V mrakodrapu nad Brnem čarují datoví kouzelníci z intecs pro Marks & Spencer, Dr. Max i Notino

Firma patří k předním odborníkům na datovou analytiku v cloudu a Microsoft Power BI. Má pět desítek zaměstnanců a cílí na tržby přes 70 milionů korun.

Luboš KrečLuboš Kreč

intecs-1

Foto: intecs

Majitelé intecs Luboš Bednář a Radim Hampel

Radim Hampel a Luboš Bednář jsou nadšení ajťáci, kteří se netají tím, že mají rádi čísla a dokážou hovořit o databázových programech jako o adrenalinovém zážitku. Skvěle se doplňují, přesto jsou každý úplně jiný, téměř jako čínská filosofie jin a jang. Právě díky sehrané spolupráci se jim ale podařilo v Brně vybudovat silnou vývojářskou společnost intecs, která aktuálně zaměstnává pět desítek lidí, v příštím roce cílí na tržby přes 100 milionů korun a meziročně roste o 40 procent. Mezi její klienty patří podniky jako Dr. Max, Marks & Spencer nebo Notino.

Dr.Max už dávno není jen největší lékárenská síť ve střední a východní Evropě, ale také digitální továrna, která denně vyprodukuje ohromné množství dat. Jak v e-shopu, tak ve více než dvou tisících kamenných pobočkách. A když před dvěma lety Dr. Max hledal někoho, kdo by pomohl v prostředí Microsoft Power BI vytvořit reportingový systém pro tisíce aktivních uživatelů, obrátil se právě na experty z intecs.

„Byla to hodně náročná zakázka, bylo třeba konsolidovat data z osmi trhů, museli jsme také proškolit týmy analytiků a pomoct jim vytvořit komplexní datové modely,“ říká šestatřicetiletý Bednář s tím, že nyní jsou lékárny ze skupiny Penta největším klientem firmy. Hned ovšem dodává: „Zakládáme si ale na rozmanitosti, nechceme být závislí jen na pár velkých zákaznících. Celkem máme stovku klientů, drtivá většina z nich se k nám opakovaně vrací a zůstává s námi.“

To ostatně platí i pro dvojici historicky prvních klientů Marks & Spencer a Notino, kteří jsou úzce spjatí i se vznikem intecs. Britská oděvní značka, respektive její česká filiálka byla prvním významným klientem Radima Hampela, který firmu, tehdy ještě jako Intelligent Technologies, v roce 2007 zakládal. Luboš Bednář zase pracoval tou dobou jako externí datový konzultant pro internetový obchod s kosmetikou, původně známý jako Parfums.cz. „Sháněl jsem někoho k sobě, už jsem všechno sám nestíhal,“ směje se třiačtyřicetiletý Hampel. Seznámili se přes doporučení, až dodatečně zjistili, že v minulosti oba pracovali ve stejné firmě IPS, jen každý v jiné době.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Od začátku se zaměřovali na to, co uměli nejlépe a s čím měli zkušenosti – na práci se systémy od Microsoftu a na budování datových skladů. Časem k tomu přibylo zpracování a analytika firemních dat na zmíněné platformě Power BI. „Tu a tam jsme přemýšleli, zda si nerozšířit záběr i o jiné systémy a platformy. Ale protože jsme na microsoftích technologiích vyrostli, rozumíme tam všem funkcím a nastavení, věříme si, že nás v nich nic nezaskočí. A to je pro nás klíčové. Vlastně se nám nikdy nestalo, že by zákazníci nebyli spokojení a že bychom jim neuměli pomoct,“ zdůrazňuje Radim Hampel.

Při budování své firmy kladou důraz na organický růst, práce jim musí dávat smysl a nechtějí dělat byznys jen pro byznys. Naopak startupová dravost některých jiných technologických firem je jim cizí. „Nikdy jsme nemuseli o zakázky bojovat, vnucovat se, vždycky přicházeli klienti za námi a my si mohli vybírat. Je pro nás proto důležité, abychom s nimi hráli fér,“ připomíná Bednář, který intecs manažersky řídí, zatímco Hampel se dnes stará hlavně o obchod a strategii.

