Učíme zakladatele přemýšlet nad byznysem, když jim firma vyroste, říká Jiří Jemelka z JPF

V JPF pomáhají se záchranou firem v problémech nebo s jejich nakopnutím, když stagnují. Vše může ovlivnit třeba i změna myšlení majitele.

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

Zakladatelé a majitelé firem patří k těm nejdůležitějším v celém byznysu, ale neznamená to, že ho musí vždy řídit. V začátcích je logické, že je zakladatel zapojen de facto do všech procesů, ale jak se firma rozvíjí a roste, jeho role by se měla postupně proměňovat. Přesvědčen je o tom Jiří Jemelka, zakladatel a majitel společnosti JPF, která ve firmách řeší trable a výzvy nasazením takzvaného interim managementu. „Majitele učíme, jak mají nad byznysem přemýšlet, protože když založíte truhlárnu, která vám vyroste na sto lidí, tak při takové velikosti už nemůžete pořád uvažovat jako řemeslník. Lidé od vás čekají něco jiného,“ vysvětluje Jiří Jemelka v novém díle podcastu BrandStories.

V JPF se specializují na řízení firem, jejich záchranu či restrukturalizaci. Řeší takzvaný interim, tedy dočasný management, se kterým pomáhají nastavovat novou strategii, a tím firmám asistovat s jejich záchranou, pokud jsou v problémech, nebo třeba nakopnutím, když stagnují. V posledních letech přitom rostlo i samotné JPF. „V roce 2018 jsme měli obrat kolem jedenácti milionů, loni už to bude zhruba sto milionů. Zatímco před lety jsme řídili ročně deset až patnáct firem, loni jich bylo kolem stovky. V součtu to dělá v obratu 21 miliard korun a téměř pět tisíc lidí. V týmu tak už máme přes sto lidí,“ popisuje Jemelka.

Kdysi v JPF začínali s manažerským poradenstvím, teď se věnují výhradně executive interim managementu. To znamená, že dosazují manažery do vrcholových pozic, zpravidla jako výkonné či provozní ředitele, aby mohli mít na směřování firmy a úpravu strategie klíčový vliv. Jemelka a spol. se přitom snaží prosazovat myšlenku, že majitel nemusí být na vše sám. Zní to logicky, ale v mnoha případech, které řeší, lidé z JPF vidí, že zakladatelé firem své podniky zároveň řídí jako ředitelé – a to v některých fázích firmy nemusí být to nejlepší řešení.

Brandstories JPF

Přečtěte si takéMajitel firmy v problémech si musí připustit, že na to sám nestačíKdyž má firma problémy, musí si majitel občas připustit, že na to už sám nestačí, říkají šéfové JPF

Špičkový majitel totiž nemusí být i špičkový ředitel, obě role mají svá specifika. „V určitý moment rozvoje a cyklu firmy není nic blahodárnějšího, než když si majitel k sobě najde parťáka. Nutně to neznamená, že přestane pracovat a dá si nohy nahoru, ale uvolní se mu prostor třeba na strategické přemýšlení a rozhodování,“ říká Jiří Jemelka v podcastu BrandStories, ve kterém nahlížíme do zákulisí českých firem. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify, Apple Podcastech nebo v přehrávači výše.

Historicky v JPF vyrostli na výrobních či strojírenských firmách. Dnes už jsou se svým interim managementem do značné míry univerzální. Díky specializaci svých kolegů dokážou pomoct v e-commerce či zahraničním obchodu, poradí si jak s B2B byznysem, tak s přímým prodejem zákazníkovi. Jejich klienty jsou menší a střední podniky, kde často bývají majitelé na řadu věcí sami a hledají, jak dál.

Může jít o případy, kdy růst a stav firmy přerostl jejich schopnosti a zkušenosti. Nebo třeba tak dlouho odkládali najmutí dalších manažerů, aby si uvolnili část své agendy, že už jim na to zásadní nezbyl čas. Ostatně to mohou být a často jsou propojené nádoby.

V určitý moment rozvoje a cyklu firmy není nic blahodárnějšího, než když si majitel k sobě najde parťáka.

