlit jim, že nová doba si žádá nové přístupy ve školství. Naráží to ale na to, že každý chodil do školy a po čase mu z této doby zbydou jen ty lepší vzpomínky,“ říká Gazdík v rozhovoru pro CzechCrunch.

Základní dovedností studenta musí podle vás být, že se musí umět učit novým věcem. To je hezká poučka. Čemu by se tedy ale studenti měli učit?
Schopnosti dávat věci do souvislostí, logickému myšlení, aktivnímu řešení krizových situací, kritickému myšlení. Prožitkovému a zážitkovému učení, schopnosti vytvářet sociální vazby a propojovat předměty. Jinými slovy měli by se přestat biflovat.

To ale vypadá na opravdu velkou reformu, nebo ne?
Školství má výhodu i nevýhodu v tom, že v něm vše dlouho trvá. Když teď vymyslíme geniální reformu základního školství, první výsledky budou za deset let. Proto v tomto oboru nejde dělat úplná revoluce. Jako ministr bych ji nyní mohl navrhnout. Třeba přijít s totálně moderním stylem učení, jenže pedagogická veřejnost ani rodiče by to pravděpodobně nepřijali. Byl bych jen další ministr, který vydržel krátce, nastoupil by někdo další, kdo by na to šel zase odjinud. Osobně chci stavět především na kontinuitě. Rád bych pokračoval v tom, co začal Robert Plaga. Budu tedy dále prosazovat Strategii 2030, která není revoluční, ale evoluční. A měla by posloužit jako dobrý základ pro další ministry. Ke všemu, o čem jsme mluvili, se tedy dobereme, ale bude to nějaký čas trvat.

Pojďme tedy ke konkrétním změnám. Když si vezmeme klasický den, dejme tomu žáka na druhém stupni základní školy. Jak by se měl změnit?
Zůstanou klasické dny, jak je znají školáci dnes, mohly by ale přibýt i dny projektové. To znamená, že se budou celý den věnovat nějakému projektu na konkrétní téma, ve kterém budou propojovat znalosti z různých předmětů. Časem by dny mohly vypadat tak, že nebudou rozdělené na hodiny matematiky, fyziky, chemie, ale bude jeden předmět, který se bude jmenovat přírodní vědy. Ale to je delší časový horizont. Měli bychom se také více zaměřit na to, jak studenty motivovat. Vytvářet situace, aby oni sami chtěli hledat. Takže úplně jednoduše – mělo by je to především bavit. Některé školy už k tomu tak přistupují. Nedávno jsem byl třeba na návštěvě ve Svitavách, kde to vypadá tak, jak by to mělo vypadat v běžné české škole za deset let.

To ale tím pádem znamená, že už to osnovy umožňují, jen to školy nedělají?
Ano, něco už se dá a učitelé, kteří chtějí, k tomu přes různé překážky doklopýtají. My ale nechceme, aby měli překážky. Naopak pro ně chceme vytvořit podmínky, aby to šlo snadno a lehce a oni byli motivování to dělat a měnit. A aby s sebou strhli i ty, kteří to dělat nechtějí. Příkladem může být online technika, kterou někteří učitelé odmítali. Koronavirová krize ale přispěla k tomu, aby s online výukou začali. Prostě se s ní museli naučit pracovat. Tím chci říct, že největší překážky jsou v našich hlavách. Jako ministr od začátku říkám, že se budeme muset zaměřit především na rodiče a vysvětlit jim, že nová doba si žádá nové přístupy ve školství. Naráží to ale na to, že každý chodil do školy a po čase mu z této doby zbydou jen ty lepší vzpomínky.

Jinými slovy každý jsme expertem na školství?
Přesně, každý si myslíme, že jak jsme se učili my, musí se učit i naše děti. Představa, že se děti nebudou v sedmé třídě učit Archimédův zákon zpaměti, pro některé rodiče znamená, že jejich dítě proto nebude tak chytré. Jenže požadavky na rodiče a na dnešní děti, které budou mít produktivní věk za dvacet let, jsou úplně jiné.

