Stůl z masivu, který si během covidu vyrobil domů, přerostl v byznys. V Blansku zpracovává stovky tun dřeva

Dělal na dealingu v zahraniční bance, roky pořádal firemní akce i teambuildingy a mezitím provozoval také školu tandemového paraglidingu. Když však pandemie covidu zastavila eventy pro firmy, pronajal si Karel Vejchodský kus dílny u výrobců nábytku z lamina a začal, jak sám říká, „absolutně naivně“ vyrábět stoly z masivu. Dnes jeho rodinná firma Majstrštych z Blanska zaměstnává dvanáct lidí a loni utržila dvacet milionů korun s čistým ziskem přes čtyři miliony. „Řekl jsem si, že práce se dřevem je něco, co mě fakt baví, a konečně po všech těch letech, co jsem dělal jen služby, za sebou vidím konkrétní výrobky,“ vypráví pro CzechCrunch.

Dnes devětačtyřicetiletý podnikatel měl přitom k řemeslu jakožto vystudovaný ekonom daleko. Přičichl k němu až při stavbě vlastního domu, kde si vyzkoušel všechno od kamenictví po pokládku a mimo jiné si vyrobil stůl. „Bylo to hodně punkové. Řekl jsem švagrovi, aby mi vyrobil podnož, desku jsme slepili u kluků a pak už jsem si ji sám obrousil, okartáčoval a natřel. Nějak jsme to dali dohromady a byla to paráda,“ vzpomíná Vejchodský, který si domů později přidal i vlastní konferenční stolek.

V roce 2020 ale přišla pandemie a z outdoorových teambuildingů se staly online akce, což Vejchodského nebavilo. Jeho bývalý společník zároveň chtěl už firmu vést sám, tak mu svůj podíl prodal. „Takže jsem byl nucen, ale zároveň jsem měl motivaci začít něco nového,“ popisuje. A rozhodl se věnovat se víc právě zpracování dřevěného masivu. Pronajal si malý kout v místní dílně, kde měl štěstí na sousedy – vedle pracovali truhláři, kteří z masivu vyráběli schody. „Ti mě do řemesla opravdu ponořili. Naučili mě, jaké detaily, jaké nářadí a jaké stroje správně používat, aby to bylo vůbec schopné žít,“ říká.

Firmu oficiálně založil koncem roku 2020, na reálný rozjezd došlo v dalším roce. Vejchodského původní plán byl skromný, chtěl jen řemeslo, které uživí jeho samotného. „Měl jsem představu, že si to budu dělat víceméně sám. Už je mi ‚spoustu‘ let, barák mám, děcka odrostla, tak si budu dělat, co mě baví,“ přibližuje. Aby se odlišil od konkurence, do názvu firmy nechtěl dávat slovíčko wood a přednost dal zkomolenině německého výrazu pro mistrovské dílo, takže vznikl Majstrštych.

První vyrobené stoly koupili sousedé a známí, které Vejchodský „překecal“, že je musí mít doma. K tomu rozjel e-shop a rozběhl reklamy. „Zajímavé je, že první zákazník z e-shopu se jmenoval Šťastný. Říkal jsem si, že je to znamení, že by to mohlo fungovat,“ usmívá se. Pomohla mu i doba, kdy v rámci stolů frčela jednoduchá deska na kovové podnoži. „Dnes jsou zákazníci mnohem náročnější a vyžadují designové věci, které jsou zároveň řemeslně dobře zpracované. To už je vyšší dívčí v truhlařině,“ přibližuje.

První rok dělal Vejchodský všechno sám, pak se k němu přidal Miroslav Doležel, kterého vzal do firmy jako garanta řemesla a který se později stal i druhým jednatelem. V pronajaté dílně ve Křtinách pak přibyl ještě třetí truhlář. „Byl jsem s klukama furt na dílně a vyráběl s nimi. Po večerech jsem se věnoval e-mailům, e-shopu a tak dále. Bylo to hodně stresující,“ vzpomíná Vejchodský na první dva roky.

Další posun přinesla možnost přestěhovat výrobu do větších prostor v Blansku. Před Majstrštychem v nich sídlila firma, která vyráběla hranaté sudy na víno a zkrachovala. Zůstal po ní strojový park, který firma odkoupila, a také konstruktér Michal Stejskal. „Viděl jsem, že má ve svých možnostech obrovský potenciál. Toho jsme hned zlanařili k nám,“ říká Vejchodský.

S novými posilami v Majstrštychu v roce 2023 začali dělat 3D modely nábytku, které si zákazníci mohli na webu promítnout i v rozšířené realitě. „Tehdejší trh jsme tím strašně předběhli,“ tvrdí zakladatel. Se zvyšujícím se objemem zakázek nabrali další truhláře, k tomu otevřeli vlastní zámečnickou dílnu a v letech 2024 a 2025 dále firma rostla.

Celou dobu přitom v zákulisí stála Vejchodského manželka Petra. Je vystudovaná oděvní konstruktérka, která převáděla kresby designérů na střihy oděvů. „Z těch čar dokázala udělat konkrétní střihy, což je pro mě i pro spoustu lidí úplně nepochopitelné,“ říká. Doma mu kreslila, co vyrábět, a v roce 2025 nastoupila do firmy na plný úvazek, protože oděvnictví a nábytek už časově nešly skloubit. Dnes navrhuje celou produktovou řadu.

