Úsvit elektrických tahačů. Ten od Tesly půjde už letos do akce, ale na nohy mu šlape dravá konkurence z Číny

homtruck-45-right_2-min

Foto: Geely

Homtruck, odpověď čínské Geely na Semi od Tesly

0Zobrazit komentáře

Nejen osobní vozy, ale i velké tahače pohlcuje vlna elektrifikace. Hned několik společností aktuálně pracuje na vývoji elektřinou nebo vodíkem poháněných náklaďáků budoucnosti. Jedním z nejznámějších je Semi, elektrický tahač od Tesly, jehož uvedení na trh však trvá déle, než se původně očekávalo. I proto začíná Tesle šlapat na paty řada konkurentů, přičemž tím nejnovějším je takzvaný Homtruck čínského Geely.

Psal se rok 2017, když Elon Musk představil elektřinou poháněný tahač Semi. A objednávky se začaly jen hrnout. Mezi prvními velkými zájemci byl i výrobce limonád PepsiCo, který požádal hned o stovku exemplářů. V té době ovšem ani Musk nepředpokládal, že se tyto rané objednávky nepodaří odbavit ani čtyři roky po onom slavném večeru, během kterého se odhalilo nejen Semi, ale i Roadster druhé generace. Mimochodem ani ten se dodnes nedočkal svého uvedení na trh.

Minimálně v případě Semi by se měla situace brzy změnit. Šéf Pepsi Ramon Laguarta uvedl, že jeho firma očekává první dodávky objednaných Semi ve čtvrtém kvartálu tohoto roku, a to v rámci snah obměňovat vozový park minimálně jednou za deset let. Právě letošní obměna by měla zahrnovat i tahače Semi. Kolik jich ovšem bude do barev Pepsi oděno, neprozradil. Jeho plány vychází také ze skutečnosti, že doprava tvoří asi 10 procent z celkového objemu emisí firmy.

0x0-semi_01

Foto: Tesla

Elektrický tahač Tesla Semi

Nelze předpokládat, že by Tesla naráz odbavila celou objednávku. Semi mělo začít sjíždět z výrobních linek už v roce 2019, datum výroby bylo ovšem několikrát odloženo, byť automobilka tyto tahače využívá pro vlastní potřeby. Letos v červenci Musk oznámil, že se celý program Semi posouvá na rok 2022, a to z důvodu problémů v dodavatelském řetězci a dostupnosti bateriových článků.

Semi je navíc Teslou stále označován jako projekt ve fázi vývoje a momentálně není jasné ani to, kolik vozů chce Tesla ročně produkovat. A kde. Přesto jsou první dodávky PepsiCo znamením, že se projekt Semi začíná pomalu dávat do pohybu.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Právě doba trvání realizace projektu Semi nahrává do karet konkurenci. Ta sice v roce 2017 zaspala, neustálé odklady jí ale umožnili tuto chybu napravit. Příkladem je Volvo, které aktuálně testuje elektrický tahač, jenž dokonce postrádá kabinu. A právě mateřská společnost Volva, čínský gigant Geely, nyní představila vlastní vizi elektrické nákladní budoucnosti.

Ta nese emblém jeho dceřiné společnosti Farizon Auto, která se specializuje na výrobu užitkových vozidel. Její generální ředitel Mike Fan pro CNBC uvedl, že se jedná o produkt s globálními ambicemi, který by měl být dostupný v Japonsku, Koreji, Spojených státech a také Evropě. Cílem společnosti je dostat novinku na trh v roce 2024, přičemž bude dostupná hned v několika verzích.

homtruck-front-min

Foto: Geely

pohled na přední masku Homtrucku

Mimo čistě elektrické konfigurace bude k dispozici také hybrid kombinující elektromotor se spalovacím motorem na metanol. Právě metanolová technologie je budoucnost, do které Geely vkládá nejen důvěru, ale i vysoké investice. Homtruck, jak se tahač nazývá, by měl mimo vyměnitelných baterií nabídnout také sprchu, toaletu, lednici, malý kuchyňský kout, postel a chybět nebude dokonce ani malá pračka.