Z rozdělení jejich funkcí ve firmě, která aktuálně zaměstnává pět desítek lidí, ale do konce roku očekává, že jich bude k šesti desítkám, je zřejmé, kdo je jin a kdo jang. Zatímco Luboš Bednář je typ budovatele a organizátora, který věci rád posouvá vpřed, Radim Hampel je tím, kdo si cení stability, rozvahy a dlouhodobých partnerských vztahů se zákazníky i dovnitř do firmy.

int

Zázemí společnosti intecs

Zatímco řada firem uprostřed covidové pandemie přemýšlela kudy dál, Bednář s Hampelem nevěděli, kam skočit dřív. Do toho přišel mladší spolumajitel s nápadem, že by se mohli přestěhovat z centra Brna, kde už jim kanceláře byly malé, do mrakodrapu nad Královým polem. „Uvolnilo se tam místo ve dvacátém patře s krásným výhledem na celé město,“ vzpomíná Bednář s tím, že přesun z údolí na kopec byl neplánovaným začátkem komplexní transformace firmy.

Postupně totiž došlo kromě nového sídla i na redesign webu, novou vizuální identitu, nové jméno (z Intelligent Technologies vzniklo intecs)… „Všechno se změnilo, jen lidé a zákazníci zůstali, celé to byla samozřejmě Lubošova akce,“ usmívá se Radim Hampel a připouští, že i když měl zpočátku obavy z rychlosti změn, nakonec se podařilo vše dotáhnout – klienti i zaměstnanci kvitovali modernější a svižnější styl, který z podniku začal vyzařovat.

„Od roku 2018 přidáváme čtyřicet procent rok co rok, takže loni jsme v tržbách skončili nad padesáti miliony, letos bychom měli pokořit hranici sedmdesáti milionů,“ chlubí se Bednář. Kvůli velkému zájmu o služby datové analytiky a tvorby datových skladů postupně předali řadu kompetencí svým kolegům: „Vedoucí jednotlivých týmů mají u nás dnes mnohem větší odpovědnost, oni jsou zodpovědní za úspěch zákaznických projektů.“

intecs

  • Vzniklo v roce 2007 pod názvem Intelligent Technologies.
  • Radim Hampel a Luboš Bednář drží každý polovinu firmy.
  • V roce 2022 dosáhla firma obratu přes 50 milionů korun.
  • Sídlí v Brně, má přes 50 zaměstnanců.
  • Jejím zákazníky jsou společnosti jako Dr.Max, Notino, Rossmann, Astratex nebo DB Schenker.
  • Zaměřuje se na datové sklady, reporting v Power BI, plánování a forecasting, digitální transformace.
  • Je certifikovaným partnerem společností Microsoft a Keboola.

Nebojí se, že by zájem klientů mohl opadnout? „Toho se nebojím. Digitalizace je a bude téma ještě mnoho let a objem dat, se kterými se analyticky pracuje, se bude stále zvyšovat. A cloudové technologie, které používáme, tuto transformaci ještě urychlují,“ říká Radim Hampel s tím, že situaci by jim mohl zkomplikovat leda Microsoft, kdyby se dostal do nějakých nečekaných problémů: „To ale, když se koukám na to, jak se mu poslední dekádu daří a jak skvěle byznysově funguje, není moc pravděpodobné.“

Firmu proto čeká další růst. Do konce roku plánuje, že rozšíří svůj tým o desítku lidí a příští rok přibudou další. Je tak dost pravděpodobné, že kanceláře s výhledem na jihomoravskou metropoli budou intecs brzy zase malé. Co pak? „Přemýšlíme, že bychom otevřeli novou pobočku. Ale ne v Praze, spíš třeba v Bratislavě, možná v Ostravě. Určitě ale v Česku či na Slovensku. Žádný Londýn, natož Silicon Valley. To není náš svět. My se radši držíme nohama na zemi, tak se cítíme dobře. A zjevně nám to tak jde,“ uzavírá Luboš Bednář.

