O tom, že jednou budou psychedelika asistovat při psychoterapii, adiktoložka Eva Césarová nepochybuje. Otázkou je kdy a jak budou do společnosti začleněna. Psychedelika, mezi která patří třeba LSD nebo psilocybinové houby, jsou totiž látky, které mění vědomí a byť jsou jen minimálně toxické či návykové, jsou klasifikována jako drogy bez léčebného využití.

Výzkumy ze zahraničí nicméně ukazují, že tyto látky vyvolávají neuroplastické změny v mozku, tedy že dokážou přestavět mozkové sítě, což zřejmě vede k jejich antidepresivním účinkům. „Mají také potenciál zprostředkovat náhled na život z jiného úhlu a pomoci pochopit změny, které je někdy nutné udělat,“ říká adiktoložka.

V Česku se výzkumem psychedelik zabývá od roku 2015 Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), který v lednu spustil studii Psiket na porovnání antidepresivních účinků psilocybinu a ketaminu. „V zahraničí obvykle zkoumají psychedelika soukromé kliniky či univerzity. Pokud se nic nezměnilo, je NUDZ jediná státní instituce na světě, kde probíhá psychedelický výzkum, jsme tím naprosto unikátní,“ říká jednatřicetiletá Césarová, která v NUDZ mediálně zastupuje psychedelický tým a mimo to působí rovněž jako manažerka komunikace v Nadačním fondu pro výzkum psychedelik PSYRES. Ten vznikl za účelem získávání soukromých finančních zdrojů na podporu psychedelického výzkumu u nás.

Úkolem aktuálního výzkumu je ověřit hypotézu, že zakázaný psilocybin by se mohl v léčbě deprese osvědčit obdobně jako ketamin, který v lékařství slouží běžně jako anestetikum a na psychedelické klinice Psyon jej v menší dávce používají právě při terapeutických sezeních. Jeho nevýhodou ale je, že má jen relativně krátký antidepresivní účinek v řádech dnů. Psilocybin by naopak mohl působit až několik měsíců.

Vyzkoušet to a nabídnout novou formu léčby pacientům, na něž nezabírá léčba antidepresivy, se snaží tým vědců z NUDZu v čele s Tomášem Páleníčkem a Jiřím Horáčkem prostřednictvím studií PSIKET001 a PSIKET002. Obě budou dohromady stát kolem čtyřiceti milionů, jsou designovány na pět let a do obou nabírají výzkumníci šedesát dobrovolníků trpících rezistentní depresí. Rozdíl je pouze v tom, že PSIKET002 nabírá pacienty s depresí v souvislosti s onkologickým onemocněním.

Podrobnosti studií a jejich možné důsledky popsala pro CzechCrunch za nadaci PSYRES Eva Césarová.

Co od studií PSIKET očekáváte?
Pracujeme s depresivními lidmi, kteří zůstávají bez pomoci. Účast na studii je pro ně naděje na nový léčebný přístup, který by jim mohl pomoci. Tím, že oficiální léčba psychedeliky není legální, je výzkum jediná možnost, jak takovou léčbu zpřístupnit. Výzkum stojí na tom, že vědci, kteří se do něj zapojili, tomuto přístupu věří a věří, že by se z něj mohla stát další léčebná možnost.

Jak bude výzkum probíhat?
Obě studie jsou klinická hodnocení, která srovnávají antidepresivní účinek psilocybinu, ketaminu a antidepresivně neaktivní látky, jež má sama o sobě psychoaktivní potenciál.

Díky přítomnosti třetí psychoaktivní látky bude studie lépe zaslepená (nikdo nebude vědět, kdo požil jakou látku, pozn. red.). Psilocybin a ketamin vědci zvolili zcela záměrně. Přestože obě dvě látky mají velmi rychlý nástup antidepresivních účinků, u ketaminu jeho efekt trvá typicky v řádu dnů, avšak u psilocybinu lze předpokládat zlepšení deprese na několik týdnů až měsíců.

Nehrozí, že se stav pacientů, kteří užijí neaktivní látku zhorší?
Je to možné. Pokud pacienti aktuálně berou léky, musí je vysadit, aby nenastala kontraindikace. Antidepresiva u nich sice tolik nefungují, nicméně něco to dělá. Pacienti ve studii PSIKET001, u kterých se efekt neprojeví, budou dále léčení dle standardních postupů. Ve studii PSIKET002 budou mít pacienti nárok přijít na druhé kolo, kde již dostanou odslepeně psilocybin nebo ketamin.

Sledujete placebo efekt?
Ano, sledujeme. Právě z toho důvodu byla vybrána třetí psychoaktivní látka, aby ani pacient ani zkoušející nebyli schopni odhalit, jakou látku dostali. S klasickým placebem to z logiky věci brzy všichni poznají. A přestože námi použitá látka prakticky je placebo, správná terminologie ji nazývat placebem neumožňuje, právě z toho důvodu, že sama nějakou aktivitu má. Pokud bychom ji podávali jako kvazi placebo nepsychoaktivní látku, a de facto došlo k odslepení studie, mohlo by naopak díky zklamání pacienta, že nedostal aktivní látku, dojít ke zvýraznění klinických obtíží. A tím by prakticky vymizel placebo efekt.

