Je mu sice teprve dvaatřicet, ale když se spolu potkáváme v jeho novém karlínském sídle, kde po zdech visí obrazy od českých umělců, dostaneme se i k důchodu. Kdyby totiž Michal Mička chtěl, mohl i následující roky „jen“ investovat, ať už do startupů nebo nemovitostí, a ke slušnému živobytí by mu to stačilo. Jak ovšem sám s rozvahou hovořící podnikatel říká, to by ho nebavilo.

Proto se po kariéře ve finančně poradenském byznysu a štaci ve skupině DRFG Davida Rusňáka, kam se dostal odprodejem své firmy FinFin, získal pětinový podíl a jeho pozdějším prodejem vydělal peníze na svou následnou investiční činnost, Michal Mička před pár lety pustil do úplně nového odvětví. Zálibu našel ve světě módy a rozhodl se, že oživí tuzemské značky Pietro Filipi a Kara, se kterými chce nyní uspět i ve světě.

V našem rozhovoru Michal Mička vysvětluje, jak spolu souvisí finanční svět, technologie a móda, nakolik se ještě v rámci své skupiny C2H věnuje startupům, a hovoří také o tom, jaký je rozdíl mezi světem starých a mladých byznysmenů. „Příchod levicově orientované mladé společnosti přináší pocit, že výdělek a profit není důležitý. Mně to však přijde absurdní,“ říká rezolutně s tím, že v byznysu by se podle něj mělo vždy chtít vydělávat.

V předchozích letech jste působil především jako investor do technologických startupů. V poslední době ale významně investujete především do módy. Co se u Michala Mičky změnilo?
Šlo o logický vývoj. Technologické investice jsou totiž minoritní a jelikož v nich byznys přímo neřídíte, nevyžadují velkou pozornost. Nedokázal jsem si představit, že bych od svých 27 let, kdy jsem začal investovat do e-commerce firem, až do důchodu jen investoval a nic aktivně neřídil. Když jsem koupil Pietro Filipi, bylo mi třicet, a byla jen otázka času, než přijde nějaká příležitost. Že jsem se pustil právě do módního byznysu, byla především kombinace zájmu o módu a intuice.

Už v DRFG, kde jste začínal a získal peníze pro svou investiční kariéru, jste s módou koketoval, když jste stál u nákupu krejčovství Galard. Móda vás vždy přitahovala? Na první pohled jsou technologické investice a móda dva jiné světy.
Právě v tom vidím příležitost. Retail i fashion se mění ruku v ruce s tím, jak se mění technologie, a zároveň přichází mladší generace, která se chová a nakupuje jinak. Některé značky na to budou schopny zareagovat a dělat to lépe než ostatní a ty pak budou získávat na trhu větší podíl. Móda mě ale přitahovala odjakživa. Už před lety jsem byl mezi známými ten, který se o módu zajímal nejvíce a určoval trendy, co se nosí a kde nakupovat.

Když pak přišla příležitost právě s Pietro Filipi, byla to tedy pro vás jednoznačná volba.
Zalíbilo se mi to a byl jsem přesvědčen, že ten byznys lze dělat lépe, než v jakém stavu se tehdy Pietro Filipi nacházelo. Přestože to byla tehdy velmi naivní představa, protože jsem neměl s módou ani retailem zkušenosti a netušil jsem, jak náročné to bude, moje premisa se potvrdila. Ostatně právě proto často podobné transakce vznikají, protože kdyby člověk věděl všechno hned od začátku, možná do toho ani nepůjde.

Je něco, co jste si do módního světa mohl přinést ať už z DRFG nebo z technologických firem? Jak funguje spojení móda, technologie, finanční svět?
Když jste finančník, máte výhodu, že víte, jak nabrat peníze, jak obecně funguje financování a jak lze co strukturovat. Existuje pochopitelně mnoho konzultačních firem, které vám pomohou, ale když máte vlastní znalosti, dokážete si udělat lepší názor a lépe se rozhodnout. Technologie je dnes samozřejmě dobré znát, protože víte, jak a kde je můžete ve svém byznysu aplikovat. To je dnes obecně výhoda mladší generace a za vlastní výhodu považuji, že jsem takový most právě mezi mladší a starší generací.

