Není to ani měsíc, co v Egyptě skončila takzvaná COP 27 – konference o ochraně životního prostředí, na kterou se sjíždějí státy světa, aby debatovaly o tom, co je potřeba dělat s globální změnou klimatu. A ideálně se i shodly na společném postupu. V pondělí skončila druhá taková konference, o níž se až doposud příliš nemluvilo. I ona má zvláštní zkratku – COP 15. Jedná se na ní o ochraně biologické rozmanitosti a letošní rok byl zlomový. Má představovat to, co se na klimatické konferenci odehrálo v Paříži v roce 2015, kdy se státy zavázaly, že chtějí zabránit oteplení planety o víc než jeden a půl stupně ve srovnání s obdobím před průmyslovou érou.

Konference o biodiverzitě se odehrála v Montrealu a jejím výsledkem je několik cílevědomých závazků stanovených do roku 2030. Mluví se o zachování oblastí pro různé druhy rostlin i živočichů, o obnově poškozených ekosystémů i o poklesu využívání pesticidů. Podle poradce ministra životního prostředí a zmocněnce pro jednání na konferenci Ladislava Mika jsou témata biodiverzity a klimatické změny provázaná. „Změna klimatu výrazně přispívá k poškozování biodiverzity a na druhou stranu pestrá příroda a zdravé ekosystémy jsou předpokladem pro zvládnutí klimatické změny,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch. Závazky budou muset nyní státy začít převádět do praxe.

O letošním COP 15 se mluví jako o Paříži biodiverzity, což naráží právě na přelomové rozhodnutí na konferenci ve francouzské metropoli v oblasti klimatické změny. Jak moc převratné jsou ty současné závěry konference o biodiverzitě v Montrealu?
Zásadní je, že se podařilo prosadit to, co české předsednictví a celá Evropská unie prosazovaly. A to jsou měřitelné a závazné cíle. Těch je několik. Do roku 2030 má být obnoveno třicet procent poškozených ekosystémů, a to jak suchozemských, tak mořských. Do roku 2030 má být také třicet procent celosvětové souše, vodních toků, pobřežních i mořských oblastí ve správě ochrany přírody. Ke stejnému datu má na celém světě klesnout využívání rizikových pesticidů o polovinu. Významná je i dohoda na snížení nadměrných ztrát živin, které poškozují životní prostředí, a to rovněž o polovinu. Díky tomu nebudou do životního prostředí unikat látky, jako je fosfor nebo dusík, které způsobují v prostředí potíže. Cílem je i snížení šíření invazních druhů nejméně o padesát procent do roku 2030.

Foto: Depositphotos

Ve světě může zvýšená ochrana pomoci třeba korálům

Jaké jsou v současnosti hlavní problémy biodiverzity?
V zásadě jsou tři. Jednak je to zabírání území, druhá věc je znečištění. A pak je tu samozřejmě změna klimatu, která mění podmínky pro celou živou přírodu.

Z čeho tedy vychází cíl zajistit ochranu třiceti procent suchozemských a mořských oblastí?
Jde o chráněné oblasti, které jsou jako území klíčové. Mohou se v nich totiž nerušeně rozvíjet jednotlivé druhy rostlin i živočichů a jejich společenstva, aniž by se dostávaly pod tlak kvůli lidské činnosti. To samozřejmě vyžaduje dostatečně velkou plochu, kde například mořské druhy nebudou čelit nadměrnému rybolovu nebo kde bude třeba omezené využívaní pesticidů nebo monokultur a druhy budou mít šanci zde přežívat a případně se šířit dále. Třicet procent plochy světa je cíl, na kterém se shodují vědci jako na dostatečně velké rozloze ke splnění tohoto cíle. Stejně tak je ale důležité vytvářet prostor i v běžné krajině, včetně měst, kam se budou moci vracet nejrůznější druhy, které byly dřív běžné, a úspěšně tam přežívat.

O které oblasti by ale mělo jít?
Hlavní problém poklesu biodiverzity představuje lidská činnost, zejména tedy nadměrná exploatace, zabírání a změny využití území, znečištění, likvidace biotopů, vysoká intenzifikace zemědělství i lesnictví a dopady šíření nepůvodních druhů. Proto je tak zásadní prostor pro organismy ochránit nebo obnovit a umožnit jim tak, aby se mohly nejen nerušeně rozvíjet, ale i vracet do volné krajiny, kde dřív běžně přežívaly. Do nějaké míry jsou dotčeny nebo poškozeny téměř všechny oblasti světa.

Ze závěrů vychází, že by se také měly obnovovat některé ekosystémy, které nejsou dnes funkční. O jaké jde v našem případě a o jaké celosvětově?
Dohoda uzavřená v Montrealu by měla pomoci zlepšení stavu většiny ekosystémů. V Česku například čelíme problémům spojeným s průmyslovým zemědělstvím, kvůli kterému mizí z volné krajiny řada druhů, typicky dříve zcela běžných polních ptáků, ale také opylovačů. Právě kombinace opatření, jako je ponechání volných ploch pro rozvoj, snížení znečištění a omezení využívání pesticidů, může návratu pomoci. Ve světě může jít typicky například o mořské korálové ostrovy, v jejichž případě je potřeba nezapomínat na zmíněnou změnu klimatu. Ta často ekosystémy ovlivňuje sama o sobě.

Jedním z výsledků je také to, že se má snížit používání pesticidů a dalších látek. Začne v tomto ohledu Česko připravovat novou legislativu?
To bude primárně v gesci ministerstva zemědělství, nějaké takové opatření se ale dá očekávat i v souvislosti s přípravou evropské legislativy k obnově přírody.

Co toto rozhodnutí znamená v důsledku pro státy? Co musejí udělat, aby byl cíl naplněn?
Jednotlivé státy světa, které jsou součástí Úmluvy o biologické rozmanitosti, musejí připravit své vlastní závazky, jak budou zavádět přijaté povinnosti do praxe. Je to vlastně obdoba národních závazků, jak je známe z Pařížské dohody.

Země, které se přidaly, což jsou necelé dvě stovky, se zavázaly, že budou dávat na ochranu biodiverzity víc peněz. O kolik by se tato podpora měla navýšit například v Česku?
Globální rámec pro biologickou rozmanitost vytváří systém, který má na ochranu biodiverzity po celém světě přinést rekordní sumu. Z dnešních zhruba sto miliard dolarů se má částka zvýšit na dvojnásobek, tedy na dvě stě miliard dolarů ročně do roku 2030. To znamená i dvojnásobné navýšení prostředků od rozvinutých zemí po ty rozvojové. Do roku 2025 by mělo být k dispozici nejméně dvacet miliard dolarů a o dalších pět let později třicet miliard dolarů. V rámci Globálního fondu životního prostředí pak vznikne nový, samostatný a flexibilní globální fond pro biodiverzitu, který umožní rychlejší mobilizaci finančních prostředků. Evropská unie vystupuje v tomto směru jako celek a již dnes oznámila, že bude přispívat na ochranu biodiverzity nejméně sedmi miliardami dolarů ročně.

Některé státy, jako třeba Kongo, s cíli nesouhlasily. Jednání se také často odkládala. I přesto se podařilo vyjednat dobrou strategii. Je k tomu větší vůle než ke klimatickým závazkům?
Na to nelze odpovědět. Obě témata jsou významně propojená. Změna klimatu výrazně přispívá k poškozování biodiverzity a na druhou stranu pestrá příroda a zdravé ekosystémy jsou předpokladem pro zvládnutí klimatické změny.