Když Donald Trump před rokem podruhé nastupoval do úřadu amerického prezidenta, složení hostů na inauguraci potvrdilo střídání stráží. Tradiční průmyslníky nahradili vládci digitálního světa, tedy lidé ovládající sociální sítě, datová centra či umělou inteligenci. Nezůstalo však jen u symboliky. Uplynulých dvanáct měsíců ukázalo, že pro úzkou špičku amerických miliardářů šlo o začátek spojenectví, které se stalo motorem rekordního roku. Podle webu Bloomberg si pětistovka nejbohatších lidí světa v roce 2025 připsala rekordních 2,2 bilionu dolarů bohatství – a byla to právě skupina kolem Bílého domu, která ovládla podstatnou část těchto zisků.

Podle Financial Times totiž technologičtí lídři zůstali s administrativou v neobvykle těsném kontaktu. Časté pracovní návštěvy Washingtonu, účast na společných galavečerech a štědré příspěvky do vládních fondů vytvořily prostor pro velmi přímočarou spolupráci. Dnes se ani jedna strana už nesnaží zakrývat pragmatickou podstatu vzájemného vztahu: stát firmám vytváří předvídatelné a příznivé podmínky, zatímco ty na oplátku garantují masivní investice a technologickou loajalitu.

Nejvýraznějším příkladem je Elon Musk, u kterého se propojení byznysu a politiky odehrálo v přímém přenosu, vidět byl totiž během amerických voleb i po nich všude. Do druhého Trumpova období vstupoval jako jeden z nejvlivnějších spojenců a do prezidentova návratu investoval stovky milionů dolarů. Jeho pozice ale zároveň ukázala, jak moc je takové spojenectví riskantní. Když se Musk dostal s Trumpem do sporu a jeho role ve státní správě narazila na odpor, okamžitě na to zareagovaly trhy. Hodnota Muskovy Tesly se tehdy propadla o miliardy dolarů, přestože se ve výrobě nebo technologiích firmy nic nezměnilo, byla to čistá reakce na politickou náladu.

Stejně rychle se ale ukázalo, jak efektivně lze takový vztah zase opravit. Musk se brzy vrátil do prezidentova nejbližšího okruhu, pokračoval v politických darech a jeho firmy začaly znovu získávat strategické výhody. Muskův vesmírný projekt SpaceX upevnil vazby na NASA a administrativa například připravila regulační rámec, který může Tesle zásadně pomoci v oblasti autonomního řízení. Výsledek je z pohledu čísel jednoznačný: Musk si během prvního roku Trumpova druhého mandátu polepšil přibližně o 234 miliard dolarů.

Zcela jiný přístup zvolil Jeff Bezos, zakladatel Amazonu, který si z prvního Trumpova mandátu odnesl poučení, že otevřený konflikt se nevyplácí. Místo viditelného politického angažmá vsadil na strategii minimalizace rizika. Amazon se vyhnul žalobám proti novým clům, zdůrazňoval masivní investice do americké infrastruktury a Bezosova mediální aktiva výrazně ztlumila politický tón. Jinými slovy, došlo ke snižování třecích ploch.

Když se přesto objevil spor kolem informací, že Amazon interně zvažoval zobrazování dopadu cel na konečné ceny zboží, situace se rychle dostala až do Bílého domu. Donald Trump následně s Jeffem Bezosem telefonoval a Amazon krátce poté veřejně uvedl, že žádné takové opatření zavádět nebude. Spor tak skončil bez dalších zásahů ze strany administrativy, Amazon se vyhnul otevřenému konfliktu s prezidentem a Bezos si za rok polepšil o 15 miliard dolarů.

Ještě výraznější proměnou prošel Mark Zuckerberg, šéf Mety, i když si dle Bloombergu připsal 1,9 miliard dolarů. Z člověka, kterému Trump dříve vyhrožoval vězením, se stal partner, jehož investiční plány prezident veřejně vyzdvihuje. Meta slíbila investovat stovky miliard dolarů do rozvoje umělé inteligence v USA a administrativa jí na oplátku pomohla urychlit povolování energeticky náročných datových center. Bílý dům se navíc postavil proti evropské regulaci, kterou Meta dlouhodobě kritizuje. Tento posun je důležitý i proto, že Meta stále čelí kritice kvůli dopadu svých služeb na mladé lidi. Firma se přesto dokázala dostat do pozice, kde politická podpora převažuje nad regulatorní nejistotou.

U Applu a Tima Cooka se celý vztah odehrává v ještě praktičtější rovině. Trumpova cla na Čínu sice zpočátku srazila akcie firmy, ale Cook místo veřejného sporu vsadil na přímé vyjednávání v Oválné pracovně. Kombinace investičních příslibů a symbolických gest vedla k výjimkám z nových tarifů, které nakonec Apple stály jen zlomek jeho ročních příjmů. Politický tlak, který mohl zásadně změnit ceny produktů, se tak změnil v pouhý zvládnutelný náklad. V případě Applu nejde ani tak o skokový růst osobního jmění Cooka, ale o výkon samotné firmy. Akcie Applu od Trumpovy inaugurace vzrostly zhruba o 15 procent.

Sam Altman z OpenAI pak představuje nastupující generaci vztahů mezi státem a byznysem. Jde totiž o strategickou infrastrukturu pro umělou inteligenci. Altman, dříve ostrý kritik Trumpa, se stal klíčovým partnerem při budování domácích AI kapacit. Společné oznámení obřích investic potvrzuje, že vláda vnímá umělou inteligenci jako oblast, kde chce mít nad technologiemi přímou kontrolu. I proto, že jde o souboj s Čínou, kterou Trump a spol. vnímají jako největšího rivala.

U Altmana je situace odlišná. OpenAI je soukromá společnost a osobní majetek jejího šéfa nelze přesně vyčíslit. Co je ale měřitelné, je hodnota firmy: podle Financial Times vzrostla valuace OpenAI během roku z přibližně 157 miliard dolarů na zhruba 500 miliard dolarů, tedy více než trojnásobně.

Když se na tyto příběhy podíváme jako na celek, vychází z nich jasný závěr. Trumpovo druhé období ukázalo, že v prostředí, kde je politika otevřeně transakční, mají největší hráči obrovskou výhodu. Dokážou slíbit investice, upravit tón a vyjednat si přístup tam, kam se běžný byznys nedostane. Zatímco pro velkou část společnosti znamenal uplynulý rok nejistotu a rostoucí životní náklady, pro technologické miliardáře se stal obdobím rekordního růstu majetku.