Jaký je postup léčby?
Začíná se vstupním klinickým vyšetřením a řadou různých psychologických testů, základním tělesným a neurologickým vyšetřením a přípravnými sezeními. Měří se EEG a magnetická rezonance. Společně s psychologickými škálami to jsou data, která se porovnávají před a po léčbě. Všechny látky budou užívány ve formě kapslí, pacienti dostanou vždy pouze jednu ze studovaných látek, a to pouze jednou za celé trvání studie. Následuje několik psychoterapeutických sezení sloužících k integraci zkušenosti.

Takže stačí jednorázové podání?
Když se podíváme na výzkumy ze sedmdesátých let, které tu probíhaly, tak hluboká duševní onemocnění se léčila s využitím LSD, přičemž podání byla opakovaná. To dnes nicméně není úplně možné a samotný výzkum je velmi nákladný. Studie jsou napsané tak, aby se vůbec mohly zaplatit, zatím není farmaceutická firma, která by tuto léčbu mohla patentovat a vydělávat na ní. Peníze jdou ze státních dotací, grantů nebo od soukromníků, takže se výzkumy designují tak, aby byly co nejefektivnější i z pohledu nákladů. Nemůžeme s jistotou říct, že by nebylo efektivnější opakované podání jednou za tři měsíce. V rámci výzkumu to teď však není možné.

Kdo studie platí?
PSIKET001 byl částečně podpořen grantem Agentury pro zdravotnický výzkum Ministerstva zdravotnictví, který zaplatil zhruba deset milionů. Další finance jdou z nadace PSYRES, která loni pro výzkum získala 3,8 milionů korun. Výzkumné aktivity podpořil třeba Václav Dejčmar, který působí ve správní radě PSYRES. Spolu s ním v radě sedí Ondřej Fryc nebo Yemi A. D. PSIKET002 podpořil taky rodinný nadační fond zakladatelů Avastu Abakus, který se mimo jiné zaměřuje na paliativní péči nebo podporu rodin dětí se zdravotním znevýhodněním.

Pro rok 2022 bychom potřebovali skrze PSYRES získat aspoň 5 milionů, abychom realizaci obou studií optimálně zabezpečili. Celkem bude potřeba až 40 milionů, přičemž doposud byl výzkum zajištěn asi patnácti miliony. Jednáme proto s dalšími filantropy, kteří by výzkum podpořili. Zájem na tom by měl mít každý, neboť můžeme změnit přístup psychiatrie k duševním onemocněním. Přispět lze i na platformě Darujme.

Spustil již NUDZ nábor dobrovolníků?
Na PSIKET001 se nabírají, u PSIKET002 se čeká na finální potvrzení a začne se nabírat v průběhu února či března.

Daří se pacienty získat?
Je o to velký zájem, vzhledem k tomu, že minimálně třiceti procentům lidí nezabírají stávající léčebné přístupy. Každý čtvrtý člověk na světě prochází depresí v nějakém období života, jeden ze čtyř je přitom bez pomoci a točí se v tom. V Česku to znamená 150 tisíc lidí, kteří jsou rezistentní vůči standardním přístupům, a jsou tak potenciálními adepty. My jich potřebujeme do každé studie šedesát.

Jaká jsou výběrová kritéria?
Adepti musí být starší osmnácti let a musí se léčit s depresí rezistentní k léčbě nebo mít depresi v návaznosti na diagnostikované onkologické onemocnění. Hlavním vylučujícím kritériem je historie psychotického onemocnění, zejména schizofrenie. Dalšími vylučujícími kritérii jsou prakticky všechny ostatní závažné duševní poruchy včetně závislostí. Podmínkou přijetí do výzkumu je, že nemocným nefungují antidepresiva, což řadu zájemců, kteří se zajímají o alternativní způsoby léčby a prášky brát nechtějí, automaticky vyřazuje. Pak záleží na tom, jakou berou medikaci, jestli jsou schopni ji vysadit a jestli je doporučil psychiatr.

Je to opravdu pro každého, kdo tyto podmínky splní? Většina lidí má ze změněného stavu vědomí strach. Nechrání je zákon oprávněně?
Strach máme sami před sebou. Není to pro ty, kteří nejsou odhodlaní nahlédnout na to, proč jim v životě není dobře a nechtějí realizovat změny, aby jim bylo líp. Nemůžeme věci dělat pořád stejně a očekávat jiné výsledky. Psychedelika nabízí rozšířené uvědomění o sobě, o tom, co je nefunkční, o našem místě ve světě. A na základě toho je třeba jednat. Když člověk není odhodlaný věci změnit, tak ať tam nechodí. Integrace psychedelické zkušenosti je hlavní práce.

