Dominik Stroukal, asi nejviditelnější člen Národní ekonomické rady vlády, je populární vysokoškolský pedagog, který na Metropolitní univerzitě přednáší mimo jiné o digitální ekonomice. Milan Kratina je zakladatelem skupiny Accolade, která investuje do výstavby průmyslových hal, jež jsou plné automatizovaných skladů či robotické výroby. A tak se spolu rozhodli natočit podcast.

Je to vlastně věčné téma: „Hyzdí gigantické krabice podél dálnic krajinu?“ A přesně tuhle otázku si položil i Dominik Stroukal, když nedávno jel s rodinou po karlovarské rychlostní silnici D6 do Prahy. „Co kdyby tam byla třeba věžička?“ napadlo ho v nadsázce a zeptal se na to právě Milana Kratiny z Accolade.

Kratina, podle časopisu Forbes čtyřiadvacátý nejbohatších Čech, mu na to v jejich společném rozhovoru odpověděl tak, jak to rád říká: „Je to neofunkcionalismus. Navazujeme na prvorepublikovou architektonickou tradici.“ To je samozřejmě nadsázka, což následně vysvětlil i devětatřicetiletý byznysmen: „Naše haly musí být maximálně funkční.“

Jde o to, že krabice, což je označení, kterému se ani Kratina nebrání, jsou svým uspořádáním velmi univerzální, ať se je nájemce rozhodne využít jako sklad, nebo jako výrobní zázemí. A v tom je prý klíč: „Nechceme, aby tyhle stavby dopadly jako textilky v Podkrkonoší.“

Accolade funguje na trhu od roku 2011, investiční fond Accolade Industrial Fund vznikl o tři roky později. Aktuálně skupina působí v osmi evropských zemích, má ve svém portfoliu 3,4 milionu čtverečních metrů plochy v 62 lokalitách. Mimo jiné jí patří robotické distribuční centrum Amazonu u Kojetína nebo chystá automatizovaný sklad pro nadnárodní módní řetězec v Chebu.

A právě na fakt, že v jejích halách se odehrává faktická technologická revoluce, upozornil Kratina i při rozhovoru se Stroukalem: „To, co chystáme v Chebu, bude jedna z největších realizací automatizovaného provozu v Evropě. Délka drah pro automatické přepravníky tam bude 44 kilometrů.“

Jsou to sice fascinující technologické výdobytky, jenže veřejnost, která krabice míjí v autech, o tom většinou nemá tušení a představuje si, že uvnitř se neodehrává nic mimořádného ani sofistikovaného. „Měli byste pořádat exkurze,“ navrhl Dominik Stroukal a Milan Kratina mu přisvědčil: „Ano, budeme je muset dělat víc. Našemu oboru se totiž nedaří lidem vysvětlovat, co se za zdmi hal odehrává.“

Investiční svět, do nějž patří i skupina Accolade, se zároveň dostal v posledních dvou letech do velmi dynamické situace – předtím skoro celou dekádu byly základní úrokové sazby v Česku i v EU blízko nule, cena peněz byla nízká a příliv prostředků do nemovitostí či akcií byl enormní. Ve chvíli, kdy centrální banky začaly kvůli inflaci zvedat sazby, se ale atmosféra otočila a muselo dojít k přecenění řady aktiv včetně nemovitostí, u kterých se dřív v důsledku levných peněz valuace vymkly z kloubů.

„Jsem za to rád, protože jsem bytostný odpůrce toho, aby peníze byly zadarmo,“ upozornil Kratina. A Stroukal dodal: „Po zdánlivě mrtvé dekádě, kdy to vypadalo, že sazby nebudou nic dělat, se konečně začalo něco dít. To mě jako ekonoma zajímá.“

Accolade muselo hodnotu svého portfolia mírně upravit, ale nijak zásadně. Aktuálně je hodnota všech skupinových aktiv 75 miliard korun.

Mezi klienty, kteří si od Accolade nebo Accolade Industrial Fund pronajímají industriální budovy, je více než dvě stě převážně mezinárodních společností. Patří mezi ně kromě Amazonu či FedExu také třeba Ikea, Miele, Iveco, Tchibo nebo Viessmann.

Při srovnání s Polskem či Slovenskem je v Česku větší množství průmyslových nemovitostí, ale podle Kratiny to tak má být i nadále – pokud si země chce zachovat status průmyslového centra. Navíc jak spolumajitel Accolade rád připomíná, například ve srovnání s Nizozemím jsme pořád hodně pozadu.

A co dalšímu rozvoji brání? Stroukal s Kratinou se shodli, že především byrokracie, která český byznys trápí čím dál víc. „Fakt, že získat u nás stavební povolení může trvat déle než získat bankovní licenci, je neuvěřitelný,“ shodli se.