Někdo chtěl být astronautem, jiný zase veterinářem… A pak tu byli ti, jejichž snem byl archeolog. Pozor, žádný nudný stařík, co se hrabe v hlíně. Ale frajer s kloboukem na hlavě, který se prodírá džunglí, nachází zlato a tajemné artefakty a do toho dává pěstí náckům. O několik let později jsme bohužel zjistili, že filmy o Indianu Jonesovi jsou spíš dobrodružné pohádky než realistické dokumenty, a sen ustoupil. S novou videohrou Indiana Jones and The Great Circle, která dnes vychází samostatně či v předplatném Game Pass, ale zase ožívá.

Už když vyšly první upoutávky, člověk se nemohl ubránit srovnávání. Vypadá tenhle počítačem vytvořený chlápek opravdu jako mladý Harrison Ford? Má podobný hlas? Bude vtipný, nebo překročí tu tenkou hranici směrem k trapnosti? Každý, kdo někdy u sledování filmů toužil být Indianou Jonesem, měl pocit, že teď by se mu mohlo přání splnit – ale nebude to jednoduché.

U každé slavné série hrozí, že může snadno sklouznout ke karikatuře, přehnaně novému přístupu, který si z originálu půjčuje snad jen jméno, nebo nudné kopii svého předchůdce. Indiana Jones and The Great Circle hned v prvních minutách ukazuje, že si tohle nebezpečí uvědomuje, a nakládá s ním po svém. Hned poté, co se dostanete do bot a klobouku slavného archeologa, zjistíte, že jdete nějak povědomou džunglí. Že je před vámi známá past s bodci, zlatá soška na podstavci… a pak se rozjede obří kamenná koule.

Hra vás prostřednictvím vzpomínek Indyho i vás samotných nechá prožít úvodní scény Dobyvatelů ztracené archy a pak začne nový příběh. V tu chvíli se ukáže, že nejde o vykrádačku, ale jednoduše o nový díl. Poctivě zpracované pokračování, které akorát tentokrát není ve formě pasivního filmu.

The Great Circle, který vychází 9. prosince na Xbox a počítače (a příští rok se ho dočkají i majitelé PlayStationu 5), se odehrává přesně mezi Dobyvateli a Poslední křížovou výpravou. Indy vzpomíná na Marion, hrabe se ve školních materiálech, případně se zpíjí do němoty. Když ale do školy vtrhne tajemný obří muž a ukradne jeden z exponátů, vydá se hlavní hrdina po jeho stopách. A co začne jedním nenápadným artefaktem, velice rychle se změní v cestu kolem světa.

Hra vás skutečně nechá být Indianou Jonesem. Do ruky dostanete bič, kterým vyškubáváte zbraně z rukou padouchů, a na hlavu klobouk, sloužící jako druhý život, když vás někdo nedejbože sejme. Indyho už nemluví dvaaosmdesátiletý Harrison Ford, ale jeden z nejznámějších herních dabérů a herců Troy Baker. S hlasem a intonací si pohrává tak, že už po několika minutách budete mít pocit, že ten přidrzlý frajírek je zpět. Hra je navíc z pohledu první osoby, aby byl imerzivní pocit co nejsilnější.

Nejde ale o nějaký fan service plný laciných narážek. Vývojáři ze studia MachineGames, spadajícího pod ZeniMax Media, a tudíž i Microsoft, šikovně pracují s žánrem tak, aby skutečně doručili „prostě další díl o Indianu Jonesovi“. Na začátku příběhu je menší problém, tentokrát se zmizelou kočičí mumií. Postupně navštívíme Vatikán nebo třeba Gízu, narazíme na Mussoliniho a najdeme si úhlavního nepřítele v německém archeologovi Emmerichu Vossovi. A taky sidekicka ve formě krásné, chytré a velmi schopné italské novinářky Giny Lombardi. To vše je prokládané Indyho úsečnými odpověďmi, kousavými hláškami a směšně trapným chováním padouchů (protože jak jinak ponížit nácky než se jim vysmívat?).

Doktor Jones navíc není zničehonic nějaký superhrdina. Nepřepere víc než dva, tři vojáky najednou a při šplhání adekvátně heká jako osmatřicetiletý archeolog. I proto hra nesnese úplně srovnání s videoherní sérií Uncharted, která je taky plná akce, pokladů a dobrodružství. Poprvé jsem vystřelila asi až po deseti hodinách, jinak se hlavně plížíte, obcházíte nepřátele po římsách, měníte převleky a bojujete pěstmi. Případně vším, co kolem sebe najdete, včetně plácačky na mouchy.

A i když si Indianu Jonese odmyslíte, hra funguje skvěle i sama o sobě. Úkoly jsou vzájemně provázané a nemáte pocit, že byste je plnili jen z principu. Během jedné vedlejší aktivity třeba okradete partu italských fašistů, seberete jim černou košili a kalhoty a převlek použijete později. Do toho se bavíte s postavami, na kterých vám okamžitě začne záležet, byť pořád tak trochu zapadají do žánrových škatulek. Luštíte hádanky, nacházíte cennosti. A fotíte pouliční kočky. Může snad být hra, kde fotíte kočky a mlátíte fašisty, špatná?

Rozhodně nejde o jedinou hru o Indianu Jonesovi. První se objevila na konzoli Atari 2600 v roce 1982, tedy jen krátce po premiéře Dobyvatelů ztracené archy. A vypadala… no, tak, jak byste si ji v téhle době představovali. Vyšla i LEGO verze, hříčky na mobily nebo skvělá point’n’click adventura Indiana Jones and the Fate Of Atlantis. Teď jsme ale dostali něco, co asi nejvíc ze všech splňuje představy o „filmové hře“. Takové, která nejen navazuje na slavné originály, ale umožní vám prožít si je tak, jak jste už jako malí chtěli.