Co takový most představuje?
Vzhledem k mému věku dokážu chápat, jak starší byznysmeny, tak zároveň i ty nejmladší, kterým je dnes 20 nebo 25 let. Bavím se s oběma skupinami a snažím se od nich brát to pozitivní. U mladých je to zejména o naivitě, o tom, že se nemusí vydělávat peníze, a o obrovských valuacích, které jsou za mě dost často nesmyslné. Vnímám to obecně jako problém, zejména v rozvinutějších zemích, jako jsou Spojené státy, kde příchod levicově orientované mladé společnosti přináší pocit, že výdělek a profit není důležitý. Mně to však přijde absurdní, protože cílem každého byznysu by mělo být vydělávat peníze.

O tom je, počítám, ten svět starších byznysmenů.

Ano, tam je to obvykle naopak všechno extrémně o profitu a profitabilitě. Například generace mých rodičů, která podnikala, se dívala pouze na profitabilitu a vůbec neexistovalo, že by do něčeho investovali s tím, že se to třeba za deset let vrátí. Firmy jely z vlastních peněz, rostly organicky a byznysové smýšlení bylo úplně jiné, a tak jsem rád, že dokážu chápat obojí. Tedy jak do něčeho investovat a smýšlet dlouhodobě, tak zároveň se dívat na současný stav, dělat to ziskově a především se světlem na konci tunelu, protože dnes díky přebytku kapitálu ve společnosti existuje mnoho projektů, které světlo na konci tunelu nemají.

Když dnes sledujeme rychlý růst technologických firem, zdá se, že se tam dá k penězům díky investicím přijít mnohem rychleji a snadněji, stejně jako o ně přijít. Jak v tomto ohledu vnímáte módní byznys? Do Pietro Filipi i Kary jste už investoval hodně peněz.

Primárně jde o budování vlastního brandu, což je o vizi značky, strategii a následně taktice, jak vize dosáhnout. Módní byznys vnímám jako velmi komplexní. My jako značka, která vyrábí a stojí na začátku řetězce, řešíme výrobu produktu, strategii jeho distribuce, rozvoj vlastního retailu, e-commerce, zahraniční expanzi, a proto technologie vnímám jako součást každého byznysu.

Beru to zároveň jako svoji strategickou investici, a vlastně ještě více než investici to beru jako podnikání. Zatímco u minoritních investic umístíte část peněz a spoléháte na to, že je někdo schopen třeba vyrůst globálně a vydělat násobky toho, co jste do projektu vložil, tak v případě Pietra Filipi a Kary chci samozřejmě také vydělat peníze, ale je to dlouhodobější práce.

V jaké kondici jste vlastně obě módní značky přebíral?
Stav firem vycházel z toho, jaká generace podnikatelů je řídila. Byly to firmy s velkým technologickým dluhem, které příliš neuměly pracovat s daty a dělaly rozhodnutí, jež mnohem častěji vycházela z intuice. Přestože nešlo o firmy, které by využívaly technologie, díky kterým by mohly dělat svůj byznys inteligentněji, dá se říci, že byly na trhu úspěšnými. U nás ještě prostředí stále není natolik kompetitivní, aby potřebovala být každá firma na nejvyšší úrovni, aby se na trhu úspěšně udržela.

Vy je ale logicky budete chtít posouvat na další úroveň. Kam se Pietro Filipi za necelé tři roky, kdy tam jste, dostal?
Když jsme Pietro Filipi přebírali, bylo prakticky na zavření, přišli jsme pět minut po dvanácté. Hodně závazků po splatnosti, banky tlačily na zesplatnění úvěrů, obchodní centra chtěla vypovídat smlouvy, dodavatelé nechtěli dodávat nové zboží. Byla to velmi kritická situace, ale díky investicím do firmy se ji podařilo ustát a dnes jsme v situaci, kdy máme obchody i oblečení, které potřebujeme mít, a s bankami jsme zadobře. Zároveň již máme lepší čísla v obratu i ziskovosti.

