„Rise and shine, Mr. Freeman. Rise and shine…“ Taky vám tajuplný G-Man a jeho hlas zní v hlavě, jako by to bylo včera? A přitom to už je přesně dvacet let, co Half-Life 2 vyšel. Střílečkový klenot studia Valve od roku 2004 patří k videoherním vládcům, k nimž ostatní s úctou či závistí vzhlíží – a kterým se jen málokdo přiblíží. Tak popadněte páčidlo a připomeňte si, proč je Half-Life 2 tak skvělý.

Už první Half-Life byl kultovní. A druhý díl z víry toho kultu stvořil herní božstvo. Při pohledu na screenshoty můžou ti, kdo Half-Life 2 nehráli, pochybovat. Grafika se přece jen už pořádně posunula. Ale věřte tomu, že i když si ho zahrajete dneska – což můžete dost snadno, protože Half-Life 2 je na Steamu jako dárek k výročí zdarma –, chytne vás silou svého ikonického gravitačního manipulátoru. A nepustí. Stejně jako před dvaceti lety.

Některé hry totiž připomínají hollywoodský film. Ponoříte se do nich jako do fantastického hollywoodského příběhu. Z jejich cutscén se tají dech. Jejich scénáře by mohly aspirovat na Oscara. Jejich postavám dali tváře a hlas známí herci. Half-Life 2 takový není. A přece to je jedinečný filmový zážitek. Jenže ho zažíváte na vlastní kůži při samotném hraní.

Vývojáři ze studia Valve – kteří dnes vydělávají coby provozovatelé Steamu, nejpopulárnějšího online obchodu s PC hrami – totiž v pokračování své neméně kultovní střílečky Half-Life ještě víc vsadili na to, že nejlepší na videohrách není koukat na ně jako na film. Ale… prostě je hrát. Vzali proto svižnou akci z prvního dílu (Half-Life oslavil 25 let před rokem), přidali pasáže, v nichž ovládáte vozidla, nové a ještě chytřejší nepřátele, trochu překážek k vyřešení hlavou, nikoliv zbraní – a hlavně hrátky s gravitací.

Foto: Valve

+8

Když Half-Life 2 vyšel, vypadal úchvatně. Prakticky hned po spuštění na vás dýchla mrazivá atmosféra neurčitého východoevropského City 17, kde lidé trpí pod mimozemskou okupací způsobenou zpackaným experimentem z prvního dílu. Už to bylo působivé. Ale když vám kolaborantský strážník po chvíli rozkázal, abyste ze země sebrali plechovku, došlo vám, že tohle bude něco mimořádného.

Tu plechovku jste totiž mohli sebrat. A vyhodit do koše, jak zlý policajt přikazoval. Nebo ji po něm klidně hodit. A tím to teprve začalo. Nemohli jste se někam dostat? Co takhle zkusit naskládat těžké cihly na támhleto prkno, převážit ho a vytvořit rampu? Zasypává vás déšť nepřátelských střel? Popadněte gravity gun, zvedněte nějaký velký kus železa a vytvořte si štít. Anebo tímhle gravitačním manipulátorem rovnou popadněte nepřátele a shoďte je ze skály.

Bylo to nevídané, neskutečně zábavné a základní střílečkovou hratelnost to spolu s prezentací sci-fi příběhu o osudu vědce Gordona Freemana přímo v rámci hraní, nikoliv skrz pasivně konzumované scénky, posunulo o několik levelů výš. A ve fanoušcích to vyvolávalo gigantická očekávání. Však se také ten nejnedočkavější z nich do Valve nahackoval a ukradl pár měsíců před vydáním zdrojový kód. Dostal za to podmínku na dva roky.

Všechna ta očekávání se nicméně 16. listopadu naplnila – a ještě víc. Half-Life 2 se setkal s prakticky perfektním přijetím, posbíral desítky ocenění za nejlepší hru roku, dnes u jeho skóre z jednaosmdesáti posbíraných recenzí na serveru Metacritic svítí 96 ze 100. Jedno z nejvyšších hodnocení napříč všemi videohrami pro všechny platformy.

Prodejně to byl pro hru s rozpočtem kolem 40 milionů dolarů také úspěch, ale ten pravý dopad dobrodružství Gordona Freemana byl jinde. Half-Life 2 totiž nastartoval Steam. Byl prvním velkým titulem, který instalaci jeho klienta vyžadoval, čímž Steam pomohl rozšířit na miliony počítačů.

A věřte pamětníkům, že tehdy se to setkalo s pořádnou porcí nevole. Steam tehdy nebyl oblíbenou platformou, kterou dnes považujeme za synonymum hraní na PC. Ale něčím novým, divným, vyžadujícím připojení k internetu (jsme v roce 2004, což už nebyl internetový pravěk, ale přinejlepším stále jen středověk…).

Jenže jestli jste si chtěli zahrát jednu z nejlepších her, kterou kdy tahle planeta spatřila? Tak jste neměli jinou (legální) volbu. Dnes už se tomu spíš jen zasmějeme. Asi tak, jako se smějí ve Valve, kteří ze Steamu udělali stroj na miliardové tržby. A také miliardové zisky, jak potvrdily uniklé dokumenty. V dolarech, samozřejmě.

Half-Life 2 byl klíčovým krokem v nástupu nadvlády Valve coby distributora PC her. Ale ani to nezastiňuje vliv a úspěch hry samotné. Druhý díl se stal titulem, se kterým se spousta stříleček chtěla měřit. Jak díky vyzdvihované chytrosti svých nepřátel, tak svižnou hratelností, samozřejmě pak i uplatněním gravitace a interakce s herním prostředím.

Jenže dosáhnout jeho dokonalosti se podařilo málokomu, pokud vůbec někomu – dvojnásob, když příběh, hratelnost i grafiku původní hry ještě posilnila rozšíření Half Life: Episode One a Two. A že tahle série je něčím výjimečným, to potvrdil i návrat v podobě hry pro virtuální realitu Half-Life: Alyx, který i modernějšímu publiku připomněl jedinečnost této značky. A třetí díl? No… na ten čekáme už těch celých dvacet let.

Ale proč věřit náhodným a nostalgickým slovům hráče, který jako stovky tisíc dalších v roce 2004 seděl u monitoru (velkého CRT, samozřejmě) a hltal každou minutu, kdy v kůži a HEV obleku Gordona Freemana mohl zachraňovat lidstvo. Ke 20. výročí svého mistrovského díla Valve vydalo dokument, který vám ukáže zákulisí zrodu téhle klasiky všech klasik mnohem líp.

Ale nejen to. Half-Life 2 je na Steamu zdarma ke stažení – a jako dárek ke dvacetinám dostal od vývojářů velký update. Škoda, že ne pokračování. Takhle to páčidlo už přece jen rezne…