V životě člověka často dojde k transformačnímu momentu, který zásadně změní jeho cestu. Když Jan Staněk koncem roku 2009 přilétal do Číny, aby zde dal do latě svůj velký softwarově-testovací tým, který do té doby řídil z Česka, ještě netušil, kde díky tomuto asijskému dobrodružství skončí. Dodnes nezapomene, jak ho hned po výstupu z letadla trefil do nosu ostrý smog. „Kam jsem to proboha přivedl manželku a děti?“ ptal se tehdy sám sebe. Cesta ke kariéře youtubera, který popularizuje elektromobilitu, nebyla úplně přímá, ale bez zkušenosti z Nankingu by s tím zřejmě nikdy nezačal. Tohle je příběh ElectroDada ze sedmitisícové obce u Brna.

Dnes devětačtyřicetiletý Jan Staněk začínal jako vystudovaný inženýr z Vysokého učení technického v Brně v poradenské společnosti Deloitte, až se přes eBanku a softwarovou společnost IDS Scheer dostal k angažmá v Moravia IT. Moravská firma (dnes RWS) se specializuje na lokalizaci softwarových produktů včetně globálního digitálního marketingu a jejich testování pro přední světové značky a má kanceláře na několika kontinentech. Staněk měl od roku 2008 na starosti testovací tým, který čítal až 170 lidí. Háček byl v tom, že půlka byla v Brně a půlka v čínském Nankingu.

„V Číně nám to tehdy ekonomicky vůbec nefungovalo. Byli jsme tam přitom už asi šest let, a tak mi řekli, že když většina lidí v tamní kanceláři stejně pracuje pro mě, jestli se tam nechci relokovat a řídit celý byznys z Nankingu,“ vzpomíná Staněk na začátky dva a půl roku trvající mise ve východočínském městě, které historicky sloužilo i jako hlavní město celé země. Slovo dalo slovo, Staněk sbalil ženu a dvě malé děti a odletěl směr Čína.

To, že se mu podařilo tamní situaci z pohledu byznysu Moravia IT během jeho téměř tříletého působení stabilizovat a zlepšit výsledky, dnes popisuje jen tak mimoděk. Mnohem více v něm totiž zanechalo stopu vše kolem. O tom, že má Čína problém se smogem a obecně znečištěním životního prostředí, se dočtete všude. Podle Staňka si to ale stejně nedovedete moc představit, dokud to nezažijete na vlastní kůži.

„Pro mě bylo transformační, že přistanete na místě a okamžitě cítíte, jak ten vzduch smrdí. Když je hodně špatný smog, tak za dvě stě metrů už pořádně nevidíte a ihned dostanete depku. Znečištění vidíte ve vzduchu i ve vodě a říkáte si, že logicky musí být i v jídle. Tam jsem si poprvé zcela vážně položil otázku: kam ten svět spěje?“ popisuje Staněk. Konec čínské mise a cesta zpět do Česka tak pro rodáka z Rosic u Brna představovala návrat do oázy.

Dětské zboží byla trefa

Po příjezdu si začal zjišťovat více informací o tom, jak skutečně je naše životní prostředí znečištěné, a přemýšlel, jak by on sám – jako člověk, který pracuje na notebooku, každý den jede autem, doma topí plynem a občas letí letadlem – mohl svou fosilní stopu snižovat. A narazil na fotovoltaiku. Psal se rok 2012, kdy obnovitelné zdroje energie nebyly zdaleka na takové úrovni jako dnes, a od nápadu dát si na střechu solární panely byl poměrně rychle odrazen. Technologie ještě nebyla úplně připravena, zejména baterie.

Po návratu z Číny začal v Moravia IT řídit strategické projekty, firma tehdy měla po světě asi 750 lidí a po čase už to na něj začala být příliš velká korporace a příliš mnoho politiky. „Byl jsem z toho unavený a už delší dobu si říkal, že by mě bavilo něco vybudovat sám. Pak jsem si volal s bratrancem Honzou Davídkem, který říkal, že by chtěl také dělat něco vlastního a že prý doslova před pár dny spustili s Františkem Peterkou projekt Proděti.cz. A jestli se na to nechci podívat,“ směje se dnes při vzpomínce na velkou byznysovou náhodu Staněk.

Velmi rychle se stal v internetovém obchodu s dětským zbožím prvním zaměstnancem a zároveň třetinovým podílníkem. Do firmy vložil dost našetřených peněz a staral se podobně jako kolegové o všechno, co bylo třeba – od zákaznické podpory přes vývoj až po finance. Jejich první společný byznys vyšel náramně. Internetový obchod se na trhu zejména mezi maminkami uchytil, rychle rostl a trojice zakladatelů ho nakonec prodala tehdy vznikajícímu E-commerce Holdingu.