Firmy nám generují dvacetiprocentní retailovou EBITDA marži. U Kary to stačí na ziskovost vzhledem k jednoduššímu developmentu produktu, u Pietro Filipi, kde je významně větší konkurence, jsou vyšší náklady, a proto je potřeba dosáhnout pro profitabilitu vyššího obratu.

Kam půjdete dál?
Přestože je ziskovost důležitá, ještě důležitější je pro mě nyní vytvoření škálovatelného konceptu. První cíl, stabilizovat firmu, máme splněný, a nyní chceme vytvořit koncept, abychom mohli fungovat nejen v Česku a na Slovensku, ale abychom mohli otevírat také další země. Když to dokážeme, budeme moci nabrat mnohem větší prostředky, tím pádem ještě více expandovat a zároveň zvyšovat obrat i ziskovost společnosti. Je třeba jít krok po kroku a postupně si získávat důvěru trhu, která je pro rozvoj byznysu klíčová.

Pietro Filipi tedy čeká velká expanze do zahraničí?
Spočítali jsme si, že i zastaralý model, který byl nastaven, nám dnes dokáže na úrovni retailu generovat zmíněnou ziskovost ve výši 20 procent. Vydělané peníze nám slouží na zaplacení centrály, přičemž aktuálně se pohybujeme kolem červené nuly. Jsem přesvědčen, že se během dvou tří let dokážeme dostat až na 25 procent, a pak je to jen o tom, jak velký máte obrat. Když máte miliardu a zbývá vám k hospodaření 250 milionů korun, je to o něčem jiném, než když máte jen půlmiliardový obrat a zbývá vám 100 milionů korun.

Logicky tedy chcete růst v obratu i ziskovosti, abyste si tu expanzi mohli dovolit.
Jsou dvě cesty. Mohli bychom celý byznys extrémně zefektivnit, osekat náklady a okamžitě se dostat do ziskovosti, ale jednak bychom nemohli jít do dalších zemí a jednak je to dlouhodobě neudržitelné. Globální konkurence, která by sem přicházela by nám začala brát tržby. Proto chceme dělat udržitelný byznys, což obnáší zmíněné investice do společnosti, a máme ambici konkurovat globálním značkám, což je zkrátka při obratu půl miliardy korun velmi těžké zaplatit.

Jsme nicméně schopní dělat náš byznys i tak velmi efektivně, protože nejsme příliš ztrátoví, a dnes se nám již daří dobře konkurovat globální konkurenci na českém a slovenském trhu. Věřím, že s tím, jak jsme dnes připraveni, tak když příští rok otevřeme obchod například v Německu, zákazník si nás najde a bude u nás chtít nakupovat.

Počítám, že u Kary je ten příběh podobný?
Kara byla trochu jiný případ. Na svou velikost šlo o velmi profitabilní firmu, ovšem dlouhodobě neudržitelnou. Stav, kdy lidé v retailu berou 12 až 14 tisíc korun hrubého a vy potřebujete omlazovat a přitáhnout i pozornost mladší generace, nejde udržet. Po našem příchodu jsme tedy zvýšili náklady a minulý rok jsme šli dolů se ziskovostí. Zisk EBITDA byl kolem 25 milionů korun, předtím to bylo 51 milionů, ale jen v retailových nákladech jsme narostli o 15 milionů. Navíc jsme firmu přebírali v květnu, a tak jsme toho v tom roce příliš nestihli a především poznávali byznys.

Na co jste přišli?
Zásadní bylo zjištění, že Kara sice byla vysoce profitabilní firma, kterou původní majitel, který ji chtěl již nějakou dobu prodávat, vyladil tak, že už to nešlo dělat efektivněji, ale zároveň byla v situaci, že kdybychom stávající koncept otevřeli kdekoliv jinde v zahraničí, tak neuspějeme.

