Na valné hromadě akcionářů kavárenského kolosu Starbucks před pěti lety předal legendární šéf firmy Howard Schultz svému nástupci Kevinu Johnsonovi klíčky od první restaurace značky ze seattleské tržnice Pike Place Market. „Měl jsem je u sebe 35 let,“ prohlásil muž, který měl hlavní podíl na globální expanzi značky. Bylo mu třiašedesát a chystal se na důchod. Teď ho musí přerušit a vrátit se. Už potřetí.

Když Starbucks v týdnu oznámil, že do jeho čela se znovu postaví Howard Schultz, akcie zareagovaly silným růstem. Žádný div, s trochou nadsázky se dá říct, že stejně jako Apple měl Steva Jobse, Starbucks má Schultze – ten firmu sice nezaložil, ale nebýt jeho, už asi neexistuje a určitě by z ní nebyl největší a nejslavnější restaurační řetězec světa.

„Ačkoli jsem neplánoval se do Starbucks vrátit, je mi jasné, že firma se musí transformovat, aby byla opět schopna obstát v nové a vzrušující době,“ prohlásil Schultz. Předsedkyně představenstva společnosti Mellody Hobson dodala, že byznysový veterán přichází jako dočasný CEO a že má pomoci najít plnohodnotného šéfa. Johnson, který ho před pěti lety nahradil, se přesune na post konzultanta – o tom, že na nejvyšším postu chce skončit, už prý hovořil před rokem.

Zajímavé osmdesátky

Howard Schultz do Starbucks přišel poprvé v roce 1981, když tehdy desetiletá společnost měla jen pár podniků v Seattlu. Nastoupil jako marketingový šéf. V roce 1987 nakonec kavárny Starbucks od jejich původních majitelů odkoupil a spojil je s vlastní restaurační sítí Il Giornale, kterou budoval souběžně s prací pro Starbucks. Jeho idea byla, aby se z kaváren staly jakési huby, kde se pojí zábava s prací, kde panuje uvolněná atmosféra. A to se mu podařilo.

V roce 1992 podnik uvedl na newyorskou burzu Nasdaq. Když byla firma na burze, naordinoval jí Schultz pořádnou mezinárodní expanzi – zatímco do té doby se soustředil hlavně na rozmach na domácím trhu v USA, v devadesátých letech se Starbucks rozšířil i do Asie a Evropy. V roce 2000 poprvé odstoupil z pozice výkonného ředitele a stáhl se do pozadí, odkud se více věnoval globální expanzi firmy. Souběžně s tím se stal i spolumajitelem basketbalového klubu Seattle Supersonics.

Foto: Starbucks

Ikonický kelímek

Když udeřila v roce 2008 finanční krize, na Starbucks to tvrdě dolehlo, a tak představenstvo opět povolalo Schultze. Ten se podnik s desítkami tisíc zaměstnanců po světě jal radikálně zeštíhlovat, propustil tisíce lidí včetně řady manažerů. Pověstným se stalo, že dokonce nechal na několik dní zavřít všechny kavárny značky, aby se jejich personál lépe naučil připravovat kafe a obsluhovat zákazníky. Zavelel také směrem k větší udržitelnosti a sociální odpovědnosti.

Hodnota akcií se značkou SBUX mezi roky 2008 a 2017, kdy trvalo Schultzovo druhé ředitelské období, posílila o 500 procent. Do Česka společnost vstoupila v roce 2008, kdy otevřela svou pobočku na Malostranském náměstí v Praze. Jenže na rozdíl od USA, kde si Starbucks provozuje své kavárny, v Česku značku provozuje polská skupina Amrest. Souběžně s tím, jak narůstalo kavárenské impérium ve světě, rostlo i byznysmenovo jmění, které nyní magazín Forbes uvádí ve výši 4,2 miliardy dolarů.

Když Schultz odcházel v roce 2018, měl to být definitivní konec. Ale nebyl, což bylo zřejmé například loni, kdy pomáhal firemnímu vedení lobbovat, aby si američtí zaměstnanci nezakládali odbory. Přesah do veřejného života mu je ostatně vlastní, financuje charitativní organizaci podporující vojenské veterány a opakovaně zvažoval svou kandidaturu na amerického prezidenta.

Nikdy se k tomu ale nakonec neodhodlal, i proto, že jako nezávislý kandidát by měl menší šance než straničtí nominanti. Etabloval se i jako úspěšný autor motivačních byznysových knih, ta první mu vyšla v roce 1997, ta zatím poslední v roce 2019.

Nyní se tedy do čela Starbucks vrací potřetí. Je mu 68 let, takže to už bude asi i naposledy. V byznysových učebnicích už coby muž, který změnil pohled na kávu, dávno je. Teď se jeho heslo ještě o něco rozšíří. Jak řekl pro americký Forbes Charles Elson, který se na univerzitě v Delaware věnuje firemnímu vedení: „Že se někdo vrátí dvakrát, je unikátní. Natož třikrát. Kočky mají devět životů, šéfové ne.“