Už nejenom gin. Palírna Garage22 z pražských Holešovic představila koktejl Negroni v lahvi

Palírna Garage22 se rozhodla rozšířit pole své působnosti. Nově tak kromě ginů nabízí také svůj první koktejl, připravený rovnou k servírování.

garage22

Foto: Garage22 / fotograf Tomáš Tejkl

Ondřej Volák a Martin Přibík z pražské palírny Garage22

0Zobrazit komentáře

Jeho historie je delší než sto let, ve své kategorii patří mezi desítku nejoblíbenějších a k jeho přípravě jsou potřeba tři ingredience. Řeč je o koktejlu Negroni, který v současnosti čítá na tisíc variant. Základní receptura je ale jen jedna: gin, hořké Campari a sladký vermut, vše ve stejném poměru. I právě proto si tento nápoj mnozí dopřávají především při návštěvě baru, jelikož málokdo má doma všechny potřebné propriety po ruce. Ondřej Volák a Martin Přibík z pražské řemeslné palírny Garage22 se rozhodli, že Negroni osvětu o něco víc rozšíří i v Česku, a oblíbený drink začali nově prodávat v lahvi.

Stejně jako je tomu v případě jiných koktejlů či jídel, ani v případě Negroni není úplně jisté, kam sahá jeho původ. Jedna verze příběhu staví na italském hraběti jménem Camillo Negroni, který byl kolem 20. let 20. století štamgastem florentského baru Casoni. Ten měl na menu tehdy už tradiční koktejl Americano, jehož základem bylo Campari, sladký vermut a soda. Camillo Negroni ale jeden den nejspíš potřeboval něco silnějšího, a tak si objednal Americano s větším řízem. Barman mu údajně umíchal koktejl, ve kterém sodu nahradil ginem. A později začal nést jméno hraběte.

Jedna z verzí historie hořkého koktejlu souvisí s jinou postavou, francouzským generálem Pascalem Olivierem Comte de Negronim, který vstoupil do armády v roce 1847. Před svou službou v prusko-francouzské válce byl Pascal Negroni v letech 1855–1865 vyslán jako velitel základny do Saint Louis v Senegalu. A údajně se dochoval dopis, ve kterém píše svému staršímu bratrovi o tom, že ještě ve Francii vynalezl koktejl na bázi vermutu, z něhož se stal v důstojnickém klubu v Lunéville velký hit.

garage-22

Foto: Garage22 / Tomáš Tejkl

Negroni z garáže obsahuje Gin22, Campari a vermut

Ať už je to jakkoliv, jedno je jisté. Negroni má pevné místo na barové scéně a těší se velké oblibě nejen mezi milovníky ginu. Právě proto se na něj zaměřila palírna Garage22, která právě na bylinném alkoholu od počátku svého vzniku staví. A poslední roky ukazují, že to dělá skutečně dobře. V roce 2022 se například její Gin22 dostal na soutěži International Wine and Spirit Competition mezi nejlepší na světě. A konkrétně tento gin se Ondřej Volák a Martin Přibík rozhodli použít do vlastního Negroni koktejlu v lahvi.

„V Čechách jsou na trhu dostupné některé varianty ready made koktejlů (koktejlů připravených přímo k podávání – pozn. red.), bohužel většinou se jedná o průmyslovou výrobu nevalné kvality. Hledali jsme koktejl, který je osvěžující, bude lidem chutnat a který dokážeme špičkově připravit. Negroni byla hned první volba,“ říká Martin Přibík. Myšlenka v hlavách dvojice alkoholových experimentátorů zrála delší dobu a na konci loňského roku dostali povolení k výrobě.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Garážové Negroni obsahuje zmíněnou vlajkovou loď palírny, tedy Gin22, dále Campari a červený vermut. Je připravené tak, aby se z lednice mohlo rovnou nalít na kostku ledu, bez takzvaného stirování, tedy míchání ve speciální míchací sklenici. Koktejl v lahvi navíc obsahuje i vodu, která by se do něj při přípravě ve sklenici uvolnila z ledu. Díky tomu je chuťově příjemně vyvážený.

„Negroni chceme mít ve stálé nabídce. Je určené na domácí pití, ale i pro kavárny a restaurace, které si neumí s tímto koktejlem poradit, ať už z časových nebo z personálních důvodů. V plánu máme udělat celou řadu hotových koktejlů a ve spolupráci s barmany z pražských i mimopražských barů také další Negroni, do kterého bychom použili další giny z našeho portfolia, jako je například Habanero Gin nebo Aquavit,“ doplňuje Ondřej Volák.

