Ze zkratky ESG se stal v minulých letech jeden ze symbolů zelené transformace. Nyní ale postupně dostává čím dál hmatatelnější obrysy – všechny velké firmy totiž budou muset do svých výročních zpráv od příštího roku zahrnout právě i nefinanční reporting. „Odhadem půjde v Česku až o vyšší jednotky tisíc společností,“ říká v rozhovoru Štěpán Černohorský z ČSOB Advisory.

Tři písmena ESG znamenají environmental, social and corporate governance, tedy volně přeloženo – jak se daná společnost chová v environmentálních, sociálních a korporátních otázkách. A přestože tuto novou reportovací povinnost někteří vnímají jako zbytečnou byrokracii, dá se v ní nalézt i ledacos pozitivního: firmy totiž přiměje si provést důkladnou analýzu svého fungování a řízení a následně můžou odhalit neefektivnosti a zvýšit svou konkurenceschopnost.

„Klíčové je, aby firmy dobře chápaly oblasti, na které se zaměřit, a konkrétní data, která mají vyhodnotit,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Štěpán Černohorský, který se svým týmem v ČSOB Advisory právě firmám s reportováním ESG pomáhá.

V interview dále popisuje, co se mění od roku 2025, na koho se bude ESG nefinanční reporting vztahovat, jak s ním mohou pomoct poradci a konzultanti, proč to je příležitost na vylepšení byznysu či jakou roli v této oblasti hrají a budou hrát banky.

Jaká je aktuálně situace s nefinančním reportingem u firem?
Povinnost zveřejňovat informace o ESG u nás existuje vlastně od roku 2017, ale původně se týkala jen několika desítek firem, které splňovaly určité velikostní nebo finanční parametry. Tyto firmy publikovaly informace o ESG v rámci CSR reportů, šlo většinou o obecné dokumenty bez jasně daných standardů, co přesně mají uvádět. Často to vypadalo spíše jako marketingové materiály, i když se firmy postupně snažily zlepšovat obsah a přidávat i měřitelné cíle.

Zlom přišel v roce 2022 s EU taxonomií, která zavedla povinnost zveřejňovat přesná data o tom, jak jejich tržby a náklady souvisejí s ESG, a tyto informace musely být nově ověřeny i auditory. Aktuálně v Česku čekáme na transpozici nové směrnice na nefinanční reporting pod zkratkou CSRD, která detailně vymezuje, jaké informace musí být v ESG reportech uvedeny. CSRD směrnice zavádí firmám povinnost tyto informace zveřejňovat postupně od roku 2024. Česko není jediná země, která směrnici ještě nepřevedla do svého zákonodárství, v EU je dalších 16 zemí, které to ještě neudělaly. Pro firmy se ale na povinnosti nic nemění.

Dochází ale i k rozšiřování záběru, na koho se ESG pravidla vztahují, ne?
Povinnost ESG reportingu se rozšiřuje o velké podniky. Ty musí splňovat dvě ze tří kritérií: 250 zaměstnanců, roční obrat 50 milionů eur nebo bilanční sumu 25 milionů eur. Pak se na ně ESG pravidla vztahují. Odhaduje se, že v Česku půjde o vyšší jednotky tisíc firem.

Pro tyto firmy bude ESG reporting povinný od roku 2025 s tím, že výsledky musí zveřejnit v polovině roku 2026. Zprávy budou součástí výroční zprávy a musí být auditovány. V prvních třech letech se bude jednat o tzv. ověření poskytující omezenou jistotu (limited assurance), což znamená méně detailní kontrolu informací, ale i tak budou ověřeny auditory.

Jaká je vlastně podstata nefinančního reportingu?
Nefinanční reporting umožní externím subjektům snadněji získat přístup k informacím o firmách z oblasti ESG. I když směrnice uvádí standardy pro maximální rozsah zveřejňovaných údajů, ne všechny firmy budou muset reportovat vše. Klíčové je, že firmy budou zveřejňovat jen to, co je pro ně relevantní.