Mimo to má Geely v plánu vůz postupně učit schopnostem autonomního řízení a také vzájemné komunikaci mezi jednotlivými tahači na silnici, aby mezi sebou udržovaly bezpečnou rychlost i vzdálenost. Autonomní schopnosti by měly postupně přicházet ve třech fázích – plné autonomie chce automobilka dosáhnout v roce 2030.

Vyzkoušeli jsme vodíkovou budoucnost, kterou u nás jen tak nepotkáte. Sedli jsme za volant Toyoty Mirai

toyota-mirai2

Foto: Toyota

Toyota Mirai druhé generace, vodíková specialitka, na kterou u nás jen tak nenarazíte

0Zobrazit komentáře

Jako šipka se přede mnou na silnici lemované barevným listím prohání automobil, z jehož výfuku vychází hustý dým. Nejedná se však o žádný letitý model ani načipovaný nesmysl. Ve skutečnosti se dívám na výstřelek moderní techniky zahalený vodní párou, která se v okamžiku vytrácí. Vůz, který stíhám, je Toyota Mirai, v České republice ojedinělý druh, který na silnici jen tak nepotkáte.

Naše vzájemné setkání naštěstí neskončilo jen u obdivování křivek zádě zahalené v oblacích páry. Bylo mi umožněno sednout za volant tohoto technologického výkřiku a na vlastní kůži tak vyzkoušet, zda je Mirai skutečně onou budoucností, jak naznačuje její jméno, které v japonštině právě budoucnost či zítřek označuje.

Zatímco první generace vozu vznikla především jako demonstrátor proveditelnosti instalace vodíkového pohonu do osobního auta, na bedrech generace druhé spočívá úkol přesvědčit nevěřící, že i vodíkový vůz může nabídnout stejnou užitečnost. Daří se mu to?

Kdo by snad čekal, že vodíková technologie vozu propůjčí superzázračné vlastnosti a vzhled, byl by na omylu. Na první pohled na sobě Mirai nedává svůj vodíkový charakter nikterak znát. Křivky ctí charakteristické tvarosloví japonské automobilky s náležitě agresivní přídí, která postupně přechází do protáhlého těla.

toyota-mirai1

Foto: Toyota

O Mirai se dá mluvit i jako o limuzíně

Celý vůz měří na délku bezmála pět metrů, takže se jedná o skutečný koráb. Díky veškerým inovacím oproti předchozí generaci si navíc více přidřepl k vozovce a dostal širší rozvor, takže by jej skutečně někteří mohli označovat za limuzínu. Já zůstanu u označení elegantní čtyřdveřové kupé.

I přes svou velikost však druhá generace Toyoty Mirai rozhodně nepatří mezi vozy, ve kterých by se dalo tančit. Prostoru v interiéru zkrátka není na rozdávání, za což může především masivní středový tunel, který se plynule vlévá do neméně mohutné palubní desky. Mnoho místa nenajdeme po stranách ani nad hlavou a při cestě do Chorvatska by vzadu měli sedět jen ti nejmenší či nejzlobivější.

Racionální přepravce

Prostornost ale nechme stranou a podívejme se na jízdní projev japonského vozu. Pokud by jeho řidič snad nevěděl, že sedí v automobilu poháněném vodíkem, s největší pravděpodobností by rozdíl oproti standardnímu elektromobilu ani nepoznal.

Stejně jako dnes už běžné vozy jezdící na elektřinu uloženou v akumulátoru je i Mirai poháněná elektromotorem. Na rozdíl od klasického elektromobilu, ve kterém je energie ukládána do akumulátoru, je motor modelu Mirai napájen energií vznikající během chemické reakce vodíku.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Vodík je pod vysokým tlakem ukládán do palivových zásobníků z karbonu, ze kterých v případě potřeby následně putuje do vodíkového článku, kde se setkává s nasávaným vzduchem. Tím vzniká reakce generující energii přenášenou do elektromotoru.

