Jsou dvě, mají dvě firmy a každá má dvě děti. Dáša a Eliška Mertovy jsou parťačky na život. Sestry z pražské Letné oblékají městské cyklisty a mámy do funkčních designových kousků, které samy navrhují již čtrnáctým rokem. Prostříhávají se skrze nové materiály a používají recyklované duše i materiál vyvinutý pro NASA. Letos navíc přišly s vlastní nepromokavou riflovinou.

Značku SegraSegra vymyslely Mertovy již při studiu na vysoké škole v Ústí nad Labem. Sourozenecká rivalita mezi nimi prý nebyla. Mladší Eliška studovala oděvní návrhářství, zatímco Dáša se věnovala grafice. A tak to mají rozdělené dodnes. Byť designy řeší spolu, prototypy šije Eliška, zatímco Dáša má na starosti web a celkovou identitu značky.

„Řeším také strategii firmy, kam se posouvat. Už přemýšlíme jinak, než jen co a jak ušijeme,“ objasňuje čtyřicetiletá Dáša. Právě ona přišla s nápadem na druhou značku Mama by Segra. Stejně jako SegraSegra vzniklo i oblečení pro mámy z vlastní potřeby. Mertovy se o módu zajímaly odjakživa, jenže oblečení, které by bylo funkční a stylové zároveň, jim na trhu prostě chybělo.

Funkční móda s městským designem

Protože o tři roky mladší Eliška ráda jezdí na kole, začala šít oblečení právě pro městské cyklisty. Třeba nepromokavou bundu v městském stylu, která se stala nepostradatelnou součástí i Dášina šatníku. Když se jí pak narodil první potomek, Eliška bundu upravila tak, aby se pod ni pohodlně vešlo i dítě v nosítku. „S dítětem řešíte stejný problém jako na kole. Nemůžete zmoknout a prochladnout,“ vysvětluje Dáša.

Kamkoliv Dáša přišla, tam bunda sklidila úspěch. Ušily tedy pár dalších kusů. Původně bundy pro mámy vnímaly sestry jako limitovanou edici. Zájem však přetrvával, a tak sortiment naopak rozšířily. Dnes nabízí bundy a kabáty s možností dítě nosit jak vepředu, tak vzadu, a také těhotenské legíny, trika, mikiny či šaty se skrytými zipy pro diskrétní kojení.

„Nejdřív to vypadalo zvláštně mít značku SegraSegra na kolo a Mama by Segra pro mámy s dětmi,“ přiznává Dáša. Nakonec se však podařilo obě firmy propojit pod jedním webem. Do redesignu e-shopu firma hodně investovala, což se okamžitě projevilo v obratu, který loni stoupl o více než 100 procent.

K obratu okolo pěti milionů korun přispělo i přestěhování obchodu z Karlína na Letnou. Většina objednávek však přichází z e-shopu. Hlavní prodejní sezóna Mertovým právě začala a ony věří, že obrat z loňského roku by mohl vyrůst o dalších dvacet až třicet procent.

Byť konkurence v oděvu je podle Mertových obrovská, vždy se najde něco, co jim na trhu chybí. „Nejsme další sportovní značka. Pohyb je nám blízký, ale žijeme ve městě,“ vysvětluje Eliška. Podněty přichází i od zákazníků, kteří si od sester nechávají často šít věci na zakázku. Spolupracují také s pražskými Braasi, pro které šijí trička a společně uvedli na trh batoh z recyklovaných duší.

„Náš vývoj dost ovlivňují i materiály. Stále hledáme nové a lepší látky,“ poznamenává Eliška. A právě díky touze sester přicházet stále s funkčnějšími kusy oblečení (a na základě poptávky) vznikla nepromokavá riflovina ze tří vrstev, kterou si Mertovy nechaly vyvinout na zakázku.

Nepromokavou riflovinu nejprve sestry odebíraly ze Švýcarska, dodavatel ji však přestal vyrábět. Několik let marně hledaly alternativu, až je nakonec napadlo spojit japonský denim a nanomembránu od české firmy Nanomembrane, o níž výrobce tvrdí, že má nejlepší paropropustnost na světě.

Membrána je prodyšná, nepromokavá a umožňuje povrchovou úpravu. Kromě oblečení ji pražské designérky použily také pro výrobu roušek, kterých za dobu pandemie prodaly dva a půl tisíce kusů. Největší tržby oběma značkám však přináší prodej bund.

Ročně jich prodají na 250 kusů v cenovém rozpětí od šesti do jedenácti tisíc korun. Letos plánují Mertovy představit i novou bundu s podšívkou z husího peří z ekologických chovů. Bude lehká, teplá, vzhledově však péřovku s klasickými bochánky nečekejte.

Novinka bude z celistvého kusu látky, neboť peří drží pohromadě díky speciální technologii, která pro svůj účel využívá vlákna z recyklovaného polyesteru. „Ještě je tam vlákno sorona z kukuřice. Materiál je vyrobený v Itálii a je to kombinace různých ekologických technologií,“ přibližuje Eliška nový produkt, který budou sestry kvůli vyšší ceně vyrábět na zakázku.