Každá firma musí provést hodnocení tzv. dvojí významnosti (double materiality assessment). Tedy zhodnotit, jak její činnost ovlivňuje oblasti jako např. životní prostředí, vlastní zaměstnanci nebo řízení firmy a zároveň, jak příležitosti a rizika z těchto oblastí mohou finančně ovlivnit firmu samotnou. Firma tak bude reportovat jen o těch oblastech, které jsou pro ni významné. Tento proces je logický a odpovídá strategickému řízení – firmy se zaměřují na to, co je pro ně důležité, jen se nyní více budou soustředit i na oblasti spojené s udržitelností.

Právě v tom posouzení, co je důležité, bude asi podstatná role poradců, že?
Klíčové je, aby firmy dobře chápaly oblasti, na které se zaměřit, a konkrétní data, která mají vyhodnotit. Pokud nemají potřebné informace, nemohou správně posoudit významnost. Proto je důležité, aby ve firmě byl někdo, kdo rozumí relevantním standardům, nebo aby si najali odborníka, který tento proces zvládne. To může být efektivnější a ušetřit náklady, než aby se tím zabývala firma samostatně.

Někteří klienti vidí nefinanční reporting jako zátěž, podobně jako při zavádění GDPR. Snažíme se jim ale ukázat možné konkurenční výhody, jako například odhalení rizik, která by mohla ohrozit jejich byznys, pokud nebudou řešena včas. Díky přípravě na nefinanční reporting se často také zlepšují interní procesy a efektivita firmy.

Právě v pomoci s odhalením neefektivností by mohl pro firmy tkvět velký smysl.
Klíčem je najít s klienty efektivní způsob, jak zvládnout ESG proces bez zbytečné administrativní zátěže. Mnoho firem chce splnit povinnost co nejjednodušeji, ale zároveň z toho získat i nějaký přínos. Nejtěžší je správně definovat oblasti, které jsou pro firmu relevantní, což vyžaduje důkladné ověření informací s klíčovými lidmi či partnery. Často jde například o sledování uhlíkové stopy.

Uhlíková stopa se stává standardem, zejména v automobilovém průmyslu nebo energetice. Firmy si začínají uvědomovat její důležitost, protože ovlivňuje jejich budoucí úspěch. Jedním z hlavních faktorů, které přiměly firmy začít sledovat svou uhlíkovou stopu, byly vedle zákazníků i finanční instituce, jako banky. Ty už několik let reportují emisní intenzitu svých portfolií a potřebují data od svých klientů.

Banky motivují své klienty ke zlepšení uhlíkové stopy, což může vést k lepším podmínkám pro financování. Zároveň ale banky některé aktivity, jako uhelný průmysl, přestávají financovat. Tento tlak na sledování uhlíkové stopy se rozšiřuje a firmy budou muset sledovat své dodavatelské řetězce, aby zůstaly konkurenceschopné.

A mění se pohled lidí z byznysu na reporting ESG?
Zhruba před rokem došlo k výraznému posunu v přístupu firem k ESG reportingu. Dříve o něm slyšely, ale nikdo po nich nic konkrétního nechtěl a někteří ho odmítali kvůli nákladům. Jakmile ale jejich zákazníci začali požadovat ESG data, firmy si uvědomily, že to bude nutnost. Poptávka po ESG datech se začala zvyšovat – dříve to bylo jednou za čtvrtletí, nyní klidně každý týden.

Například jeden z našich klientů, který spadá pod povinný reporting, dříve ESG informace svým zákazníkům dodával jen zřídka, ale začátkem roku 2023 už to bylo každý měsíc a nyní je to téměř každý týden. Tento vývoj ukazuje, jak rychle se ESG stává standardem. Firmy, které nejsou schopné dodat požadované informace včas, mohou být vyloučeny z tendrů či jiných obchodních příležitostí.

