Je největším výrobcem dveří na českém trhu a slaví několik úspěchů. Loni překonaly tržby firmy Sapeli z Vysočiny miliardu korun, letos získala už druhé nejvyšší designérské ocenění Red Dot Award za dveře Muteo Tonale od designéra Petra Novagua. Společnost, která vyrábí pro bezmála čtyřicet procent trhu, dodává nejen do jednotlivých domácností, ale i developerům. Dveře Sapeli jsou součástí projektů Sekyra Group nebo Central Group, s nimiž mají výhradní spolupráci. Narazíte na ně ale i v prvním českém Primarku nebo v rumunském hotelu Hilton.

Ve světě mají dveře podle obchodního ředitele Sapeli Marka Sedláka různé postavení. „Prémiový showroom, jaký máme v Karlíně, by pro řadu zemí byl jak z jiného světa, protože nejsou zvyklí brát dveře jako něco, čemu je potřeba věnovat víc pozornosti. Jsou spíš na úrovni stavebnin,“ líčí Sedlák v rozhovoru pro CzechCrunch. V zahraničí se každopádně formují trendy, které se zpožděním doputují i do Česka. V současnosti jsou to například dveře až do stropu nebo bílé dveře.

Čím se liší dveře jednadvacátého století od těch, které se dělávaly před sto lety, kdy začal příběh vaší továrny v Polné?
Původní dveře byly celé ze dřeva, což mělo své výhody i nevýhody. Dřevo pracuje, v čase se mění, nedává tolik možností povrchových úprav ani třeba designových variant. Dveře z něj nejsou lehké, takže nejsou ani příliš uživatelsky příjemné. Na druhou stranu je to materiál s dlouhou životností, přežívá desetiletí i staletí. Dnes si chce zákazník vybrat z obrovské palety – materiálů, designů, způsobů otevírání. Posunuly se také parametry odolnosti a bezpečnosti. Dnes jsou třeba běžné protipožární dveře.

Z toho, co říkáte, mám ale trochu dojem, že už nejsou tak kvalitní. Pletu se?
Záleží na přístupu. Zdaleka se to ale netýká jen dveří. Stále můžete využívat přírodní materiály. My kombinací dřevěných prvků a dýhy ve výplni dosahujeme toho, že jde stále z velké části o přírodní materiál, zároveň jsme odstranili neduhy, které s tím dřív souvisely. To umožňují dnešní technologie.

Mluvil jste o nových způsobech otevírání. Ono je jich víc než třeba dva?
Běžně si představíte otočné dveře, které se otevírají buď dovnitř, nebo ven. Dnes se velké popularitě těší posuvné dveře, které jsou v pouzdře zabudovaném ve zdi. Tím dveře schováte, navíc je to šikovné v malém prostoru. V malých místnostech se dají použít také skládací dveře, které složíte buď na stěnu, nebo na dvě půlky do dveřního prostoru. Funguje to vlastně jako harmonika. Další možností je čep, kolem kterého se dveře otevírají jednou třetinou ven, dvěma dovnitř. Může jít o lítačky nebo o reverzní dveře, které se otevírají skrz stěnu.

Jaké jsou v současné době nejčastější požadavky na dveře?
Dnes je to jednoduchost. Trendem je také ladit materiály s barvou interiéru, takže často řešíme požadavky na sladění s kuchyní, podlahou i nábytkem. Některé naše povrchy jsou proto kompatibilní s těmi, které používají výrobci nábytku. Trendem jsou také bezfalcové dveře, které nemají viditelné panty ani polodrážku a lépe zapadnou. Používají se skryté zárubně a roste výška dveří. To je jedna z nejzásadnějších změn.

To je dané nějakou normou?
Není, je to opravdu jen trend. Dnes už snad neexistuje novostavba, která by měla dveře vysoké běžných 197 centimetrů. Řešíme dveře, které mají 210, 220 a někdy i 240 centimetrů. Rozdíl třinácti centimetrů je skutečně velmi patrný. Umíme vyrobit i dveře až do stropu, případně s nadsvětlíkem.