Proč?
Důvodů je celá řada. Začíná to tím, jak vypadaly obchody, jak byl vyškolený personál na prodejnách. Zároveň se nepoužívaly žádné systémy, nesledovala se návštěvnost obchodů, nic se nevyhodnocovalo. Původní majitel znal svůj byznys tak dobře, že dělal rozhodnutí intuitivně, ale takové řízení nelze předat, nikdo ho nemůže koupit. Proto říkám, že kdyby nekoupil Karu někdo se zkušeností z retailu, tak na tom prodělá kalhoty.

S oběma svými značkami chcete do světa. Chápu to správně, že když chce být česká módní značka ve světě konkurenceschopná, je třeba ji především vyladit po všech stránkách, které jste zmiňoval, a pak má šanci?
Rozhodně. Navíc si myslím, že fakt, že je česká, je dnes čím dál méně důležitý. Za mě jde o starou propozici, že se dělá móda v Miláně, Paříži nebo Londýně. Samozřejmě tam mají lepší podmínky a vy musíte být ještě lepší, abyste dokázal konkurovat světovým značkám, ale důvod, proč nakupovat v Pietro Filipi, rozhodně nebude, že je to česká značka.

Velké téma je dnes také nákup módy a online vs. offline svět. Jakou vidíte budoucnost pro vaše značky?
Je to naprosto jednoduché. Pro značky jako my, které vyrábí produkt, online především pohání návštěvnost kamenných obchodům, protože ty dávají ekonomicky daleko větší smysl. Online je důležitý pro informování zákazníků. Klíčem k úspěchu značek dnes i do budoucna je tvorba relevantního obsahu pro cílovou skupinu a efektivní distribuce těchto informací i emocí.

Proto e-shop, Facebook, Instagram nebo YouTube jsou jen hnací motory návštěvnosti kamenných prodejen. Navíc musíme brát v úvahu i to, že současná cílová skupina obou značek je 30 a více let. Samozřejmě díky onlinu chceme přitahovat pozornost i mladších lidí.

Jak velký chcete nakonec svůj módní dům mít? Přikoupil jste do něj i distributorská práva na prodej zavedené francouzské značky Etam. V tom chcete pokračovat?
Etam byl o příležitosti. V Česku zrovna končil jeho franšízant a u nás v C2H pracoval člověk, který předtím deset let působil v Paříži a tři roky dělal právě pro Etam, a tak jsme se domluvili, že to zkusíme. Chtěli jsme využít známosti značky na trhu, tuzemských obchodů a zákaznické báze, která tu existovala, a byť jsme v tom zatím krátce, mohu říct, že šlo o správné rozhodnutí.

Máme dnes otevřených osm obchodů, všechny jsou ziskové a přináší nadplánová čísla. Potenciál ve spodním prádle v Česku a na Slovensku je navíc mnohem větší. Je zde zajímavý aspekt toho, že čím méně je rozvinutá ekonomika, tím méně je důležité investovat do věcí, které nejsou vidět, a právě spodní prádlo je dobrým příkladem. Lidé u nás začínají stále více investovat i do toho, co vidět není.

Další podobné nákupy či akvizice tedy nechystáte?
V některých předchozích rozhovorech jsem říkal, že uvažujeme o spolupráci s dalšími značkami, ale po důkladné analýze jsme vyhodnotili, že to pro nás v tuto chvíli není priorita. Potřebujeme se soustředit na rozvoj Pietro Filipi a Kary a prokázat, že to, co říkáme, děláme a doručujeme výsledky. Až to prokážeme a získáme na trhu důvěru, pak samozřejmě můžeme byznys rozvíjet dál.