Změnit by se podle vás měla především výuka na základních a středních školách. Už příští rok chcete mít hotovou revizi rámcových vzdělávacích programů. Chcete díky nim zlepšit kvalitu výuky, zvětšit prostor pro týmovou spolupráci, rozvoj kreativity žáků a individuální přístup k nim. Jak přesně toho docílit?
Letos k tomu chceme otevřít velkou veřejnou diskuzi. Už existuje expertní tým, který bude fungovat jako supervizor. Především proto, že když se v minulosti vedla debata o obsahu vzdělávání a snižování rozsahu, který v posledních tři sta letech neustále bobtná, dopadlo to tak, že bylo nakonec učiva ještě víc. A to by se tentokrát nemělo stát.

Chcete tedy předejít tomu, aby si všichni přihodili to své?
Bude na to obrovský tlak, protože všichni bychom si přáli, aby děti více sportovaly. Takže ideální by bylo přidat hodinu tělocviku. Všichni bychom si přáli, aby děti v moderním světě měly lepší výuku informatiky a ICT, protože to budou opravdu potřebovat. Stejně tak, aby skvěle ovládaly jazyky. Abychom je vychovávali k vlastenectví. Potřeba je, aby děti uměly používat běžné technické nástroje, jako je sekyra, měly by tedy mít i pracovní činnosti. Brannou výchovu, protože mohou přijít krize. Nevyznáme se v médiích, potřebujeme finanční gramotnost, protože mnoho lidí končí v exekucích. Mohl bych pokračovat dál a dál, skončilo by to ale tím, že děti budou mít místo dvaceti pěti hodin týdně čtyřicet a zkazíme jim dětství. A to podstatné se v tom ztratí.

Co tedy může z osnov vypadnout?
Především musíme být schopní děti naučit, aby si na to přišly samy. Vypadnout mají samozřejmě nesmyslné faktografické informace, které dnes najdete v každém mobilním telefonu.

To byste ale odstranil skoro všechno, ne? Literaturu, dějepis, přírodopis…
Všude najdete cestu. V literatuře se můžete víc soustředit na pochopení knihy, ne na to být schopen vyjmenovat všechna díla Karla Čapka. To si dnes můžete najít na internetu. Je důležité umět dát dílo do historických souvislostí, umět vyčíst, jaký to má odraz v dnešním světě. Samozřejmě potřebujete i některé kartografické údaje, ale není to všechno. V dějepise je možné více se zaměřit na moderní dějiny, abychom chápali dnešek. Omezit se dají hodiny o paleolitu, nemusíte znát všechny podrobnosti z Římské říše.

Jinými slovy nejde o to něco vynechat, ale to učivo prostě zhustit?
Přesně tak. Nemusíme jít do některých podrobností a nemusíme vše umět opakovat zpaměti.

Proč se dlouhodobě nedaří naučit české děti, aby uměly více dávat věci do souvislostí? Vycházím z toho, že o této potřebě mluví každý nový ministr.
Řekl bych, že proto, že se pořád přesouváte z jednoho předmětu do druhého a neumíte si to propojit. Jsem učitel matematiky a zeměpisu a vždycky mě zajímalo, jak spolu tyto dva předměty souvisí. Třeba moje závěrečná písemka v deváté třídě jako učitele matematiky byla, že jsem rozdal papírové jízdní řády a žákům jsem řekl, že stojí na nádraží v Uherském Brodě a je pátek tři odpoledne. A že chci vědět, jak se nejrychleji dostanou do hlavního města. Je to úloha, kde využijete logické uvažování, stejně tak i znalosti zeměpisu, protože musíte vědět, kde Praha je.

Mám to chápat tak, že oddělení předmětů je jedinou překážkou?
To rozhodně ne, jde spíš o schopnost společnosti, učitelů i rodičů přejít na jiný styl uvažování, jiný moderní svět a moderní techniku. Když Bill Gates přišel se svými „okny“, vlastně na to kápnul. Protože ten název nevyjadřuje jen to, že pracujete pomocí oken, je symbolický i v tom, že se dostáváte do nějakého světa za oknem. Dnes už se značná část života odehrává právě v tom světě za oknem počítače, tabletu nebo mobilního telefonu. Musíme se naučit s tím žít, vědět, že to je jiný svět, kde existuje více cest, jak se dobrat k cíli a umět otevřít ty správné dveře. Ten svět má obrovské výhody, ale i nevýhody. Třeba se nám ve světě za oknem mohou ztrácet některé sociální vazby, které při přirozeném kontaktu vznikaly až dosud zcela jasně a přirozeně. A na to musí české školství reagovat.