Proto Jiří Jemelka hovoří o tom, že majitele v rámci svých aktivit mimo jiné učí, jak mají nad svým byznysem vůbec přemýšlet. „Pokud jste jako truhlář založil truhlárnu, která vám vyrostla na sto lidí, a vy pořád máte mindset truhláře, tak to není principiálně nic špatného. Jenže při takové velikosti a objemu už to začíná haprovat v provozu. Lidé od vás očekávají něco jiného, než že jim ukážete, jak umíte nejlépe opracovat dřevo. Chtějí mít od vás nastavené pevné body, aby věděli, co mají dělat a za co jsou odměňováni. S růstem firmy se mění nároky na majitele a mnoho lidí si to stále neuvědomuje. Tam vidím kromě exekutivní role těžiště naší spolupráce. Mnoha majitelům pomůžeme změnit nejen fungování jejich firmy, ale také přemýšlení jich samotných,“ doplňuje Jemelka.

CC Native

Partnerem článku je JPF

Sekáčová revoluce. Majitelé obchodu 1981 mění vnímání módy z druhé ruky, brzy nabídnou i festivalový merch

Barbora Vilišová a David Homola byli v Česku mezi prvními, kdo pojali „sekáč“ jinak. Nyní se začínají dívat i za hranice a plánují další obchod.

dh-a-bv

Foto: 1981

Zakladatelé second handu 1981 David Homola a Barbora Vilišová

0Zobrazit komentáře

Když se řekne second hand, mnozí si vybaví obří ošumělý prostor plný stojanů na oblečení a stolů prohýbajících se pod množstvím zmačkaných košil, kalhot, bund a triček. Před šesti lety se ale Barbora Vilišová a David Homola, kteří měli zkušenosti z módního světa a marketingu, rozhodli, že začnou v Česku měnit vnímání oblečení z druhé ruky. Jejich second hand 1981 má zázemí v prostorách v pražském Karlíně na 500 metrech čtverečních, vytvářejí vlastní kolekce s hudebníky či umělci a mají v plánu svůj přístup k udržitelné módě začít šířit také na festivalech a za hranicemi. V loňském roce se přiblížili k obratu 20 milionů.

Když se v roce 2017 Barbora Vilišová a David Homola rozhodli, že začnou provozovat tak trochu jiný second hand, byli v českém kontextu průkopníci. Zaměřili se na kvalitnější módní kousky, které předtím, než je dostali k zákaznicím a zákazníkům, vyprali a vyžehlili. Až poté je nafotili na e-shop a vystavili v kamenné prodejně v pražských Nuslích. A i když to možná nezní jako raketové inženýrství, v českém secondhandovém odvětví šlo tehdy o nový přístup.

„I díky tomu jsme se rychle dostali do povědomí zákazníků. Byli jsme jedni z prvních, kdo to začali dělat ve velkém. Pořádali jsme prodejní pop-upy, ze kterých jsme ale udělali akci, kde si lidé mohli dát také něco dobrého k jídlu a pití. Získali jsme tak hodně stálých zákazníků a to je velká výhoda, kterou máme oproti konkurenci. Té je strašně moc a pořád přibývá, takže kdybychom začali dnes, už by to možná tak dobře nešlo,“ říká Barbora Vilišová.

1981-1

Foto: 1981

Loni se zázemí 1981 přesunulo do Karlína

Základna second handu 1981 byla dlouho v Nuslích, kde probíhalo veškeré třídění oblečení, praní, sušení, žehlení i následný prodej a expedice objednávek přes e-shop. Jenže s tím, jak poptávka rostla, rostla i potřeba přestěhovat se do většího – což se podařilo na začátku loňského roku, kdy se celý podnik přemístil do Karlína. Barbora i David se shodují, že by jim ale bývalo prospělo, kdyby to bylo mnohem dříve.

„Kapacita nám už dlouho nestačila a jeli jsme na doraz. Když jsme našli prostory v Karlíně, věděli jsme, že bude nutná jejich rekonstrukce, ale mysleli jsme, že bude trvat tři měsíce. Nakonec trvala rok, během kterého jsme to museli nějak zvládat v Nuslích,“ vypráví David Homola. Po dlouho vyhlíženém stěhování na Prahu 8 zůstal v Nuslích pouze obchod. Pro celý tým 1981 s tím přišla výrazná úleva a navíc také zefektivnění celého provozu.

