Komentář Luboše Kreče: Politický marketing, pokud má být úspěšný, není žádná pohádka ani práce pro naivky. Je dobré si to uvědomit před každými volbami. Stejně jako to, že příprava kampaně je práce jako každá jiná. Některá může být i hodně zajímavou profesní výzvou, jakkoliv by s tím daným politikem jeho marketingový kouzelník normálně ani nešel na pivo. Jako všude i tady ale platí určité mantinely, za které by se nemělo chodit, jak to nyní ukazuje tým Andreje Babiše.

Dlouho jsem pracoval jako politický reportér, o formujícím se hnutí ANO jsem poprvé psal do Hospodářských novin už v létě 2012. V Centru pohybové medicíny naproti sídlu Agrofertu na Chodově jsem se tehdy sešel s Andrejem Babišem i jeho zákulisním fámulem Jaroslavem Faltýnkem, abych si vyslechl, jaké mají plány a vize.

Nic přesvědčivého jsem neslyšel. Ostatně článku jsem dal – neskromně bych řekl nadčasový – titulek, který zní „Co zatím Babiš nabízí? Jen své miliony“. Na mém postoji se od té doby nic nezměnilo, naopak jsem se průběžně utvrzoval, že zemědělský magnát je všechno možné, jen ne spasitel zdejší politiky.

O těch, kteří za něj kandidovali a své tváře propůjčili na jeho billboardy, jsem nikdy neměl a nemám valné mínění. Od člověka, jenž se uchází o funkce ve správě věcí veřejných, čekám alespoň základní schopnost kriticky myslet, jistou prozíravost a uvědomělost.

A pokud jsem si já dokázal dát v případě Babiše a Agrofertu dohromady, že tu něco nehraje, proč to nedokáže elitní lobbista? Oblíbený herec? Bývalý rektor univerzity? Známý komentátor? Ano, asi to tušili, ale touha po úspěchu a vlivu či moci byla silnější. Buď jak buď, o můj respekt přišli, ať s Babišem zůstali, nebo proti němu teď brojí.

Lidi, kteří mu pomáhali v zákulisí roztáčet jeho marketingovou mašinérii, jsem vždy vnímal jinak. Nepohybovali se ve veřejném prostoru, neucházeli se o funkce v demokratických institucích, byli jen součástí technického zázemí. Já bych sice nedokázal budovat rádoby neposkvrněnou a navíc mesiášskou image pro někoho, kdo vyrostl na porevolučním systému a všech jeho chybách a byl s polistopadovým establishmentem srostlý jako siamské dvojče, ale chápu – mohla to být zkrátka ona profesní výzva.

Ale jen do určité doby a do určité míry. Marketing Babiše vždycky udával tón, mnohokrát byl inspirativní a často jsem si říkal, proč se toho od něj v tomto směru jeho demokratičtí oponenti víc nepřiučí. Jenže jak se posouval Babiš z pozice středopravého politického oportunisty k bezohlednému populismu, který není ani levý, ani pravý, ale jen a pouze nebezpečný, vytrácela se i moje základní úcta k těm, kteří mu na této skluzavce asistovali.

A to, co babišovská propaganda nabízí teď, před druhým kolem prezidentské volby, je přesně ta hranice, kdy si říkám: „A dost“. Nedělal jsem si iluze, jak bude kampaň vypadat, protože zoufalí lidé dělají zoufalé věci, zvlášť když tak moc prahnou po moci jako Babiš. Když ale vidím plakáty a projevy, kterými vtahuje do voleb válku, brnká na kolaborantskou mírovou strunu, zpochybňuje naše spojenecké závazky a parazituje na strachu a neinformovanosti podstatné části společnosti, prostě mě to bolí.

1/ Pane @AndrejBabis, svět se na nás dívá. Vaše slova o vojácích @ArmadaCR budete brát špatně zpátky. Jako MO Vás prosím, nepoužívejte je v kampani. Nejsou to žádní krvelační váleční štváči, ale profesionálové a i výsluhy si, po odsloužených letech, zaslouží. pic.twitter.com/yYe1hAanI1

— Jana Černochová (@jana_cernochova) January 15, 2023

Kladu si pak otázku, co je to za lidi, kteří vymýšlí a ve Photoshopu kreslí vizuály a hesla jako „Generál nevěří v mír“ nebo „Nezavleču Česko do války“ a sepisují mu podklady k projevům plným agrese a zloby. Jestli je tu někdo válečný štváč, je to Babiš, o kterém to dávno víme, ale také jeho marketingoví pohůnci.

Staví proti sobě jedny a druhé, cíleně vytváří ve společnosti rozmíšky, drsně si hrají s nejnižšími emocemi. Brázdy, které pomáhají mezi lidmi vytvořit, jsou hluboké a příkré. Jsou to rány, které se budou zacelovat dlouho a špatně a zbudou po nich bolavé jizvy. A jsem si jistý, že ani oni, ani Babiš se na jejich hojení nijak podílet nebudou.

Moje rodina si v posledních měsících prošla těžkou zkouškou a vím, co znamená vážit si zdraví. Vím také, že bych nikomu, opravdu nikomu, nepřál prožít něco tak ošklivého. To platí také o lidech, kteří tuto nechutnou anoistickou kampaň svou pseudokreativitou pohánějí. Co bych jim ale přál, je, aby jednou měli problém sehnat práci, kterou mají asi rádi.

Proč? Protože jim jejich milovanou práci nikdo nebude chtít dát kvůli tomu, čemu posloužili. Vím, je to naivní, nestane se to, ale třeba by si pak lépe uvědomili, jaké to je, když musíte mýt výlohy nebo přikládat v kotelně, přestože máte vysokoškolský titul a přečetl jste spoustu knih. Přesně to se totiž stává v nesvobodných režimech, k nimž nás svou aktuální prací pro Babiše přibližují.