Svět umělé inteligence má nový virální hit. Technologičtí nadšenci najednou ve velkém skupují malé počítače Mac Mini, aby na ně instalovali software, o kterém ještě před pár dny téměř nikdo neslyšel. A co je na tom nejzvláštnější? Bez mrknutí oka tomuto programu svěřují přístup ke svým soukromým e-mailům, kalendářům a často i firemním aplikacím.

Sociální síť X zaplavují fotografie těchto domácích „AI center“, doplněné nadšenými výkřiky typu: „Z gauče jsem vytvořil celý web, aniž bych hnul prstem!“ A uprostřed toho všeho se objevuje jeden nenápadný, ale zdánlivě všudypřítomný symbol. Emotikon humra. Ten se stal neoficiálním znakem fenoménu donedávna známého jako Clawdbot.

Pro nezaujatého pozorovatele může tohle dění působit jako další z řady technologických výstřelků. Clawdbot (jehož autor ho musel narychlo přejmenovat na Moltbot, protože název byl příliš podobný produktu Claude od firmy Anthropic) ale skutečně představuje pozoruhodný zlom. Ukazuje totiž, jak může umělá inteligence fungovat a k čemu ji lidé budou v brzké budoucnosti nejspíš používat nejčastěji.

Zatímco ChatGPT nebo Gemini dnes slouží hlavně jako chytří pomocníci pro psaní textů či vyhledávání informací, „humr“ jde o velký krok dál. Neposkytuje jen rady, ale úkoly za uživatele skutečně vykonává. Právě v tom spočívá ten zásadní rozdíl. Běžné AI nástroje „žijí“ v cloudu a jejich svět končí u textového pole v prohlížeči. Moltbot naproti tomu běží přímo v počítači: vidí uživatelovy soubory, otevírá aplikace, kliká v prohlížeči nebo prochází jeho e-maily.

Se svým „robotem“ uživatelé přitom nekomunikují přes žádné složité rozhraní. Stačí mu napsat zprávu, klidně přes WhatsApp, iMessage nebo jinou chatovací aplikaci, podobně, jako by psali kolegovi. Jen v tomto případě místo člověka odpovídá a jedná umělá inteligence.

Za projektem stojí rakouský podnikatel Peter Steinberger, miliardář, který před lety zbohatl díky svému projektu PSPDFKit, firmě, která vývojářům po celém světě usnadňovala práci s PDF dokumenty. Jeho nejnovější dílo, Moltbot, ovšem není komerční produkt na prodej, ale otevřený experiment zpřístupněný veřejnosti zdarma.

Steinberger nevynalezl novou umělou inteligenci, ale chytře propojil existující AI systémy, jako jsou Claude nebo ChatGPT, s nástroji, které dokážou ovládat operační systém. Místo otevírání deseti různých aplikací tak nyní těm, co ji chtějí otestovat, stačí napsat jednoduchý pokyn do chatu: „Pročti dnešní e-maily a řekni mi, jestli tam je něco důležitého.“ Moltbot si sám otevře poštu, zprávy projde a pošle shrnutí. Zní to jednoduše, přesto by se měli uživatelé mít před novinkou na pozoru.

Geekové šílí, opatrnost je však na místě

Internetem kolují desítky dechberoucích příběhů. Někdo vášnivě vypráví, jak nechává robota sledovat zpravodajské weby a každé ráno dostává personalizovaný přehled novinek. Jiný zase popisuje, jak přikázal robotovi vytvořit si vlastní digitální tvář, která se při mluvení hýbe. Roztomilý obličej byl na světě za pár chvilek.

Tyto příspěvky mají ale jeden zádrhel. Jejich autoři jsou obvykle zkušení programátoři. A tak, když někdo napíše „přestavěl jsem web z pohodlí postele“, neznamená to, že AI vše zázračně vymyslela sama. Znamená to, že člověk, který přesně věděl, co chce, použil Moltbota k automatizaci nudných úkolů, které by jinak hodiny „odklikával“ ručně.

Pro běžného uživatele je totiž Moltbot zatím docela komplikovaná hračka. Samotná instalace může zabrat hodiny a vyžaduje orientaci v odborných pojmech a systémech. Tak například kdo chce, aby robot četl Gmail, ten se musí ponořit do hlubin nastavení Google Cloud Console, kde je třeba ručně nastavovat oprávnění a procházet bezpečnostními kontrolami, kterým rozumí zejména vývojáři.

A i když je program sám o sobě zdarma, jeho skutečný provoz v praxi přeci jen něco stojí. Software sice běží v domácím počítači, ale svou „inteligenci“ si půjčuje z cloudových služeb, které si za své „přemýšlení“ nechají platit. Aby fungoval nepřetržitě, systém, na kterém běží, se navíc nesmí vypnout. I proto si někteří nadšenci kupují zmíněné Mac Mini, malé, tiché počítače, které mohou běžet nonstop a fungovat tak jako jakási stanice pro pohon jejich osobního AI asistenta. Ten ale může běžet i na starém laptopu.

Jako dát někomu klíč od digitálního soukromí

V neposlední řadě je zásadní zamyslet se nad bezpečností. Kdo se rozhodne dát AI agentovi přístup ke svému počítači a online službám, může při nedostatečném zabezpečení snadno přijít o data, citlivé informace nebo přihlašovací údaje. Odborníci ve velkém varují hlavně před takzvanou „prompt injection,“ technikou, při níž se do běžného textu, e-mailu nebo dokumentu nenápadně vloží skrytý příkaz, který umělá inteligence omylem vyhodnotí jako pokyn a vykoná ho.

Do zdánlivě obyčejného souboru se tak může dostat pro člověka neviditelný text, jenž AI přečte jako instrukci. Současné modely totiž nedokážou stoprocentně rozlišit mezi příkazem od uživatele a obsahem dokumentu, který mají pouze „přečíst“.

Je to jako mít neuvěřitelně šikovného, ale nepříliš zkušeného asistenta. Práci zastane skvěle, ale klíče od firemního trezoru by mu rozhodně ještě svěřeny být neměly. Experti proto důrazně nedoporučují instalovat Moltbota na počítače s citlivými daty, přístupy k bankovnictví nebo důležitými firemními informacemi.

Ve výsledku tak lze říct, že novinka od rakouského vývojáře nabízí fascinující pohled do budoucnosti, v níž budou AI agenti skutečně vykonávat úkoly místo lidí. V současné fázi však, navzdory nadšení části veřejnosti, zůstává experimentem vyžadujícím maximální obezřetnost a rozhodně není pro každého.