Vyjmenovali jsme si, co všechno je potřeba, léta se mluví o finanční a mediální gramotnosti, vy sám jste mluvil také o občanském vzdělávání, etické výchově a kritickém myšlení. I na to všechno osnovy už dnes myslí. V čem je tedy problém?
Úroveň finanční gramotnosti se u dětí zlepšuje, vždy ale záleží na učitelích a na osnovách matematiky i občanské výchovy či základů společenských věd. Úplně nejlepší je to promítat do každodenní praxe. Zajít s dětmi do banky a vybrat vhodný tarif či ideální tarif mobilního operátora. Nebo vymyslet, jak se někam dostat Českými drahami s jejich systémem jízdenek.
S mediální gramotností je to obecně pořád horší, lépe jsou na tom vysokoškoláci a středoškoláci s maturitou, hůře na učilištích. Když se s nimi bavím, většinou všichni řeknou, že úkolem médií je informovat. Já na to říkám, že úkolem většiny médií je vytvářet zisk.

Nebude časem děti čím dál tím těžší právě finančně vzdělávat, když budou mít peníze čím dál méně v ruce?
Bude, finanční gramotnost by ale měla obsahovat mnohem víc, třeba plánování finančního rozpočtu nebo výdajů. Od kolegů starostů zjišťuju, že třeba u dnešních třicátníků musela být finanční gramotnost tragická, což je vidět na množství lidí žijících na adrese obecního úřadu. Nemalá část z nich jsou lidé, kteří si nabrali půjčky, několik let si užívali bezstarostného života, až jednou zazvonil exekutor. Rodiče je vystěhovali ze strachu, že o všechno přijdou. I to je finanční gramotnost. Umíme si lépe poradit s tarify České pošty, drah či operátorů, ale mnohdy si neumíme poradit s tím, jak to krátkodobé štěstí z půjček nevyměnit za dlouhodobé neštěstí z exekuce.

Podle programového prohlášení chcete rovněž podporovat gymnázia a všeobecné vzdělávání. Není potřeba zaměřit se spíš na technické obory, kde dlouhodobě chybí pracovníci?
Podporovat gymnázia znamená podporovat kvalitu. Je proto potřeba soustředit se na to, aby byla opravdu excelentní, výborně své studenty připravovala na vysokou školu, dávala maximum všeobecných znalostí a dovedností, o kterých jsem mluvil na začátku. Nejvíc bych se ale chtěl soustředit na druhé stupně základních škol, aby v budoucnu nebyl takový rozdíl mezi víceletým gymnáziem a druhým stupněm. Rodiče, jejichž dítě neodešlo na víceleté gymnázium, by si neměli myslet, že nedostane dostatečné vzdělání. Na gymnázia by měli odcházet jen ti skutečně excelentní žáci. Podpora, o které mluvíte, je myšlená tak, že součástí středoškolského vzdělání by měl být minimálně jeden rok všeobecného vzdělání, a to i na technických oborech. Časem možná dojdeme i k tomu, že devátá třída je zbytečná, ale to určitě nebude v tomto volebním období.

Co je špatného na deváté třídě?
Je to v podstatě takové čekání na další vzdělání. Lepší by bylo, kdyby místo toho fungoval první rok všeobecného vzdělání na škole střední. Byl bych také rád, kdyby vznikly nové typy škol jako reálná střední škola.

V čem by to mělo spočívat?
Byla by to střední škola, která je více propustná. To znamená, že první rok by byl více všeobecný, ať už jste budoucí doktor nebo zedník. Až pak se výuka větví na praktické a studijní obory. To, že je to více propustná škola, spočívá především v tom, že student, který zvolí studijní obor, se může zároveň vyučit tesařem, když to uzná za vhodné. A naopak student kuchařství může chodit na hodiny dějepisu, protože ho to prostě baví.