„Když přijde s něčím novým, my to většinou nějak zkritizujeme a pak za dva roky zjistíme, že měla pravdu a že jsme to už dávno měli vyrábět,“ usmívá se Vejchodský. Vedení firmy v páru podle něj vyžaduje toleranci a jasnou hranici. „Když odcházím z práce a ona tam ještě sedí, řeknu jí: ‚Čau zítra.‘ Ona se tomu směje, proč, když se uvidíme doma. Říkám: ‚Ne, teď se s tebou loučím pracovně a doma to vůbec nebudeme řešit, protože jinak bychom se z toho asi fakt zbláznili,‘“ popisuje.

V rodinné firmě se objevují i jejich děti. Sedmnáctiletá dcera, studentka ekonomie, tam letos byla na praxi, čtrnáctiletý syn zase na jaře oznámil, že chce motorku. „Řekl jsem mu, že si na ni musí vydělat.“ Syn pak celé prázdniny dělal od rána do večera s truhláři na dílně. Jestli děti jednou do firmy nastoupí, Vejchodský ale zatím neodhadne. „A nutit je neplánuju,“ doplňuje.

Loni Majstrštych podle svého zakladatele vyrostl skoro o sto procent na 20 milionů korun, čistý zisk přesáhl čtyři miliony. „Výroba je přece jen něco jiného než služby nebo IT, kde se dají dělat výrazně zajímavější čísla. Ale my jsme docela spokojeni,“ hodnotí Vejchodský. Celkem už firma zpracovala asi 600 tun dřeva, ročně vyřídí 700 až 800 objednávek, tedy 1 500 až 2 000 kusů nábytku od polic po třímetrové stoly – vše autorské kusy. Skladem nemá téměř nic, vyrábí až po objednávce, a zákazník proto čeká na dodání zhruba šest týdnů.

Typickými klienty jsou podle Vejchodského zástupci spíš střední třídy, kteří se stěhují do vlastního, kupovat si masivní nábytek do pronájmu nedává moc smysl už jen kvůli pozdějšímu stěhování. Překvapivě často ale nakupují i lidé mezi padesáti a pětašedesáti lety, kteří například rekonstruují své byty, domy a chalupy a chtějí si dopřát kvalitnější vybavení. Majstrštych přitom kromě svého showroomu v Blansku prodává i přes pražský Designeroom v Karlíně.

Lehká byznysová stagnace

Vejchodský ale přiznává, že se v tomto roce růst firmy zabrzdil. „Prozatím nám to letos vychází na nějakých 22 milionů, lehká stagnace. Uvidíme ještě, jak dopadnou Vánoce,“ říká s tím, že příčiny teprve analyzují. Nábytkářský trh v Evropě podle něj chladne, zákazníci chtějí široký výběr a nízké ceny, akceptují dovoz z Číny a roli hraje i drahé bydlení. „Je problém si koupit byt, a pokud do toho člověk jde, je natolik finančně vyčerpaný, že určité věci odkládá nebo zvolí rychlé levné řešení. Ikea je pro startovací rodiny úplně v pohodě,“ komentuje.

Do zahraničí zatím nemíří, ceny, za které by nábytek brali dovozci, firmě prý nedávaly smysl. Letos navíc z firmy odešel zmiňovaný jednatel Doležel, kterého musela vyplatit. A stejně jako jinde v oboru je i pro Majstrštych v Blansku problém sehnat lidi. „Většina truhlářů jsou kuchyňáři nebo jedou lamino, kdy jde spíš jen o skládání krabic. U nás se kluci potkají s opravdovým řemeslem a s opravdovým dřevem,“ láká Vejchodský.

Firma sází i na původ dřeva, které vozí maximálně z pár desítek kilometrů. „Když vozíme nábytek do Prahy, největší uhlíkovou stopu zanechá auto, které ho veze,“ říká Vejchodský. Piliny a prach z broušení lisují do briket, které prodávají na topení, odřezky z fošen si lidé kupují do krbu. „Jediný odpad, který od nás odchází, jsou plechovky od olejů, kterými natíráme. Za dva měsíce vygenerujeme dva pytle plechovek a to je všechno,“ dodává.

Navzdory letošní stagnaci ale firma investuje. Pořídila nové stroje, zároveň kupuje pětiosé CNC centrum, které má zefektivnit výrobu a zvládnout tvary, jež jsou na ruční obrábění dřeva zdlouhavé. Loni také koupila pozemek, na němž chce zhruba do dvou let postavit halu s dvojnásobnou kapacitou. Do současných prostor se vejde nanejvýš o jednoho až dva lidi víc.

Než se však do stavby pustí, chce Vejchodský na stávajícím místě s firmou dosáhnout na tržby v rozmezí 30 až 40 milionů. „Cash flow máme zdravé, všechno funguje, ale abychom byli schopni ufinancovat stavbu i provoz, potřebujeme se dostat spíš na tato čísla. V rámci nové výroby je pak střízlivý plán dostat se na 100 milionů,“ počítá.

Jaký výhled pak má on sám? „Příští rok mi bude padesát, takže člověk tak nějak uvažuje, co je ještě schopen stihnout. Ale teď mě to hodně baví, firma je v rozvoji a je inspirativní vidět, jak pokrok dokážu ovlivňovat. Rád bych to dělal ještě těch deset let. A třeba mě to v šedesáti bude bavit ještě víc, je to možné,“ uzavírá.