Když se ve Vídni vydáte na konečnou stanici linky metra U2 s názvem Seestadt, nejdřív doslova projedete polem, než se dostanete do stejnojmenné, nově vznikající čtvrtě. Při výstupu ze stanice se v podstatě ocitnete na staveništi – v jejím okolí aktuálně probíhá výstavba nových budov, mezi které patří například i HoHo, s 84 metry jedna z nejvyšších dřevěných staveb světa.

Ještě v roce 2013 tady přitom doslova uprostřed pole stála jen zmiňovaná stanice metra, podobně jako třeba v Letňanech. Na rozdíl od Prahy však byla tato stanice vybudovaná jako první stavba právě proto, aby do nově vznikající čtvrtě mohli docházet dělníci a pracovat na stavbách. Do Seestadtu, jednoho z největších rozvojových projektů v Evropě, přitom budou jezdit ještě minimálně dalších deset let, do kdy je plánovaná výstavba celé čtvrtě s 20 tisíci obyvateli a stejným počtem pracovních míst.

Vídeň je jedním z nejrychleji rostoucích měst v Evropě. Za posledních deset let její populace vzrostla o přibližně 250 tisíc obyvatel, což je téměř velikost druhého největšího města v zemi, Grazu, v češtině nazývaného Štýrský Hradec. Tak rychlý růst vyžaduje výstavbu mnoha nových sídlišť a promyšlenou koncepci urbanistického plánování. Právě proto Vídeň od roku 2009 pracuje na stavbě nové čtvrtě Seestadt Aspern, v překladu Jezerního města pojmenovaného podle pětihektarového jezera uprostřed sídliště.

Nejde ovšem jen o novou obyčejnou čtvrť na okraji města. Seestadt pro vídeňský magistrát slouží kromě zastřešení rostoucí poptávky po bydlení také jako experimentální laboratoř pro chytré technologie, jež se ve městech zastřešují označením smart city. I když je podle Smart City Strategy Indexu poradenské společnosti Roland Berger Vídeň nejchytřejším městem na světě, technologie se rychle posouvají dopředu.

V Seestadtu tak město společně s partnery testuje nové přístupy na plánování všech oblastí souvisejících s urbanistickým rozvojem. Řeší se doprava, regulování typů obchodů na ulicích i doručování zásilek.

„Nejde jen o technologie smart city. Jde o místo, kde se mohou inovativní technologie otestovat ve velkém v praxi, aby se pak mohly použít i v jiných částech města například za dalších dvacet nebo třicet let,“ popisuje Nikolaus Summer z projektového týmu Seestadtu, zatímco mě provádí už vybudovanou částí nové čtvrtě.

Prohlídku začínáme v samém centru celé čtvrtě, tedy u nadzemní stanice metra. Nikolaus Summer proto výklad začíná u dopravy, která je při urbanistickém plánování pochopitelně jedním z hlavních témat.

Čtvrť pěších vzdáleností

Zmiňovanou zastávku metra v budoucnu doplní také železniční stanice nacházející se na trati mezi centrem města a vídeňským letištěm. Spojení s ostatními městskými částmi nabídne kvůli vysoké poptávce veřejnosti také nová tramvajová trať i osm linek autobusů. A protože je Seestadt laboratoří chytrého města, už teď po ní jezdí první autonomní autobus. Ve spolupráci s několika technologickými či automobilovými partnery probíhá vyhodnocování provozu, který se v budoucnu pravděpodobně masově rozšíří.

Důraz je však v případě Seestadtu kladen zejména na pěší pohyb, a proto se buduje jako čtvrť pěších vzdáleností. To je umožněno díky kombinaci různých účelů budov, kdy například obytné nebo kancelářské budovy nejsou soustředěny vedle sebe, ale naopak rovnoměrně rozmístěny kolem celé čtvrtě. Ze stejného důvodu se v Seestadtu nevybuduje ani nákupní centrum koncentrující všechny obchody na jedno místo a přednost dostanou obchůdky na ulicích.

Pěší pohyb následně doplní doprava na kolech, které město ve spolupráci se soukromými dodavateli obyvatelům nabízí v rámci bikesharingu. Celkovým cílem je nabídnout dostatek možností, aby lidé měli co nejmenší potřebu využívat auta.

„Nechceme řidiče diskriminovat, aut se pochopitelně nezbavíme nikdy. Už od počátku plánování celé čtvrtě však myslíme na to, abychom co nejvíc snížili závislost na autech. Obyvatelům musíme nabídnout co nejvyšší možnou kvalitu jiného druhu dopravy,“ vysvětluje Summer s tím, že ve Vídni je aktuálně registrovaných více než 700 tisíc vozidel a cílem města je do dvaceti let snížit toto číslo na půl milionu.

Nákupní život se vrací do ulic

To, že mají přednost chodci, se projevuje téměř všude. Kolem celé čtvrtě je plánovaná jediná okružní cesta (dokončí se až s dokončením celé výstavby), pohyb automobilů uvnitř tohoto kruhu je pak výrazně omezen. Maximální rychlost je stanovena na 30 kilometrů v hodině a ulicím dominují pěší zóny a cyklopruhy.

Parkování je však dostatek. Každá domácnost by měla mít nejbližší podzemní garáž vzdálenou do několika minut chůze. Vlastníci těchto garáží, kterými jsou developeři jednotlivých budov, ale musí část z příjmů z parkování posílat do takzvaného fondu mobility, ze kterého je následně financován provoz carsharingů či sdílených elektrických kol. Nepřekvapí, že i tyto dopravní služby a prostředky se tu s partnery rovněž testují.

