Stačilo pár minut. Charlie Kirk, teprve jednatřicetiletý zakladatel vlivné konzervativní organizace Turning Point USA a blízký spojenec prezidenta Donalda Trumpa, mluvil se studenty na univerzitě v Utahu, když padl výstřel. Kulka ho zasáhla do krku přímo před stovkami lidí a video útoku se během několika minut objevilo na všech velkých sociálních sítích. Kirk byl muž, který dokázal přivést k volbám desetitisíce mladých Američanů a ovlivňoval i rozhodnutí v Bílém domě. Jeho smrt tak otřásla nejen republikánskou politikou, ale i debatou o tom, jak se v éře sociálních sítí šíří násilí ve veřejném prostoru.

Kdo byl Charlie Kirk?

Pokud sledujete americkou politiku jen zpovzdálí, jeho jméno vám možná unikalo. V USA ale byl Charlie Kirk jednou z nejvýraznějších postav konzervativní scény posledních let. Už v osmnácti letech spoluzaložil organizaci Turning Point USA, která měla přiblížit republikánské hodnoty mladým lidem na středních a vysokých školách.

Z drobné studentské iniciativy vybudoval rozsáhlou síť poboček, konferencí a mediálních projektů. Turning Point pořádá velká konzervativní setkání pro mladé, kterých se každoročně účastní tisíce studentů.

Kirk byl výřečný, pohotový a mediálně zdatný. Vysílal vlastní talk show, na sociálních sítích měl miliony zhlédnutí a jeho videa z konfrontací se studenty, v nichž se obě strany názorově střetly a argumentovaly proti sobě, se stávaly virálními. Postupně se z něj stal nejen komentátor, ale i politický hráč, který pomáhal republikánům vyhrávat volby. Během prezidentské kampaně v roce 2024 stála jeho iniciativa Chase the Vote za mobilizací více než 125 tisíc nepravidelných voličů v Arizoně, tedy ve státě, který Trump nakonec získal o 187 tisíc hlasů.

Trump jej proto nepovažoval jen za obdivovatele, ale i za přítele a důvěrníka. Kirk byl častým hostem v Bílém domě, měl možnost prezidentovi radit a Trump jeho doporučení bral vážně. CNN například uvádí, že v roce 2024 se podle lidí z okolí kampaně výrazně zasadil o to, aby si Trump za svého viceprezidenta vybral senátora J. D. Vance.

Ironií osudu je, že právě Kirk patřil k nejhlasitějším obhájcům práva na zbraně. „Myslím, že stojí za to, i když to znamená, že každý rok někdo zemře při střelbě, abychom si uchovali Druhý dodatek a mohli chránit ostatní Bohem daná práva,“ řekl v roce 2023.

Proč jeho smrt polarizuje?

Atentát na mladého aktivistu je vnímán jako těžký úder pro celé konzervativní hnutí i samotnou Trumpovu rodinu. Prezidentův syn Donald Jr. o něm psal jako o bratrovi, J. D. Vance vyzval k modlitbám. Jenže Kirk nebyl jen mediální tváří, byl i jednou z nejostřejších ideologických postav americké pravice. Jeho show a projevy často mířily na kulturní témata, která Ameriku nejvíc rozdělují.

Silně se vymezoval proti LGBTQ právům a konceptu genderové identity. V roce 2021 spustil TPUSA Faith, projekt, který měl sjednotit konzervativní církve v kulturním boji. Otevřeně vyzýval studenty, aby udávali profesory, které podezřívali z genderové ideologie.

Kirk byl i hlasitým zastáncem tvrdé imigrační politiky a ve svém podcastu opakovaně mluvil o teorii, že imigrace má oslabit bílou populaci. A klimatickou změnu odmítal jako naprostý nesmysl. Tvrdil, že žádný vědecký konsenzus o globálním oteplování neexistuje, a vysmíval se názoru, že jde o existenční hrozbu. Pro své příznivce byl díky těmto postojům symbolem odporu proti levici, která podle nich „kazí Ameriku“.

Kritici naopak varovali, že Kirk svými postoji posouval hranice přijatelného diskurzu v USA. Jeho podcasty a veřejná vystoupení často legitimizovaly teorie, které byly dříve považovány za okrajové nebo extremistické, a tím podle nich přispíval k radikalizaci části mladé generace.

I proto jeho smrt rezonuje dvojím způsobem: jako lidská tragédie – zanechal po sobě ženu a dvě malé děti – a zároveň jako politická událost, která může americké konzervativce ještě víc semknout a posunout jejich tón ještě dál k tvrdší konfrontaci.

Média a algoritmy

Způsob, jakým se atentát dostal k milionům lidí, je možná stejně důležitý jako samotný čin. Tradiční média jako CNN, New York Times či Washington Post zvolila opatrný přístup. Ukázala jen záběry těsně před střelbou a reakce publika, samotný moment zásahu rozostřila nebo vůbec nepustila do vysílání.

Sociální sítě mezitím zaplavily necenzurované záběry z několika úhlů. Některé účty je sdílely zpomaleně, jiné v nekonečné smyčce. Pro uživatele to znamenalo, že se na ten moment dívali znovu a znovu, často bez varování a proti své vůli, protože se video přehrálo samo při scrollování.

Událost tak znovu otevřela debatu o tom, jakou roli dnes vlastně hrají tradiční média. Ještě nedávno by podobné záběry prošly rukama editorů, kteří by rozhodli, co veřejnost uvidí a co už je příliš. Dnes ale stojí na místě desítky lidí s telefony a během minut se záznam objeví na sítích, kde ho algoritmy samy šíří dál. Platformy navíc upřednostňují právě šokující obsah, protože na něm uživatelé zůstávají déle, a tak se z brutálního momentu stane virální video, kterému se prakticky nedá vyhnout.