To známe i z minulosti, nebo ne?
Dřív bývaly dveře ještě vyšší. Prvorepublikové byty mají stropy přes tři metry, dveře měly určitě přes dva. V minulosti se některými dveřmi projíždělo na koni. V současné občanské výstavbě, tedy tam, kde bydlí většina z nás, jsou ale stropy 270 centimetrů a dveře měly 197 centimetrů. Mění se tak poměr, protože stropy zůstávají nižší, dveře se však zvyšují.

Kromě koncových zákazníků je váš odbyt u developerů a u prémiových zákazníků. Jsou pro tyto tři skupiny odběratelů zároveň jiné dveře?
Ani moc ne, protože i developer staví pro koncového zákazníka. Developer ale nenabídne takovou možnost výběru. Koncový zákazník má pak většinou ambici sladit dveře s nábytkem. Pro developera je zase důležitá služba navíc, tedy montáž, dodávka, koordinace se stavbou.

Takže při koupi bytu, který je zařízený, na vyšší dveře nenarazím?
Existují už i takové. Jde většinou o prémiové projekty, které dělají osvícení architekti. Jsou také typy projektů, u nichž se klientů ptají, co by chtěli změnit. Někdy je i možnost zvolit si právě jiný způsob otevírání nebo tu výšku, nejstandardnějším řešením je ale výběr povrchu.

Hodně pracujete s atypickými výrobky. Co jsou nejatypičtější dveře, jaké jste kdy dělali?
Jedna z prvních zakázek, kterou jsme řešili v našem prémiovém showroomu v Karlíně, byly dveře pro vášnivého golfistu. Chtěl mít místo madel golfové hole a také je tam skutečně má. Podobných příkladů bychom našli spoustu. To, že se dokážeme přizpůsobit požadavkům zákazníka, považujeme za jednu z našich největších konkurenčních výhod.

Jsou to asi i vaše dveře Muteo, které navrhoval designér Petr Novague a které sbírají jednu designérskou cenu za druhou, včetně uznávané Red Dot Award. Co je to za dveře?
V jednu chvíli jsme chtěli udělat něco revolučního, najali jsme si proto externího designéra, který nám umožnil se na všechno podívat jinak. Základní myšlenkou je, že dveře nemusí být nutně jen deska. Plochu, která fungovala tisíce let, najednou designér rozbil. Dveře tak mají z profilu tvar písmene Z. Jde o dvě desky spojené středovým dílem, což umožňuje použít nekonečnou kombinaci materiálů i barev. Je to zároveň něco, co tady ještě nebylo. Dveře nemají kliku a je možné je úplně schovat, protože je lze z každé strany lícovat se zdí. Středový díl není na první pohled vidět. Muteo jsou dobrým příkladem nestandardního atypického řešení, které nikdy nebude převládat v běžných bytech.

Jak se otevírají, když nemají kliku?
Na veletrhu v Německu k nim přicházelo hodně zákazníků z Číny a Japonska. Stáli před nimi a čekali, že se otevřou. Počítali, že budou mít nějaké čidlo, takže různě přešlapovali, zvedali ruce. S mechanickým způsobem otevírání nepočítali. Pak zjistili, že stačí zatlačit nebo zatáhnout a dveře se otevřou. A to pomocí madla, které vytvoří právě ten profil písmene Z. Vyvinuli jsme k tomu také speciální mechanický zámek, díky kterému dojde k mechanickému zavření dveří. Dnes máme i variantu magnetického zámku.

Spolupracujete s designéry běžně? Máte třeba v plánu nějaké další dveře, které by se staly podobně ikonickými?
Historicky Sapeli spolupracovalo s Bořkem Šípkem, který udělal několik návrhů. Bohužel to bylo natolik unikátní, že jsme tyto dveře nikdy nevyráběli, vznikly pouze prototypy. Byla to jen idea, zajímavý nápad, jak to bylo Bořkovi Šípkovi vlastní. .