CC Premium

Partnerem článku je společnost intecs

Londýn vyměnil za sever Čech. Odtud Lukáš Klimčák okouzluje svět se sklářskou značkou Klimchi

Nápad na vlastní značku skla přišel v Londýně, formovat se však začal až na severu Čech. A to s pomocí designéra Františka Jungvirta.

klimcak1-minStory

Foto: Klimchi

Lukáš Klimčák, zakladatel značky Klimchi

0Zobrazit komentáře

Londýnské ulice umí být pestré a uhlazené. To na severu Čech, kam se Lukáš Klimčák z Londýna přestěhoval, mnoho uhlazenosti k dostání není. Jak sám říká, lidé jsou tu jiní než například v Praze, bodřejší a tvrdší. Přesto v Křišťálovém údolí pod rukama místních mistrů sklářů vznikají díla, která nemohou být ve větším kontrastu k tomuto kraji. Krása a křehkost ukryté ve skle se staly důvodem, proč Lukáš Klimčák přijal část severské nátury za svou a pokusil se z vlastní sklářské značky Klimchi udělat ve světě pojem.

O sklářích se v poslední době ve velkém mluvilo především ve spojitosti s rostoucími cenami energií. Z důvodu neúnosných nákladů byly některé sklárny nuceny utlumit provoz či dokonce zcela zavřít. Neplatí to však pro sklárnu Jílek v Kamenickém Šenově, ve které se sklo vyrábí od roku 1905. Zde naopak tempo produkce díky zakázkám pro mladou sklářskou značku Klimchi zesílilo. Její zakladatel Lukáš Klimčák se totiž rozhodl vypořádat s krizí po svém, navýšil objem objednávek do výroby, díky čemuž bylo možné dát práci více lidem a také lépe čelit vyšroubovaným cenám energií.

Originální přístup k věci je ostatně to, co celou značku založenou v roce 2019 definuje. Coby rodilému Pražanovi bylo Klimčákovi sklo dlouhou dobu cizí, byť jej výtvarné umění zajímalo už na střední škole. Svá navazující studia se ale rozhodl zasvětit byznysu, managementu a zahraničí. Ke škole v Rakousku díky dobrým výsledkům přihodil ještě i dálkové studium ve finských Helsinkách.

Po ukončení bakaláře se dvěma tituly v ruce a velkým množstvím praktických znalostí, na kterých rakouské vzdělávání staví, přišel čas rozhodnout se, kam dál. V té době se Klimčákova maminka provdala za majitele výše zmíněné severočeské sklárny, což mu dalo možnost poznat svět skla, příležitost pokračovat v zahraničním studiu a zároveň se stát součástí rodinného byznysu, který se zabýval produkcí zakázkových světelných instalací.

klimcak2-min

Foto: Klimchi

Lukáš Klimčák měl od začátku jasno, že se chce zaměřovat na stolní sklo mířící především do zahraničí

„Proto jsem se rozhodl přihlásit na jednoletý magisterský obor světelného designu na jedné z nejprestižnějších fakult architektury na světě,“ popisuje Klimčák své rozhodnutí začít studovat na londýnské univerzitě UCL relativně specifický obor, který má ovšem se sklem pevné vazby. „Světlo jsme tu brali jako fenomén i fyzikální veličinu. Takže jsme začali opravdu od píky, v prvním měsíci třeba kvantovou fyzikou,“ vzpomíná Klimčák.

Když nestudoval, rozšiřoval klientskou síť pro rodinný podnik, což mu otevřelo dveře do zcela nového světa. Světa plného luxusu, kde se bydlí v domech za desítky milionů liber a milion korun tu není problém utratit za víkend. Právě v té době dostal nápad na vlastní značku. „Zjistil jsem, že chci jít vlastním směrem. Že se chci věnovat stolnímu sklu, protože to je něco, co má ve světě vysokou přidanou hodnotu. A my tady v Česku to děláme opravdu dobře,“ popisuje Klimčák vznik značky Klimchi, kterou pojmenoval podle své vlastní přezdívky z mládí.

