Místo horka je ve vzduchu cítit voda, která kdesi uvěznila sluneční paprsky. Okolo je jen nasáklá země, louže a bahno. Zaplať pánbůh za to, řekli by si mnozí. Jenže studentům architektury, kteří na konci července přijeli z celého světa sem do České Kamenice, způsobil déšť samé komplikace. Nakonec ale ani on nezabránil tomu, aby tu vyrostlo pět unikátních dřevěných staveb. Závdavek něčeho dobrého.

Nevelké město na severu Česka se rozhodlo, že se letos zapojí do mezinárodního festivalu a letní školy Cabin Fever. Založilo ji maďarské architektonické studio Hello Wood, které od dob svého vzniku v roce 2010 posbíralo spoustu cen. Ateliér hojně využívá dřevo, jak je patrné i z jeho názvu, zaměřuje se ale také na další udržitelné materiály. Pomocí nich staví malé chatky i velké stavby. Všechny spojuje důraz na komunitu a udržitelnost.

Kromě jiného ale v Hello Wood vymysleli školu, jejímž hlavní úkolem je propojení praktického vzdělávání se společensky odpovědnou architekturou. Začalo to v maďarském venkovském sídle Csóromfölde, téměř opuštěné budově, jež byla dřív součástí šlechtických statků. Druhá světová válka ji zanechala opuštěnou, moderní doba chátrající. Právě tady lidé z Hello Wood představili tříletý Project Village. Sjeli se sem studenti, profesoři a architekti z různých koutů světa a navrhli stavby, které měly za úkol oblast oživit.

„Cabin Fever funguje už patnáct let, vznikla přitom jako aktivita vysokoškolských studentů architektury, kteří chtěli dělat něco neotřelého a kreativního,“ říká pro CzechCrunch David Nagy z Hello Wood. Z Maďarska se akce přesunula do dalších zemí, například do Argentiny nebo San Franciska ve Spojených státech, až padla volba na bývalé Sudety. Pomohl tomu český architekt Jan Mach z architektonického studia Mjölk, který už pár let funguje také jako městský architekt obce. Festival znal, a tak jedno představil druhému.

Lépe se strefit nemohli. Česká Kamenice je malebná obec, která si rozhodně nemůže stěžovat na to, že by byla opuštěná. Město svírají de facto tři chráněné krajinné oblasti – Labské pískovce, Lužické hory a České středohoří –, které zajišťují, že o turisty tu není nouze. Jen na ně ale obec nesází. V ulicích najdete opravené fasády i rozestavěné novostavby. Starosta České Kamenice Jan Papajanovský se obec už sedm let snaží různými cestami zvelebit. A daří se to. Na některých místech je ale stále patrné, že tudy prošly dějiny.

Zcela jistě byly právě tady, v někdejší textilní továrně v Rabštejnském údolí, která se nachází jen kousek od města. Přítomnost textilek byla pro Kamenici historicky důležitá, průmysl znamenal rozvoj města, po němž tu dodnes zbyly honosné vily i školy. Změnila to válka. Na místě přádelny vybudované Franzem Preidlem vznikla zbrojní továrna, do které se v průběhu války přestěhovala společnost Weser Flugzeugbau GmbH, která měla licenci na letadla typu Junkers. Ta potřebovala svoje provozy kvůli náletům schovat a Rabštejn se pro to jevil jako ideální místo.

Nacisté tu později začali hloubit také podzemní prostory, na což nasadili vězně z koncentračního tábora Flossenbürg. Později tak vznikl rovnou tábor Rabštejn, jehož cílem bylo v podzemí vykutat novou výrobní plochu. Nakonec měla 82 tisíc metrů krychlových.