Dalším esem v rukávu sester je materiál Outlast vyvinutý původně pro vesmírnou misi NASA. V materiálu jsou vetkaná vlákna s mikrokapslemi, které mají termoregulační vlastnosti. Na první pohled vypadá jako tenká bavlna s elastanem, kapsle však reagují s mikroklimatem těla. Když je horko, roztaví se, absorbují teplo do sebe a triko chladí. Když je zima, kapsle začnou hřát.

Městská cyklistika v rozkvětu

Trh s materiály stále roste a dnešní možnosti se se začátky podnikání sester nedají srovnat. Zdaleka ne na vše však Mertovy dosáhnou, ať už kvůli množstevnímu odběru či certifikátu. „V materiálech se pořád učíme, je to samostatný obor v Liberci, ten my jsme nestudovaly,“ poznamenává Eliška. A tak jim nezbývá než studovat dostupné informace, pochopit vše do puntíku a testovat.

V praxi to vypadá třeba tak, že jim v dílně stojí látka, na kterou ráno nalijí vodu a v průběhu dne sledují, zda proteče. V tom lepším případě pak ušijí prototypy, které dál testují. Podle slov designérek se však stává, že se materiály tváří jako perfektní, ale realita je jiná. „Nedávno jsem střihla do inovativní látky a ta se ihned stočila do mikrokuličky,“ vzpomíná Eliška. Pak přijdou i celé role vniveč.

V materiálu a vývoji je přitom spousta peněz. O cash flow při výrobě se však Mertovy také na škole nedozvěděly prakticky nic. Než látky otestují, přetaví v prodejní kousky a následně zpeněží, uteče třeba i celá sezona. Každý rok si proto sestry berou menší půjčky. „Má to své výhody, že jsme ségry. Když se něco nepodaří, mám jistotu, že to ta druhá nezabalí,“ poznamenává Dáša.

Látky odebírají sestry spíš v menších objemech. Tisíce metrů si podle vlastních slov nemohou dovolit. „Vývoj se někdy natáhne a spolyká tolik peněz a energie, že nakonec dojdou i síly a musíme jít dál,“ říká Eliška. I proto možnost vstupu investora pořád nechávají otevřenou.

Pokud už však materiál objednávají z daleka, snaží se ho vzít naráz co nejvíce. Záleží jim i na tom, aby byla jeho výroba ekologická. Svrchní vrstva nové rifloviny tak sice putuje přes celý svět, je však vyrobená z lyocellových vláken, při jejichž výrobě se použitá voda čistí a vrací zpět do oběhu. Riflovina je také barvena přírodním pigmentem Indigo.

„Od módy se nedá očekávat maximum, ale dá se to nosit roky. Záleží, jak se k tomu chováte. Udržitelné věci se musí v první řadě udržovat. Není to kus hadru, který přiletěl přes půl světa, ale je to český výrobek, šily jsme to my. Není těžké o to pečovat, koupit sportovní prášek, nedávat to do pračky s plným bubnem, neždímat a nechat doschnout na ramínku,“ popisuje Dáša a doplňuje, že s praním v pračce by se to především nemělo přehánět.

Ideou sester je uvádět na trh odolné materiály, které zákazníci budou nosit mnoho let. Na produkty proto nabízí doživotní servis, neboť používají speciální nepromokavé prvky, které běžné švadleny nemají. „Zákazníci si jdou třeba po dvanácti letech vyměnit zip a bunda jim dál slouží,“ uvádí Eliška a podotýká, že jejich oblečení není spotřební zboží.

Od začátku sestry věděly, že nepůjdou cestou oděvních značek s novými kolekcemi co půl roku. „Už tehdy nám to přišlo neekologické a finančně nevýhodné. Vize je oblékat se celoročně do kvalitního oblečení a nemít ho haldy,“ zmiňuje Dáša.

V Česku šité oblečení Mertových si zákazníky našlo i v zahraničí. Aktuálně lze některé kusy koupit v obchodech v Německu a ve Švýcarsku. Jde však spíš o okrajovou záležitost. Do ciziny často chtějí prodejci oblečení předně do komise, nejsou vždy nakloněni pro odkup.

U oblečení je vždy potřeba mít na skladě několik kusů od každé velikosti, což je pro podnikatelky z Letné dost nákladné. Občas se navíc vrátí zboží poničené, nebo se nevrátí vůbec. Spíš než skrze další obchody tak plánují uspokojovat zahraniční poptávku přes vlastní e-shop, jehož anglickou verzi aktuálně redesignují.

Dřív jezdily Mertovy často na veletrhy, což s mateřstvím a pandemií na čas ustálo. „Dáváme tomu chvilku a zase vyjedeme. Mezinárodní trhy nám dost pomohly,“ přemítá Eliška. Zejména německý trh jim pomohl vybudovat kontakty mimo jiné se Skandinávií, kde je městská cyklistika na úplně jiné úrovni než u nás.

Pandemie však podle Elišky nakopla cyklistiku i v Praze. „Mnoho lidí jezdí celoročně. Pochopili že je to příjemnější, rychlejší, efektivnější, zdravější a ještě si pročistí hlavu,“ poznamenává. Budoucnost tak vidí sestry slibně. Móda podle nich směřuje právě tam, kam jejich značky zamířily už dávno. „Jsme národ horalů ve městě, je to však celosvětový trend. Sportovní oblečení s městským vzhledem mají prostě lidé rádi,“ uzavírají svorně jednatelky.