Průkopníky v reportování ESG byly vždycky banky, které k tomu tak trochu přiměli zákonodárci, pak logicky energetické firmy a také velké automobilky. A od nich to prosakovalo dál do jejich dodavatelských řetězců. Nebo se pletu?
Některé sektory, jako energetika a automotive, sledují svou uhlíkovou stopu již delší dobu, například kvůli systému emisních povolenek EU ETS. Ačkoli se povinný ESG reporting týká větších firem, i menší společnosti, které jsou součástí dodavatelského řetězce, budou muset tyto informace poskytovat. Požadavky se na ně přenesou, a tak i menší firmy budou muset evidovat určité ESG údaje, ačkoli často jen na dobrovolné bázi.

Externí příjemci, jako jsou banky, budou těžit z těchto dat, protože sledují nejen finanční stabilitu svých klientů, ale i rizika a příležitosti spojené s ESG. Tyto faktory mají stále větší vliv na úspěšnost firem. V západních zemích rostou tlaky ze strany investorů, zatímco v Česku očekáváme, že přijdou spíše od bank a klientů v dodavatelských řetězcích.

Takže banky budou dál přísnější?
Požadavky na ESG se začínají v některých sektorech konkretizovat, například u projektů spojených s uhlím, které se kvůli klimatickým změnám stávají pro banky neatraktivními. Banky nyní preferují financování udržitelných projektů a při hodnocení firem zvažují nejen finanční stabilitu, ale i rizika spojená s klimatickými změnami, dodavatelskými řetězci či environmentálními faktory.

Tento posun se týká také sociálních aspektů, jako je diverzita. Například firma s vysokým věkovým průměrem zaměstnanců, která má problémy přilákat mladší pracovníky, může být považována za potenciálně rizikovější v dlouhodobém horizontu. ESG faktory se tedy stávají klíčovými pro hodnocení rizik a mohou výrazně ovlivnit finanční úspěch firem a jejich schopnost splácet úvěry. Banky se na ESG nedívají jen jako na trend, ale jako na součást měnících se rizik, která mají dopad na byznys.

Je zajímavé, že symbolem ESG se stala uhlíková stopa, ale jak jste právě zmínil, i sociální otázky mohou být klíčový prvek pro budoucnost firmy.
Vliv ESG faktorů se liší podle typu byznysu a sektoru. U IT firem, které by nedbaly na péči o zaměstnance a nenabízely jim vhodné podmínky, by to mohlo vést ke ztrátě talentů a konkurenceschopnosti. IT firmy jsou závislé na inovacích a mladých talentech, takže nedostatečná atraktivita pro mladé lidi by mohla mít dlouhodobé negativní dopady.

Ačkoli environmentální aspekty, jako uhlíková stopa, mají jasnou vazbu na ekonomiku, sociální faktory jsou rovněž důležité. Povinnost ESG reportingu je pro firmy příležitostí přehodnotit své fungování. Mohou objevit oblasti, kde lze dosáhnout zlepšení, což by mohlo podpořit jejich budoucí úspěch.

V zásadě je to prostě příležitost si udělat důkladnou analýzu kondice firmy.
Musíte provést detailní analýzu vaší firmy a my s tím pomůžeme, aby celý proces byl co nejjednodušší. Projdeme jednotlivé kroky, identifikujeme relevantní oblasti a následně pomůžeme se sběrem dat a tvorbou formálního reportu. Report je ale jen začátek – důležité je, jak s těmito informacemi bude firma pracovat dál.

Jinak uhlíková stopa je často považována za symbol ESG, což je částečně oprávněné. Firma může splnit základní požadavky, nebo jít dál a analyzovat data hlouběji, což vede k lepším strategickým rozhodnutím a efektivnějšímu řízení udržitelnosti.