Aby však byl schopen své myšlenky přetavit v realitu, bylo nutné vrátit se po letech zpět do Čech. Po dokončení studií tak londýnské vysoké věžáky vyměnil za vrcholky Lužických hor a Temži za malé lesní bystřiny. V Šenově využil zázemí rodinné sklárny, navrhnul vizuální identitu značky Klimchi a jako první produkty uvedl přepracované designy výrobků, které se zde do klasických dřevěných forem foukaly v posledních dekádách. Na celý rozběh měl uspořený zhruba milion korun, jak ovšem sám říká, nakonec na něj nebylo zapotřebí příliš sahat. I díky velmi štíhlé výrobě, které jsou v Klimchi věrni dodnes, byla firma v zisku hned od počátku. Po půl roce mohl Klimčák nabrat prvního zaměstnance, pak dalšího a značka začala růst.

Chybějící dílek

Najít v kraji schopného skláře není podle Klimčáka zase tak náročné, ovšem Klimchi potřebovalo ještě jeden důležitý dílek do celé skládačky, kterým byl vlastní a osobitý design produktů. „Cítil jsem, že moje hlavní role v projektu se týká obchodu, a potřeboval jsem někoho, kdo rozšíří produktové portfolio a ucelí vizualitu značky. Zároveň jsem však potřeboval někoho, koho jsem si mohl v té chvíli dovolit, protože matadoři by za něco takového chtěli nesmysl,“ vysvětluje Klimčák, jenž v té době sledoval na Instagramu tvorbu vycházející hvězdy českého sklářského designu Františka Jungvirta.

Když přišel správný čas, rozhodl se jej oslovit s nabídkou spolupráce a Jungvirt souhlasil. „Napsali jsme si v pátek a sešli jsme se v neděli. Pro mě bylo hrozně důležité poznat se víc osobně. Bavilo mě, že za Klimchi stojí tým mladých lidí, což není u českých skláren úplně zvykem. Takže jsem viděl příležitost dělat něco nového a posunout svou tvorbu zase o kus dál,“ vysvětluje Jungvirt důvody, proč na nabídku Klimčáka kývnul.

klimchio5

Foto: Klimchi

Zleva František Jungvirt a Lukáš Klimčák, dvě hlavní tváře značky Klimchi

Jak Klimčák přiznává, obrátit se na mladého začínajícího designéra byl risk, ovšem vzájemná spolupráce brzy začala plodit ovoce a první kolekci Shadows dodnes Jungvirt označuje za jednu ze svých nejoblíbenějších. Ve své tvorbě se snaží propojovat tradiční a moderní přístupy ke zpracování skla, což se promítá do objektů vyráběných tradiční metodou. Ovšem se zcela novými tvary, povrchovou strukturou i barvami.

„Dnes často původní tvary nefungují, ale technologie má pořád potenciál. A když se ji člověku podaří zpracovat novým způsobem, často to vypadá super. A ještě to odkazuje na něco, co tu bylo před námi,“ říká s nadšením Jungvirt, který pozici kreativního ředitele v Klimchi zastává třetím rokem. Nic by se na tom nemělo měnit ani v budoucnu, kdy chce značka začít spolupracovat na jednorázových projektech i s jinými designéry.

Angličané si umí užívat, Češi hledají k designu cestu

I s jejich pomocí chce Klimchi v budoucnu začít oslovovat více českých zákazníků. Jak totiž Klimčák i Jungvirt potvrzují, Češi se začínají o sklo zajímat čím dál tím více. Podle Klimčáka se v posledních letech český zákazník namísto objemu začíná více soustředit na kvalitu. A platí to také u předmětů běžné denní potřeby. „Dneska už si nekoupí dvanáct skleniček z IKEA, ale za stejnou cenu si koupí skleničky třeba jen čtyři, které mají kvalitní design, příběh, vydrží dlouho a budou nadčasové,“ vysvětluje Klimčák s tím, že přidanou hodnotou je i ten fakt, že jsou vyrobené tady v Česku a jejich nákupem spotřebitel podpoří místní ekonomiku a české řemeslníky.

