Reuter West je největší berlínská elektrárna s výkonem téměř 600 megawattů, do provozu šla koncem 80. let a poháněna je primárně uhlím. V rámci ozeleňování německé ekonomiky ale nyní prochází modernizací a její součástí je i unikátní projekt s tepelnými čerpadly s výkonem 75 MW– ta budou nasávat odpadní vodu, odeberou z ní pár stupňů a nahromaděné teplo pošlou do činžáků, čímž vytopí až 45 tisíc domácností. Klíčové součástky celého systému, tepelné výměníky, vyrábí česká energetická skupina 2JCP. „Chceme být na čele úsilí o zelenou transformaci, ale ne za každou cenu. Evropa střízliví, vidíme to všude kolem sebe,“ říká generální ředitel společnosti Vojtěch Křenovský.

2JCP, která sídlí v severočeských Račicích u sportovního kanálu na Labi, je součástí průmyslové skupiny Jet Investment miliardáře Igora Faita. Ten ji s kolegy koupil pro svůj fond Jet 2 před čtyřmi roky a šlo z jeho strany právě o sázku na rozvoj plynové a transformační energetiky.

A právě tam míří Křenovského poznámka o tom, že Evropa střízliví – po ruském útoku na Ukrajinu a v největší euforii kolem Green Dealu se zdálo, že Evropa odsoudí i plyn jako neperspektivní zdroj. „Potvrzuje se, že s plynem se musí počítat. Bez něj Evropa zatím nepřežije,“ dodává Křenovský, který stojí v čele 2JCP od roku 2022 a předtím zastával téměř deset let pozici provozního ředitele.

V Račicích a zároveň v druhé výrobní pobočce v Třebíči proto i nadále pracují na příslušenství třeba pro největší plynovou turbínu na světě, kterou vyrábí Siemens Energy a která má výkon jako celá v úvodu zmíněná berlínská elektrárna.

„Zájem o ně v Evropě ožil, v kurzu jsou třeba retrofity a upgrady starších plynových elektráren,“ dodává Marek Palička, který na 2JCP v rámci skupiny Jet Investment dohlíží. Jenže obratem říká: „To ale neznamená, že bychom rezignovali na projekty, které hledí víc do budoucnosti.“ Speciálně technologie, které mají za cíl výrobu vodíku, mají v Račicích rádi…

Právě pro Siemens Energy se totiž stali hlavním dodavatelem elektrolyzérů, tedy zařízení, v nichž se z vody s pomocí elektřiny separuje vodík a kyslík. Společně se podílejí například na projektu FlagshipONE, který ve Švédsku buduje dánská energetická společnost Ørsted a který bude používat zelený, tedy ekologicky vyrobený vodík k produkci syntetických paliv pro obří námořní lodě.

„Odběratelem bude hlavně dánská přepravní společnost Maersk, ale samotná technologie už zaujala i firmy jako LEGO či Novo Nordisk,“ zmiňuje Palička. Mimochodem do projektu FlagshipONE investoval Bill Gates, respektive jím založený fond Breakthrough Energy Catalyst, a vlastní v něm podíl 15 procent.

Foto: Ørsted

Unikátní projekt FlagshipONE ve Švédsku

A Křenovský rovnou přidává další experiment – s britským startupem KEW Technology vyvíjejí zařízení, které dokáže přetvořit odpad na syntetický plyn a z něj pak štěpením získat jednak velmi čistý vodík, jednak CO2, které se využije třeba na výrobu hnojiv. Společně firmy pracují také na technologii, která přemění odpad na syntetická paliva, například e-methanol nebo rDME.

„Obecně produkce syntetických paliv je něco, co je dost zajímavé a k čemu směřuje čím dál větší pozornost i ze strany globálních firem,“ připomíná a říká, že tento druh vodíku je částečně zelený, ale že škála vodíků je čím dál širší – zelený, modrý, šedý, duhový, nebo dokonce růžový. Růžový? „Ten vzniká separací z emisí z továren.“

V roce 2022 skupina 2JCP dosáhla na obrat 1,7 miliardy a pro rok 2023 měla ambici přiblížit se či překonat dvě miliardy. Této mety se jí ale podaří dosáhnout až letos. „Loni bylo jednak znát určité ochlazení, některé zakázky se zpozdily či oddálily. Navíc ekonomické výkony za rok 2022 jsou trochu zkreslené prodejem dceřiné firmy PBS Power Equipment, pro kterou jsme našli strategického partnera,“ vysvětluje Palička, proč dvě miliardy padnou až v roce 2024. Roli loni sehrál i pohyb koruny.

Křenovský ovšem, jak velí jeho nátura, překypuje energií a nadšením nejen pro letošek, ale i pro další roky: „Hodně slibné je dění v USA, pětinásobně nám tam přibylo zakázek. Obecně oddělení byznys developmentu jsme dost posílili, a to i v naší pobočce ve Velké Británii.“

Zároveň ale s kolegy pociťuje to, co zná většina strojírenských podniků v Česku: že sehnat kvalitní zaměstnance je velmi složité, speciálně do továrny vzdálené zhruba hodinu jízdy od Prahy. „Je to bolavé, ale nedá se nic dělat,“ krčí rameny Křenovský.

Když mají s Paličkou shrnout, co kolem sebe vidí, reagují celkem jednoznačně: „Probíhá něco, co by se dalo nazvat renesancí plynu. A vystřízlivěním Evropy. Plyn bude skvělý jako doplněk jádra, jako určitý back-up a přechod k udržitelnějším technologiím. Budeme ho potřebovat ještě dlouho.“