A právě nad nimi se to nyní hemží. Pobíhají tu studenti i dospělí, organizátoři. Je poslední den a na place před továrnou by už dávno mělo stát pět rozličných staveb. Jenže nestojí. Jsou tu rozestavěné budovy, o kterých laik pochybuje, že by na konci dne mohly být obyvatelné, a jedna budoucí socha. Za všechno přitom může právě déšť, který Česko letos v létě vrátil do časů, kdy sousloví globální změna klimatu rozhodně nepatřilo do běžných slovníků. Staví se tu v pláštěnkách. Zrovna včera přišel liják opravdu nevítán, odnesl totiž barvu právě natřené střechy, a tak se dnes narychlo musí barvit znovu.

Cílem staveb je přinést do tíživého prostředí změnu, onen závdavek něčeho lepšího. Cabin Fever to přitom dělá pomocí toho, co umí nejlépe, a to je skvělá a odpovědná architektura. A tak tu teď vznikají projekty, které budují sami studenti pod dohledem zkušených vedoucích. Dorazil francouzský architekt Arthur Mamou-Mani nebo britský kolega Geoffrey Eberle. Vedení oddílu si ale vzalo na starost také samotné studio Hello Wood a české Mjölk.

Tématem bylo Quality Time – Connection to Each Other. Studenti měli během jednoho týdne ukázat, jak může design posilovat vztahy mezi lidmi a místy, která obýváme. Celé to pak zastřešila společnost Velux, která vyrábí střešní okna a přináší tak dovnitř staveb světlo. Studenti nakonec své projekty skutečně v daný den dokončili.

Ubytovat se tu může každý

Patří mezi ně The Chicken neboli Kuře. Název nikoho nepřekvapí, protože stavba tak skutečně vypadá. Má tělo, hlavu, peří i kokrhel. Slouží ale jako přístřešek a pozorovatelna. Do krku opeřence je možné si lehnout, a kdo to udělá, může v zrcadle pozorovat koruny stromů a v nich hnízdící ptáky. Nepozorovaně. Porostlé je kuře mechem, povrch tak slouží jako živý biotop pro hmyz a ptactvo. Co víc může představovat spojení architektury a přírody?

Narazíte tu rovněž na The Splinter, tedy Odštěpek. Vypadá jako věž, stavba je štíhlá a táhne se do nebe. Zároveň vypadá jako kus dřeva odštěpený z lesa. Uvnitř se nachází prostor tvořený přírodními materiály s příjemnou atmosférou. Sloužit má ke sdílení příběhů a hlubšímu spojení nejen s přírodou, ale i mezi lidmi.

Třetí stavbou je Živa, která připomíná kopuli, její geometrie je ale o dost složitější. Modul se dá obývat, a když na to přijde, můžete tu uspořádat večírek nebo se tu prostě jen vyspat. Forma odkazuje na rovnováhu a harmonii ve volné přírodě a mechové okolí domečku zve k tichému rozjímání. Třeba s pohledem do stromů, které lze vidět přes střešní okno.

Loom, což se dá do češtiny přeložit jako Stav, vzdává hold tkalcovství a převádí ho do architektonické podoby. Stavbu tvoří vertikální dřevěné sloupy a horizontální trámy, které připomínají osnovu a útku tkaniny. Dá se tu odpočívat, a to díky napnuté textilii.

Posledním dílem je Eclosion neboli Zrození, které je místo obyvatelného přístřešku architektonickou sochou. „Spletité dějiny místa jsou, podobně jako osnova a nitky tkaniny, vpleteny do objektu, kde se lidé a prostory setkávají. Instalace čerpá inspiraci z mnohovrstevnaté historie místa, od tradice textilního řemesla a letecké výroby až po jemný kokon pavouka,“ popisují autoři.

Projekty se tedy dokončily, studenti dostali svoje vydřené diplomy a Česká Kamenice něco unikátního, co může nyní ukazovat lidem. Stavby se přesunou o kousek dál, kde zůstanou po dobu tří let a stanou se z nich ubytovací prostory pro glamping. Vyzkoušet si je tak může každý, kdo o to bude mít zájem. A co pak? Pak se Cabin Fever přesune zase někam, kde je potřeba, aby tam architektura dělala divy.