Zmínil jste, že na veletrhu Číňané a Japonci čekali čidla. Plánujete s nimi pracovat?
Mockrát jsme na toto téma vedli rozhovory, včetně těch s dodavateli různých systémů. Zatím to není oblast, na kterou úplně sázíme, držíme se dveří jako takových. Ale neříkám, že za pár let se to nemůže změnit.

Zákazníci tedy nejsou zatím tak líní, aby si sami neotevřeli dveře.
Zatím ne. Navíc mě osobně ta představa, že jsem závislý na jednom zdroji a jednom ovládání, děsí.

Dodáváte také na neobvyklá místa, děláte dveře do nemocnic, včetně těch na rentgenová pracoviště, které musí odolat záření. Jsou takové dveře náročnější na výrobu?
V nemocnicích potřebujete především širokou škálu dveří a my je všechny umíme dodat, včetně těch rentgenových. Jsou to ale i takové, které mají automatický způsob otevírání, panikové zámky. Dodáváme i antibakteriální povrchy a podobně.

Na jaká další netradiční místa ještě dodáváte?
Velkou skupinou našich zákazníků jsou hotely. I ty mají specifické požadavky. Je to podobný příběh, dveře v hotelích mají různý způsob použití. V poslední době byla aktuální poptávka po bezobslužných systémech, při kterých není potřeba recepce. Dodávali jsme do hotelů v Kazachstánu, Anglii a třeba i v Rumunsku.

V Rumunsku šlo dokonce o pobočku Hiltonu. Všimla jsem si ale, že jste dodávali i do Primarku. Jak jste se k těm zakázkám dostali?
Když jednou děláte pro nějakou firmu, předají si pak informaci. V Primarku šlo především o to, že jsme byli jedni z mála, kdo byl schopný naplnit veškeré požadavky irského architekta. Díky tomu, že jsme úspěšně zpracovali zakázku pro Primark v Praze, zpracováváme nyní dodávku do Brna a Bratislavy a naceňujeme dodávku do Polska a Maďarska. Když odvedete dobrou práci, povědomí o vás se posune i do dalších zemí.

Když si to shrneme, pro jaké procento českého trhu dodáváte?
Pokud se bavíme o obratu v korunách, nikoli o kusech vyrobených dveří, pak je to pro asi 38 procent trhu, což je dominantní pozice. Dvojkou přitom není žádná velká značka, ale truhláři. To má vliv na naši strategii. Skupinu truhlářů totiž nepřečtete, chovají se individuálně. Vychází ale z potřeb zákazníka hodně personalizovat řešení. Naší výhodou je tedy i to, že děláme dveře na míru. Navíc sice máme plně automatizovanou výrobu, pořád nám ale zůstává vysoký podíl ruční práce.

Chtějí na zahraničních trzích, kam dodáváte, tedy třeba do Německa, Anglie, Francie nebo do Kanady, něco jiného než my v Česku?
Na našich největších trzích, mezi nimiž je Slovensko, Maďarsko a Německo, je to v zásadě stejné, trendy tam ale začínají dřív. Když jsme viděli, že tam zákazníci chtějí víc bílé dveře, věděli jsme, že to dorazí i k nám. V Anglii je zajímavé, že tam dveře mají úplně jiné postavení, hrají tam jen užitnou roli. Kvalita je několikanásobně nižší, než jsme zvyklí, a to jak ve zpracování, tak i v designu.

Na Blízkém východě se musí hodně myslet na to, aby dveře odolávaly více vlhkosti. Severní Amerika je zase naladěná konzumně, počítají s tím, že dům spadne a pak ho prostě postaví znovu. Od loňského roku máme showroom na Maltě, teď nás poptával zákazník, který chtěl udělat showroom na Tenerife na Kanárských ostrovech. Někdy jsme sami překvapení, kam až naše dveře mohou zamířit. Ale třeba právě prémiový showroom, jaký máme v Karlíně, by pro řadu zemí byl jak z jiného světa, protože nejsou zvyklí brát dveře jako něco, čemu je potřeba věnovat víc pozornosti. Jsou spíš na úrovni stavebnin.