Časem by tak mohlo podstatně více produktů značky zůstávat v České republice. Do budoucna by ovšem Klimchi rádo oslovovalo i více zákazníků na Blízkém východě a potenciál cítí i v Asii. Ostatně značka byla oslovena, aby se stala součástí prezentace České republiky v rámci nedávné delegace na Tchaj-wanu.

klimchio4

Foto: Klimchi

Výrobky Klimchi se vyrábějí tradiční metodou foukání skla do dřevěných či kovových forem

Dnes ovšem Klimchi vyváží přes 90 procent své produkce za hranice. Největšími trhy jsou Velká Británie a Skandinávie, což je do jisté míry dáno obchodní sítí, kterou zde Klimčák vytvořil, ale i podstatně silnějším vztahem ke stolnímu sklu. Severské národy si obecně potrpí na kvalitní design a Angličané jsou zase specialisté na vychutnávaní si života v obklopení rodiny a přátel. „Velmi rádi se setkávají a někoho hostí. Často stolují, mají své parties, pořádají pikniky a také je u nich silná tradice klubů. K tomu všemu sklo neodmyslitelně patří. A vždy jim jde o to, aby bylo co nejkrásnější,“ přibližuje Klimčák.

Nejoblíbenější jsou v Británii jeho sklenice, karafy, poháry a další nápojové sklo. Pozadu však nezůstávají ani další designové doplňky, jako jsou vázy. Jungvirt jim s oblibou propůjčuje pestré barvy, které jsou aktuálně v kurzu. Jak ovšem dodává, spíše než aktuální trendy ovlivňuje podobu produktů snaha dělat je maximálně nadčasové.

Investice do Jungvirta a Klimchi

Díky specifickému Jungvirtovu designovému podpisu dnes někteří označují produkty od Klimchi za zajímavou investici. Podobně jako naše babičky uchovávají ve svých prosklených obývacích stěnách červené vázičky s bílo-zlatými smaltovanými kytičkami, za pár desítek let by to mohlo být právě sklo Klimchi, které je nahradí.

„My máme opravdu velkou škálu klientů, kteří si naše sklo kupují. Někdo k tomu může přistupovat jako k investici, což nás strašně moc těší, ale zároveň chceme, aby to sklo lidé používali. Proto je ten design hezký, ale i kvalitní a něco vydrží,“ vysvětluje Jungvirt. „Já si myslím, že naše produkty na ceně porostou, už jen vzhledem k tomu, jak roste hodnota práce. Navíc se z Františka stává přední sklářský umělec a jeho věci jsou již nyní velmi vyhledávané,“ doplňuje Klimčák.

I to do jisté míry pomohlo v minulém roce značce vyrůst na obrat ve výši 39 milionů korun. V letošním roce by Lukáš Klimčák rád dosáhnul na hranici 50 milionů. Až doposud si vše hradil z vlastních zdrojů. A byť je do budoucna spolupráci s investory otevřen, prozatím veškeré nabídky odmítá a chce společnost držet ve vlastních rukou.

klimchio7

Foto: Klimchi

Klimchi se specializuje na stolní sklo, které pomáhá prohloubit zážitek ze společného setkávání u jednoho stolu

Moc toho nechce měnit ani v současném nastavení vztahu značky a sklárny coby dvou oddělených, i když díky rodinným vztahům velmi blízkých entit. Značka se může soustředit na budování image, odbavování zakázek a vymýšlení nových designů, zatímco sklárna se věnuje čistě výrobě. O založení vlastní sklárny Klimčák v současné době vůbec neuvažuje a zaměstnávají jej jiné plány.

„Má vize pro Klimchi je vybudovat z ní přední českou sklářskou značku, co se stolního skla a interiérových doplňků týče. Aby když se ve světě řekne české sklo, lidem okamžitě naskočilo jméno Klimchi. Aby Češi byli hrdí na to, že Klimchi je česká značka. A vždy ji rádi doporučili i svým známým ze zahraničí,“ vysvětluje.

Těchto cílů chce dosáhnout ze svého nového domova na severu Čech. Ten mu dle jeho slov svým způsobem učaroval, přesto se už těší, až po koronavirové pauze opět vyrazí za partnery do zahraničí. Nově by mezi nimi měli přibývat také interiéroví designéři, jimž chce značka pomoci s vytvářením unikátních doplňků pro klienty. A více partnerů by mělo přicházet také z korporátní sféry, kde chce Klimchi nabídnout možnost věnovat kvalitní české sklo jako dárek, který má hodnotu a najde uplatnění.