Karlínský prostor má totiž plochu 500 metrů čtverečních a kapacitu na zpracování deseti tun oblečení měsíčně. Pořídili do něj velké průmyslové pračky a sušičky, mají v něm dostatek prostoru na žehlení i focení a také nákladní výtah, kterým lze pohodlně přesouvat oblečení. Toho sem aktuálně chodí asi čtyři velké palety měsíčně, jedna přitom váží půl tuny až osm set kilo. I při tak velkém objemu stále platí, že každý kousek zkontrolují, vytřídí a postarají se o to, aby se k lidem dostalo v nejvyšší možné kvalitě.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Výhodou je, že tady máme i vlastní švadleny, které mohou oblečení upravit, přešít, zkrátit. Snažíme se, abychom měli naprosté minimum odpadu. Navíc tady konečně máme možnost se ve větší míře zaměřit na tvorbu vlastních kolekcí, které vznikají ve spolupráci s umělci, designéry či hudebníky. Vždy jde jen o několik málo kousků, které jsou samozřejmě podstatně dražší oproti klasické nabídce,“ přibližuje Vilišová.

Poslední taková kolekce vznikla pod taktovkou umělce Jana Bicana, který si vzal do parády bílé košile a „workers“ bundy, jež se potiskly jeho autorskou kresbou Panny Marie. Spolupracovali ale také s hudebním duem Emma Smetana a Jordan Haj, se zpěvačkou Aiko, módním návrhářem Danielem Folklorem a důležitý zářez má second hand také díky kolekci, která vznikla pro Red Bull.

Nadto letos podnik spolupracuje s Letní scénou Musea Kampa, pro kterou připravuje speciální kolekci k divadelní hře Forman. Navrhují ji podle oblečení, které známý český režisér Miloš Forman nosil – půjde tak především o různě upravené kožené bundy nebo flanelové košile. A také mezi svoje aktivity přidají merch pro hudební festivaly.

1981-5

Foto: 1981 / Jan Bican

Před nedávnem představil second hand kolekci ve spolupráci s Janem Bicanem

„Aktuálně máme v řešení merch s jedním velkým českým hudebním festivalem, kde budeme mít i stánek s oblečením. Zatím nemůžeme prozradit, o který festival jde, ale nechtěli bychom skončit jen u jednoho. Máme velkou radost z toho, že i na tak velkých akcích začínají organizátoři přemýšlet nad tím, že raději potisknou secondhandové kousky, než aby kupovali tisíce nových triček, mikin a podobně,“ říká Homola.

Součástí plánů pro letošní rok je také hledání místa pro další obchod. Ten stávající v Nuslích je totiž pro mnoho lidí příliš z ruky, Barbora Vilišová navíc dodává, že jej velmi často navštěvují turisté. Se second handem by jim tak chtěli jít více naproti, proto se snaží najít vyhovující prostory v centru Prahy. Skloňují také možnost, že by obchod otevřeli v Karlíně, kde také pořádají různé eventy, ale i lekce jógy nebo tance.

„Chceme také letos ještě více šlápnout do pop-upů, a to i v zahraničí. Loni jsme zkusili Lipsko a měli jsme od lidí super odezvu, jelikož tam nejsou zvyklí na tak nízké ceny a neznají ani to, že by bylo oblečení z druhé ruky pěkně vyžehlené a srovnané. Chtěli bychom zkusit Berlín a Vídeň, větší okolní města. V Bratislavě už nyní začínáme spolupracovat s kamenným obchodem, který shromažďuje více udržitelných značek, takže si vyzkoušíme, jak to bude fungovat,“ poodhaluje další plány Homola.

1981-4

Foto: 1981

Po Nuslích plánují Homola a Vilišová otevřít další prodejnu

Možností má podnikavá dvojice spoustu a shodně přiznává, že loni nezbývala kvůli stěhování do Karlína kapacita na jejich realizování, obratově tudíž rostli v porovnání s předcházejícím rokem spíše pomaleji a přiblížili se ke 20 milionům korun. David Homola vysvětluje, že šlo spíše o organický než jakkoliv řízený růst. Od letošního roku si ale slibují, že se jim podaří zvýšit obrat zásadnějším způsobem. V současnosti ani nestíhají naplno uspokojovat poptávku.

„Stále také řešíme, jak využít náš stávající prostor na maximum. Loni jsme se věnovali hlavně optimalizaci, letos to budeme moci celé ještě posunout. Můžeme tady udělat obchod s kavárnou, máme tady vždy k ruce švadlenu, takže by nám sem lidé mohli nosit oblečení, které chtějí zkrátit, zašít či nějak jinak upravit, mohla by tady být i prádelna a čistírna. To jsou všechno možnosti, o kterých se bavíme, ale uvidíme, jakým směrem se to bude vyvíjet,“ uzavírá Homola.