Na jaké trhy se chystáte?
S dveřmi se to má tak, že to není jen o prodeji, protože je nezabalíte do krabice a nepošlete na druhý konec světa jako třeba kliku. Dveře vyžadují montáž a my jsme zvyklí dodávat kompletně celé řešení. I proto nechceme expandovat do vzdálených zemí. Klíčové jsou pro nás trhy, které jsou v okolí. Nikdy jsme neměli moc ambice mířit na východ, soustředíme se tedy dlouhodobě na Slovensko, Maďarsko a Německo nebo Rakousko.

Pomáhají na zahraničních trzích prorazit třeba právě designovky?
Ano, třeba Muteo byly pro německé zákazníky natolik zajímavé, že se řada z nich rozhodla s námi spolupracovat jen kvůli nim. Jeden showroom, který nyní vybavujeme v Německu, měl mít původně jen dveře Muteo. Až pak jsme ho doplnili i o další prémiové dveře.

Jaký se nyní v zahraničí rýsuje trend, podobně jako to bylo s těmi bílými dveřmi?
Do interiéru i do dveří se nyní výrazně posouvá sklo. I proto jsme si pořídili vlastní závod na zpracování skla. Už před lety jsme tušili, že to bude trend, který bude pokračovat. I díky práci se světlem, s interiérem. Sklo používáme samozřejmě jako výplň, nabízíme ale i celoskleněné dveře. Tématem jsou nyní také celoskleněné stěny, a to proto, že se objevují tendence oddělovat třeba obrovské kancelářské prostory. Proto jsme začali dodávat i skleněné příčky, které mohou být nekonečně dlouhé, máme celé stěny, do kterých je možné vsadit zárubeň.

V showroomu v Karlíně konzultujete s architekty a designéry. Jak často musíte měnit dveře na míru jejich potřebám?
Zákazníci mají často dojem, že potřebují něco unikátního, pak ale zjistí, že jde u nás o standardizovaný výrobek. Nakonec lidé většinou dospějí k něčemu jednoduchému, tedy k opracované desce bez dalších prvků.

Loni jste měli tržby přesahující miliardu korun. Jaký je nyní další cíl?
Neporosteme nutně v počtu vyrobených dveří. Musíme samozřejmě vytvářet zisk, který nám umožní investovat zpět do výroby. Chceme dál pracovat na výrobcích s přidanou hodnotou, to znamená, že plánujeme rozvíjet dražší výrobky.

Budete představovat letos ještě nějaké novinky?
Zákazníci třeba očekávají, že každý rok přijdeme s novým povrchem. Nabídneme nové modely, které jsou inspirované právě dveřmi Muteo. Posunuli jsme je, aby byly dostupnější pro běžného zákazníka. Máme tedy variantu klasických dveří, které mají místo kliky madlo. To může mít různou délku i barvu. Třetí věc, kterou řešíme z pohledu novinek, je funkce. Takže jsou dveře odolnější proti požáru, jsou bezpečnostní, řeší rekuperaci i zvukovou odolnost.

Bavíme se tady o dveřích Muteo máte i dveře Apena a další. Nedávno jsem četla článek, že názvy výrobků v IKEA mají reálný základ a odkazují třeba na norská jezera. Jak přicházíte s názvy vy?
Když jsme začínali, bylo to jednoduché. Vzali jsme názvy italských měst, a protože nebyla žádná konkurence, šlo to. Když jsme vymýšleli název pro Muteo, uvědomili jsme si, že dnes už je prostor téměř nulový. Kdykoli si uděláte rešerši na nějaké slovo, notabene když má logický základ, zjistíte, že už je používané, k něčemu vztažené, chráněné. Třeba Sapeli je latinsky mahagon. Dnes už bychom takový název nemohli použít, protože všechny asociace už použité jsou. Podobný problém ostatně řeší automobilky. Muteo neznamená nic, prostě jsme vybrali zvukomalebné slovo. Podobně je to i u dalších názvů. Nic jiného nám nezbývá.