Co mi jako podnikateli či řediteli firmy vlastně informace o uhlíkové stopě řekne?
Je důležité analyzovat, jak uhlíková stopa vzniká, z čeho se skládá a jaké náklady s ní souvisejí. Jakmile více firem začne zveřejňovat tyto informace, bude zajímavé sledovat, jak si vedou ve srovnání s konkurencí. Benchmarking vám ukáže, zda jste v rámci průměru sektoru, nebo jestli vynikáte či zaostáváte. Pokud zjistíte, že máte vyšší uhlíkovou stopu než konkurence, můžete podniknout kroky ke zlepšení. A pokud jste na tom lépe, můžete tuto výhodu posílit ke zvýšení své konkurenceschopnosti.

Práce s uhlíkovou stopou nabízí různé možnosti, často bez velkých nákladů. Například jeden klient zjistil díky detailní analýze, že jeden z jeho provozů byl energeticky náročnější kvůli drobnému problému s nastavením zařízení, což by jinak zůstalo skryté. Tato analýza může pomoci firmám zefektivnit provoz a zlepšit výsledky.

Mám pocit, že to je hodně i o pozitivním mindsetu.
Určitě. Zavedení nových informací do strategického rozhodování si vyžádá i čas, ale firmy nyní mají možnost pracovat s daty, která dříve neměly. Tím mohou vytěžit pozitiva nebo řešit případné negativní dopady spojené s ESG. I když zavádění nových povinností je zpočátku náročné, jakmile se procesy zaběhnou, bude to pro firmy jednodušší a méně zatěžující. Naším cílem je naučit klienty využívat tyto informace a současně jim poskytnout nástroje, které jim usnadní práci s ESG daty v budoucnu.

Jakmile si firmy osvojí práci s ESG procesy, zjistí, že jejich správa už není tak nákladná a nabídne přidanou hodnotu. To samozřejmě závisí na firemní kultuře a ochotě přijmout nové výzvy. Hodnocení ESG oblastí často zahrnuje účast širšího vedení, což může být náročné, ale časem firmy rozpoznají skutečný přínos těchto dat.

Dají se vyčíslit náklady navíc na nefinanční reporting?
Náklady na zavedení ESG reportingu lze rozdělit do dvou kategorií: čas zaměstnanců a externí pomoc. Externí asistence může stát stovky tisíc až miliony korun, zejména u větších firem. Interní náklady, tedy čas zaměstnanců, závisí na intenzitě jejich zapojení – během prvního roku se mohou rovnat i jednomu plnému úvazku. Dlouhodobě by však mělo stačit jedno pracovní místo, které bude koordinovat celý proces a dohlížet na sběr dat. K tomu existují nástroje jako tabulky, finanční modely nebo digitální platformy, například naše platforma Green0meter, která usnadní sběr dat, tvorbu reportů a sledování informací.

Takže se ale nebavíme o likvidačních nákladech.
Náklady na ESG reporting nejsou likvidační, ale nejsou zanedbatelné. Investice do externí asistence při přípravě se ale firmám často vyplatí, protože přidělení této agendy internímu zaměstnanci by nemuselo být efektivní, ani nakonec levnější řešení. Primárně bude záležet na tom, jak intenzivně chce firma s ESG daty pracovat. Výše nákladů se tedy bude lišit podle toho, jak firma plánuje dlouhodobou správu a využívání těchto informací.

Každopádně je to o důvod víc, proč pak se získanými daty pracovat.
Je to tak. Tento aspekt je zásadní zejména na trzích, jako je severní Evropa, kde ESG kritéria, jako uhlíková stopa, mohou mít větší váhu než samotná cena. U některých zákazníků je uhlíková stopa důležitější než finální cena, což je realita v určitých sektorech.

Zákazník rozhoduje, co je pro něj klíčové, a firma musí reagovat. Viděli jsme mnoho příkladů, kdy malé kroky, které na začátku vypadaly nevýznamně, měly velký přínos. Nejtěžší je, že ESG je nyní něco nového a složitějšího, než na co byly firmy zvyklé, ale postupem času se stane běžnou součástí firemních procesů, podobně třeba jako vedení účetnictví a finanční reporting.