Kdyby byl tedy někdo rozkročený mezi obory, mohl by místo gymnázia zvolit zlatou střední cestu?
Přesně tak. Je snaha o to, aby takové školy vznikaly už za současných podmínek, snaží se o to kraje i jednotliví ředitelé. My tomu chceme vyjádřit podporu a zjednodušit administrativu. S podobným konceptem pracuje třeba škola v Kyjově na jižní Moravě.

Do života chcete uvést zákon o pedagogických pracovnících, díky kterému by nově měli moct učit lidé z praxe, ovšem za předpokladu, že si doplní pedagogické vzdělání. Čekáte, že se odborníci pohrnou?
Znám mnoho úspěšných manažerů, řemeslníků, majitelů firem, kteří cítí potřebu své schopnosti a znalosti někomu předat. Takoví lidé mohou být skvělými učiteli na odborných učilištích nebo odborně zaměřených středních školách. Pedagogické fakulty proti tomu protestují, některé organizace říkají, že tím degradujeme vzdělání. To si vůbec nemyslím. Naopak odborníci jsou potřeba. Věřím, že ředitelé ve své škole zaměstnají jen toho, kdo žákům něco přinese. Skutečně navíc bude platit podmínka, že si budou muset odborníci doplnit vzdělání. V příštích sedmi letech dosáhne třetina učitelů důchodového věku, i kdyby do školství nastoupili všichni absolventi pedagogických fakult, nebude to stačit. Není tedy ani jiná cesta.

Což mě přivádí k otázce, co by se mělo změnit právě na pedagogických fakultách?
Když jsem říkal, že školství potřebuje evoluci, v případě pedagogických fakult by naopak mělo jít skutečně o revoluci. Ke změně by mělo dojít rychleji, protože pokud chci, aby noví učitelé učili jinak, tak i oni sami se musí učit jinak. Není možné, aby se na pedagogické fakultě učili takzvaně postaru a pak jsme po nich chtěli, ať si dodělají další kurzy a naučí se učit jinak. To je nesmysl. Změnu nastartoval už můj předchůdce a skutečně k ní dochází.

Už docela dlouho běží debata o tom, že by se na vysokých školách zrušily státní zkoušky, protože studenti své znalosti obhajují už spolu se závěrečnými pracemi. Jste pro?
Chystáme se i na změnu vysokoškolského zákona, která by měla proběhnout ve dvou etapách. První změna by měla být menší a řešit největší potíže. Například s nostrifikacemi, tedy s uznáváním platnosti diplomů v zahraničí. Do sněmovny by tato úprava měla přijít ještě letos. Ve druhé fázi chceme zahájit diskuzi o větší změně a debatovat budeme i o zrušení státních zkoušek. Chceme najít elementární shodu s vysokými školami, které mají v Česku jednu z největších autonomií, což je dáno i historicky. Studenti byli hybnou pákou, která způsobila sametovou revoluci. Ale samy vysoké školy volají po změně fungování, které není v dnešní době úplně pružné. U části asi narazíme.

Co je tedy v současnosti největší problém vysokých škol?
Důležité je soustředit se na kvalitu, hodně si slibuji od Národního akreditačního úřadu, kde bych rád učinil určité změny. Vysoké školy by měly být kupříkladu mnohem více motivovány a placeny podle toho, jak kvalitní vzdělávání poskytují. Velmi bych si přál, aby naše nejlepší univerzity výrazněji vystoupaly ve světovém žebříčku, což se příliš nedaří. Hned v první fázi se budeme také snažit o reformu doktorandského studia.

Jak?
Podmínky doktorandů u nás nejsou úplně důstojné, nedosahují mnohdy ani minimální mzdy, což znamená, že si pak ani nemohou vzít hypotéku, založit rodinu. Měli bychom jim výrazně zjednodušit život a pomoci jim, aby měli dostatek času a financí na své doktorandské studium.