Z něj se později vyklubala skupina Mall Group v čele s e-shopem Mall.cz (kterou dnes vlastní polské Allegro) a právě tehdy hlavní tvář celé e-commerce skupiny v podobě Jakuba Havrlanta s pomocí kapitálu od Petra Kellnera a Daniela Křetínského kupovala také další e-shopy jako Vivantis nebo CZC. A pro Jana Staňka to byla další dobrá škola. Po prodeji Proděti.cz se na čas stal finančním ředitelem celé skupiny. „Bylo to proto, že jsme měli ve financích na rozdíl od některých jiných e-shopů pořádek,“ vzpomíná.

Obrat Proděti.cz v průběhu let vyrostl na 400 milionů korun ročně, a přestože firma v době exitu prodělávala, odnesli si zakladatelé slušnou odměnu. „Dostali jsme násobek obratu, který byl mnohem méně než jedna, takže to nebylo úplně tak, že by nám to změnilo životy,“ říká Staněk. Prodej e-shopu s dětským zbožím mu ale dal kapitál do další kariéry. Po krátké a nepříliš úspěšné štaci v projektu, který vyvíjel analytický nástroj pro rozvoj firem a týmů, se potkal se zakladateli skupiny Purple.

David Kašper, Jakub Nytra a Filip Řehoř tehdy budovali technologickou platformu pro trading a své aktivity začali postupně rozšiřovat. Jan Staněk se k nim přidal v roce 2017 a po dvou letech se postavil do čela nové divize zaměřené na investice do technologických startupů ve střední a východní Evropě. Cílem Purple Ventures bylo hledat nadějné projekty s nějakým společenským přesahem, ale zároveň takové, aby byly profitabilní, ať už jde o digitální zdraví, technologie v energetice, kyberbezpečnost, biotechnologie nebo umělou inteligenci.

V prvním fondu o velikosti 15 milionů eur (380 milionů korun) Purple Ventures pracovali výhradně s penězi svých partnerů a zakladatelů. Nyní už rozjeli druhý fond, do něhož poprvé pouští také externí investory, a v příštích letech plánují investovat celkem miliardu korun. Zhruba 350 milionů korun přitom opět vkládají současní partneři Purple Ventures, v jejichž portfoliu jsou startupy jako Hedepy, Campiri, VOS.health nebo VRgineers. První investice už nedávno učinili také z druhého fondu.

Zástava srdce

Na první pohled nenápadný, ale pro Staňkovu cestu „elektrického táty“ klíčový moment se odehrál v březnu 2018. Jeho kamarád jednoho dne přijel v Tesle. „Když na to šlápl, málem se mi zastavilo srdce. Elektromobil mi učaroval. Pár dní potom jsem viděl inzerát na maličký elektrický Fiat 500, který se tehdy dovážel z USA. Když jsme jeli kolem autobazaru, hned jsme si museli do jednoho se ženou a našimi třemi dětmi sednout,“ líčí Staněk a dodává, že tehdy musel dát své ženě za pravdu, že pro tak velkou rodinu by byl malý fiátek skutečně k ničemu.

„Tak jsme si za tři dny koupili jetý Nissan Leaf,“ říká. Jedno z průkopnických elektroaut sice v té době mělo dojezd jen 180 kilometrů a v zimě dokonce ještě o padesát kilometrů méně, ale Staňkovi v něm za dva roky najezdili padesát tisíc kilometrů. „Tehdy se to stalo,“ popisuje moravský rodák moment, kdy se do elektromobility naplno ponořil. Okamžitě začal zařizovat také fotovoltaiku, protože baterky a technologie už byly mnohem dál, a zapáleně o tom vyprávěl všem, koho potkal.

Když ho pak kamarád Radek o Vánocích ponoukl, ať o tom jen nemluví, ale něco vymyslí, šel do pokojíčku za svou jedenáctiletou dcerou, která úspěšně natáčela na YouTube. Některá její videa měla i přes sto tisíc zhlédnutí a tátu začala rychle zasvěcovat do tajů videotvorby. „A tak to začalo: 31. prosince 2018 jsem s dcerou natočil první video o nabíjecích kabelech,“ říká Jan Staněk. Kariéra ElectroDada, jak svůj kanál na YouTube pojmenoval, odstartovala.

Jeho silnou motivací bylo ukázat elektromobilitu také v jiném světle, než jak ji prezentovala konvenční média, která podle něj tehdy elektrická auta spíše hanila. „Na YouTube navíc takový obsah vůbec nebyl, a tak jsem začal populárně-naučnou formou vysvětlovat, co to ty elektromobily jsou, protože se z nich zbytečně dělal bubák,“ popisuje ElectroDad, který si zakládá mimo jiné na tom, že jako „elektro otec“ vozy testuje i právě při zátěži celé pětičlenné rodiny.