Lahev s Negroni z garáže má objem 500 mililitrů a na jednu porci drinku stačí 100 mililitrů. Ideální je koktejl nalévat přes velkou kostku ledu, aby se pomalu rozpouštěla a výsledný nápoj vodou ředila jen minimálně. A jestliže chcete Negroni i v domácích podmínkách dotáhnout k úplné dokonalosti, okraj sklenice můžete potřít vnější stranou pomerančové kůry.

Řídí trafiky Relay či kavárny Costa a říká: Na nádražích už byznys jede, letiště se zatím neprobudilo

Richard Procházka vede skupinu Lagardère, která v Česku provozuje sítě prodejen Relay nebo kaváren Costa Coffee. Češi u něj utratí šest miliard ročně.

Luboš KrečLuboš Kreč

prochazka

Foto: Lagardère TR

Richard Procházka, šéf společnosti Lagardère

0Zobrazit komentáře

Více než tři stovky českých prodejen Relay, kaváren Costa Coffee nebo pekáren Paul fungují jako gigantická sběrnice energetických dat. Z každé z nich proudí co čtvrthodinu detailní informace o využití plynu či elektřiny, takže v centrále mají přehled, jestli se někde neplýtvá a jestli spotřeba odpovídá propočítaným odhadům. „Podařilo se nám touto cestou snížit spotřebu o 15 procent,“ říká Richard Procházka, ředitel společnosti Lagardère Travel Retail, která je provozuje. A dodává: „Je to teprve začátek, do budoucna bychom to chtěli nastavit tak, abychom toho centrálně mohli co nejvíc ovládat, aby lidé na pobočkách mohli obrazně řečeno jen rozsvítit a zhasnout.“

Uvést takový projekt v život trvalo dva roky, obnášelo to spoustu vyjednávání s vlastníky nemovitostí, kde se obchody nacházejí, a také analyzování takových zdánlivých maličkostí, jako je třeba otázka, kdy je nejefektivnější zapínat pečicí trouby. „Rozjeli jsme to ještě před válkou na Ukrajině, když už jsme ale viděli a také cítili, že náklady za energie nám dost rostou. Je to zároveň krok, který naplňuje vizi udržitelnosti,“ usmívá se Procházka, který tuzemskou pobočku nadnárodní skupiny vede od roku 2019 a předtím byl 12 let jejím provozním šéfem.

Lagardère Travel Retail je maloobchodní obr, kterého používá tu a tam v podstatě každý: na vlakových nádražích a ve stanicích metra provozuje na 160 trafik Relay, patří mu přes 60 kaváren Costa Coffee a stejné množství automatů Costa Express na benzínkách Shell, součástí skupiny jsou také desítky obchodů s občerstvením 1 Minute, pekařství Hello a Mr. Baker nebo síť bister Paul, která je zatím jen v Praze, ale chystá expanzi i mimo hlavní město.

Zároveň je Lagardère Travel Retail dominantním hráčem na ruzyňském letišti, kde provozuje více než 50 obchodů i restaurací a kde na jaře vyhrála koncesi na další dekádu. „Letiště pro nás představuje zhruba třetinu našeho obratu,“ vysvětluje Richard Procházka.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Loni skupina utržila pět miliard korun, letos by se měla dostat na šest miliard. Tedy na obrat, jaký vykázala ve svém dosud nejlepším roce 2019. „Jenže to se nedá vůbec srovnávat. Hodnota peněz tehdy a dnes je úplně jinde, inflace tlačila ceny nahoru, ale náklady rostly ještě rychleji,“ krčí rameny zkušený manažer s tím, že bude trvat ještě minimálně dva roky, než se Lagardère nejen účetně, ale i fakticky dostane nad výkony předcovidových časů.

Kde je problém? Právě na letišti, kde společnost kromě restaurací a trafik provozuje i duty free obchody. „Zatímco byznys mimo letiště už dnes funguje výborně, letiště je zatím výrazně pod tím, nač jsme byli zvyklí,“ vysvětluje Procházka. A dodává pár argumentů. Zatímco v roce 2019 na Ruzyni odbavili na 18 milionů cestujících, loni to bylo „jen“ 10,5 milionu. Zároveň se srovnaly počty domácích a zahraničních turistů, z nichž odpadli utráciví Číňané a Rusové.

Také je méně byznysových cestujících, jejichž lety nahradily Windows Teams a Zoom. „Nepomáhá ani to, že národní dopravce ČSA se stal nevýznamným operátorem a na letišti je převaha nízkonákladových aerolinek,“ říká pětapadesátiletý absolvent VŠE, který před Lagardère prošel Unileverem a Oriflame.