Pěší zóny jsou plné zeleně, příjemnou a klidnou atmosféru čtvrtě dotváří pomalejší život v ulicích, který je v ostrém kontrastu například i s širším centrem Prahy. Po dokončení výkladu o okružní cestě se plynule posouváme na část nákupní ulice, která je podle Summera první „regulovanou“ nákupní ulicí světa.

Protože je rozvoj a budování čtvrtě během na dlouhou trať, někteří obchodníci by mohli mít problém udržovat svůj byznys při životě. Dokud nebude výstavba Seestadtu dokončena, mohou se provozovatelé obchodů těšit regulovanému nájemnému a mají tak čas vybudovat si vztahy s pravidelnými nakupujícími. Město reguluje také typy těchto obchodů, aby vedle sebe nebylo například několik pekařství a nákupní ulice nabídla obyvatelům mix všeho, co denně potřebují.

„Pro předměstské části jde za poslední desetiletí o obrovský posun paradigmatu. Ještě před dvaceti lety lidé preferovali nákupní centra, teď se nákupní život opět vrací do ulic,“ pochvaluje si Summer.

Výzkum a vývoj před těžkým průmyslem

Regulace fungování nákupní ulice však ve čtvrti není ani zdaleka jedinou. Město rozhoduje i o druhu firem, které si v Seestadtu mohou otevřít své pobočky nebo kanceláře, přednost přitom dostávají například výzkumné a vývojářské firmy před těžkým průmyslem.

Aby všechny zúčastněné strany dodržovaly všechna nastavená pravidla, developerem čtvrtě je společnost Wien 3420 fungující ve formě tzv. PPP, tedy partnerství veřejného a soukromého sektoru, v rámci něhož zajišťuje veřejné služby a další klíčové projekty právě soukromý sektor namísto veřejného. Podíl v ní v případě Seestadtu drží město, stát i soukromé finanční instituce. Právě Wien 3420 stojí i za samotným plánem rozvoje, který byl schválen v době výstavby prvních budov.

O výstavbu jednotlivých domů soutěží investoři s přesně navrženým projektem zahrnujícím všechny náležitosti zmiňovaného plánu. Nezávislá komise pak posuzuje architekturu nebo efektivnost budov. Pokud plánované stavby nesplňují přísně nastavena kritéria, nebo pokud je nedodrží stavební firma, město může odkoupit již prodaný pozemek od investora zpátky. Tím chce zaručit dodržování všech požadavků.

Závěrem prohlídky mě Summer dovádí na jedno z několika náměstí čtvrtě – ve své podstatě jde ale jen o velkou travnatou plochu. Jednotlivé zelené plochy na sebe navazují, po dokončení čtvrtě budou tvořit téměř souvislý pás zeleně.

Náměstí je ohraničeno několika obytnými budovami a dvěma školami, proto je na něm jen jedna ulice, která je navíc od samotných škol vzdálená pár set metrů. Město se tak snaží předejít nehodám mezi pobíhajícími dětmi a nepozornými řidiči.

První základní škola Seestadtu byla vybudována právě na tomto náměstí před několika lety a podléhá těm nejpřísnějším energetickým standardům. A i když ve čtvrti zatím bydlí jen sedm tisíc lidí, tedy přibližně třetina plánovaného počtu, počet dětí narozených tam dosáhl neuvěřitelných pěti stovek.

„S tak velkým počtem dětí jsme nepočítali. Nemohli jsme předpovědět, že Vídeň zažije nejvyšší nárůst v míře porodnosti za posledních minimálně 30 let,“ přiznává Summer s tím, že ve čtvrti proto přizpůsobili plány a staví víc školek i škol, aby dokázali udržet poptávku za několik let.

Čtvrť budoucnosti

Právě tato přizpůsobivost nejen v oblasti plánování je podle Summera nejdůležitější vlastností celého Seestadtu a Vídeň si tady různé přístupy zkouší do budoucna. „Aspern je určen na to, aby se přizpůsoboval. Do budoucna může proběhnut několik megatrendů, které výrazně ovlivní, jak ve městech žijeme. I když je nedokážeme předpovědět, musíme na ně být připraveni,“ říká.

V Seestadtu je proto téměř úplně všechno plánováno a stavěno jako víceúčelové. Příkladem jsou garáže. Aktuálně jsou lidé závislí na svých vlastních autech, které někde potřebují zaparkovat. S rozvojem autonomních vozů však někteří odborníci mluví o konci potřeby vlastnit auto – všeobecně si je budou všichni pronajímat, auta tak nebudou muset nikde parkovat, protože pořád budou v pohybu.

To by zanechalo obrovská parkoviště prázdná, protože ve většině dnes stavěných budovách nejsou nijak jinak využitelná, což je podle tvůrců Seestadtu chyba. Ze stejnými plány se staví také kancelářské budovy, protože se může hromadně rozmoct trend práce na dálku, kdy nebude potřeba tolik kanceláří. I zmiňované budovy škol se tak časem mohou transformovat na jiný účel, třeba na zdravotnická zařízení, když bude populace ve čtvrti starší. Podobných potenciálních trendů jsou přitom desítky, vypráví Summer.

„Do budoucna opravdu neumíme odhadnout s jistotou nic. A právě to dělá ze Seestadtu Aspern čtvrť budoucnosti. Ve všech svých fázích výstavby, ale i po ní, bude pořád adaptovatelná podle aktuálních potřeb. Nové přístupy a principy si dokážeme vyzkoušet na tak velkém měřítku už teď a díky získaným poznatkům budovat a plánovat další výstavbu nejenom v jiných částech Vídně.“