Za půl roku měl prvních 1 500 odběratelů, což mu umožnilo pustit do videí reklamu, která by mu začala vydělávat první peníze. Jelikož to Staněk dělal hlavně pro zábavu, otálel. „Pak jsem ale někde potkal Petra Máru, který mi řekl, ať to hned udělám, protože mi stoupne sledovanost,“ vzpomíná. A hle, čísla čtyřnásobně vyskočila. Začaly mu přicházet i první vydělané dolary, ale byly spíše symbolické. Kanál tak dál dotoval, protože mu o peníze prý vůbec nešlo – měl v sobě silnou motivaci ze zážitku v Číně a chtěl o ekologickém rozměru co nejvíce edukovat.

Jako další důležitý milník po založení youtubového kanálu zmiňuje stav, kdy začal svou práci delegovat. Přestože se zpočátku jako řada jiných tvůrců obával, že nikdo jiný to nezvládne dělat tak dobře jako on, neměl na výběr, protože to nešlo stíhat. Dnes má kolem sebe několikačlenný tým a s kolegy v Purple Ventures si navíc vyjednal, že se potřebuje na jeden den z aktivity kolem investic do startupů stáhnout. Dodnes platí, že v investiční firmě tráví čtyři dny v týdnu, zatímco další tři dny podle potřeby zabírá ElectroDad.

Trochu paradoxní přitom je, že Staněk nikdy nebyl vyloženě autíčkář: „Auto pro mě vždycky byla hlavně užitná věc.“ Přesto patří k nejzkušenějším elektromobilistům v Česku, protože se projel prakticky vším, co šlo, počínaje evropskými vozy přes ty americké až po nejnovější výstřelky z Číny, která je ve vývoji mnohem mrštnější. Staněk vzpomíná, že už když tam byl před více než deseti lety, byly vidět elektromobilové zárodky, z nichž je dnes velká mašinérie stále více konkurující tradičnímu evropskému autoprůmyslu.

Jaký elektromobil je tedy dnes podle něj nejlepší? „Nejlepší poměr cena/výkon nabízí jednoznačně základní Tesla Model 3 za něco málo přes milion korun. Škoda Enyaq je špičkový produkt, máte v něm pocit, že jste v prémiovém autě, dílenské zpracování je skvělé a designově má větší koule než modely ID od Volkswagenu, ale je příliš drahá a roky se perou se softwarem,“ hodnotí Staněk.

„Obrovský pokrok udělaly Kia a Hyundai, dělají technologicky skvělá auta. A moje srdcovka je Porsche Taycan, které jsem také v jeho nejnovější verzi v červenci pořídil. Fascinují mě jízdní vlastnosti, dojezd i ultrarychlé nabíjení a své dělá i tradice značky. Když si sednete do čínského Zeekru, je taky všechno vymazlené, ale takovou emoci tam necítím,“ říká ElectroDad.

V rodinné garáži Staňků pořád stojí také Tesla Model 3 z roku 2019, která byla od aktivního využívání donedávna tak obouchaná, že by nejeden řidič kroutil hlavou. Byť Staněk není autíčkář a chce se hlavně efektivně přesouvat, tak „vyměkl“ a nechal v podstatě celé auto přelakovat. Sám navíc neustále jezdí s něčím novým a následně své zkušenosti sdílí s více než čtyřiceti tisíci odběrateli na YouTube a dalšími lidmi, kteří na jeho tvorbu narazí.

Zaměřuje se přitom především na praktičnost a tolik neřeší parametry. Zajímá ho, kolik auto skutečně dojede, kolik může stát dobíjení a jak to celé vychází, když k tomu máte třeba na střeše fotovoltaiku. Vedle elektromobilů jsou pro něj totiž obnovitelné zdroje energie druhým zásadním tématem, které ve svých videích rozebírá. Stejně jako si počkal, až bude vývoj fotovoltaiky takový, aby si ji mohl nainstalovat na dům, dočkal se momentu, kdy téma začalo být zajímavé pro širší veřejnost.

„Zásadní byl příchod energetické krize. Když jsem v roce 2019 natočil video, jak vybírám fotovoltaiku na naši střechu, byl jsem pro některé zelený mozek, který neumí počítat. Návratnost tehdy byla reálně asi patnáct let, ale nikdo tomu stejně nevěřil. Když jsem o tom natáčel po třech letech, pro mnohé jsem byl vizionář, protože jsem měl fotovoltaiku už dávno a najednou to začalo dávat ekonomicky smysl. Sledovanost začala růst,“ popisuje Staněk.

Na youtubovém kanálu ElectroDad je dnes přes osm stovek videí a další rychle přibývají, protože Jan Staněk se svým týmem vydává klidně tři týdně. Naposledy ukazoval, jak termokamerou na dronu kontroloval stav solárních panelů, vzal si na paškál Cybertruck od Tesly nebo zavzpomínal na první generaci elektrického Fiatu 500e. Jeho videa mají obvykle kolem pěti až dvaceti tisíc zhlédnutí a ve své influencerské kariéře má jeden velký cíl. „Když jsem v roce 2019 řekl, že chci jako týpek z Rosic u Brna inspirovat milion lidí, spousta lidí si klepala na čelo,“ usmívá se a věří, že nakonec mu to vyjde, jako už několikrát v minulosti.