Přestože je mírně skeptický k tomu, jestli se ještě někdy podaří z pražského letiště udělat cestovatelský hub, jakým bylo pár let nazpět, z pohledu byznysu je optimistou: „Půjde to nahoru, ostatně jinak bychom se ani o koncesi na provozování prodejen a restaurací na letišti neucházeli.“ Chystají tam proto i několik novinek – objeví se nová gastro značka Bottega, restaurace Bageterie Boulevard, digitálně vyzdobený pop-up bar, kde budou míchat oblíbené drinky, nebo salátové bistro italské značky Natoo, které už Lagardère otevřelo i na vlakovém Hlavním nádraží.

relay

Foto: Lagardère Travel Retail

Prodejna Relay na letišti v Ruzyni

Lagardère kvůli svému přesahu do gastronomie a cestování patřilo ke společnostem, které těžce zasáhl covid. Takže z šesti miliard obratu a více než půlmiliardového zisku v roce 2019 se skupina o rok později propadla na třetinové tržby a hluboký mínus. Poučením z těchto let je mimo jiné sázka na efektivnější fungování, jejímž příkladem je v úvodu článku zmíněný energetický projekt, v jehož rámci se postupně všechny pobočky osazují chytrými senzory a čidly. Dalším krokem je rychlejší digitalizace. „Vezměte si náš Burger King na Hlavním nádraží. Kdybychom tam neměli digitální tabule, nedokázali bychom zpracovávat objednávky. Je to řešení i personální krize, kdy nejsou lidé,“ dává příklad Procházka.

Právě samoobslužné pulty jsou něco, co se postupně začne víc a víc objevovat třeba i v obchodech Relay nebo pekařstvích Hello. A co plně autonomní prodejny, jejichž světovým průkopníkem je Amazon a v Česku je zkouší třeba řetězec Coop? „Ano, to je nevyhnutelné a když vidím, jak rychle si čeští zákazníci zvykají na technologické novinky v retailu, nebudou mít problém to akceptovat. Jako skupina už na tom pracujeme, v Americe a v Belgii ve spolupráci s Amazonem již provozujeme takové chytré prodejny na letišti,“ říká Richard Procházka.

A jak se tedy změnili čeští nakupující a cestující za posledních pár let? Prý ne tak moc, protože se neustále měnili už dřív. Například v trafikách Relay každý rok o pětinu klesne prodej tištěných novin a časopisů, takže musí s kolegy průběžně měnit sortiment. „Roste význam zboží, jako jsou elektronické doplňky k telefonům. Chceme také více nasazovat třeba kosmetiku, drogerii nebo i základní léky.“

letiste-praha-vaclav-havel-airport-prague

Přečtěte si takéNež tam bude vlak. Na letiště v Praze budou jezdit trolejbusyNež povede na letiště vlak, ať tam jezdí trolejbusy. Půl cesty pojedou na drátech, půl na baterii

Tomuto byznysu se ale daří dobře, protože do letadel se ještě všichni cestující nevrátili, na koleje už ale ano. Ostatně pražským Hlavním nádražím ročně projde kolem 160 milionů lidí, tedy desetkrát víc než Ruzyní. „Je to největší cestovní hub. A někdy se na to zapomíná, protože měl dlouho špatnou pověst. A hodně se to zlepšilo,“ upozorňuje Procházka s tím, že jeho společnost tam například nově otevřela restaurace z populárního vietnamského řetězce rychlého občerstvení Banh-mi-ba nebo italské salátovny Natoo.

star-wars-dobrovolnici-2

Přečtěte si takéTemná síla má zlaté srdce. Jak čeští fanoušci Star Wars pomáhajíTemná strana Síly má zlaté srdce. Záporáci ze Star Wars v Česku pomáhají nemocným dětem

Na nedalekém Masarykově nádraží pak firma provozuje velkou restauraci Masaryčka zaměřenou na pivo a české speciality. „Masarykovo nádraží je unikátní prostor. Spojuje se tam klasické centrum města s dopravním hubem,“ chválí Procházka rozsáhlou výstavbu, která na nádraží probíhá pod taktovkou finanční skupiny Penta.

Takže jaký je za něj výhled pro obor, ve kterém působí? „Lidé nikdy nepřestanou nakupovat ani cestovat. Ano, změnilo se naše chování v kancelářích, v office centrech trávíme méně času, což je výzva třeba pro naše obchody 1 Minute. Zároveň ale lidé mnohem víc navštěvují třeba pekařství Paul, která se stala alternativou obědové návštěvy restaurace,“ říká Procházka. A dodává: „Není důvod se koukat dál s obavami. Všechno se vyvíjí a retail a pohostinství také.“