Díky tomu vůz velmi nadšeně a rychle reaguje na pokyn sešlápnutí plynového pedálu. Točivý moment zde totiž stejně jako u bateriových elektromobilů úřaduje v maximální míře již od startu, přičemž na rychlost 100 kilometrů v hodině se dostane za devět sekund.

toyota-mirai8

Foto: Toyota

Pohled na proporce modelu Mirai

I proto není dynamický projev Toyoty Mirai, který stojí na bedrech 182 koňských sil, vůbec špatný. Zároveň je ovšem znát téměř dvoutunová hmotnost automobilu a také jeho rozměry, které příliš nepomáhají při průjezdu zatáčkami.

Rozhodně se tedy nemůžeme bavit o svižnosti elektromobilů, jako je Model S od Tesly. Kdo ale potřebuje například cestou do práce závodit? Tenhle vůz vás zkrátka odveze z bodu A do bodu B za podobných podmínek jako jiná osobní auta. A o to tu jde primárně.

Rychlé tankování, ale žádné stanice

Vodíkovou zábavu si lze na jedno natankování dle oficiálních parametrů vychutnat až na 650 kilometrech, což je vzhledem k několikaminutovému procesu tankování nesporná výhoda oproti klasickým elektromobilům. Jak ovšem nasvědčuje nedávný rekord, Mirai je v některých případech schopná dojet skoro až do nekonečna a možná ještě dál.

Nejdříve je ovšem nutné najít správnou tankovací stanici, což je u nás takřka neřešitelný problém. Momentálně v České republice není ani jedno veřejně dostupné místo, kde by šlo vodíkové vozy napájet. Tato situace by se měla do konce letošního roku změnit, přičemž vodík půjde do nádrží doplnit v Praze, Litvínově a také v Brně. Absence vodíkových stanic brzdí rozvoj této oblasti ještě víc než dobíjecí stanice pro baterky.

toyota-mirai3

Foto: Toyota

Interiér vozu není nejprostornější, zato přináší velice moderní zpracování

Vraťme se však k Mirai, která jasně signalizuje, že vodík může být dobrou cestou k udržitelné mobilitě. Asi by bylo troufalé tvrdit, že jednoho dne dá zapomenout na vozy s klasickým akumulátorem, ale přinejmenším k nim může představovat zajímavou alternativu. Již nyní totiž nabízí několik velkých výhod, jako je rychlost plnění vodíkových nádrží nebo podobně jednoduchá technika jako u elektromobilů, oproti kterým však dokáže dojet po zastávce u doplňovací stanice podstatně dál. A to stojíme na začátku celého vývoje.

Vzpomeňme na první elektromobily a jejich technické parametry, které z nich dělaly spíše technologické demonstrátory než vozy s užitnou hodnotou. Přesto se díky vývoji podařilo během jediné dekády dostat schopnosti elektromobilů na takovou úroveň, že je dnes můžeme označit za automobily schopné uspokojit potřeby mobility valné většiny řidičů. Pokud se tedy výrobci nebudou bát do vývoje vodíkových systémů dále investovat, počet jejich plusů by mohl časem jen narůstat.

Zároveň by se snižovala cena takových vozů. Ta u modelu Mirai startuje na 1,7 milionu korun, což ji řadí mezi dražší vozy. Pokud si ovšem uvědomíme, že se jedná o jeden z vůbec prvních vodíkových modelů na trhu a zároveň tuto cenovku porovnáme s jinými elektromobily, kterým může Mirai konkurovat, zjistíme, že se již nyní dá pořízení budoucnosti od Toyoty označit za racionální rozhodnutí. A právě racionalita je jeden z faktorů, které hrají při výběru vozu důležitou roli.