Proč zkoumají vědci samostatně depresivní pacienty s onkologickým onemocněním?
Až u čtyřiceti procent těchto pacientů se projeví existenciální krize a v návaznosti na ni specifická forma deprese. Antidepresiva v těchto případech nefungují příliš dobře, někdy tito lidé ani nemají čas čekat několik týdnů až měsíců na nástup jejich účinku. Antidepresiva jdou navíc jen po symptomech, které v nejlepším případě utlumí. Podávaná psychedelika fungují obvykle okamžitě a pacientům, kterým nezbývá čas, pomáhají nejen s depresí, ale i s tím, aby se smířili s odchodem. Roli hraje i transpersonální přesah, což je pro vědu dost neuchopitelné. Transpersonální zkušenost, která značí, že je tu něco, co nás přesahuje, něco mimo hranice běžné reality, může odcházejícím pomoct přijmout smrt.

Takže jde v podstatě o paliativní péči?
Zdaleka nejen o paliativní péči. Tam je samozřejmě situace významně vygradovaná. Nicméně každý, kdo se setká s onkologickou diagnózou, se může potýkat se stejnými příznaky. Součástí týmu PSIKET002 jsou i pracovníci z jednoho hospicu, kteří si nás sami vyhledali. Jsou zoufalí, neví, jak lidem prožívajícím existenční distres pomoct. V Kanadě dochází k implementaci této léčby pro pacienty v paliativní péči i mimo rámec výzkumu, protože je již vcelku dobře prokázané, že to funguje. Pacienti na sklonku života tam mají trochu jiná práva než běžní pacienti. Jestli je něco, co by jim mohlo usnadnit odchod, tak by to mělo být umožněno.

My tak de facto pracujeme na zabezpečení možnosti důstojného odchodu pro nás pro všechny. V naší společnosti se ke smrti odvracíme zády, je to tabu a řešíme to tristně, přitom se to týká všech. Měli bychom usilovat o to, abychom my i naši blízcí mohli odcházet důstojně a vyrovnaně a v případě hlubokých depresí měli na výběr z možností léčby.

Pokud se potvrdí hypotéza výzkumu a prokáže se účinnost těchto látek, co nás čeká?
V ideálním případě rozšíření paradigmatu psychiatrie. Ta nyní v praxi podstatu problémů nehledá. Antidepresiva neřeší, proč lidem není dobře, proč mají úzkosti, deprese a panické ataky. Existuje sice psychoterapie a důkazy, že nejlepší efekt přináší kombinace léků s psychoterapií, ale v praxi častěji stále převažuje biologická psychiatrie, tedy předepisování léků. Terapie s psychedeliky je katarzní zkušenost, která pomáhá nahlédnout pod povrch, vidět problémy, ke kterým jsme se otočili zády a nechceme je přijmout. Není to však tak, že člověk užije látku a vyléčí se. Spíš to přinese materiál, se kterým se pracuje dál v psychoterapii. Změny v životě pak musí člověk udělat sám.

USA je o krok napřed, některé státy již schvalují léčbu psilocybinem. Jak toto téma legislativně postupuje u nás?
Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) označil psilocybinem asistovanou terapii za průlomovou léčbu a v USA podporují urychlení výzkumu a začlenění tohoto přístupu do společnosti. Změny začínají na úrovni dekriminalizace. Je potřeba si uvědomit, že to jsou zakázané látky a cesta tak není přímočará. Některé státy k tomu přistupují tak, že to neutralizují, není to zakázané, ani povolené. Snaží se vytvořit manuály, kolem kterých je spousta otázek.

My v PSYRES usilujeme o status ekonomického poradce OSN, abychom toto téma mohli přinášet na pole mezinárodní drogové politiky. Kromě nás se o tematiku zajímají i Piráti, jejichž experti mimo jiné spoluvytvářejí právní analýzy. Za NUDZ nedávno vystoupil před Evropskou komisí profesor Horáček. Spolu s lobbisty z Psychedelics Europe a právní skupinou připravujeme materiály, aby z toho u nás nebyl paskvil. Už teď je nicméně na 100 procent jasné, že psychedeliky asistovaná terapie bude dostupná pacientům, je to jen otázkou času.

Jaké jsou tam výzvy?
Psychedelické látky mají potenciál v mnoha oblastech. Výzkumy se zaměřují na deprese, což je nejrozšířenější problém. Jsme zvyklí mít jeden lék na jednu nemoc, nikoliv nástroj, který pomáhá hledat příčiny problémů, které se manifestují různými projevy. Je jedno, jestli je to deprese, závislost, hraniční porucha nebo porucha příjmu potravin. Z mého pohledu jsou za vším příčiny hlubokého duševního strádání. Výzkumy navíc ukazují, že psychedelika jsou hodnotný nástroj sebepoznání i pro lidi, kteří nezbytně žádnou diagnózu nemají. Podle mého názoru bude největší výzvou najít způsob, jak tyto látky adekvátně klasifikovat a využít jejich skutečný potenciál.