Na růst módních značek budete opět vydávat dluhopisy. Loni jste chtěl až 400 milionů korun, tentokrát to má být až miliarda. Co na to investoři?
Z těch 400 milionů korun jsme prodali zhruba 250 milionů a teď máme schválenou emisi na miliardu, abychom měli nějakou rezervu. Neznamená to však, že musíme prodat celou miliardu. Když vidíme příležitosti a budeme přesvědčení, že má smysl dluhopisy prodávat, tak je prodáme. Jsme ve stavu, kdy máme v Pietro Filipi připravený koncept, který je škálovatelný, a budeme ho testovat na jednom, nebo více trzích, o tom ještě diskutujeme.

Dluhopisy vám každopádně jako instrument pro získávání peněz na další rozvoj fungují.
Využíváme je, protože banka vám takovou rozvojovou aktivitu není schopná zafinancovat, pokud nemáte kladná čísla. Když však dnes rozvíjíte nový byznys, ziskovost zkrátka nemáte. Když jsem přesvědčený, že to, co dělám, je správně, je pro mě navíc vždy lepší mít dluh než pouštět podíl ve firmě při dnešní valuaci. Díky dluhu chci nejprve něco ukázat a až později je možné, že do byznysu vstoupí třeba nějaký velký globální hráč, který nám pomůže ještě rychleji expandovat. V tuto chvíli to ale nedává smysl.

Máte už dnes v módě více peněz než v technologických firmách?
Určitě, jsou to násobky. V módě mám nižší stovky milionů a investice v rámci Incomming Ventures byly dohromady kolem 75 milionů korun.

V jaké je dnes vaše investiční divize Incomming Ventures kondici?
V dobré. Vše, co jsme zainvestovali, jsme získali prodejem podílů zpět i s dobrým výnosem. V Apify jsme získali čtyřnásobek, v Liftagu dvojnásobek a v Shopsysu jsme dostali zpět to, co jsme zainvestovali. Odepsali jsme jen jednu investici, což bylo německé tržiště pro prodej aut Carzada, ale to byla nejmenší investice ve výši 100 tisíc eur.

Když hodnotím naše investice zpětně, měli jsme asi i štěstí, že jsme dopadli lépe než trh. Aktuálně ale nemáme v plánu dál aktivity Incomming Ventures rozvíjet. Držíme ještě podíly v projektech Flatio a Expando a věřím, že tam dotáhneme exity také do úspěšného konce.

Prioritou je tedy pro vás móda.
Rozhodně. Časově mi dnes Incomming Ventures nezaberou ani 1 procento.

Počítám, že šlápnutí vedle bylo s Favoritem. V létě 2017 jste v něm nakoupil za 70 milionů třicetiprocentní podíl, ale nakonec to s firmou dopadlo neslavně, když se v posledních týdnech objevily na veřejnosti její problémy. Podle Favoritu a jeho majitele Richarda Galoviče jste nicméně „nesplnil svůj závazek poskytnout rozvojový kapitál společnosti a následkem toho se společnost dostala do potíží“. Jak to vypadalo z vašeho pohledu?
Je to věc, která je stále v řešení, a proto si myslím, že si ji musíme nejprve dovyjasnit s panem Galovičem. Do detailu v tuto chvíli bohužel nemohu zacházet.

Aby toho nebylo málo, v rámci C2H Retail Estate se věnujete také realitám. Jak se daří této divizi?
S Jiřím Viceníkem, který je partnerem v realitních investicích, máme několik investic do nemovitostí a ani tam jsme nikde neprodělali. Nemovitosti jsou nicméně v tomto ohledu proti jiným našim investicím významně konzervativnější.

Jak stíháte veškeré aktivity v rámci C2H skloubit? Přeci jen už jde o skupinu, která loni utržila 829 milionů korun.
Já dnes fakticky řídím jen jednu firmu. Kara a Pietro Filipi jsou jedna firma, máme jeden management, všichni sedíme tady, pro mě to není absolutně žádné tříštění pozornosti. Prakticky všechno, co děláme v Pietro Filipi, děláme v Kaře, samozřejmě s tím, že každá značka má svá specifika, která chceme ponechat, ale byznys je to jeden. Ostatní aktivity mě zatěžují minimálně.